RITES OF THY DEGRINGOLADE jsem objevil až s oznámením jejich turné s PROFANATICA a AUROCH. Nakonec jsem sice na pražskou zastávku nedorazil, přesto jsem se o edmontonskou black/death metalovou formaci začal zajímat. Navíc mi v té době v mailu přistálo promo album jejich novinky „The Blade Philosophical“, v němž label Nuclear War Now! Productions poutavě popsal přístup tehdy čtveřice (nyní už trojice) k žánru.
Skupinu založil v roce 1997 Paulus Kressman (jinak také například SACRAMENTARY ABOLISHMENT) a v prvních letech RITES OF THY DEGRINGOLADE působil jako jeho one-man projekt, a to i na debutovém počinu „The Caryatid“. Posléze se ke Kressmanovi přidal Jay Wroth (RITUAL NECROMANCY), jenž si vzal na starost kytary a basu a zakladatel se mohl více soustředit na bicí a vokály. S třetí deskou „An Ode to Sin“ už kapela působila jako trio, chvíli poté, v roce 2006, však ROTD ukončili činnost.
Návrat na koncertní pódia proběhl v roce 2015 a posléze začala čtveřice Paulus Kressman / Jay Wroth / N.K.L.H. (kytara, jinak také ANTEDILUVIAN) / C.W. (basa, v současnosti už v kapele není) pracovat na čtvrtém dlouhohrajícím počinu. „The Blade Philosophical“ spatřil světlo světa letos v březnu a i přes neznalost předchozí tvorby RITES OF THY DEGRINGOLADE mě upoutala a i s odstupem si udržela zajímavou tvář.
Rok 2018 je pro mě zatím z hlediska nových počinů trochu méně zajímavý než předchozí léta. Vychází toho samozřejmě mnoho, ale jen máloco se mi zatím vrylo do paměti s tím, že se k nahrávce vracím i po měsících se stejnou chutí jako v počátku. Výjimkou jsou jistě ASCENSION a jejich „Under Ether“, které po půlroce hodnotím jako zdaleka nejpovedenější nahrávku. V hlavě ale již od března zůstávají i RITES OF THY DEGRINGOLADE, ač by se to možná mohlo zdát vzhledem k povaze desky trochu překvapivé.
Kapela totiž ani náhodou nepřekračuje hranice metalového žánru, nesnaží se prolomit bariéry výraznějšími experimenty, chtělo by se říci, že nepřináší vůbec nic nového. Jenže i v té záplavě nových počinů má vlastní xicht, a to se cení.
Ten je zajisté utvořen kompoziční prací, která v sobě mísí pořádně bahnité až doomové nálady (viz úvod „Above the Highest“), rychtovačky bez jakýchkoli kompromisů (čtyřka „Totatilites Kompletion“), death metalové riffování á la MORBID ANGEL i thrashové výlety (z tohoto ranku překvapí zejména sólo v páté „I am the Way, the Truth and the Knife“). To vše velmi pilně sladěné do lákavého balíku s mašlí v podobě neurvalých kytarových disharmonií a nečekaných stopek. Občas trochu chaotické riffování drží pevně na uzdě Paulus za bicími, dává kompozicím řád a dynamiku. Jeho vokál se pak vyznačuje neurvalou štěkavostí, není příliš variabilní, což vám může i nemusí úplně vonět. Z tohoto hlediska pak ale jistě potěší hlasové zapojení i ostatních členů, kteří občas tvoří zajímavou vokální variaci, například v závěrečné „The Final Laceration“. Různé šepoty a podobné detaily také obohacují občas trochu monotónní kompozice.
Tím se dostávám k další zřetelné charakteristice alba: RITES OF THY DEGRINGOLADE se vyžívají v repetitivnosti jednotlivých pasáží. Deska má 41 minut, unikátních riffů se na nich ale zas tak velké množství nerozprostírá. Ač bych si dokázal představit, že by některé skladby šly zkrátit a prospělo by jim to, většinou mi tato skutečnost zážitek z poslechu neničí. Například sloka z úvodní „Above the Highest“ si nekonečné opakování zasluhuje, neb je skutečně silným momentem.
Podobně jsou na tom na „The Blade Philosophical“ i texty, v nichž se velmi často až do zblbnutí objevuje název skladby. Album je z lyrického hlediska koncepčním dílem, jehož zásadní premisou je „pěstování vlastní vůle za účelem narušení, řízení, a nakonec také ovládnutí nekonečného proudu determinismu.“
Když jsem „The Blade Philosophical“ poprvé pouštěl, očekával jsem klasickou kanadskou black/death špinavost inspirovanou BLASPHEMY či CONQUEROR. RITES OF THY DEGRINGOLADE mě ale překvapili sofistikovaností po stránce hudební i textové v kombinaci s přesvědčivým staroškolsky zastřeným zvukem, který sice nedisponuje výraznějším dynamickým rozsahem, avšak nechybí mu potřebná vyváženost a údernost. Jsou asi dvě možnosti – buď vás „The Blade Philosophical“ vůbec nebude bavit, nebo se k němu budete často vracet. U mě nastala ta druhá možnost. Přestože bych jej nenazval nějakým veledílem a něčím skutečně dechberoucím, má v sobě něco přitažlivého.
Přesné hodnocení: 7.5/10
Sestava:
- Paulus Kressman – bicí, vokály
- Jay Wroth – kytary, vokály
- N.K.L.H. – kytary, vokály
- C.W. – basa, vokály
Čas: 41:08
Seznam skladeb:
- Above the Highest
- The Blade Philosophical
- The Universe in Three Parts
- Totalities Kompletion
- I Am the Way, the Truth and the Knife
- The Final Laceration
