Pozn.: Komu se zdá recenze delší než nejdelší a nehodlá ztrácet čas, nechť sroluje dolů, kde najde resumé… (úsměv)
U některých kapel má člověk pocit, že je zná chvilku, ale opak je pravdou, u jiných zase žije s tím, že mu cestu kříží dlouhé roky. Třeba CATASTROFY u mě reprezentují druhou variantu, přijde mi, že je poslouchám řadu let, ale když se pořádně podívám, tak zjišťuji, že od mého prvního setkání se slovenskými zbojníky ještě neuteklo pět let… Poprvé jsem je zaregistroval v roce 2013 na Thrash Nigtmare a od té doby v mých očích jen a jen rostli, hlavně poslední dvě nahrávky, LP „Zbojnícky tanec“ a trojsplit (kromě CATASTROFY ještě KAAR a EXORCIZPHOBIA), považuji za parádní počiny.
Na nové album se čekalo zhruba dva roky. Během nich kapela hojně koncertovala a nelenila ani co se skládání nových písní týká. Výsledkem je třináct nových songů, které zatím vyšly na CD; LP verze je v plánu dokonce ve dvou verzích, vedle černého vyjde během prázdnin i fialový vinyl. A bude obsahovat 24stránkový booklet, podobný jako ten vložený v klasické krabičce na CD. Na osmi stranách se nachází komiks o zbojnické družině kapitána Kazimíra, který potřebuje popohnat své kumpány k „besnejším výkonom“, na zbylých listech jsou texty, nezbytné informace a nechybí ani stylová fotka rozverných pánů muzikantů.
Rozverná je svým způsobem celá nahrávka, a začíná to u textů, které jsou napsané tak, jako kdyby je Boris někomu vyprávěl. Část jsou různé hříčky na historická, zbojnická a další témata (třeba na obhajobu nějakých těch ostřejších výrazů, které nikomu neublíží), „marmeládová“ stať smysl postrádá úplně (úsměv), ale zbytek je víceméně myšlen vážně a věnuje se řadě témat, jež si pozornost zaslouží, ať už jde o „jebanie idolov“, nacionalistické myšlení, komunistické vraždy v pohraničí nebo nečestné jednání. Přijde mi, že Boris píše texty lehce, i přes ony občasné vážně myšlené věty se tím baví a bavit se budou i posluchači. Jediné, co bych lehce omezil, jsou poměrně hojné vulgarismy, ale když si poslechnu text ke skladbě „Len slová“, chápu, že to až takový problém není… (úsměv)
A problém vcelku podle očekávání nemám ani s muzikou. Ta je stejně košatá jako slovenský národní strom (i ten český; jedna z mála věcí, která nám se Slováky zůstala, je shodný národní strom – lípa, úsměv) a z thrashmetalového kmenu vyrůstají větve, které se naklánějí k dalším metalovým subžánrům. CATASTROFY album startují thrashovou rotykou „Špinavá hra“, v níž Boris štěká text rychlostí blesku a kapela taky většinou fičí jako vítr. Zpěv je poměrně vysoko položený (kromě pasáží, v nichž s Borisem vykřikují sboristé), muzika parádně odsýpá, ať se hraje thrashová riffovačka, nebo kytary kvílí – i přes krátkou stopáž jasná hitovka, jakou od CATASTROFY nejspíš každý očekává. I „Príručka mladých zbojníkov“ se odvíjí v podobném duchu, Boris ale přejel jazyk rašplí a ten mu zhrubnl, hudba ale zjemnila a koketuje s heavy metalem a díky houslovým pasážím působí šibalsky. Text připomínající Příručky mladých svišťů je taky samý vtípek a tak nepřekvapí parodické polohy zpěvu; ale nejde tu jen o vokály, pořád se něco děje, CATASTROFY rozhodně nehoblují jeden nápad dokola a rozumně zachází i se sóly. „Jebem vaše idoly“ je koncertní tutovka, v níž bicí dusají a sborové halekačky si každý zapamatuje po prvním druhém poslechu; nicméně nejen mlácením je skladba živa, prostřední pasáž je zase spíš heavymetalová, a to nemluvím o textu, kde si prostě Boris mele, co ho zrovna napadne, navíc je vtipnější než Oskar vtipkár. (úsměv) „Len slová“ zdobí další různorodé sólování, ale tempo není tak divoké jako v předchozích případech, spíše střední, dokola opakovaný slogan taky rychle uvízne v paměti, stejně jako další ujetá poloha Borisova hlasu.
