Byl to hektický, našponovaný den, ale i tak se podařil včasný „útěk" z pracovního kolotoče. Bylo to zavčasu, protože jsem měl nějaké nepřijaté hovory a zprávy a naše kapela V.P.O.ho, s kterou jsem měl vyrazit do Prahy, mě začala podezřívat, že jsem nezvěstný (úsměv).
Do Prahy k RC Kain přijíždíme na minutu domluveného termínu s hostitelem SOUL KEEPER. Na místě je i druhá pozvaná kapela SUN OF SORROW. Po krátkém rozkoukání a seznámení začínají kapely postupně zvučit. A protože V.P.O.ho akci otevírá, tak zvučíme jako poslední, čímž máme skoro přes hodinu čas a tak v hovoru sledujeme zvukovky obou kapel. Občas se na koncertech stává nějaká nepříjemnost jako třeba výpadek proudu, přetrhlá struna.... Tento večer před naší zvukovkou to byl prokopnutý buben. Nemusí se však improvizovat, neboť zázemí pražského klubu poskytlo jednu „zánovní" blánu. A menší zpoždění se nikterak neprojevilo, ani na naší produkci, ani na produkci ostatních kapel. Vše v poklidu běželo dál.
Jak jsem se již zmínil, tak začátek obstarala kapela V.P.O.ho. A jak jsem v nějakém předešlém reportu napsal, tak se mi moc nechce psát o naší kapele a kritizovat anebo ještě lépe psát oslavné ódy. Ať posoudí ostatní. Tentokrát trochu udělám výjimku. V.P.O.ho odehráli standardní set poslední doby, ale tentokrát od prvních tónů úvodní skladby „Nechci dál", respektive druhé „Za co se platí", při které se vycizeloval zvuk, něco dávalo tušit, že to bude něco jiného. Vytříbený zvuk, pražský klub, publikum, které nás odměnilo za každou písní slušným potleskem i pískotem přivádělo určitě nejen mě, jenž jsem V.P.O.ho sledoval za stolem u pivka, k euforické náladě. Pozitivní energie šla jak ven z pódia, ale i ke čtyřce na pódiu od nás. A musím poznamenat, že koncert předčil i koncert v Bounty Rock Café v Olomouci, kde V.P.O.ho hráli před měsícem. Přičemž olomoucký koncert byl plně energii nabit až po povrch. Závěrečný podladěný „Boj" byl uznale kvitován publikem. A byl to náš heavy boj v záplavě kapel na rockové scéně.
SUN OF SORROW jsem si krátce poslechl doma z Bandzone a tak jsem tušil, že se mi jejich hudba bude určitě líbit. Byl jsem hodně zvědavý na její live podání. A energie oběma směry pokračovala dál, a kdo byl v Kainu, tak mi dá určitě za pravdu. SUN OF SORROW vystupují ve třech, což je tak akorát, aby se jejich zatěžkaný stoner rock pomalu zavrtal do mysli. Vybavil se mi loňský koncert BLACK LABEL SOCIETY, kdy před Zakkem předskakovali švédští MONOLORD a kdybych to měl trochu porovnat, tak oproti SUN OF SORROW se mi jejich hudba jevila monotonější. Hudební barevnost i přes hutný sound tu byla na místě. Dunivý zvuk připomínal BLACK SABBATH, trocha psychedelie pootevřela vrátka k THE DOORS, které připomínal i občas přednášivý vokál zpěváka a kytaristy Michala. Zahuhlaná a zároveň melodická kytara, rozvážné a pomalé bicí, které z ničeho nic zrychlí, jakoby se nechumelilo a o hlavním chrastivém a dunivě těžkém soundu basy ani nemluvě. A taková všehochuť není jen ve skladbě „From The Beginning", ale v celém setu, který byl sestaven z písní z předloňského eponymního alba.
Hlavní kapelou večera v Kainu byli SOUL KEEPER. Ti mají za sebou debutové eponymní album, které vyšlo na sklonku loňského roku a tak mají co představovat. Rychlá metalová hudba, v které se dají dohledat kombinace heavymetalových kapel evropského (německého) střihu, jakými jsou GAMMA RAY, PRIMAL FEAR nebo SINNER. Pokud bych nevěděl, že SOUL KEEPER jsou pražská kapela, tak bych jejich hudbu řadil po profesionální stránce někde k těmto ikonám. Nicméně v jejich hudbě jsem slyšel i jiné prvky. Klidně bych si představil za kytarou Janicka Gerse z IRON MAIDEN, kterého mi připomněly například úvodní tóny písně „Soul Keeper". A když jsem u těch přirovnání, tak musím zmínit výborný zpěv Jindry Michalíka, který ve vyšších polohách měl blízko ke zpěvu KING DIAMONDA. Výborné zde bylo všechno, protože žádné výtku k této kapele vůbec nemám. Rytmika dokázala „uhlazenou" kytarovou melodii udržet tak akorát na uzdě, aby hudba byla dostatečně tvrdá a nesklouzávala do až moc krásných stojatých vod. Nenápadná basa tyto vody dostatečně zčeřovala. Nabušený heavy metal rychlého střihu se spoustou melodických a moderních kytarových vyhrávek byl perfektně zmáknutý. A jen dodám, že to byl „Perfect Day" a večer.
