Zdar chlapi. První otázka je jasná – proč, kdy a jak CHLAD vznikl? Všichni tři jste hráli ve VIRTUAL VOID, ten je nyní u ledu, byla důvodem přerušení aktivit domovské kapely touha zkusit něco jiného, co se pod tímto názvem praktikovat nedalo?
Sekersson: Projekt CHLAD vznikl někdy na podzim roku 2017. VIRTUAL VOID už v té době tak trochu stagnoval a my jsme čím dál víc ztráceli chuť, nápady a hlavně energii k další tvorbě. Rozhodli jsme se tedy zkusit realizovat trochu jiným způsobem. Já jsem měl doom metal staré školy vždycky moc rád a už dlouho jsem toužil takovou muziku dělat. Klukům tato myšlenka taky nebyla cizí a tak jsme v podzimních mlhách začali pomalu zkoušet. Bez nějakých velkých ambicí anebo plánů. Zkrátka udělat pár skladeb a ty pak zvěčnit na nahrávce. Během chvilky jsme zjistili, že nás to baví a že nás to hlavně znovu nakoplo k tvůrčí činnosti.
Jak dlouho jste myšlenku založení CHLADU nosili v hlavě? Duchovním otcem je předpokládám Sekersson, známý svou oblibou doomového žánru, ale co ostatní – taky mají tento styl v srdci anebo šli do toho spíše z důvodu podpořit kamaráda a přitom si ještě zahrát?
Milan: Přemýšleli jsme o tom už několik let. Měl to být prapůvodně projekt souběžně fungující s VIRTUAL VOID. Ani jsme nevěděli, jestli do toho půjde i náš kytarista Jirka. Když už byla situace ve VIRTUAL VOID neudržitelná, prostě jsme to udělali. Sekersson je samozřejmě největší doomař z nás a nejvíce tuto scénu sleduje a v podstatě nám ukazuje různá zákoutí stylu. Já jsem kdysi kapely jako třeba ELECTRIC WIZARD, REVEREND BIZARRE nebo CONAN neznal, ale dnes už jsem v obraze. Kdyby se mi to nezamlouvalo, tak bych do toho projektu nešel. Ještě bych se ale za sebe vrátil k minulé otázce. Nikdy jsem nic nedělal bez ambicí a plánů. Bez nich by to pro mě nemělo smysl. Nejsem žádný šuplíkář, co ukájí svými nápady jen sám sebe. Chci, aby se materiál dostal mezi lidi, ať už jej pochválí nebo strhají. Původně jsem měl vizi, která by kapelu udělala ještě zajímavější a temnější, ale Sekersson to nakonec vetoval, čímž mi způsobil nemalé trauma. Už jsem se s tím ale vyrovnal.
Proč název CHLAD? A samozřejmě se vyloženě nabízí otázka, proč texty v češtině, a kde čerpáte inspiraci k jejich tvorbě?
Sekersson: Nový projekt jsme od počátku chtěli pojmenovat jednoslovně a v rodném jazyce. Těch návrhů bylo víc a CHLAD nakonec zvítězil. Nějakou extra hlubokou myšlenku bych v tom nehledal. Krásně jsi to popsal už ty sám v úvodu recenze. To slovo má více významů a evokuje spoustu pocitů a nálad, lidem většinou nepříjemných, což je podle mě škoda. I chlad má totiž svou krásu. Já třeba zimu a podzim miluju a naopak horké letní dny, kterých každým rokem hrůzostrašně přibývá, naprosto nesnáším! Ono i to většinové a tvrdě zaryté mínění, že krásně je jen tehdy, když žhne slunce a je teplo, mě docela sere. Vždyť je to úplná blbost! Krásné a hlavně důležité je, i když prší, sněží nebo je mlhavo. Název CHLAD lze tedy v tomto směru chápat i jako takový malý protest. :-)
Zpívat v češtině byl rovněž od začátku náš záměr. Nic proti angličtině, ale popravdě je jí dnes všude kolem nás plno a vniká čím dál víc i do běžně používaných výrazů a hovorů, což asi není úplně nejlepší. My jsme se zkrátka rozhodli ji v naší tvorbě vynechat. Rodný jazyk je krásný a jako vyjadřovací prostředek nejpřirozenější a je logické, že skrze něj člověk nejlépe vyjádří to, co chce říct. Doby, kdy se každý za každou cenu snažil tvořit hlavně v angličtině, už jsou myslím pryč. Ve VIRTUAL VOID jsme sice angličtinu používali, ale do toho našeho "rokenrolu" se prostě tak nějak víc hodila.
Inspirací pro texty jsou většinou vnitřní pocity, představy, nálady. Jsem od přírody trochu melancholik a tragéd, a často na mě dolehnou velmi chmurné myšlenky. V těch chvílích je pak psaní taková dobrá terapie.
Texty zpívá bubeník Milan. Byl od začátku jasná volba, nebo jste uvažovali i o někom jiném? Nenapadlo třeba Sekerssona, že by je zpíval, když už si je napsal?
Sekersson: O nikom jiném jsme neuvažovali, a to z jednoho prostého důvodu. Já ani Jirka zpívat neumíme. Milan už nějaké zkušenosti se zpěvem má (nazpíval třeba celou nahrávku "The law of the betrayal and vengeance" od VIRTUAL VOID), a tak mu tedy nic jiného ani nezbylo. Myslím ale, že se této úlohy ujal docela rád. Samozřejmě bychom v našich řadách velmi rádi přivítali nějakého zdatného vokalistu, ideálně zpívajícího kytaristu, kterému by naše muzika byla blízká, ale zatím se nikdo takový nenašel.
Milan: Ano, čas od času zpívám, ale vždy to je z nouze. V každé kapele, kde k tomu došlo, jsme si vždycky řekli, že budu zpívat, jen dokud se někdo nenajde. Problém není v intonaci, ale v tom, že můj hlas nemá zajímavou barvu. Je tuctový, tím pádem nezajímavý. Zpíval jsem i klasický heavy metal s kapelou SILESIA, která působila asi tak před 10 lety. Dokonce jsem zpíval i živě od bubnů, ale jak není na pódiu frontman, je to vždy na hovno. Proto doufám, že se nějaký dobrý týpek najde. Musí to ale být srdcař. Nevezmeme ledaskoho, to v žádném případě. Zatím jsme můj hlasový hendikep začali řešit zkreslením a různými divnými efekty. Hledali jsme něco podobného, co použili BLACK SABBATH ve skladbě „Planet Caravan“. Takovou kosmicky psychedelickou polohu. Myslím, že když Sedlo použil přes sebe asi 150 různých efektů, docela se trefil.
Hudebně hrajete old school doom v podobě evokující časy, kdy se ještě označení doom ani nepoužívalo. Slyšitelná je inspirace například BLACK SABBATH, SAINT VITUS, THE OBSESSED, ale třeba i služebně mladších MONOLORD. Co vás na tomto metalovém pravěku, potažmo žánru, tak přitahuje?
Sekersson: Já prastarý doom miluju. Hutná syrová muzika bez extra kudrlinek. Líbí se mi kapely, které dokážou vytvořit silnou atmosféru i bez použití kláves či jiných méně tradičních nástrojů. Zkrátka takové to syrové černokněžnické řádění, které vymysleli BLACK SABBATH. Samozřejmě mám rád i doom vzešlý z death metalu, funeral doom nebo i jiné experimentálnější odnože, ale tu dřevní poctivou klasiku mám tak nějak nejvíc v krvi a je mi nejblíže.
Osobně mi při poslechu vaší tvorby v hlavě naskakují chvilkama i další jména, která s doomem nemají moc společného, jako třeba CELTIC FROST nebo dokonce (nejen díky češtině) starý TÖRR, i když ten možná spíše intuitivně. Jestli se pletu, opravte mě – je možné, že při tvorbě materiálu jste podvědomě ovlivněni i dalšími svými oblíbenci nespadajícími striktně do jednoho žánru?
Sekersson: Tak samozřejmě těch inspiračních zdrojů je mnohem víc, a to i mimo žánr. Každý z nás má nějaké své hudební vlivy, a ty se pak v tvorbě promítnou, mnohdy podvědomě. Člověk si to při komponování ani neuvědomí. Té muziky, kterou máme rádi, je strašná spousta, a to napříč mnoha hudebními styly, nejen metalu a rocku. Tebou zmíněný CELTIC FROST uctíváme už dlouho, takže se tam z něj asi taky něco dostalo.
