PUSTINA

12. 1. 2019, Praha - Forum Karlín

První koncert letošního roku, který jsem navštívil, se uskutečnil ve Fóru Karlín, kam jsem poprvé zavítal teprve nedávno na KREATOR, DIMMU BORGIR a spol. V reportu jsem si tehdy stěžoval na zvuk u některých akvizic. Přestože mi prostor připadal rozhodně dobrého soundu schopný, u Dimmu a hlavně BLOODBATH se tedy nezadařilo. Trochu skepse jsem si tedy v kapse nesl i na show BEHEMOTH, AT THE GATES a WOLVES IN THE THRONE ROOM, tentokrát však v tomhle ohledu proběhl koncert bez výraznějších problémů.

Návštěvnost tentokrát nebyla ani zdaleka taková, jako při prosincovém koncertě, security tentokrát ani nepouštěli na dvoupatrové ochozy, přesto nebyla plocha přelidněná. Nicméně i tak bylo dost lidí už na první bandu WOLVES IN THE THRONE ROOM z Washingtonu, jež akci otevřela půlhodinovým setem založeným na nejnovějším počinu „Thrice Woven“ z roku 2017. Osobně mám u této bandy rád desky z přelomu dekády, tedy „Black Cascade“ a „Celestial Lineage“, další tvorba mě dost míjela. Souvisí to jistě i s tím, že v poslední době už nějak nevyhledávám tento „hodný typ“ black metalu, spíše jsem na něm ujížděl někdy právě před těmi osmi lety, ale zmíněné desky pořád mají sílu. Každopádně koncertně mě WITTR příliš nepřesvědčili. Vůbec jsem se do jejich hudby nedokázal vcítit, v dlouhých kompozicích jsem jen málokdy našel úsek, který by mě výrazněji zaujal, navíc byl celý set poměrně rozkouskovaný různými intry/intermezzy (které jsou pravděpodobně součástí skladeb, ale nemám to album najeté), což v případě vymezené půlhodiny také není úplně nejlepší. Nad čím jsem se ale hlavně podivoval – na co mají, proboha, WITTR tři kytaristy? Tak variabilní, aby našly tři šestistrunné nástroje pořádné využití, se mi tedy ty party nejevily. Věřím, že fanoušci „Vlků“ byli spokojeni, neb formálně bylo asi vše v pořádku, včetně zvuku, světel apod., ale mě bohužel kapela za srdce nechytla.

Marně přemýšlím, jestli už jsem vlastně AT THE GATES viděl naživo. Asi ne. Na Brutal Assaultu před několika lety jsem tehdy dal přednost LVCIFYRE na malé stagi (a ještěže tak, protože tihle řezníci mi naprosto rozkopali držku a při vší úctě ke gothenburské legendě, takhle by mě určitě nedostala). Takže v Karlíně premiéra. Staré desky, jako legendární „Slaughter of the Soul“ nebo „The Red in the Sky is Ours“, jsem si svého času občas dal, ale celkově mě melodic death metal docela minul. O kvalitě těchto počinů ale netřeba diskutovat. A ony i post-comebackové desky mají něco do sebe, ale je to tak nějak pořád na jedno brdo. Každopádně živě, proč ne, i když obavy, že 50 minut mě to bavit nebude, se naplnily. Zahrané vše výborně, hudebně je to prostě fajn, ale jak říkám… mně osobně by stačila půlhodina (což by samozřejmě k legendě bylo nedůstojné, jde pouze o můj subjektivní pocit). Co mě ale vážně nebavilo, to byl Tompův monotónní vokál, absolutně bez síly, dynamiky, až na asi půlminutovou výjimku neustále v jedné poloze. Ale věci jako „Slaughter of the Soul“, „Blinded by Fear“ nebo „Suicide Nation“ potěšily, o tom žádná. Jinak se hrálo z posledních dvou počinů. Jsem rád, že jsem AT THE GATES zhlédl, ale výraznou potřebu znovu jejich show vyhledávat mít nebudu.

Zato BEHEMOTH už jsem viděl několikrát a vždy se jednalo o dobrý až vynikající zážitek. Baví mě i jejich nová deska „I Loved you at your Darkest“, ačkoli kvalit předcházejících počinů úplně nedosahuje, setlist navíc sliboval kromě skladeb z novinky také mnohé ze středně dávné minulosti. Vyvážený mix, který by mohl fungovat. A dámy a pánové, to tedy fungoval. Hned na začátku musím vyzradit, že tento koncert polské čtveřice byl asi tím nejlepším, které jsem navštívil. Naprosto profesionální po všech stránkách.

Při intru „Solve“ se na oponě skrývající pódium kromě siluet hudebníků zjevila také silueta České republiky protkána obráceným křížem, s úvodní „Wolves ov Siberia“ už se odkryla stage s nepřehnanou výzdobou v podobě již klasických behemothovských stojanů na mikrofon a vydařenou trojúhelníkovou projekcí. Zvuk se během první skladby podařilo vyladit tak, že s další namrdávkou „Daimonos“ zabíjel. Tenhle otvírák z perfektního alba „Evangelion“ nenechal na pochybách, že ačkoliv to BEHEMOTH na novém albu už tolik neřežou, pořád ty blastbeatové rubanice mají v krvi. Obecně, ať se hrálo z novinky („God=Dog“, „Ecclesia Diabolica Catholica“, „Bartzabel“…), nebo ze starších počinů (zazněly „Ora Pro Nobis Lucifer“, „Ov Fire and the Void“, „Conquer All“, „Decade of Therion“, „Blow Your Trumpets Gabriel“, „Slaves Shall Serve“, „Chant for Eschaton 2000“ a jako přídavek „Lucifer“), všechno perfektně zapadalo, jistě i díky vhodnému prolínání právě nových a dřívějších songů.

Nebyla to jen skutečnost, že BEHEMOTH všechno perfektně zahráli, že jim zvuk přál. Ale také naprosto vhodný světelný ansámbl, který neotravoval dlouhými reflektory do xichtu. A hlavně… ano, je to divadlo, ale promyšlené, řekl bych nepatetické, do detailu provedené. Prostě po všech stránkách promakané do detailu a když se na konci puštěného outra „Coagvla“ vpředu stage objevila čtveřice zahalených členů s bubny a vytasila závěrečný marš, aby se následně ztratila ve tmě, zážitek byl dovršen.

Tohle prostě bylo zatraceně dobré. Dojmů jsem stále pln. V poslední době je docela v oblibě na BEHEMOTH píčovat za jejich hudební i „marketingový“ vývoj. Samozřejmě, že fanouškům starých počinů se současná podoba polské kapely zamlouvat nemusí, ale že to prostě umí, to se jim upřít nedá ani v nejmenším. To ten rok 2019 koncertně začal hodně ostře!

Fotky: Pavel


Zveřejněno: 15. 01. 2019
Přečteno:
2846 x
Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář