 |
 |
 |
10. 9. 2009VULTURE INDUSTRIES – The dystopia journals
|
Můj první kontakt s Vulture Industries proběhl v listopadu minulého roku na akci Phantoms of Pilsen, kde jim dělali společnost nimo jiné i Atrox a Helheim. A i Vulture Industries měli díky svému povedenému setu zásluhu na tom, že tento večer patřil k nezapomenutelným. V Norsku se metalové avantgardě již mnoho let nebývale daří a je až s podivem, kolik originálních a kvalitních seskupení tento poměrně málo zalidněný severský stát v daném ranku nabízí. A mohu předem prohlásit, že tvorba těchto pěti hudebníků z Bergenu výše uvedený názor jen potvrzuje (ostatně, i oni v několika dalších kapelách učinkovali, či ještě účinkují). Je mi jasné, že tvůrci materiálu The dystopia journals to asi neradi slyší, ale nemohu si pomoci. Hned od prvního poslechu mi v mysli vyvstanuli nedostižní Arcturus (počítám, že tato kapela byla zmíněna v každé recenzi). A ani spousta dalších poslechů na tom nic nezměnnilo. A že jich za těch měsíců, co mi sepsání trvalo, bylo… Velký podíl na tom má Bjørnarův hlas, u něhož si na Garma prostě nelze nevzpomenout. Ale byl bych nerad, kdyby to vypadalo, že se jedná o pouhou kopii. Teatrálnost a pestrost skladeb je u obou uskupení podobná, ale VI si vystačí se skromnějšími aranžemi, nepůsobí tak okázale a jejich projev je „civilnější“. Větší důraz je zde kladen na klasické metalové nástroje. Hned úvodní Pills for conformity dává jasně na srozuměnou, že o nudě nemůže být ani řeč. Společně s A path of infamy moji favorité tohoto cedla. Ale o tom, že by zbytek měl být pouhou vatou, o tom nemůže být ani řeč. Každá ze skladeb něčím zaujme a obsahuje motiv, který zůstane v paměti (třeba ten klávesový v Blood don´t flow streamlined, gradující kytarová vyhrávka v The benevolent pawn a dalo |
|
by se pokračovat...). Pokud u některých nahrávek předem víte, co bude následovat, v tomto případě to rozhodně nehrozí. Chvílemí nevíte, kde vám hlava stojí. Spousta změn, zvratů a vsuvek, které však nezní nikterak násilně a jsou využívány s citem. Jako pozitivum vidím i to, že přes pestrost jednotlivých kousků působí celek kompaktně.
Když k tomu všemu připočteme vydařený zvuk a zajímavé grafické provedení přebalu (dle všeho by se tam měl škrtit norský herec Helge Jordal), nezbývá než konstatovat, že se jedná o značně povedené dílo. Na úplnou špičku norské avantgardy to zatím není, ale vzhledem k tomu, že v těchto místech vládnou Solefald, Atrox, nebo třeba Madder Mortem, rozhodně bych to nebral jako ostudu. A ani bych se nedivil, kdyby se s dalším titulem dostali až na samý vrchol, protože tak daleko k němu nemají a nakročeno mají nadějně. Kdo želí ukončení činnosti již zmiňovaných Arcturus, nabízí se zde alternativa ke zmírnění stesku po tomto geniálním tělese. Takovou pekelnou maškarádu jako oni sice neroztočí, ale pořádnou porci netradiční a konvencemi nikterak svázané hudby rozhodně nabídnou. Vulture Industries jsou pro mě příjemným překvapením jak minulého roku (díky skvělému koncíku), tak i toho letošního (díky tomuto debutu). Snad se na naše pódia pódia zase vrátí a další nahrávka bude opět stát za to. Já o tom nepochybuji a těším se. Čas: 44:00 Seznam skladeb:
|
;)
RSS kanál