Milan: CELTIC FROST byl pro nás inspirace už ve VIRTUAL VOID. Je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Taky jsme ji ve skladbě "Pláč v kobkách" uctili mohutným UHH!
Vaši první nahrávkou byl eponymní singl. Kdy a kde vznikl? Mám pocit, že původně se uvažovalo, že se jen v digitální podobě hodí na internet, ale pak se dělaly vinyly – lidi si o ně napsali? Jaký byl náklad, byl i nějaký dolis?
Sekersson: Naše první dvě skladby jsme nahráli někdy v roce 2017. V úplných počátcích jsme o nějaké konkrétní fyzické podobně nahrávky moc jasno neměli. Pak ale přišel Milan s nápadem vyzkoušet Lathe cut vinyl, který lze pořídit i v nízkém nákladu, a bylo rozhodnuto. Nejprve jsme chtěli udělat jen asi deset kusů na zkoušku, ale díky zájmu lidí se těch vinylů nakonec udělalo 35. Dolis žádný nebyl a ani nebude. Je to prostě čistě sběratelská záležitost.
Milan: Bohužel Lathe cut vyjde dost draze, takže si ho koupí jen sběratelé. Ale naše skladby si lze volně stáhnout z Bandzone.
Aktuální EP „Chrám bolesti“ mi přijde ještě syrovější a temnější než první nahrávka, a zvuk je doveden z mého pohledu téměř k dokonalosti. Proč jste zvolili Lukáše „Sedla“ Sedláčka v Kopřivnici, jakým způsobem a jak dlouho se nahrávalo?
Sekersson: Děkujeme za pochvalu. Lukáš s námi nahrával už i výše zmíněný první singl a spolupráce s ním byla perfektní a pohodová. Obě dvě nahrávky spolu tak nějak souvisí a my jsme nechtěli, aby zněly příliš odlišně, a proto jsme u Lukáše nahráli i "Chrám bolesti". S nahráváním jako takovým jsme se ani tentokrát moc nepárali. Základy se nahrály živě v jedné místnosti asi během dvou hodin a dotočily se pak pouze vokály a sóla. Tento styl nahrávání nám vyhovuje a díky koncepci skladeb si to můžeme dovolit. Je to prostě taková poctivá živá nahrávka. To, jestli tam jsou nějaké chybky a drobné nedostatky, nás příliš netrápí a chápeme to spíše jako plus.
Na EP se nachází coververze „Fantazie“ kapely SKORIČMASS. Proč zrovna předělávka téhle party, neuvažovali jste třeba o někom „známějším“? A na kolik se liší od původní verze?
Milan: My jsme se Sekerssonem jistou dobu v kapele SKORIČMASS hráli. Dokonce jsme se oba podíleli na albu "Očistec" a Sekersson ještě na pár albech před tím. Otec SKORIČMASS Radek Vátral je velice svébytný a zajímavý rockový písničkář. Skladba „Fantazie“ (později nahraná pod názvem „Tajemství fantazie“) je má nejoblíbenější, a proto jsem stále navrhoval, ať ji uděláme. Prostě jsem hučel tak dlouho, až Sekersson kapituloval. My jsme ji udělali spíše postaru, podle první verze. Ta druhá byla podle mě už moc natáhnutá a dlouhá. Nakonec jsme Radka požádali, ať přijde do té skladby nahrát sólo, čemuž vyhověl. Přestože zrovna od života schytal několik ošklivých ran, přijel a nahrál. Říkal, že alespoň přijde na jiné myšlenky. Mockrát dík a smekáme.
Líbí se mi fotografie zdobící vinylové verze vašich nahrávek. Jaký je jejich zdroj – jsou stáhnuté někde z netu, anebo jsou to autorské fotografie? A kde případně vznikly?
Sekersson: Fotografie jsou mé vlastní, žádné stažené obrázky. Tyhle konkrétní jsem fotil ve známé kutnohorské kostnici. Byl jsem se tam před lety konečně podívat a to místo mě doslova fascinovalo. Pomíjivost marného lidského bytí je tam všude kolem tebe. "Memento mori", ta slova v útrobách kostnice přichází na mysl docela často a člověk si tak nějak víc uvědomí jejich význam.
Krom přírody, hor a lesů rád fotím i místa jako staré hřbitovy, zpustlé zahrady, zchátralá stavení, hrady, uličky starých měst a jiná tajemná zákoutí. Mají většinou velice silnou, temně poetickou atmosféru a tou se v dnešní přetechnizované době nechávám unášet velmi rád. Vždy, když se na nějaké takové místo dostanu, snažím se vrýt si ho hlavně do paměti, ale pro jistotu to pojistím i fotkou.
EP „Chrám bolesti“ je k mání v digitální formě, pro fajnšmekry se opět dělal vinyl. Jaký byl tentokrát náklad, byl větší než u loňského singlu? Co CD formát, nebude? A neuvažovali jste třeba i nad MC, dnes jsou opět v módě?
Sekersson: Náklad byl i tentokrát 35 kusů. Pokud ale bude naše muzika i dál lidi zajímat, tak příští nahrávka už snad bude, co do počtu, trochu štědřejší. Co se CD týká, tak nejsme vůbec proti, ale leda když se najde někdo, kdo by se toho ujal. Tohle si sami na triko nevezmeme. Většina lidí, co ještě chtějí fyzický nosič, si dnes kupuje spíše vinyly. Ostatním většinou stačí stáhnout si mp3, a tak se pochopitelně nabízí otázka, kolik lidí by o to CD vůbec stálo. S MC je to podobné. Jestli by to někdo chtěl vydat, určitě se domluvíme. Kazety jsou sice krásná věc, doma jich mám ještě plnou skříň a zbavovat se jich určitě nebudu, ale jejich návratu popravdě až tak moc nerozumím. Je to nosič, který má své nedostatky a hlavně se může velice snadno poškodit. Pro mě má proto už spíše jen tu nostalgickou hodnotu. Já mám ze všech formátů stále nejraději CD, tak snad je nepřestanou vyrábět. :-)
Jestli se nepletu, CHLAD vznikl hlavně z důvodu zahrát si pro vlastní potěchu hudbu, kterou máte rádi, a když se to někomu dalšímu zalíbí, bude to bonus. Jaké jsou zatím ohlasy na vaše dvě nahrávky, a jaké máte případně do budoucna ambice?
Sekersson: Zcela správně. CHLAD vznikl hlavně pro vlastní radost. O to víc nás samozřejmě těší, že jsme s ním oslovili i jiné. Dostáváme většinou samé pozitivní reakce, což je fajn. Hodně lidem se líbí, že zpíváme česky nebo to, jak zníme a jak tu hudbu celkově děláme. Jsme za to rádi a samozřejmě nás to pozitivně motivuje k další činnosti. Momentálně pracujeme na dalších nových skladbách, tak snad nás múzy neopustí a povede se další nahrávka. Termín jsme si žádný nestanovili. Děláme doom, takže pěkně pomalu, žádný spěch.
Existuje možnost, že se někdy v budoucnu tvorba CHLADU lehce rozšíří, například směrem k blacku nebo do funeralu?
Sekersson: No čert ví. :-) Možné je ledacos, ale nějaké opravdu zásadní změny ve stylu asi nenastanou. A pokud ano, tak si budeme muset založit další kapelu. :-)
Jak je to s živým hraním? Určitě nejsem sám, kdo by vás rád viděl zahrát live. Proběhlo už něco takového, třeba formou veřejné zkoušky? A jestli ne, uvažujete nad něčím takovým do budoucna?
Sekersson: Žádné živé vystoupení zatím neproběhlo. My jsme měli v tomto směru dost odlišné představy, ale myslím, že už jsme se snad tak nějak sjednotili. Na živé hraní se začneme postupně připravovat, ale nějaký ten koncert je reálný až v příštím roce. Nějaké nabídky už jsme dostali, tak uvidíme, co z toho nakonec vyjde.
