Nejbližší koncerty
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
  • 17. 10. 2020Night of eternal evil na Kladně KLADNO ZACHVÁTÍ ZLO A ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 24. 10. 2020ROTTEN FEST 24.10.2020.Sklub Olomouc,od 17,00h. FLESHLES...
  • 24. 10. 2020Třetí pokračování pravidelně nepravidelný grind party v C...
CÉMURŠÁMUR

LP 2018, PHR Records / punk / Česko

V. T. MARVIN se příští rok dožijí třicítky, takže teď je tak akorát čas na poslední „uvěřitelnou“ desku. A když už, tak pořádně – to si nejspíš pánové z kapely takhle u piva řekli a jak řekli, tak udělali. Respektive udělal Papagáj, hodný to vydavatel, který se postaral o první vinyl  historii pražské kapely. A provedení desky si opět zaslouží pochvalu, což jsou slova, která u chocholatého ptáčka původem ze Slovenska používám skoro pokaždé. Už před několika lety nám Pavel v rozhovoru říkal, že už neví, jak vinylové edice šperkovat, ale ono není třeba rovnou vydávat pozlacené obaly, stačí nějaký nápad, ideálně vtipný, solidní grafika, příloha s texty a dalšími potřebnými informacemi… a hnidopich je spokojený.

Možná už jsem s popisováním obalů protivný, ale když mně to nedá, rád si je prohlížím už osmatřicet let (první vinyl jsem dostal v šesté třídě k Vánocům) a ten, jež ochraňuje gramodesku s typickým rezignujícím názvem „Není důležité vyhrát, ale prohrát“, skrývá spoustu legrácek, které ve spojení s texty dotváří celkový obrázek. Baví mě detaily parodující předrevoluční obaly (Odpovědný redaktor nahrávky: Ing. H. Vymetal; Odpovědný redaktor obalu: Eduard JazzBass; Sleeve note: NO F.X. Šalda), líbí se mi i desková hra na zadní straně přebalu, jejíž pravidla jsou podle očekávání taky samá sranda.

V textech taky převládá veselý ráz, byť někdy jde o témata hodná zamyšlení. V. T. MARVIN se ale vyhýbají moralizování i agitaci, chtějí svou produkcí hlavně bavit a to se jim v podstatě daří. Většina písniček má melodický motiv, který se během dvou tří poslechů dostane do hlavy a těžko jej odsud vyhánět. Zabírá hned úvodní „Máma a táta“, jedna z těch svižnějších písní, ve slokách koketující s HC; jenže ostrá muzika bere za své s nástupem refrénu, který je na mě chytlavý až příliš. Za dobrý tah naopak považuju angažování zpěvačky Oliee von Bubudorf – dáma si vzala na starost „tátovskou“ část skladby a její ležérní projev je fajn. Text je taky fajn… – chudák táta… máma zas řádí a tancuje na stole, zatímco táta na něm usíná, ve finále to rozsekne Čestmír Řanda: „To je zase nadělení. Tak vstávej, jedeme domů.“ A není to jediná filmová hláška, svou chvilku slávy si užije i Fazekaš z Kulového blesku.

Převládají melodické songy, tu rychlejší, tu pomalejší, muzika je určená komunitě fanoušků kolem TOTÁLNÍHO NASAZENÍ, THE FIALKY, N.V.Ú., S.P.S. a podobně laděných kapel a když někdo potřebuje oddychnout po náročném dni, ve společnosti V. T. MARVIN to není problém. Ideálně pokud je člověku nad čtyřicet a dokáže identifikovat odkazy v textech (na Járu Cimrmana, OLYMPIC a další) a filmové hlášky. Třeba takový „Sambiliongsong“… Ti, kteří na začátku osmdesátých let hltali seriál Sandokan, okamžitě zbystří a vzpomenou si na tělnatého společníka hlavního hrdiny, ti mladší si pod názvem skladby představí třeba písničku o žužu bombónech. Hudebně je to určitě lepší song než utahaná „Píseň spokojeného exekutora“, v níž pánové pranýřují nejen exekutory, ale i estébáky, revizory, pracovníky OSA či cestovek pro důchodce – prostě takové ty práce, které ostatním lidem nepůsobí radost. „Sambiliongsong“ je proti tomu svižná pestrá jízda, v níž kromě typických punkových rytmů dojde i na „arytmický“ refrén, což je určitě ku prospěchu věci, stejně jako zaměření textu nejen na Sandokana a Sambilionga, ale i na další hrdiny dobrodružných knih či filmů.

