PUSTINA

Kniha 2017, MetalGate, Česko

První část Knihy kovu, která mapuje historii black, death a thrash metalu v naší zemičce, se dočkala vesměs příznivých ohlasů. Až na pár drobných mušek se úvodní díl povedl, řadě lidí, hlavně těm později narozeným, se dostal do ruky první ucelený materiál o kapelách, které psaly dějiny tuzemského metalového běsnění. A zájem čtenářů dokonce převýšil představy autora i vydavatele, o čemž svědčilo rychlé vyprodání prvního nákladu. A taky se okamžitě objevily hlasy, které si přály pokračování.

Krátkým entrée, vypůjčeným z předmluvy (jíž jsem měl tu čest napsat) k druhému díly Knihy kovu, si dovoluji uvést recenzi na pokračování zajímavého projektu, který na tuzemské metalové scéně jednoznačně uspěl. I když se prvnímu dílu nevyhnuly nějaké ty zásahy šotka, i když jsem měl výhrady hlavně ke kapitole věnované thrash metalu, obecně jsem si knihu s chutí přečetl, a co bylo hlavní, četla se opravdu hojně. A řada čtenářů okamžitě horovala za pokračování, přičemž většina hlasů volala po doom metalu. A na konci roku 2017 se dočkali nejen fanoušci doom metalu, ale ti, kteří holdují grindcoru. Na první pohled trochu zvláštní spojení, ale z extrémnějších žánrů právě tyhle dva zatím v Knize kovu zmapovány nebyly. Různých souvislostí mezi doomem a grindem mě napadá celá řada, ale nechci tady znovu citovat předmluvu, to bych ji sem nakonec mohl dát celou. (úsměv)

Druhá Kniha kovu opět vyšla jako paperback, opět se o grafiku postaral Chymus a když si obě knihy položím vedle sebe, musím pochválit šikovně využité hřeby na titulní straně. A nebude problém je použít i v případě, že dojde na třetí díl, v němž by asi mělo dojít na heavy metal a příbuzné melodické metaly (speed, power?). Grafika vnitřku je prakticky stejná jako v prvním případě, tedy bez obrázků, ale na oko pěkná, hlavní text zpestřují různé citáty na bocích jednotlivých stran, kvalitní papír pak dobrý dojem podtrhuje.

Členění obou částí je obdobné jako minule, takže za sebou následují Historie, Kapely, O lidech a Časový přehled. A jednotlivé kapitoly jsou také postavené na podobných základech jako v případě úvodní části.

V Historii se prolínají popisy dobových reálií v našich končinách s krátkými výlety do zahraničí, samozřejmě ale převládá tuzemské dění, které zpestřují komentáře hlavních žánrových protagonistů či hudebních publicistů. A musím říci, že se zpracováním tuzemské doommetalové historie jsem nadmíru spokojený, v podstatě nemám, co bych této části zazlíval, je zpracována precizně a nechybí žádná důležitá událost ani nahrávka. I výběr respondentů je plnohodnotný, slovo dostaly prakticky všechny důležité persony žánru. A o grindu to platí taky, alespoň to tak vnímám z pohledu člověka, který nepatří mezi zaryté fanoušky grindové divočiny a který tedy nemá o dění na grind scéně takový přehled jako v doom metalu.

Kapely jsou rovněž vybrány výborně, deset zásadních dostává větší prostor, další jsou uvedeny stručněji, a jak v doomu, tak v grindu mi výběr těch větších přijde ideální. U těch menších se v grindu až tak neorientuji, větší fanoušek žánru by asi dokázal lépe posoudit, zda nějaká parta nechybí, mně jich spíš několik přebývá (protože je neznám – úsměv). U doomu bych ještě nějaká jména vylovil, ale chápu, že rozsah knihy není nafukovací a že se prostě všechny kapely vejít nemohly.

Minule jsem nad kapitolou O lidech trochu žehral, ani tentokrát nejsem úplně nadšený, protože mi v doomovém přehledu pár výrazných muzikantů chybí (nicméně autor přehled vysvětluje s jeho argumentací nelze nesouhlasit); v grindu mi nechybí nikdo (úsměv). Ale jinak jsou profily o poznání lépe napsané, takže i v tomto směru opět pokrok.

