Ať už je váš názor na sponzoringové akce jakýkoliv, jsem rád, že k nim vůbec dochází. Cíl projektu Rock Cirkus byl vnést do zdejší klidné hudební hladiny trochu svěžího větru a rozvířit stojaté vody rockové scény. No, nevím, zda tyto party jsou takovými ?pankáči? aby stojatost ?první ligy? trochu nahlodaly, ale pozornost si jistě zaslouží.
Jako první se pražskému publiku představila mladičká kapelka Imodium, která své skladby vláčí od grunge po klasický rock. Přesto nádech Kurta Kobaina je v jejich muzice docela cítit. To se opovážím tvrdit po poslechu několika skladeb z jejich debutové desky, žel na koncertě jsem skupinu neviděl. Jelikož se v Akropoli musí končit s úderem 22.00 hodiny, začal koncert poměrně brzo a já dorazil do sálu až na další partičku. Můžu vám jen napsat, co že to Imodium večer vlastně zahráli, ale víc nic. Omlouvám se kapele i čtenářům. Jen na svou obhajobu dodám, že jsem se nikde neflákal, ale chystal ve zkušebně se svou kapelou materiál pro nové album. Tak, co že to ti klucí vlastně hráli? Zazněly tyto skladby: Koník, Gaston, Jsem to já, Smutnohra, Když jdu spát, Noční, Hlavou, Čína, Stigmata, Skit, Lady Lap, Prameny, Beztíže.
Já tedy dorazil do sálu, kterým se již rozléhaly tóny Cocotte Minute a musím napsat, že tyto tóny byly zcela čitelné. Klobouk dolů před zvukařem, ale kapela zněla jako z desky. Pokusil jsem se prodrat početným davem náctiletých (především dívek) fanoušků, abych udělal pár fotek a pak už jsem se vydal na balkón a věnoval se nu-metalové masáži ala ?Papiňák?. Zazněla skoro celá debutní deska ?Czeko?, jejíž koncertní podoba zněla stejně agresivně, jako vražedný sound ze studia Hostivař. Bylo zábavné dívat se na všechny muzikanty, kteří na sebe nechali působit všechna světová nu-metalová klišé. Tím ale nechci kapelu schazovat, ono to opravdu vypadalo dobře. Energický frontman byl neustále v pohybu, dobře komunikoval s publikem, rapoval, zpíval i řval. Kytaristé se se svými kytarami skláněly k odposlechům i skákali do výšek. Baskytarista slapoval a prořvával druhý mikrofon. No a narvaná Akropole skákala s kapelou a zpívala si ujeté texty jako ?Taxe Nato? nebo ?Měl bych tě sejmout?. Nicméně hudebně mě Cocotti fakt baví. Je to sice taková kornovina, ale dost dobře zahraná. A to, že tato kapela má energie na rozdávání je neoddiskutovatelný fakt. Osobně mě nejvíc na koncertě zaujaly skladby ?Czeko?, ?Svatej Pokoj? a ?Víc než sám seš?.
Po Cocotte Minute patřilo pódium dalším nu-metalově orientovaným muzikantům Post-It. Skupina však přistupuje k pojetí své muziky jinak než ?kokoti? a musím říct, že originálněji. Není jí cizí ani melodický rock či klasické big beatový přístup. Osobně jsem se trochu bál, jak budou Post-It působit na pódiu po ?válečné vřavě? předchozí kapely. Je fakt, že jsem Post-It nedávno viděl v Rock Café a moc mě jejich vystoupení nezaujalo. Světe div se, jako by do Akropole vešla úplně jiná skupina. Veškeré mé obavy byly rázem pryč. Skupina spustila svou muziku a na pódiu doslova šílela. Šikovný baskytarista Kapíno skákal jak ping-pongový míček a to do takové výšky, až jsem se tomu divil. Nezastavil se celý koncertní set (možná jen, když uváděl přichystané songy) a přitom velmi dobře obsluhoval svůj nástroj. Dredatý kytarista Porne byl rovněž jako utržený ze řetězu, až jsem se občas bál, že se při jeho kreacích brzy na pódiu přerazí. Zdatný bubeník Bekouš tlačil kapelu řádně dopředu s klikem na uších. Paradoxně nejméně energický, co se pohybů týče, byl zpěvák Čenda. To ale nevadilo, protože se věnoval svému zpěvu a ten byl opravu zpěvem čistým a barvou i melodiemi zajímavý. Post-It se nazývají Vršovickou kapelou a nedaleké Vršovice vyslaly do řad fanoušků početnou skupinu přátel kapely. Došlo i na skoky z pódia (první letec však nedopadl moc dobře, dav se rozestoupil a on zahučel na tvrdou podlahu). Zdařilý koncert ukončila 22.00 hodina, kdy musela být produkce ukončena, aby si okolní nájemníci nestěžovali a Akropole mohla dál existovat.