Jak tak na rodící se recenzi koukám, tak takhle by to dál nešlo, páč bychom tady byli na dvě strany ve wordu a to by spěchající punkeři odmítali číst. Takže asi takhle… „Tady jede VT Marvin“ hudebně slabší, text o peripetiích kapely na cestách a koncertech; „Bolestín“ chvíli pomalu, poté svižněji, text o hovně a věcech, které autora serou; „Fotrovo fáro“ totálně melodická až vlezlá hitovka s textem o tom, že text taky může být o ničem (povedlo se); „Gottodlak 4: Návrat Gottodlaka“ je o kom asi, hudebně vcelku odvážná lehce experimentální záležitost (jen houšť); „Hovada boží“ mě taky hudebně překvapují a asi se dá říci, že kapela by klidně mohla nahrávat ne úplně na první signální zaměřené skladby, ale ona nechce, chce to mít tak nějak půl na půl, navíc nemá ráda davy lidí, které se za něčím ženou (to jsou ta hovada boží); „Přejel jsem fízla“ je kapitola „hit, melodie, chytlavé slogany“, text o spravedlivém trestu pro špicly, kteří lustrují kdeco; „Můj boj“, aneb nebojte se, chlapi se nezbláznili do Adolfa a jeho zcestné ideologie, ale mají problém se dostat domů z hospody, je to prostě boj; a to nejlepší na konec, pokud jste metalista, tak máte dvě možnosti – a) pobavit se nad tím, jaký metal V. T. MARVIN nahráli a jak do něj dokázali nacpat spoustu metalového klišé ze starých šlágrů ARAKAINU, VITACITU, TÖRRU („horší než mor... exekutor“), odnesla to i Lucie Bílá („když budem hodně hrozit, Bílá ukáže kozy“) a hlavně Aleš Brichta („Brichta tak moc pivo lemtal, až je z něj M jako mentál, welcome to hell, čurák na vodstřel“); b) nasrat se a začít na pankáče pokřikovat, že ta jejich muzika je stejně zabedněná jako metal; mně to přijde OK, i ta parafráze na někdejší PLEXIS a jejich „Punk a pláč“. A taky je to důkaz, že muzikanti kdysi ty metalové šlágry museli poslouchat, takže vlastně míří i do vlastních řad.

Ke kladům nahrávky patří instrumentální vyzrálost, snaha o různá na první poslech nepostřehnutelná zpestření, originální barva hlasu zpěváka (v některých momentech mi připomíná F. R. Čecha) a samozřejmě zvuk, ostatně z Hostivaře od Zdeňka Šikýře nelze čekat nic jiného než kvalitu.

Celkově slušná nahrávka, která cílové publikum dozajista pobaví. A neurazí ani kolemjdoucí – jen v ní nesmí hledat umění, přesah, hlubší myšlenky… je to prostě prostá zábava. Za hudební náplň šest, za obal a legrácky bod navrch.

(úsměv) si prosím přimyslete, kdekoliv vás napadne...

Seznam skladeb:

  • Strana A:
  1. Máma a táta    
  2. Píseň spokojeného exekutora    
  3. Sambiliongsong
  4. Tady jede VT Marvin 2
  5. Bolestín
  6. Fotrovo fáro

    

  • Strana B:
  1. Gottodlak 4: Návrat Gottodlaka
  2. Hovada boží
  3. Přejel jsem fízla
  4. Můj boj
  5. Metal a smích

Čas: cca 36 min

Sestava:

  • Kuláč – zpěv prostý
  • Pítrs – elektrokakofonická kytara, sbory
  • PBM – bicí, klávesové přístroje, sbor
  • Milivoj Czadek – elektrofonická kytarbasa, sbor

Bandzone
Facebook

www.phr.cz


Zveřejněno: 11. 03. 2019
Přečteno:
2985 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář