A hlad po jejich hudbě v našem městě piva zjevně je, protože Lampa byla celkem slušně našlápnutá. Jedině dobře, protože některé návštěvy v tomhle klubíku jsou opravdu nedůstojné. Naštěstí to nebyl příklad tohoto večera.
Večer zahájili domácí Strangemind. Celkem mě jejich zařazení na tento koncert překvapilo, protože svojí produkcí se od zbylých dvou seskupení poměrně liší. Jejich hudbu bych charakterizoval jako dark rock s jemným dotykem gotiky. Ale alespoň měl koncert větší pestrost. Jinak, jejich set se mi líbil. Stejně jako v předchozích případech, kdy jsem měl možnost je sledovat. Hlavní postavou je zpěvačka Broňa se svým skvělým hlubokým vokálem. Příjemná změna. Člověk se spíše setkává se slavicemi, jež své hlásky ženou do netušených a někdy až nereálných výšek? Ke slovu se dostaly především skladby z dema Blind vision. Takže jsme si mohli vyslechnout pecky jako Crazy town, Illusion, Liberation a další. Vzhledem k tomu, že celý večer zahajovali, setkali se s poměrně slušnou odezvou.
Jako druzí nastupují rovněž domácí Interitus a bez mučení přiznávám, že z jejich setu jsem toho příliš neviděl. Tahle kapela mě prostě nebere. V jejich symfonickém metalu mi chybí moment překvapení. Stačil jsem zaslechnout Srdce krále a další oblíbené pecky (ne mnou?), které byly proloženy skladbami z chystané novinky. Ale v klubu jsem byl v menšině, protože kotel byl pod pódiem pořádný a aplaus rovněž. Uvidíme, s čím přijde skupina na novém CD.
A pak už nastupují Silent Stream of Godless Elegy a já okamžitě zabírám výhodnou pozici kousek od pódia a tam vychutnávám první šlehu Trinity, která je na Andělem oceněné novince Relic dances prozměnu poslední. Ostatně, novinka byla přehrána celá. Následovaly Look a I would dance, po nichž přišla na řadu vzpomínka na předchozí album Themes, konkrétně My friend who does´t exist. A opět novinky, jmenovitě Together a To face the end a výlet hlouběji do minulosti s Wizard. Parádní hitovka z vynikajícího alba Behind the shadows! Tenhle kousek je prostě pro živé hraní přímo stvořen. Po nich novinky You loved the only blood (živě stejně folkově rozjuchaná jako z desky) a nádherná Lonely. Hanička je bez debat perla mezi zpěvačkami a v téhle skladbě to jen potvrdila. Tak mi napadá, že v ostatních taky :o) Opravdu radost poslouchat. Forgotten Silence zbožňuji, na druhou stranu si myslím, že Hance tahle změna opravdu prospěla. Navíc S.S.O.G.E. je kapela o poznání koncertně čilejší a tak máme mnohem více šancí užít si její výkon i ?live?. Po šlapavé We shall go následuje poslední chybějící střípek z Relic dances Gigula a na řadu přicházejí dva covery. Tak trochu očekávané. Od Dead Can Dance jsem čekal Summoning the muse a místo toho se dočkal Cantary! Jedině dobře, protože se mi vždy líbila víc :o) A Hanky vokál k tomu?. Co více si přát. A následující pecka? Kashmir! Hádejte od koho. Jasně, Led Zeppelin. Jako poslední věc celého večera se fans vyřvali Old woman´s dance z Behind the shadows. Refrén řvala celá Lampa a nikdo si nechtěl připustit, že by se jednalo o poslední skladbu tohoto večera. No, připustit si to možná nikdo nechtěl, ale poslední rozhodně byla. A pokud měl někdo obavy, že folkem ovlivněná novinka se bude těžko z drážek CD přesouvat na prkna, jenž znamenají svět, mohl být v klidu. Zejména díky skvělé viole a cellu se vše absolutně vydařilo. Naštěstí oproti poslednímu setkání na Fit of rage v Plané zvukař nesabotoval jejich vystoupení a dorazil i Siki se svým cellem. A poprvé jsem měl možnost vidět Jarka Adámka, letitého kytaristu Endless. Jakoby se se Silentama narodil. Nechci vychvalovat plzeňské publikum, ale myslím si, že kapele připravili super atmosféru. Ta jim to samozřejmě mnohonásovně vrátila. Spokojení museli být absolutně všichni.
Silenti nezklamali a pokud mám srovnat s oběma plzeňskými kapelami, byl tam rozdíl třídy. Což neznamená, že by neměly slušnou úroveň. Jenže S.S.O.G.E. jsou tak našláplí a jejich materiál natolik silný, že srovnávat se s nimi může opravdu málokterá smečka. Doufám, že se s nimi zase brzy setkáme. Třeba na některém z festů.