Jestliže se doposud hrálo zvesela a do skoku, „Malinový džem“ je, navzdory názvu, ponurá deathmetalová špína, kterou shazuje ujetý text i občasné hlasové přemety – mně to přijde jako další parodie, ale zároveň jako pocta starým žánrovým kapelám, protože některé postupy jakoby vypadly z deathmetalové učebnice. CATASTROFY se prostě muzikou baví a baví i své fanoušky, jejichž řady se neustále rozrůstají, takže kapela je evidentně při penězích a může si dovolit prodávat svůj podíl nákladu CD za dobrovolnou cenu. (úsměv patří tam, kam patří) „Posledný na zemi“ i „A.D.A.B.“ (další parafráze něčeho všeobecně známého) jsou melodické vypalovačky, které se dají označit jako thrashové, ale zároveň je to takový svižný bigbít… v druhém případě s lehce otravným óóóooou, což je snad jediný moment, který mi je vyloženě proti srsti. Naproti tomu housle v „Horních chlapcích“ sedí na svém místě jako „výr na hlavě KVELERTAK“ (kousek vtipného textu), ale netřeba se obávat, že by housle hrály prim, jsou použity jako koření jinak spíše zemité muziky, ale o co je skladba pomalejší, o to se v ní děje víc zajímavých věcí. Jen to chce poslouchat a ne kroutit hlavou nad infantilností slov. (úsměv) A to ještě není ptákovinám konec, protože úvod „Hurá, vojna!“ je jak z nějaké lidovky nebo pouťovky, jako prozpěvování na trhu či v hospodě, ve které se rekrutují duté hlavy, o nichž pojednává druhá polovina songu, o poznání vážnějšího a hudebně s poměrně ostrým doprovodem. Ještě větší „depréze“ je „Morava“, nejzávažnější věc na albu, která by se měla povinně přehrávat mládeži ve školách s vysvětlením komunistických zvěrstev. Jsem rád, že kapely čím dál častěji upozorňují na historické události, ze kterých bychom se měli poučit – nedávno to udělala EXORCIZPHOBIA (Mnichovská dohoda) i MURDER INC. (vyvraždění Lidic), CATASTROFY sáhli do bližší minulosti a věnují se plotům z ostnatých drátů na hranicích mezi komunistickým a západním světem. K důležitému sdělení se samozřejmě nehodí hopsa hejsa muzika, ale valivý song, v němž se nikam nespěchá, ale závažnost textu podtrhuje tísnivou atmosférou a opatrnými vyhrávkami.
Po době temna přichází doba světla, veselá zbojnická blbinka „Habaďúra“ je vyšperkovaná fujarkou i svěžími sólíčky, podobně i „Obyčajná kurva“ je chvílemi docela kvapík, chvílemi pomalejší, ale pořád je to zábavná záležitost, myslím celé album, které korunuje „Luciferov papek“, zpočátku docela nátěr, do nějž spolu s Borisem vyřvává v roli Lucifera hostující Moloch Vlavo, později fujarou a zvony podbarvená démonická muzika, jež pokračuje do ztracena…
Resumé: „Besnota“ je zábavná nahrávka, plná svěžích a chytlavých písniček, veselých i vážnějších textů, radosti i smutku. Přesto převládá nadhled a zdravý pohled na věc – nejen textovou, ale i hudební. Pánové se nevyhýbají blbinkám, ale gró alba tkví v melodickém chytlavém thrash metalu, který by měl všem otevřeným thrashovým hlavám udělat velikánskou radost. I díky krásně čitelnému čistému zvuku, který byl pořízen v bzeneckém Shaarku.
Seznam skladeb:
- Špinavá hra
- Príručka mladých zbojníkov
- Jebem vaše idoly
- Len slová
- Malinový džem
- Posledný na zemi
- A.D.A.B. (All Drábs Are Bastards)
- Hôrni chlapci
- Hurá, vojna!
- Morava
- Habaďúra
- Obyčajná kurva
- Luciferov papek
Čas: 34:31
Sestava:
- Hrdlorez Boris - krik a dúchacie rúry
- Mastiflinta Beňo - šesťranová gumipuška
- Hrajruka Jano - besné vypletance
- Miesiželezo Mifo - olovený kyjak
- Kostilam Roman - rabovacie tempá
Hosté:
- Ivo Kov - husle v skladbe č. 2 a 8
- Moloch Vlavo - Lucifer v skladbe č. 13
