Pojďme se tedy projít osudy kapely za 14 let existence i novým albem, které vychází jak na CD, tak na velmi pěkně vyvedeném vinylu.
Na otázky odpovídají kytarista a zpěvák František a manažer Berry.
Začnu trochu zeširoka – jste jednou z mála kapel, které existují víc jak deset let, aniž by je „postihla“ jakákoliv změna sestavy. Sešli jste se už v ALLHALOWS v roce 1997 a od té doby to táhnete pořád ve stejném kvartetu – na obalu novinky dokonce zdůrazňujete, že MORTIFILIA je a vždycky bude tahle čtyřka... Čím to je, že jste to spolu vydrželi? Před lety jste říkali, že jen v začátcích to trochu zaskřípalo, ale co poslední roky, kdy zájem u metal obecně klesá... Máte všichni pořád dostatek motivace pokračovat?
František: Čau Johane. Pravda je taková, že se společně s chlapci vídáme tak málo, že nám přijde škoda prokušnit tu trochu času, co na sebe máme. A logicky, čím míň spolu mluvíme, tím míň se i spolu hádáme. Neříkám, že mi to nechybí, pořádně se poštěkat, ale od toho má každej z nás manželku a ony mají nás, ne? A k té motivaci – smlouva od Nuclear Blast před námi na stole ještě neleží, takže o konci rozhodně nemůže být řeč...
Ještě bych se vrátil ke dvěma předchozím nahrávkám „Redemption“ a „Embrace“, které vyšly u španělského labelu Mondongo Canibale Records. Svého času to vypadalo na terno (upsat se v zahraničí), ale jak tuhle spolupráci hodnotíte s odstupem? Jaké jste tam měli podmínky – platila firma třeba studio, nebo jen vydání CD? Proč kooperace skončila?
František: Tady ti odpovím stejně jako před lety – podmínky jsme měli perfektní, takže nebylo vůbec co řešit. Bohužel, přišla krize a Dany zavřel krám.
Berry: Není důležitý a korektní sdělovat konkrétní podrobnosti smluv, důležitý pro nás naopak mj. bylo, že firma ty desky velmi svižně hrnula ven a MORTIFILIA se tak dostala do povědomí v zahraničí. Recenze a pochvalné ohlasy na „Redemption“ a „Embrace“ přicházely doslova z celého světa. Kapela se tak mohla věnovat čistě jen muzice a já psaní si o vinylech, haha.
Přešli jste k Berrymu, resp. Magick Disk Musick, což vypadá jako logická volba. Ale zkoušeli jste to i jinde, nebo prostě přišel vinylový maniak Berry a řekl „vydáme picture disk, pak demo ,Christhunt‘ a pak novinku, všechno na vinylech a bude to“. (úsměv)
František: Obdivuhodný, je to přesně tak, jak říkáš! I vstoupil Berry v onen podzimní sychravý čas do koliby a řekl...
Berry: ...bude to přesně tak. Začneme samplerem u Monster Nation. No a pak už je to jasný. Vždycky na podzim děláme takzvaný schůze v tradiční restauraci U Chovatelů. Musíme ale jednat rychle, co nestihneme říct první dvě hodiny, to zůstane jako nevyřčené. Poslední dvě hodiny se pak leje pivo po stolech a po zemi, úchvatná sběř, to mi věř.
Z čí hlavy vypadla myšlenka na vydání formou LP + CD jako balíku, kdy je CD přiloženo jako bonus k hlavnímu formátu, gramodesce? Jistě, i samostatné CD je možné pořídit, ale jen v pošetce... Považujete v dnešní době uvedený model jako rozumný kompromis, protože co si budeme povídat, CD se příliš neprodávají a vinyly jsou tak trochu v módě...
František: S nápadem na úhledný balíček LP + CD přišel samozřejmě Berry. Nejlíp ví, co a jak se prodává, nikoho z nás by ani nenapadlo mu do něčeho remcat.
Berry: Zdaleka to není jen bláznivá reakce na dnešní dobu. S tímhle modelem vydání před námi přišla v Čechách asi desítka kapel, ale o to nejde. Nechceme investovat do hezkého digipacku, raději za ty peníze vyšperkujeme gramoedici, poslední hmotný nosič, u kterého lze hovořit o určité prodejnosti.
Máte i v kapele „úchylku“ na PVC? Máte třeba všichni doma gramofon nebo jste si museli jít desky poslechnout jinam?
František: Gramce máme doma pochopitelně všichni. Pokud se nepletu, Turek má doma slušnou sbírku všelijakých roztodivných LP, a dokonce i já sám disponuji řadou gramodesek – jak se říká – od Vlacha po Bacha. Posledním mým úlovkem je Makový mužíček z pětasedmdesátýho.
Zatímco minule jste měli obal vskutku svérázný, který se stal často terčem posměchu, tentokrát vypadá grafika mnohem lépe. Abych řekl pravdu, nevyznám se v tom, kdo co na obalu spáchal – cover Rostislav Zemen, artwork design Michal Fornous a Berry – můžete to přeložit? Kdo namaloval titulní obraz a kdo se postaral o celkové grafické provedení?
František: Ano, máš pravdu, některé tvé posměšky týkající se onoho obalu nás bolí ještě dnes. Hlavně tvé urážky na Satan Klaus festu, ty šlehance po nich se jen tak nezacelí! Jinak, je to jednoduchý – obraz Zemen, zbytek obalu duo Fornous + Berry.
Proč máte vše v angličtině? Ani diakritiku jste v obalu nepoužili... Při vší úctě mi nepřijde, že byste cílili více za hranice než domů – a jako patriot bych přivítal háčky a čárky a vůbec češtinu. Je mi jasné, že těm pár slovům dnes rozumí každý, ale...
František: S angličtinou jsme začali už na prvním demu, je to tak, starýho psa novým kouskům nenaučíš. S háčkama a čárkama je to prostý, tento font písma, který se nám nejvíc líbí, to prostě neumí, Johane.
Na první pohled vypadá obraz s truchlícími jako nějaký biblický výjev... Ale to asi nebude váš případ – co tedy obraz znázorňuje, nebo lépe řečeno, co jím chtěl autor říci?
František: Je to opravdu biblický výjev, konkrétně výjev z křížové cesty.
Berry: Obal je pochopitelně jistá alegorie, jinotaj, jehož klíč nalezneš pozorným poslechem v hrubých drážkách černé desky.
Dříve jste si nahrávky produkovali sami, tentokrát jste zapojili Miloše Beštu (ASMODEUS). Můžete popsat, v čem vám Miloš pomohl? Jaká byla jeho role – zasahoval třeba do připravené muziky nějak výrazně? O Milošovi je známo, že má rád silné melodie – „nutil“ vás do zmelodičtění?
František: V první řadě musím říct, že nám Miloš nechal naprostou tvůrčí svobodu. Měl sice připomínky ke každé písni, ke každému nástroji, ale nikterak pro ksicht skladby zásadní. Jeho hlavní chvíle přišla až ve studiu, kde se teprve patřičně ukázalo, jak je Miloš se svými zkušenostmi a stoprocentním přístupem pro kapelu nepostradatelný.
Berry: Poprvé jsme měli producenta v pravém slova smyslu. Před tím jsem vždycky věděl, že takový člověk nějaký přínos pro nahrávku má, ale po zkušenosti s „Fate“ vím pevně, že ve finále – pro výslednou podobu celku – zcela zásadní. Miloš pojal producenství naprosto poctivě, dokonce kvůli tomu lehce odsunul práci na chystané desce své vlastní kapely, a svůj úkol odvedl perfektně.
Skládali jste nové skladby celé čtyři roky, nebo jste si po vydání „Embrace“ dali pauzu? Vzniklo třeba během těch čtyř let více skladeb, než jich je na albu, takže jste nějaké odložili, nebo dokonce vyhodili?
František: Nějaký čas po „Embrace“ jsme opravdu skladatelsky pauzírovali. Ale ještě z roku 2008 pochází skladba „Above The Abyss Of My Life“, která vychází na kompilaci „Constelation Of Death“ v roce 2009. Téhož roku jsme vydali také picture disk 7“ singl „My Gods Are Buried“. V roce 2010 jsme nahrávali píseň „Stanoxofobia“ na tribute DEBUSTROLU „Peklo takhle zní“. No a celý rok 2011 jsme věnovali přípravě „Fate“.
Vidíte nějaké podstatné rozdíly v hudební rovině mezi novinkou a předchozími alby? Na co byste chtěli fanoušky hlavně upozornit, aby si toho nezapomněli při poslechu všimnout?
František: Jsme o drobet starší, takže doufám, že muzika je vyzrálejší. Jinak jedeme pořád po starých dobrých kolejích.
Změnili jste také textaře – v minulosti psal texty hlavně kytarista Franta Knetl, teď je jejich autorem Marek Bunček. Line se texty nějaká spojující myšlenka, koncept, nebo je každý text o něčem jiném?
František: Marek Bunček je naším textařem už nějaký ten pátek, spolupracuje s námi od roku 2008. Každý text je o něčem jiném, žádné, jak ty říkáš, spojující myšlenky v nich nehledej.
Plánujete k nové desce nějaké propagační turné po vlastech českých či moravských nebo jen ojedinělé koncerty po klubech?
Berry: Desku chceme představit jak na letních festivalech, tak v klubech a dalších akcích. Rok 2013 by měl být ve znamení častého živého vystupování.
22. září jste „Fate“ křtili doma v Sušici a jako lákadlo pro fanoušky jste každému platícímu dali nové CD jako dárek, a ten, kdo si koupil vinyl, vstupné neplatil. To je taky zajímavá motivace – padla na úrodnou půdu? Kolik lidí na koncert přišlo a kolik vinylů jste za ten večer prodali? Vydařila se akce nebo jste od ní čekali víc?
František: Jo, první akce Fate Gigs se hodně vydařila. Lidí přišlo mraky a po prvních pár desítkách vinylů se jen zaprášilo. Nikdo z nás to nečekal – po dvaceti letech metalovej koncert v bývalým posádkovým domě armády! Takže jestli všechno klapne, příští rok na jaře tam nějakou akci určitě uděláme.
Příští rok to bude patnáct let, co působíte pod názvem MORTIFILIA. Chystáte k tomuto výročí nějaké speciálnosti, nebo pro vás jubilea nic neznamenají a žádná oslava nebude? Co tedy příští rok bude (úsměv)?
František: Abych ti řekl pravdu, o ničem takovým jsme se v kapele ještě nebavili, takže fakt nevím. Ale zeptám se, slibuju.
A aby byly informace o novém počinu MORTIFILIE vyčerpávající, několik otázek obdržel Miloš Bešta, kytarista a zpěvák klatovské skupiny ASMODEUS. Během pauzy ASMODEA si Miloš vyzkoušel roli producenta i u jiných než vlastních projektů – nejdříve produkoval album skupině SNAIL, poté MORTIFILI.
Ahoj Miloši, koho napadlo, že bys mohl produkovat nové album MORTIFILIE? Bylo to na základě produkování SNAILU,nebo předchozích nahrávek ASMODEA?
Ahoj Johane. Po pravdě řečeno, vzhledem k tomu, že jsme s Berrym diskutovali otázku dalšího vývoje kapely už možná rok, rok a půl předem a pořád jsme to téma otevírali, výsledkem bylo, že slovo dalo slovo a Berry přednesl klukům svůj návrh, abych desku produkoval. Už v době nahrávání Stanoxofobie na poctě Debustrolu jsem se byl na kluky kouknout ve studiu a debatovali jsme o jejich budoucnosti. Tam ale ještě otázka producentství nebyla nadnesena. Vše se domluvilo až během ledna a února 2011, kdy měli možnost slyšet tehdy promo, jež natočili Snail v ExAviku, a které jsem již producentsky řídil. Podmínka točit v Ex Aviku byla z mé strany prioritní.
V čem přesně spočívala Tvá role? Účastnil ses třeba zkoušek kapely a „mluvil“ jim do toho už v této fázi komponování, nebo jsi dostal předprodukční nahrávky a na jejich základě jsi až ve studiu „zasahoval“?
Víš, při přijímání produkční práce jsou pro mě zásadní následující věci. První soubor otázek směřuje ke kapele a zní: Myslíte to opravdu vážně s kapelou? Především vaše učinkování jako hráčů v kapele? Odevzdáváte tomu maximum času co můžete? Nechci spolupracovat s lidmi, kteří to dělají jen tak, že si pro radost přijdou zahrát jednou za čtrnáct dní na zkoušku. S takovými lidmi je to pro mě ztráta času, který mohu využít jinak. To bylo u Mortifile vyřešeno již dávno. Ti kluci jedou naplno. Tato podmínka byla splněna.
Druhá podmínka je jednomyslný souhlas kapely, že mě k té práci chtějí, protože není jednoduché přijímat názory druhého člověka. V případě, že si mne zvolí, mám totiž právo veta. A to je někdy kruté.
Naprosto na rovinu říkám bezprostředně co si myslím. Tohle vyhodíme, tohle upravíme, takhle to bude. Oni mně musí věřit, že jdeme společně za stejným, co nejlepším výsledkem. Že všechny ty nepříjemné „pravdy“ říkám pro jejich dobro.
Třetí podmínka je moje účast na zkouškách kapely. Bez těchto účastí nelze vyprodukovat kvalitní desku, protože přímý zásah do skladeb již v jejich zárodku je prioritní proto, zda bude skladba kvalitní či ne. Spousty lidí si myslí, že producent vyřeší problémy v písních až ve studiu a že skladby začnou hrát s kvalitním zvukem samy od sebe, ale to je kardinální omyl. Staré pravidlo zní. Pokud je skladba blbě vystavěná a zní blbě ve zkušebně, ani sebelepší zvuk s ní nic neudělá, ale pokud naopak skvěle zní už na zkoušce, až maj všichni radost poskočit, pak je vše tak jak má být. Posluchač si musí ze skladby něco zapamatovat, musí tam být nějaký prvek např. v melodii nebo rytmu, který mu utkví v paměti. Bez něj je to rozplyzlá prázdná věc určená k vyhození do koše. Účastnil jsem se asi dvanácti zkoušek tak jednou měsíčně a společně s klukama přímo řešil tempa, nosné motivy, zkracování, prodlužování nebo výměnu některých pasáží už při jejich vzniku. Autorsky jsem do písní nezasahoval, protože by to byla chyba. Já mohu dát jakýsi návod na řešení, ale autorsky nesmím zasáhnout. Nápady musí plynout z kapely. Na zkouškách jsme naprosto otevřeně debatovali nad skladbami a hledali nejvhodnější varianty, aby písničky co nejlépe fungovaly. Tam bezezbytku platí, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Vyplatilo se.
Za čtvrté jde o finální zpracování zvuku ve studiu, o kterém má každý trochu jinou představu. Já vždycky postrádal v předchozích nahrávkách Mortifilie tlak, především pak ze strany bicích. Říkal jsem si, sakra vždyť ta kapela střílí takové řízné motivy a pořád mě to nepřiková do křesla. Osobně nejsem milovníkem evropského severského zvuku, byť je charakteristický a hodí se k temné chmurné hudbě. K Mortifilii se daleko více hodí, alespoň dle mé představy, tvrdý americký sound. Já ho mám rád a domnívám se, že to jejich hudbu daleko více nakoplo a nastartovalo. Jednoduše na tebe stříká daleko více šťávy a agresivity.
Shodli jste se ve všem, nebo došlo i nějakou hlasitější „výměnu názorů“?
Myslím, že nevznikl nějaký zásadní problém. Na některé změny si kluci museli zvyknout a jak sami později říkali, bylo to ku prospěchu věci. Někdy jsem zase o krok ustoupil já a uznal, že to byl blbý nápad. Tak jsme zkusili jiné řešení. Fungovalo to.
Jsi s výsledkem spokojený, nebo bys s odstupem času udělal něco jinak?
Tak jsou nějaké drobnosti, které bys ještě více dotahnul nebo vylepšil, ale jak říkám, skladby které fungovaly ve zkušebně, fungují i na desce a myslím, že jich funguje takto většina. Vždycky je třeba vnímat desku jako celek.
Co Ti produkování jiných kapel dalo pro další práci s ASMODEEM? Je jasné, že člověk se učí pořád, ale máš nějaký zásadní poznatek?
Produkování je vlastně další stadium mého hudebního vývoje, chtěl by se jím do budoucna primárně zaobírat, pokud budu mít možnost. A vlastně už se tak stalo. Pokud nebudu počítat Asmodeus, tak toto je moje třetí hotová produkce. První záležitostí byla poprocková deska klatovské kapely New Kiss. Vždycky jsem studiovou práci miloval a na rozdíl od mých kolegů se cítím ve studiu jako ryba ve vodě. Tvůrčí činnost, počínaje zkušebnou a konče natočením desky, je pro mě největší adrenalin. Nikdy jsem neměl takovou radost z živého hraní. Ke svému štěstí potřebuji skladby tvořit a natáčet. A je jedno, zda tak činím prostřednictvím Asmodea nebo produkcí jiné skupiny. Teď se věnuji další kapele z rockového ranku – klatovským Lord.
Poslechl sis nahrávku z vinylu, nebo dáváš přednost CD? Nebo jsi srovnal oba nosiče? Registruješ nějaké rozdíly ve zvuku obou médií? A které se Ti víc líbí? (úsměv)
Samozřejmě, že je tam velký rozdíl. Z hlasitostí padá agresivita a tlak, a proto mám raději (ale pozor – u metalových nebo zejdnodušeně řečeno tvrdých kapel) CD-čkový zvuk, kde záměrná komprimace nahrávky dodává skupině, především v kytarách, jakousi špinavost a zrezivělost. Přesto s dynamikou musí umět kvalitní kapela pracovat a je slyšitelná i na nové Mortifilii.
A když už spolu mluvíme, co nového v ASMODEUS?
Něco se děje...
Pozn.: Někteří čtenáři možná objeví, že podobný rozhovor vyšel v Pařátu č. 48. Ač stále platí, že články z Pařátu na webu nenajdete, zde jde o výjimku – nějaká zlotřilá kapela včas neodpověděla na otázky Pařátu a v den uzávěrky bylo třeba jednat a jedinou možností bylo použít připravený rozhovor s MORTIFILIÍ. Aby články nebyly úplně stejné, část rozhovoru doznala kosmetických změn a navíc je zařazeno povídání s producentem Milošem Beštou.
www.mortifilia.cz
RECENZE
Na otázky odpovídají kytarista a zpěvák František a manažer Berry.
Začnu trochu zeširoka – jste jednou z mála kapel, které existují víc jak deset let, aniž by je „postihla“ jakákoliv změna sestavy. Sešli jste se už v ALLHALOWS v roce 1997 a od té doby to táhnete pořád ve stejném kvartetu – na obalu novinky dokonce zdůrazňujete, že MORTIFILIA je a vždycky bude tahle čtyřka... Čím to je, že jste to spolu vydrželi? Před lety jste říkali, že jen v začátcích to trochu zaskřípalo, ale co poslední roky, kdy zájem u metal obecně klesá... Máte všichni pořád dostatek motivace pokračovat?
František: Čau Johane. Pravda je taková, že se společně s chlapci vídáme tak málo, že nám přijde škoda prokušnit tu trochu času, co na sebe máme. A logicky, čím míň spolu mluvíme, tím míň se i spolu hádáme. Neříkám, že mi to nechybí, pořádně se poštěkat, ale od toho má každej z nás manželku a ony mají nás, ne? A k té motivaci – smlouva od Nuclear Blast před námi na stole ještě neleží, takže o konci rozhodně nemůže být řeč...
Ještě bych se vrátil ke dvěma předchozím nahrávkám „Redemption“ a „Embrace“, které vyšly u španělského labelu Mondongo Canibale Records. Svého času to vypadalo na terno (upsat se v zahraničí), ale jak tuhle spolupráci hodnotíte s odstupem? Jaké jste tam měli podmínky – platila firma třeba studio, nebo jen vydání CD? Proč kooperace skončila?
František: Tady ti odpovím stejně jako před lety – podmínky jsme měli perfektní, takže nebylo vůbec co řešit. Bohužel, přišla krize a Dany zavřel krám.
Berry: Není důležitý a korektní sdělovat konkrétní podrobnosti smluv, důležitý pro nás naopak mj. bylo, že firma ty desky velmi svižně hrnula ven a MORTIFILIA se tak dostala do povědomí v zahraničí. Recenze a pochvalné ohlasy na „Redemption“ a „Embrace“ přicházely doslova z celého světa. Kapela se tak mohla věnovat čistě jen muzice a já psaní si o vinylech, haha.
Přešli jste k Berrymu, resp. Magick Disk Musick, což vypadá jako logická volba. Ale zkoušeli jste to i jinde, nebo prostě přišel vinylový maniak Berry a řekl „vydáme picture disk, pak demo ,Christhunt‘ a pak novinku, všechno na vinylech a bude to“. (úsměv)
František: Obdivuhodný, je to přesně tak, jak říkáš! I vstoupil Berry v onen podzimní sychravý čas do koliby a řekl...
Berry: ...bude to přesně tak. Začneme samplerem u Monster Nation. No a pak už je to jasný. Vždycky na podzim děláme takzvaný schůze v tradiční restauraci U Chovatelů. Musíme ale jednat rychle, co nestihneme říct první dvě hodiny, to zůstane jako nevyřčené. Poslední dvě hodiny se pak leje pivo po stolech a po zemi, úchvatná sběř, to mi věř.
Z čí hlavy vypadla myšlenka na vydání formou LP + CD jako balíku, kdy je CD přiloženo jako bonus k hlavnímu formátu, gramodesce? Jistě, i samostatné CD je možné pořídit, ale jen v pošetce... Považujete v dnešní době uvedený model jako rozumný kompromis, protože co si budeme povídat, CD se příliš neprodávají a vinyly jsou tak trochu v módě...
František: S nápadem na úhledný balíček LP + CD přišel samozřejmě Berry. Nejlíp ví, co a jak se prodává, nikoho z nás by ani nenapadlo mu do něčeho remcat.
Berry: Zdaleka to není jen bláznivá reakce na dnešní dobu. S tímhle modelem vydání před námi přišla v Čechách asi desítka kapel, ale o to nejde. Nechceme investovat do hezkého digipacku, raději za ty peníze vyšperkujeme gramoedici, poslední hmotný nosič, u kterého lze hovořit o určité prodejnosti.
Máte i v kapele „úchylku“ na PVC? Máte třeba všichni doma gramofon nebo jste si museli jít desky poslechnout jinam?
František: Gramce máme doma pochopitelně všichni. Pokud se nepletu, Turek má doma slušnou sbírku všelijakých roztodivných LP, a dokonce i já sám disponuji řadou gramodesek – jak se říká – od Vlacha po Bacha. Posledním mým úlovkem je Makový mužíček z pětasedmdesátýho.
Zatímco minule jste měli obal vskutku svérázný, který se stal často terčem posměchu, tentokrát vypadá grafika mnohem lépe. Abych řekl pravdu, nevyznám se v tom, kdo co na obalu spáchal – cover Rostislav Zemen, artwork design Michal Fornous a Berry – můžete to přeložit? Kdo namaloval titulní obraz a kdo se postaral o celkové grafické provedení?
František: Ano, máš pravdu, některé tvé posměšky týkající se onoho obalu nás bolí ještě dnes. Hlavně tvé urážky na Satan Klaus festu, ty šlehance po nich se jen tak nezacelí! Jinak, je to jednoduchý – obraz Zemen, zbytek obalu duo Fornous + Berry.
Proč máte vše v angličtině? Ani diakritiku jste v obalu nepoužili... Při vší úctě mi nepřijde, že byste cílili více za hranice než domů – a jako patriot bych přivítal háčky a čárky a vůbec češtinu. Je mi jasné, že těm pár slovům dnes rozumí každý, ale...
František: S angličtinou jsme začali už na prvním demu, je to tak, starýho psa novým kouskům nenaučíš. S háčkama a čárkama je to prostý, tento font písma, který se nám nejvíc líbí, to prostě neumí, Johane.
Na první pohled vypadá obraz s truchlícími jako nějaký biblický výjev... Ale to asi nebude váš případ – co tedy obraz znázorňuje, nebo lépe řečeno, co jím chtěl autor říci?
František: Je to opravdu biblický výjev, konkrétně výjev z křížové cesty.
Berry: Obal je pochopitelně jistá alegorie, jinotaj, jehož klíč nalezneš pozorným poslechem v hrubých drážkách černé desky.
Dříve jste si nahrávky produkovali sami, tentokrát jste zapojili Miloše Beštu (ASMODEUS). Můžete popsat, v čem vám Miloš pomohl? Jaká byla jeho role – zasahoval třeba do připravené muziky nějak výrazně? O Milošovi je známo, že má rád silné melodie – „nutil“ vás do zmelodičtění?
František: V první řadě musím říct, že nám Miloš nechal naprostou tvůrčí svobodu. Měl sice připomínky ke každé písni, ke každému nástroji, ale nikterak pro ksicht skladby zásadní. Jeho hlavní chvíle přišla až ve studiu, kde se teprve patřičně ukázalo, jak je Miloš se svými zkušenostmi a stoprocentním přístupem pro kapelu nepostradatelný.
Berry: Poprvé jsme měli producenta v pravém slova smyslu. Před tím jsem vždycky věděl, že takový člověk nějaký přínos pro nahrávku má, ale po zkušenosti s „Fate“ vím pevně, že ve finále – pro výslednou podobu celku – zcela zásadní. Miloš pojal producenství naprosto poctivě, dokonce kvůli tomu lehce odsunul práci na chystané desce své vlastní kapely, a svůj úkol odvedl perfektně.
Skládali jste nové skladby celé čtyři roky, nebo jste si po vydání „Embrace“ dali pauzu? Vzniklo třeba během těch čtyř let více skladeb, než jich je na albu, takže jste nějaké odložili, nebo dokonce vyhodili?
František: Nějaký čas po „Embrace“ jsme opravdu skladatelsky pauzírovali. Ale ještě z roku 2008 pochází skladba „Above The Abyss Of My Life“, která vychází na kompilaci „Constelation Of Death“ v roce 2009. Téhož roku jsme vydali také picture disk 7“ singl „My Gods Are Buried“. V roce 2010 jsme nahrávali píseň „Stanoxofobia“ na tribute DEBUSTROLU „Peklo takhle zní“. No a celý rok 2011 jsme věnovali přípravě „Fate“.
Vidíte nějaké podstatné rozdíly v hudební rovině mezi novinkou a předchozími alby? Na co byste chtěli fanoušky hlavně upozornit, aby si toho nezapomněli při poslechu všimnout?
František: Jsme o drobet starší, takže doufám, že muzika je vyzrálejší. Jinak jedeme pořád po starých dobrých kolejích.
Změnili jste také textaře – v minulosti psal texty hlavně kytarista Franta Knetl, teď je jejich autorem Marek Bunček. Line se texty nějaká spojující myšlenka, koncept, nebo je každý text o něčem jiném?
František: Marek Bunček je naším textařem už nějaký ten pátek, spolupracuje s námi od roku 2008. Každý text je o něčem jiném, žádné, jak ty říkáš, spojující myšlenky v nich nehledej.
Plánujete k nové desce nějaké propagační turné po vlastech českých či moravských nebo jen ojedinělé koncerty po klubech?
Berry: Desku chceme představit jak na letních festivalech, tak v klubech a dalších akcích. Rok 2013 by měl být ve znamení častého živého vystupování.
22. září jste „Fate“ křtili doma v Sušici a jako lákadlo pro fanoušky jste každému platícímu dali nové CD jako dárek, a ten, kdo si koupil vinyl, vstupné neplatil. To je taky zajímavá motivace – padla na úrodnou půdu? Kolik lidí na koncert přišlo a kolik vinylů jste za ten večer prodali? Vydařila se akce nebo jste od ní čekali víc?
František: Jo, první akce Fate Gigs se hodně vydařila. Lidí přišlo mraky a po prvních pár desítkách vinylů se jen zaprášilo. Nikdo z nás to nečekal – po dvaceti letech metalovej koncert v bývalým posádkovým domě armády! Takže jestli všechno klapne, příští rok na jaře tam nějakou akci určitě uděláme.
Příští rok to bude patnáct let, co působíte pod názvem MORTIFILIA. Chystáte k tomuto výročí nějaké speciálnosti, nebo pro vás jubilea nic neznamenají a žádná oslava nebude? Co tedy příští rok bude (úsměv)?
František: Abych ti řekl pravdu, o ničem takovým jsme se v kapele ještě nebavili, takže fakt nevím. Ale zeptám se, slibuju.
A aby byly informace o novém počinu MORTIFILIE vyčerpávající, několik otázek obdržel Miloš Bešta, kytarista a zpěvák klatovské skupiny ASMODEUS. Během pauzy ASMODEA si Miloš vyzkoušel roli producenta i u jiných než vlastních projektů – nejdříve produkoval album skupině SNAIL, poté MORTIFILI.
Ahoj Miloši, koho napadlo, že bys mohl produkovat nové album MORTIFILIE? Bylo to na základě produkování SNAILU,nebo předchozích nahrávek ASMODEA?
Ahoj Johane. Po pravdě řečeno, vzhledem k tomu, že jsme s Berrym diskutovali otázku dalšího vývoje kapely už možná rok, rok a půl předem a pořád jsme to téma otevírali, výsledkem bylo, že slovo dalo slovo a Berry přednesl klukům svůj návrh, abych desku produkoval. Už v době nahrávání Stanoxofobie na poctě Debustrolu jsem se byl na kluky kouknout ve studiu a debatovali jsme o jejich budoucnosti. Tam ale ještě otázka producentství nebyla nadnesena. Vše se domluvilo až během ledna a února 2011, kdy měli možnost slyšet tehdy promo, jež natočili Snail v ExAviku, a které jsem již producentsky řídil. Podmínka točit v Ex Aviku byla z mé strany prioritní.
V čem přesně spočívala Tvá role? Účastnil ses třeba zkoušek kapely a „mluvil“ jim do toho už v této fázi komponování, nebo jsi dostal předprodukční nahrávky a na jejich základě jsi až ve studiu „zasahoval“?
Víš, při přijímání produkční práce jsou pro mě zásadní následující věci. První soubor otázek směřuje ke kapele a zní: Myslíte to opravdu vážně s kapelou? Především vaše učinkování jako hráčů v kapele? Odevzdáváte tomu maximum času co můžete? Nechci spolupracovat s lidmi, kteří to dělají jen tak, že si pro radost přijdou zahrát jednou za čtrnáct dní na zkoušku. S takovými lidmi je to pro mě ztráta času, který mohu využít jinak. To bylo u Mortifile vyřešeno již dávno. Ti kluci jedou naplno. Tato podmínka byla splněna.
Druhá podmínka je jednomyslný souhlas kapely, že mě k té práci chtějí, protože není jednoduché přijímat názory druhého člověka. V případě, že si mne zvolí, mám totiž právo veta. A to je někdy kruté.
Naprosto na rovinu říkám bezprostředně co si myslím. Tohle vyhodíme, tohle upravíme, takhle to bude. Oni mně musí věřit, že jdeme společně za stejným, co nejlepším výsledkem. Že všechny ty nepříjemné „pravdy“ říkám pro jejich dobro.
Třetí podmínka je moje účast na zkouškách kapely. Bez těchto účastí nelze vyprodukovat kvalitní desku, protože přímý zásah do skladeb již v jejich zárodku je prioritní proto, zda bude skladba kvalitní či ne. Spousty lidí si myslí, že producent vyřeší problémy v písních až ve studiu a že skladby začnou hrát s kvalitním zvukem samy od sebe, ale to je kardinální omyl. Staré pravidlo zní. Pokud je skladba blbě vystavěná a zní blbě ve zkušebně, ani sebelepší zvuk s ní nic neudělá, ale pokud naopak skvěle zní už na zkoušce, až maj všichni radost poskočit, pak je vše tak jak má být. Posluchač si musí ze skladby něco zapamatovat, musí tam být nějaký prvek např. v melodii nebo rytmu, který mu utkví v paměti. Bez něj je to rozplyzlá prázdná věc určená k vyhození do koše. Účastnil jsem se asi dvanácti zkoušek tak jednou měsíčně a společně s klukama přímo řešil tempa, nosné motivy, zkracování, prodlužování nebo výměnu některých pasáží už při jejich vzniku. Autorsky jsem do písní nezasahoval, protože by to byla chyba. Já mohu dát jakýsi návod na řešení, ale autorsky nesmím zasáhnout. Nápady musí plynout z kapely. Na zkouškách jsme naprosto otevřeně debatovali nad skladbami a hledali nejvhodnější varianty, aby písničky co nejlépe fungovaly. Tam bezezbytku platí, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Vyplatilo se.
Za čtvrté jde o finální zpracování zvuku ve studiu, o kterém má každý trochu jinou představu. Já vždycky postrádal v předchozích nahrávkách Mortifilie tlak, především pak ze strany bicích. Říkal jsem si, sakra vždyť ta kapela střílí takové řízné motivy a pořád mě to nepřiková do křesla. Osobně nejsem milovníkem evropského severského zvuku, byť je charakteristický a hodí se k temné chmurné hudbě. K Mortifilii se daleko více hodí, alespoň dle mé představy, tvrdý americký sound. Já ho mám rád a domnívám se, že to jejich hudbu daleko více nakoplo a nastartovalo. Jednoduše na tebe stříká daleko více šťávy a agresivity.
Shodli jste se ve všem, nebo došlo i nějakou hlasitější „výměnu názorů“?
Myslím, že nevznikl nějaký zásadní problém. Na některé změny si kluci museli zvyknout a jak sami později říkali, bylo to ku prospěchu věci. Někdy jsem zase o krok ustoupil já a uznal, že to byl blbý nápad. Tak jsme zkusili jiné řešení. Fungovalo to.
Jsi s výsledkem spokojený, nebo bys s odstupem času udělal něco jinak?
Tak jsou nějaké drobnosti, které bys ještě více dotahnul nebo vylepšil, ale jak říkám, skladby které fungovaly ve zkušebně, fungují i na desce a myslím, že jich funguje takto většina. Vždycky je třeba vnímat desku jako celek.
Co Ti produkování jiných kapel dalo pro další práci s ASMODEEM? Je jasné, že člověk se učí pořád, ale máš nějaký zásadní poznatek?
Produkování je vlastně další stadium mého hudebního vývoje, chtěl by se jím do budoucna primárně zaobírat, pokud budu mít možnost. A vlastně už se tak stalo. Pokud nebudu počítat Asmodeus, tak toto je moje třetí hotová produkce. První záležitostí byla poprocková deska klatovské kapely New Kiss. Vždycky jsem studiovou práci miloval a na rozdíl od mých kolegů se cítím ve studiu jako ryba ve vodě. Tvůrčí činnost, počínaje zkušebnou a konče natočením desky, je pro mě největší adrenalin. Nikdy jsem neměl takovou radost z živého hraní. Ke svému štěstí potřebuji skladby tvořit a natáčet. A je jedno, zda tak činím prostřednictvím Asmodea nebo produkcí jiné skupiny. Teď se věnuji další kapele z rockového ranku – klatovským Lord.
Poslechl sis nahrávku z vinylu, nebo dáváš přednost CD? Nebo jsi srovnal oba nosiče? Registruješ nějaké rozdíly ve zvuku obou médií? A které se Ti víc líbí? (úsměv)
Samozřejmě, že je tam velký rozdíl. Z hlasitostí padá agresivita a tlak, a proto mám raději (ale pozor – u metalových nebo zejdnodušeně řečeno tvrdých kapel) CD-čkový zvuk, kde záměrná komprimace nahrávky dodává skupině, především v kytarách, jakousi špinavost a zrezivělost. Přesto s dynamikou musí umět kvalitní kapela pracovat a je slyšitelná i na nové Mortifilii.
A když už spolu mluvíme, co nového v ASMODEUS?
Něco se děje...
Pozn.: Někteří čtenáři možná objeví, že podobný rozhovor vyšel v Pařátu č. 48. Ač stále platí, že články z Pařátu na webu nenajdete, zde jde o výjimku – nějaká zlotřilá kapela včas neodpověděla na otázky Pařátu a v den uzávěrky bylo třeba jednat a jedinou možností bylo použít připravený rozhovor s MORTIFILIÍ. Aby články nebyly úplně stejné, část rozhovoru doznala kosmetických změn a navíc je zařazeno povídání s producentem Milošem Beštou.
www.mortifilia.cz
RECENZE