Milan: Mám už něco rozjednáno, ale vše taky závisí na tom, jestli bude zpěvák nebo jestli to budu muset zpívat já. Každopádně, pokud ke koncertům dojde, bude jich jako šafránu. Musí to být svátek jak pro nás, tak pro lidi. Buď předskakování nějaké stylové ikoně, nebo stylově zaměřená akcička. Fajn by bylo dostat se na nějaký důležitý festival, ale v zázraky moc nevěřím. Je pro nás zbytečné tlačit se na nějaké grindové apod. akce. Tam by na nás nebyl nikdo zvědavý.
Čistě hypoteticky – vaše nahrávka se dostane k uším kompetentní osoby nějakého známého vydavatelství, a nabídne vám smlouvu. Šli byste do toho?
Sekersson: No záleží, k čemu všemu bychom se upsali a jaké by byly podmínky. Pokud by nám to vyhovovalo, tak by to problém určitě nebyl.
Co mediální prezentace? Je pro vás důležitá? Jaký je váš přístup k sociálním sítím, využíváte je nebo jim nepřikládáte moc velkou důležitost?
Sekersson: Máme profily na Bandzone, Bandcampu i na Facebooku. Já sice moc velký příznivec sociálních sítí, hlavně tedy Facebooků apod., nejsem a často vedu s Milanem spory. Nicméně musím uznat jeho argument, že pokud ty sítě člověk využívá rozumným způsobem a ví, kde jsou hranice, tak je to v pořádku. V dnešní době se bez toho asi moc obejít nelze a jít proti proudu času se už nikomu moc nechce.
Milan: Ano, používám Facebook přesto, jak jím Sekersson a mnoho dalších lidí pohrdá. Vděčím Facebooku za mnohé. 90 % všech desek jsme prodali přes něj, protože je tam komunikace prostě nejjednodušší. Lidi jsou tam naštosovaní do místností, které jsou vyhraněné, a proto je tam nejjednodušší najít třeba místnost Klub sběratelů metalových vinylů nebo doom sludge atd. Kdo si myslí, že jednodušší je lepit plakáty po zastávkách, ať to zkusí. A argument, že tam chodí úchylové a děcka, neobstojí. Ano, chodí tam, stejně jako po ulicích nebo po hospodách.
Trochu odlehčenější otázka – je nějaké album, na kterém se všichni tři shodnete, že je pro žánr zvaný doom nejdůležitější, potažmo které je v tomto ranku vaše nejoblíbenější?
Sekersson: Tak nejdůležitější pro žánr jsou jistě první alba mistrů BLACK SABBATH, ale hodně naprosto zásadních věcí vzniklo samozřejmě i později. Nevím, jestli se v téhle odpovědi shodneme, ale velmi důležitá a zásadní je pro mě určitě deska "Forest Of Equilibrium" od CATHEDRAL. To je opravdu parádní doom a asi první, který jsem kdy slyšel. Nicméně první doom album, které jsem si kdy koupil, bylo "Headstones" od LAKE OF TEARS. Díky nim jsem se o doom začal více zajímat.
Milan: Asi si to budu muset poslechnout. :-) Kdybych já měl říct své favority, tak R.E.T.- „Depression“, AMORPHIS - „Tales from the Thousand Lakes“, TIAMAT – „Wildhoney“, KYPCK – „Cherno“... Taky všechny doomově laděná alba od BATHORY.
Poslední otázka se částečně vrací k té úvodní – jak to vypadá s VIRTUAL VOID? Neuvažujete alespoň nad nějakou nárazovou akcí, neřkuli reunionem?
Milan: VIRTUAL VOID je mé dítě, kterému bude příští rok 25 let. Chtělo by to nějak důstojně ukončit, myslím, že si to zaslouží. Původně jsem plánoval příští rok ještě jedno album, ale pokud se klukům nebude chtít, nutit je určitě nebudu.
Já moc děkuji za ochotu a čas strávený nad odpověďmi, a budu se těšit na případnou další nahrávku a třeba i vystoupení. Vaše poslední slova pro čtenáře?
Sekersson: Děkujeme moc za rozhovor. Zdravíme tebe a všechny, které CHLAD nějak zaujal.