Časové přehledy – u doomu bez výhrad, u grindu nedokáží význam a seznam nahrávek tolik posoudit, ale ty zásadní uvedeny jsou. I zde je to lepší než v první knize.

Když tak nad druhou částí přemýšlím, v podstatě mi nic nechybí, nic nepřekáží, i onen minule kritizovaný oslavný tón Venca trochu umírnil a myslím, že se poučil i z minulých reakcí a na některé věci si dal lepší pozor. Pokračování se mu prostě povedlo, kniha se čte jedním dechem, přináší spoustu zajímavých informací, názorů, souvislostí, a tak nezbývá, než se těšit na třetí část – a zmapovat tuzemský heavy metal, to bude při jeho „úrovni“ pořádný oříšek. (úsměv)

Seznam kapitol:

  • Doom metal
  • Grindcore

220 stran

www.metalgate.cz

 


Zveřejněno: 26. 02. 2018
Přečteno:
2804 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

22. 06. 2018 01:24 napsal/a s.
grindcore?
tak po prolistování knihy celkem zklamání a to hlavně u grindcoru, jen mizivá část kapel má s grindcorem jako takovým co společného, jak už bylo zmíněno absenci NEEDFUL THINGS nechápu, osobně pro mě jedna z nej grindcore kapel, dále absence SOCIAL DEFORMITY (\"daltonism\" vám ustřelí hlavu i teď), MINDLOCK, FSFI, a OPITZ ( o kterých je jen malá zmínka v rámci CONTRASTIC) za doom, když jsou tam zmíněny BLUES FOR THE REDSUN, tak by neměli chybět GOSPEL OF THE FUTURE a určitě FIRE WALK WITH ME, za VxRxOx lobovat nebudu:-), škoda
15. 03. 2018 14:42 napsal/a LD
Doom
Jako velkého fandu doom metalu mě kniha bohužel nepotěšila. Čekal jsem ucelenější přehled (třeba výčet všech oficiálně vydaných nahrávek). Zkrátka že v knize objevím, co mi uteklo. Škoda, že to není dotažené a že potenciál nebyl maximálně využit. Pro mě vyhozené peníze.
02. 03. 2018 10:11 napsal/a Anahematar
Grind core? - Grind metal!
Knihu jsem již přečetl během vánoc i s prvním dílem. Obě knihy se dobře čtou. Určité kapely mi ve výčtu chybí a to hlavně v kapitole grind core, která by se měla jmenovat spíše grind metal, protože opravdu grind core kapel je v kapitole zmíněno málo, spíše je věnováno hodně prostoru subžánru gore grind a death grind. Kapely jako Needful Things, nebo Lycanthrophy by si určítě profilovou zmínku zasloužili. Needful Things jsou čistokrevný grind core a v kapitole by určitě neměli chybět. Lycanthrophy používají více power violence pasáže, ale vycházejí hlavně z grind coru. Obě kapely velmi často hrají ve světě. Kapela Sheewa Yoga a i již nehrající Saywhy? by si zmínku též určitě zasloužili. Možná tyto kapely autor vidí více do hard coru, tak třeba v budoucnu vznikne samotná kapitola kapel vycházejících více z tohoto stylu. Jinak si autora vážím, že se do tohoto díla pustil a těším se na další díly, beru že je to především jeho pohled na scénu.
01. 03. 2018 12:26 napsal/a Bhut
absence
Právě dnes mi kniha dorazila. Namátkou jsem prolistoval profily jednotlivých kapel a trochu mě zamrzela absence Gospel Of The Future v doomu, zvláště, když kupříkladu FDK i Blues For The Redsun své místo mají. Rovněž jsem neobjevil profil Hermaphrodit v grindu. Věřím, že v textu o historii žánrů se o nich dočtu. Ale to je jen malé rýpnutí, na četbu se těším ;) Jsem rád, že tato kniha vznikla. Trojka by pak klidně mohla být o heavíku a třeba i folku... a nebo i o hardcore scéně, ne?