PUSTINA

CD 2018, World Terror Committee / Black metal / Německo

Neznám tolik kapel, které by mě svým debutem oslnily natolik jako němečtí ASCENSION. Bavorští black metalisté započali svou dráhu v roce 2010 albem s názvem „Consolamentum“, jemuž předcházelo EP „Fire and Faith“. A co že debutové album nabídlo? Velice inteligentní, současný a za horizont hledící černý kov.

Kapela, jež tají veškeré informace o sestavě, vydala svůj debut u slovutných World Terror Committee. Už to naznačuje, že se jedná o kvalitní materiál, a pravděpodobně i správné kontakty vypovídající, že členové ASCENSION už jisté zkušenosti z jiných kapel mají. Otázkou zůstává, kde pánové ještě působí. Paradoxně jediným členem, jenž je znám, je Marianne Séjourné, alias LSK. Slečna, jež například nahrála basu na „Blood Libels“ francouzských ANTAEUS. Marianne na „Consolamentum“ okořenila pár skladeb svým vokálem, jakožto host. Tři roky po vydání zmíněného alba se její život poznamenaný značnou závislostí na drogách ale zastavil - spáchala sebevraždu. Debut ASCENSION dodnes vyzdvíhám, jakožto zásadní dílo německého soudobého black metalu. Skladby jako „Rebellion Flesh“ a „Grant Me Light“ nastavily laťku proklatě vysoko. 

ASCENSION, zabývající se mysticismem, satanismem a smrtí, se pod rouškou anonymity dostali jen k pár rozhovorům, v jednom z nich pro web vd.hordes.org prohlašují,: Dnes můžete každého umělce sledovat online; můžete ho znát prostřednictvím pár kliknutí lépe, než svého souseda. Takže si myslím, že určitá dávka tajemna je dnes vítána. Jedním z hlavních důvodů, proč jsme se rozhodli zůstat anonymní je to, že všichni členové mají reprezentovat jedinou entitu - ASCENSION. Chceme udělat krok zpět, nechť za nás promlouvá umění.“

Čtyři roky trvala pauza, než Němci vyrukovali s dalším dlouhohrajícím albem. Nazvali jej „Death of the World“ a o obálku se postaral Dávid Glomba. Deska byla opět vydána pod labelem World Terror Committee. Určitě změny jejich umění doznalo. Zatímco na debutu bavorští mnohem více šlapali na plyn a skladby oplývaly značnou agresivitou, avšak se značnou dávkou atmosféry, na druhém albu se právě na atmosféru vsadilo mnohem více. Skladby jsou táhlé, epické a „watainovsky“ vznešené. Každopádně se jednalo o další z děl hodné obdivu. Takhle má znít „moderní“ black metal. Texty inteligentní/filozofické, kytarová práce nápaditá/variabilní - žádný „včelín“, ale nekonečná zásobárna zajímavých riffů doplněná o síru plivající vokál. Ku příležitosti vydání alba se Němci také poprvé dostávají k živému hraní. Absolvují tour se spřízněnými DYSANGELIUM, Švýcary BLZR a Novozélanďany VASSAFOR. Frontman se již pro zmíněný web zmiňuje: „Nikdy jsme nevyloučili možnost, že bychom jednoho dne vyjeli na tour. Jen jsme čekali na správný moment.“

Jsem obecně velice rád za dnešní black metalovou scénu, jež se nedrží zaběhlých klišé, jenž vznikla v 90. letech na severu. Evoluce pokračuje. Především Polsko, Francie, Island a dnes i Německo by pana Darwina jistě potěšily, haha.

„Under Ether“ - tak nazvali ASCENSION své další dítě.  Stále věrni stáji World Terror Committee, se po dalších čtyřech letech vytasili s nejnovějším počinem, jenž oficiálně vyjde 30. března, čímž pánové zrušili zajímavou tradici, kdy minulá dvě alba vyšla přesně na Štědrý den. To jsou ale malichernosti, zásadní je, zdali němečtí udrželi laťku či se ve svém umění posunuli někam dále k neprobádaným vodám. O obálku se opět postaral nezmar Dávid Glomba. Jak je u něj zvykem, povedla se. Dávid je dnes již zavedenou značkou, o jejíž kvalitě svědčí artworky pro INFERNO, CULT OF FIRE, SHRINE OF INSANABILIS... 

Zmiňoval jsem, zdali se ASCENSION někam posunuli. Odpověď zní - ne. Avšak nuance z prvních dvou alb spojili v jeden monolit. Němci jsou agresivní, ale i vznešení a meditativní. Po intru „Garmonbozia“ přichází první regulérní skladba „Ever Staring Eyes“. Němci jsou si jisti. Nedokážou zklamat. Vládne variabilita. Stále se něco děje. Kytary si udržují jak řezavý zvuk, tak sem tam vyšvihnou nadzemskou melodii. Bicí s basou stojí ve výsledné produkci poměrně vysoko, což mi poslech chvílemi znepříjemňuje, ale dá se přes to přenést. Kytary, když přijde jejich čas, dostanou prostor. Zpěvákův výše položený vokál zhruba v polovině skladby, a následná gradace jsou úchvatné, avšak během chvilky se vše zas utiší a upadne do střednětempého marastu. „Dreaming in Death“ se drží zaběhnuté šablony, tudíž se dostávám ke čtyřce „Ecclesia“, jež se drží pomalejší tempa. Atmosféru obstarávají především výborné melodické linky. 

„The sound of the bell 
transformes the nature of the heart
wanderers in twilight
where the trails of life and death vanish
this is our church
this is our temple
were we called out of the world?
or did we leave ourselves?“

Vyšší rychlost ASCENSION zařadí s šestou skladbou „Thalassophobia“. Kytary tentokráte tvoří spíše podklad a veškerou iniciativu přebírá zlo pějící vokál. Jedná se o přímočarý kousek, jenž ale má smysl. Žádná tupá „vata“, ale skladba, jež ve své druhé polovině vynikne vynikajícím, řekl bych až psychedelickým partem. 

Závěr „Under Ether“ mají na starost dva delší opusy; „Stars to Dust“ a „Vela Dare“. Mám za to, že zde ASCENSION přesně nastavují tvář a esenci kapely. Všechno má své místo, řád a čas. Tolik nápadů, kolik chlapi dokážou vecpat do pár minut, je až neuvěřitelné. Je to věc, kterou nejsem s to popsat. Především v první jmenované skladbě přichází momenty, kdy má mysl odlétá do nezemských končin - a o tom to přesně je. Vokál doznává i čistších poloh, ne jen black metalového řevu.

ASCENSION  řadím ke kapelám, které jasně reprezentují dnešní inteligentní black metal. Jestli něco považuji za jasný důkaz black metalové evoluce, tak je to právě „Under Ether“. Jen tak dál, nemá smysl držet se již vyřčeného.

Seznam skladeb:

  1. Garmonbozia
  2. Ever Staring Eyes
  3. Dreaming in Death
  4. Ecclesia
  5. Pulsating Nought
  6. Thalassophobia
  7. Stars to Dust
  8. Vela Dare
     

Čas: 43:23

Sestava:

  • není známo 

Facebook
http://www.w-t-c.org/


Zveřejněno: 08. 03. 2018
Přečteno:
2816 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Richard | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

10. 04. 2018 11:31 napsal/a Opat
...
Kytarově velmi zajímavá deska, která bohužel doplácí na podle mě nepříliš zdařilou produkci. Je to dobré, ale předchozích dvou počinů album nedosahuje.