Nejbližší koncerty
  • 20. 08. 2022Dead Daniels - OpenAir Na Staré cestě vol.3
  • 20. 08. 202220-08-2022 CHATOVÁ OSADA LUH SUŠICE koncert můžeme naz...
  • 03. 09. 2022V priebehu Montana Metal Festu vystúpia skupiny súčasnej...
  • 03. 09. 202203-09-2022 Chatová osada LUH Sušice, 34201 areál otevř...
  • 09. 09. 2022Páteční večer ve farářově sluji s PIKODEATH - thrash de...
  • 10. 09. 202210.9.2022 S-klub Olomouc Od: 18:00h. MASSACRE-(USA),NEC...
  • 17. 09. 2022Dead Daniels (Hard Rock,N´Roll - Praha): https://deaddani...
  • 23. 09. 2022Masakrální Nóbl mejdlo číslo 39. rozezvučí staří známí úd...
TELEPATIE IV - nové číslo hudebního magazínu z podsvětí

LP 2018, PHR Records / alternativní punk/rock / Česko

Celý rok 2018 se v Česku v různých souvislostech skloňovalo číslo osm, protože osmičky hrály v dějinách naší země důležitou roli, od jejího vzniku přes různé dějinné zvraty až po oslavy sta let společné republiky Čechů a Slováků. Osma hraje významnou roli i v případě osmé řadové desky UŽ JSME DOMA „Kry“, která vyšla v roce 2018 (osm let po předchozí „Jeskyni“) a obsahuje osm písniček.

Osm písniček spojuje koncepční nit. Nit, která se vine kolem ožehavého tématu současnosti – uprchlíků. Denně se o této problematice píše a diskutuje, každý na to má nějaký názor, často radikální. Já se přiznám, že se to ve mně mele a že na jedné straně vnímám utrpení chudáků zmítaných válkami a sociální nestabilitou, na druhou stranu si nelze nevšimnout problémů, které přítomnost uprchlíků v nových zemích způsobuje. Miroslav Wanek své názory podrobně pospal ve vnitřním obalu a lze je všechny přijmout, na druhou stranu je to právě onen jednostranný (prouprchlický) pohled. Více bych do toho nechtěl zabředávat, protože recept na to nemám, snad jen to, že mi přijde lepší pomáhat potřebným lidem v jejich domovině a to taky dělám.

Ono se ale nelze tématu alba úplně vyhnout, protože i obal, jehož autorem je tradičně Martin Velíšek, symbolizuje ony dva světy – medvědi v bačkorách a s plnými břichy řvou na nebohé tučňáky, kteří na kře připlouvají za lepším životem. Každý biolog i fanoušek Járy Cimrmana ale ví, že lední medvědi žijí na chladném severu planety a tučňáci v okolí opačného pólu. V minulosti se uskutečnil pokus vysadit tučňáky na severní polokouli, nicméně to nevyšlo a tučňáci postupně vyhynuli… Osmistránkový booklet velikosti 30 x 30 cm obsahuje kromě onoho Mirkova pojednání texty a všechny další informace ve čtyřech jazykových mutacích, ostatně na to jsou fanoušci kapely zvyklí z minulosti, že si počtou i ti, kteří rozumí polsky, anglicky a francouzsky. Z textů není onen sociální (politický, humanistický…) rozměr na první pohled patrný, ale při znalosti myšlenkového pozadí je zřejmé, že jde o navazující řadu jinotajů, metafor, podobenství… v textech o vločkách, mrazu, smetí nebo krách se tu více, tu méně skrývají příběhy o smyslu života a potřebnosti soucitu. Lze je ale jistě vnímat i jako popis přírodních krás, jako koloběh vody v přírodě, koloběh života a smrti, koloběh příjemných a nepříjemných zážitků/událostí, prostě v textech toho lze najít spoustu.

Spoustu toho lze najít i v muzice. UŽ JSME DOMA se nikdy žánrově neomezovali a v míchání pokračují i na „Krách“. Mám ale pocit, že se umírnili v někdejší rozevlátosti a experimenty omezili na nezbytné minimum. Ne že by se nepouštěli do rytmicky pestrých a mnohdy dlouhých instrumentálních pasáží, ale pořád jde, alespoň z mého pohledu, o vcelku stravitelnou a často velmi chytlavou muziku. Mně je tahle poloha líbí a nové album je mi nejbližší ze všech. Když si pustím „Jeskyni“, „Pohádky“ či „Hollywood“, vždycky najdu méně interesantní skladby – tentokrát mi ale album přijde semknuté a hodně vyrovnané.

