DARK GAMBALLE

CD/LP 2017, Season Of Mist / (avantgarde) hard rock / Norsko

Psal se rok 2008, když jsem poprvé narazil na VULTURE INDUSTRIES. Místem setkání byl božkovský sál, kde na Phantoms of Pilsen číslo 2 norská parta zaujala nejen mě. Vedle HELHEIM nebo ATROX se VULTURE INDUSTRIES rozhodně neztratili, tehdy ještě vlasatý Bjørnar Nilsen se projevil jako charismatický frontman disponující variabilním hlasem i hereckým nadáním, kapela pak jako avantgardní a nadžánrové seskupení bezesporu talentovaných hudebníků. Tehdy se hrálo z debutu „The Dystopia Journals“, o dva roky později přijeli bergenští představit druhou desku „The Malefactor's Bloody Register“, která mi přišla stejně kvalitní jako debut, třetí placka „The Tower“ už mi takovou šlehu mezi oči neuštědřila, ale pořád to byla docela jízda. Hlavně z prvních dvou alb jsem dodnes nadšený, stejně jako ze všech živých vystoupení, která jsem zhlédl. Takže na novinku „Stranger Times” jsem byl opět zvědavý, čekaje další porci avantgardní teatrální muziky.

A hned první skladba kompletu moje očekávání rozbila. Ne úplně napadrť, ale přesto… VULTURE INDUSTRIES totiž přehodili výhybku, hudbu svého času vnímanou jako avantgardní/progresivní nechali víceméně za sebou a vydali se pro inspiraci do minulosti. „Tales of Woe“ je totiž čistokrevný hard rock. Hned první riff… kolikrát už jsem něco takového slyšel? Mnohokrát… Ale pořád to má něco do sebe, v jednoduchosti je krása, i když to zní lehce důchodcovsky. (úsměv) VULTURE INDUSTRIES jsou samozřejmě natolik rozumní, že v tom dřevním duchu nezůstávají zakopaní celou skladbu, postupně přidávají k hardrockovému základu různá zpestření, hlavně vokální, což v Bjørnarově případě znamená celou řadu hlasových variací, na což už jsme u bergenského hudebníka i producenta navyklí. Ani klávesy nejsou ničím novým, ale tady opět slyším retro, sedmdesátá léta. Nevím, u kolika progrockových velikánů se podobně znějící klávesy objevovaly, ale napadají mě ještě dvě modernější paralely – a možná je to odvážné tvrzení, ale přesto – ENSLAVED a GHOST. Jakoby se VULTURE INDUSTRIES, možná bezděky, možná vědomě, naladili na podobnou vlnu jako vikingové na posledním albu „E“ resp. okultisté na svém opusu magnum „Infestissumam“. S těmi druhými se příliš nemíjí ani „As the World Burns“, třeba opakování slova „lucifer“ jako kdyby z repertoáru GHOST vypadlo, i když má samozřejmě Bjørnar jiný hlas než Papa Emeritus. Jinak je muzika i tady na půli cesty mezi rockem a metalem, žádná divočina, ale pohodová písnička s příjemnými melodiemi a dlouhým kytarovým sólováním. U třetí „Strangers“ už se dá mluvit o ryzím rocku, chytlavém, místy odlehčeném, výrazné klávesy sice trochu bruslí kolem běžných postupů, objevuje se i nějaký dechový nástroj, ale nic, co by šokovalo, nic, co by vlálo jako avantgardní praporec. V podstatě se „Stranger Times” poslouchá samo, je to příjemná muzika, která místy pohladí, místy vystrčí ostrý drápek, ale pro fanoušky prvních dvou alb to možná bude moc hodné. Ten, kdo čeká na nějakou revoluci (v rámci alba), se nedočká, i další songy příjemně plynou ve středních či pomalejších tempech, tu a tam se zabrousí k melodickému doom metalu, nebo spíš doom rocku, někdejší teatrálnost, rozevlátost, divokost je ta tam.

Zpočátku mi to vadilo, protože jsem čekal něco jiného, ale trpělivost se vyplatila a dokázal jsem se s novou tváří norských sympaťáků srovnat. A najít si to, co mě baví víc, a to přichází za polovinou desky. Napřed křehká poloakustická balada „My Body, My Blood” s posmutnělou náladou a následující „Gentle Touch of a Killer“ vedená v pochodovém rytmu a disponující nervní atmosférou. Právě položka  č. 7 je pro mě vrcholem alba, možná proto, že je v ní znát typický VULTURE INDUSTRIES rukopis, byť v pomalejším tempu. Pestré vokály, nejspíš nejen v režii frontmana, postupná gradace a fantastický závěr. Což lze zobecnit, více skladeb nabízí to nej… na samotném konci, třeba poslední „Midnight Draws Near“ taky postupně rozkvétá, a když se vrátím na začátek, tak totéž platí na „Tales of Woe“.

Ve finále se mi čtvrtá řadovka VULTURE INDUSTRIES stala příjemným společníkem, jako oddychová záležitost to zabírá takřka stoprocentně, muzika je to zdánlivě jednoduchá, ale pod povrchem se nachází spousta kudrlinek, které pěkně vynikají při poslechu ze sluchátek, stravitelnost pro širší spektrum posluchačů nevidím jako problém, protože na úroveň plánované vlezlosti pánové naštěstí neklesli.

Přesné hodnocení: 7.5/10

P.S. VULTURE INDUSTRIES vystoupí v neděli 26. 11. 2017 v Plzni.

Seznam skladeb:

  1. Tales of Woe
  2. As the World Burns
  3. Strangers
  4. The Beacon
  5. Something Vile
  6. My Body, My Blood
  7. Gentle Touch of a Killer
  8. Screaming Reflections
  9. Midnight Draws Near

Čas: 45:23

Sestava:

  • Bjørnar Nilsen - vocals, percussion, keyboard
  • Øyvind Madsen - guitars
  • Eivind Huse - guitars, vocals
  • Kyrre Teigen - bass, vocals
  • Tor Helge Gjengedal - drums

www.vulture-industries.net
Facebook
www.season-of-mist.com


Zveřejněno: 13. 11. 2017
Přečteno:
2847 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář