Středočeská skupina CRUEL letos slaví 15 let existence, během kterých příliš aktivní nebyla. Jedno řadové album a jedno akustické EP (na němž s jedinou výjimkou recyklovala skladby z debutu), to byl do letošního roku výčet aktivit prokrastinací stiženého kvintetu. Ale ledy se hnuly a 1. dubna vyšla „Entelecheia“, která přirozeně navazuje na předchozí „Ekvilibrium“. O tom mám velmi dobré mínění, v době vydání prezentované umístěním nahrávky na 1. místo v obou anketách, které rozdávají nějaké ceny, ať už ostré jako Břitva, nebo jemné jako křídla Andělů. (úsměv) Akustická „Krutá tráva“ byla rovněž pozoruhodná, nicméně kvalit debutu podle mého nedosahovala, o to víc jsem ale očekával nové album, které dostalo zajímavý název. Vysvětlení termínu je uvedeno na obalu (en - ve, uvnitř | telos - cíl účel, smysl | echein - mít), ale pro jistotu jsem si nechal poradit i od slovníku cizích slov, který nabízí varianty účelná činnost, uskutečňování nebo vnitřní účel. A všechny mi k nahrávce přijdou přiléhavé, kapela uskutečňuje účelnou činnost, která má nejen vnitřní účel (dělat radost muzikantům), ale i vnější, protože by měla potěšit fanoušky neotřelé melodické muziky na pomezí progresivního a heavy metalu s přesahy k art rocku či etnické hudbě.
Po poloakustickém intru začínají CRUEL míchat mnohočetný lektvar, který se chvíli jeví jako ostřejší než předchozí tvorba, ale po chvíli přichází zjemnění a... během jedné minuty toho CRUEL nabídnou tolik, až přechází sluch. Muzika je barevná jako karneval v Riu, pořád se něco děje, pořád se objevují nějaké zpestřující prvky, přičemž z mého pohledu jsou tím kreativnějším nástrojem syntetizátory, respektive piano, aniž bych chtěl na kytary poukazovat jako na nástroje, které hrají podřadnou roli. Ono je poměrně těžké najít v zamotané muzice hlavní roli, průběžně se o ni dělí jak uvedené instrumenty, tak zpěvák, a ani rytmická sekce nezaostává. A chvályhodné je, že i přes onu zašmodrchanost mají „Vlci bez hladu“ písničkovou formu, zapamatovatelnou stavbu, přičemž refrén disponuje akurátní chytlavostí, aniž by se podbízel. Díky neustálému vymýšlení neotřelých elementů skladba bez potíží unese sedmiminutovou stopáž, a to se ani nejedná o nejdelší opus na albu. Lehký oddych nabízí vzdušnější „Všechno plyne (Panta Rhei)“, v níž se poměrně hojně hraje na akustickou kytaru a jestli to správně dešifruji, tak i na mandolínu, kontrastně pak působí ostré ataky kytary elektrické i hodně výrazné baskytary. Víceméně melodický zpěv (v úvodní kompozici se Zbyněk nebál pořádně zařvat, případně řvali sboroví pěvci) rovněž přispívá k snazší stravitelnosti, kterou ještě podtrhuje veselá rozverná pasáž.
Jsem rád, že poslouchání je v případě CRUEL versus já oboustranné. Já poslouchám kapelu a kapela poslechla mě. (úsměv) V recenzi na „Krutou trávu“ jsem totiž napsal: „Poslech CD mě baví, ale abych řekl pravdu, přednost dávám původnímu elektrifikovanému materiálu. Ono to není o tom, že by tohle akustické provedení bylo špatné, ono to asi ani v této podobě nejde udělat lépe, ale mně tam prostě trochu té tvrdosti chybí. Takže se těším na další nahrávku, na které, doufám, najdu ,Tanečníka na spáleništích‘ o poznání přitvrzeného a další skladby na podobném levelu.“ A ejhle, všechno splněno. (úsměv) Materiál je tvrdší, což se dalo čekat a je pochopitelné, „Tanečník...“ je zařazen a notně přitvrzen, takže se z něj jednoznačně vyloupl hit alba číslo jedna. Pyrenejské motivy se prolínají s ostrými výjezdy, vokály jsou přepestré, od přirozených přes různé halekání až po hardcorový (na)sekaný řev. A aby těch hlasů nebylo málo, přidává se i hostující Šáren Makovcová. Hlavní je ale chytlavost celé řady pasáží, ať už těch volnějších, svěžích, tak sborově pěných refrénů, ale i dlouhé instrumentální progrockové pasáže.
První polovina alba je rozevlátější, druhá zemitější, což ale neznamená, že by byla slabší. Navíc se zapojují v hojné míře hosté v čele s Viktorem Dykem, který pomohl se zpěvem v „Propletenci slov“, kterým se proplétají linky v režii piana i nějaké cizorodé hlasy v pozadí, které asi mají evokovat propletená slova. Ta jsou ostatně propletená ve všech textech, které jsou bez debat originálně i zajímavě napsány, rozhodně nejde o běžné rýmovačky, ale o svébytnou poezii - slova obstojí i sama, při běžném čtení, s muzikou pak samozřejmě dostávají ten správný rozměr. A kdyby někdo netušil, co tím chtěl básník říci, je v bookletu u každého textu krátké vysvětlení. Jestliže „Propletenec slov“ hitovými pasážemi nešetří, další dva songy jsou v rámci alba obyčejnější, hlavně „Noir“ je lehce depresivní, ponurá, což podtrhuje i podobně laděný text plný různých strachů. Naproti tomu závěrečná „Zlá hudba“ nabízí mnohem pozitivnější pocity, které startují smyčcové nástroje v rukou hostujících umělců, k vážné hudbě pak odkazuje i výrazný vklad operní zpěvačky Miroslavy Česarové (jestli jsem správně googlil, tak zpěvačky, která se objevuje s Viktorem Dykem v rockové opěře Antigona) a vše korunuje epická vznešenost řady pasáží.
CRUEL nahráli výbornou desku, ta ale nebude šmakovat všem. Na hledače co nejprogresivnějších zamotanin to asi bude příliš „hodné“ a málo divné, na fanoušky heavy metalu naopak moc složité, i když třeba refrény by jim měly sedět. Mně se nahrávka líbí, nejen co se týká hudebního obsahu, ale i instrumentálních výkonů a přehledného zvuku, ale sem tam mi nějaký úsek přijde trochu natahovaný, nějaké přechody lehce krkolomné a pak mě lehce rozladil úplný závěr, fade out, který, myslím, kapela formátu CRUEL nemá zapotřebí.
Muziku doprovází graficky vytříbený obal. V třípanelovém digipacku převládá modrozelená (tyrkysová) barva, přední i vnitřní strany zdobí fotky keporkaka, různé ornamenty a také šest znamení zvěrokruhu, přičemž se vše točí kolem kozoroha, což je jedině dobře, protože jsem taky kozoroh. (úsměv) Dvanáctistránkový booklet obsahuje texty a další potřebné informace, takže co se vizuálna a fyzična týká, nemám co vytknout.
Seznam skladeb:
- Pod obratníkem Kozoroha
- Vlci bez hladu
- Všechno plyne (Panta Rhei)
- Tanečník na spáleništích
- Propletenec slov
- Temný pasažér
- Noir
- Zlá hudba
Čas: 50:38
Sestava:
- Zbyněk Pošmura - zpěv, sbor
- Pavel Bauer - el. a ak. kytary, mandolína, sbor
- Marek Neckář - piano, synths, harmonika, sbor
- Jan Švec - baskytary
- Robert Ebel - bicí, perkuse
Hosté:
- Šáren Makovcová - zpěv (4)
- Miroslava Časarová - zpěv (8)
- Lída Štětinová - housle (8)
- Gabriela Bauer - zpěv (3), hlas (7)
- Viktor Dyk - zpěv (5)
- Petr Chvojka - viola (8)
- Jaroslav Bauer sen. - hlas (7)
- Petr Bauer - hlas (7)
www.cruel.cz
https://www.facebook.com/Cruelband/
http://bandzone.cz/cruel