Na otázku, kterou skladbu bych označil jako nejlepší, nedokáži jednoznačně odpovědět. Spíš umím vybrat z mého pohledu atraktivnější stranu gramodesky, a tou je áčko. Pozor ale na možnou záměnu s CD… (úsměv)

Na desce jsou skladby řazeny trochu jinak, samozřejmě kvůli stopáži písní, aby se optimálně vešly. Ale na pocit z poslechu to nemá žádný vliv, protože ačkoliv je album koncepční, nejde o příběh a skladby na sebe přímo nenavazují. Snad jen první a poslední musejí být na svých místech. Ale zpět k muzice. „Vločky“ jsou melodické, všechny sloky hitové a zpěv v podstatě popový; až mi to nepřijde jako UŽ JSME DOMA, ale nějaký popík. (úsměv) Zato meziprostory vyplňují typické postupy kapely, hlavně výrazné dechy, a až úplný závěr se od předchozí stavby odchyluje k nějaké té alternativě. „Praskání“ „žije“ tribálními rytmy a vysokými vypjatými vokály a etno motiv se vine celou skladbou, která taky postupně k té extravagantnosti klouže, ale pořád je to celkem stravitelná muzika. Nerad volím stejná slova, ale „Smetí“ prostě hit je. Melodie i zpěvy se okamžitě usazují v hlavě, zdvojené hlasy působí neotřele a skoro jako kdyby s Miroslavem zpívala nějaká slečna. Majitelem vysokého hlasu je ale jeden z pánů, za pozornost pak určitě stojí i spousta zajímavých momentů, kterými obecně deska přetéká, každou chvíli se cosi neotřelého objeví a po chvíli zmizí, v „Smetí“ mě baví třeba baskytara, která je hodně výrazná, když ji člověk tedy hodlá vnímat… ona na sebe totiž strhává pozornost hlavně trubka a samozřejmě zpěv, který je tady, hlavně v závěru, parádní – trochu hlubší zabarvení mi působí husí kůži. V „Dýmu“ se  střídají ska rytmy s punkovými, opět vládne hlavně výborný zpěv, tentokrát doplněný bezeslovnými chorály, ale nechybí ani spousta rytmických zapeklitostí.

Druhá strana začíná v podobném duchu, takřka pompézní „Pád“ patří k dalším vrcholům nahrávky, a vůbec nevadí, že důstojnou atmosféru, místy s hodně nabroušenou kytarou, narušuje rozjívená pasáž plná všelikých vylomenin. To „Cesta“ je z jiného soudku, křehká písnička plyne pozvolna, větší prostor dostávají klávesy, trubka vyluzuje táhlé tóny a oba vokalisté se drží jemnějších poloh, basák té úplně nejjemnější. Instrumentální pasáž uprostřed skladby mi přijde delší, než bych volil, ale ono zdánlivé převalování se sem a tam je vygradováno jednak další skvostnou melodií a následně i další vokální nádherou. Ani „Věci“ se nikam neženou; hudba mi připomíná Francii (trochu do šansonu?), ale takovou posmutnělou, zpěv je znovu výstavní, naléhavý; hlavně zpěv předposlední věc drží – obecně jde ale v případě dvojbloku „Cesta“ & „Věci“ o méně výraznou pasáž alba. To nabírá grády s poslední, titulní písní. Opět hojně kláves, rozverná trubka i rytmika, se zpěvem bych se jen opakoval…

Když to shrnu, UŽ JSME DOMA nahráli pozoruhodné album, které mě baví na 85 %. (úsměv) Věřím, že fanoušci kapely budou nadšeni, a když si prohlížím parádní zpracování obalu (hlavně vnitřního), můžu mluvit o skvostu.

Přesné hodnocení: 8,5/10

Seznam skladeb:

  • Strana A:
  1. Vločky
  2. Praskání
  3. Smetí
  4. Dým
  • Strana B
  1. Pád    
  2. Cesta
  3. Věci
  4. Kry

Čas: cca 46 min.

Sestava:

  • Miroslav Wanek – kytary, klávesy, zpěv, hudba, texty, producent
  • Adam Tomášek – trubka, zpěv
  • Josef Červinka – basová kytara, zpěv
  • Vojtěch Bořil – bicí

Host:

  • Radek Surynek – pozoun

Výtvarno:

  • Martin Velíšek

www.uzjsmedoma.com
Bandzone
Facebook
www.phr.cz

 


Zveřejněno: 28. 01. 2019
Přečteno:
3511 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář