WOLVES IN THE THRONE ROOM se hlásí po šesti letech s normální deskou. Kdekdo si zřejmě oddechnul, že se „vlci“ vrátili k tomu, co jim jde nejlépe, a na novince servírují porci hudby a ne pokusu o ambient, jakým byla tři roky stará záležitost „Celestite“. Ta jméno kapely devalvovala a postavila ho po bok takových pitomostí, které vydává třeba Varg pod hlavičkou BURZUM. Ambient na úrovni dětí ze základních škol pochopitelně nijak nezabodoval a to, že se nahrávka „Celestite“ dostala k vícero uším, než si zasloužila, šlo přičítat jen a jen jejich slavnému jménu, které tenhle nudný materiál zaštítilo.
Podzim, rok 2017 a WOLVES IN THE THRONE ROOM přicházejí s albem, které je opět převážně blackmetalové. Je plné klasických „vlčích“ postupů, má celkem slušnou atmosféru, nechybí silné momenty, které postupně vyplouvají na povrch v tradičně dlouhých skladbách. Tento terén mají pánové zmapovaný stále dobře. Ony velkoryse pojaté kompozice jsou tentokrát čtyři a v průměru dosahují délky kolem deseti minut. Na všechno je tím pádem dost času, skladby plynou, každá má zápletku, obsahují dost záchytných míst, ale i těch, které nejsou ničím výjimečné. Čtveřice regulérních kompozic je těsně před koncem doplněna o jedno intermezzo na ambientní bázi, které ale v tomto kratším časovém rozpětí nijak neškodí a do celé mozaiky zapadá. Ambientní polohy jsou potom součástí všech skladeb, ale je s nimi nakládáno s citem.
Kapela nezapomíná vrčet a znít zuřivě, tak, jak to k black metalu patří. Přestože i v těchto syrových částech má její hudba pořád ještě solidní kouzlo a dokáže schopně udržet posluchačovu pozornost, převažuje pocit, že se ničeho navíc nedostává. Mnohokrát jsou si motivy tak moc podobné, že kromě toho, že splní funkci a připraví půdu pro epičtější chvíle, nezpůsobí nic jiného než dojem jisté recyklace. Samopalnými party se nešetří a díky tomu o to víc vyniknou pomalejší pasáže, v kterých se toho děje přece jen mnohem víc. Dokazuje to hned úvodní „Born From The Serpent’s Eye“, která se ve své druhé polovině zlomí v podstatně zajímavější záležitost. A to k tomu stačí jen hostující ženský vokál. Výraznou položkou na novince je druhá věc „The Old Ones Are With Us“, ve které vypomohl Steve Von Till, jehož hlas dodal v doprovodu akustické kytary skladbě „NEUROSIS nádech“. Nicméně je nutno dodat, že tohle spojení zafungovalo parádně. Samotná skladba je jednou z nejpomalejších a zřejmě nejatmosféričtějších, za což můžou i dost výrazné klávesy, jejich citelné melodické tóny balancují na hraně mezí vlezlostí a tím, co lze ještě považovat za dobré.
„Thrice Woven“ se poměrně dobře poslouchá, je na ní cítit kumšt zkušených muzikantů, ale nesmí se od novinky očekávat nějaké zázraky. Přesto, že jsem si od WOLVES IN THE THRONE ROOM nesliboval vyloženě nějaké stylotvorné pojetí žánru (tohle už mají dávno za sebou a nikdo jim to nevezme), novinka „Thrice Woven“ nezní nijak výjimečně. Rozhodně neposouvá žánr dál a jen si tak pohrává, i když pořád dostatečně chytlavě, s tím, co už bylo několikrát řečeno.
Přesné hodnocení: 65%
Seznam skladeb:
- Born From The Serpent’s Eye
- The Old Ones Are With Us
- Angrboda
- Mother Owl. Father Ocean
- Fires Roar in the Palace of the Moon
Čas: 42:17
Sestava:
- Kody Keyworth - kytara, vokál
- Aaron Weaver - bicí, klávesy
- Nathan Weaver - kytara, vokál
