Druhou dubnovou sobotu hostil Brněnský RC Brooklyn už šestatřicáté pokračování populárního festivalu Antitrend Párty. Na soupisce nejaktuálnějšího vydání figurovaly kvalitní kapely především grindového ražení. Na oficiálním plakátu akce všechny zastřešuje Rakouská REANIMA, která patří mezi špičky death/grindu ve své zemi. Špičku grindu ve své zemi představují i domácí MINCING FURY and G.C. of Q.D. a neméně velké těleso je rovněž místní CINZANA BIANCA na poli deathcoru. Tyto tři bandy doplnili grindcoroví SLUP a death/thrash metaloví TWISTED TRUTH. Za osmdesát korun myslím velmi dobrý hudební nášup a i když se v Brooklynu nikdy necítím příliš dobře, na tento večer jsem se velmi těšil.
Energický úvod obstarali grindoví SLUP. Trojice se představila svým brutálním grindem a na pozornost publika nečekala dlouho. Zaujal zejména kvalitní štěkavý vokál zpěváka Míry, který opravdu neslyšíte každý den. Spolu s velmi zvláštním, kovovým zvukem baskytary a úderných bicích toto trio znamenalo velmi dobrý začátek a hudební i vizuální kulisu pro alkoholový rozjezd fanoušků. Slup na grindovou kapelu hráli i poměrně dlouho a písní jsme tak slyšeli opravdu hodně. Ke konci setu už jejich tvorba byla trochu únavná a přecházela ve stereotyp. Příště by to možná chtělo deset minutek ubrat a dojem z koncertu by byl ještě lepší. Znovu musím vyslovit respekt zpěvákovi Mírovi, který předváděl výborné pig squely a další rozličné prasečí zvuky.
Slup vystřídali TWISTED TRUTH z Březové nad Svitavou, které hned zkraje musím označit za nejméně výrazné těleso v rámci šestatřicáté Antitrend Párty. Na bandzone profilu se sice prezentují jako grindová kapela, podle koncertu v Brooklynu bych je spíše poslal do death metalu z dob konce minulého milénia. Jejich hudba mě moc neoslovila, a tak jsem jejich koncert z důvodu hudební nekompatibility strávil převážně v diskuzi s přáteli. Twisted Truth přesto odehráli poměrně people-friendly vystoupení, jelikož na ně vstalo docela dost lidí a kapela s diváky předvedla špičkovou komunikaci. Takhle nějak by to při klubových koncertech mělo vypadat. Pochopitelně, Twisted Truth se žánrově vymykají té hardcore scéně, kde je každý bratr a sestra, nicméně i jako death metalová (grindová, chcete-li) kapela působí velmi sympaticky. Co už sympaticky moc dobře nepůsobilo byly vtípky v podobě dvou-vteřinových "písní", které obsahovaly jen výkřik a úder bicích. Takovéto fóry kapela vytáhla snad třikrát a podle mého názoru to nebylo moc zábavné ani jednou. Nicméně, jejich tvorba si fanoušky našla a koncert si obě strany evidentně užily. Přišel čas se v programu posunout do druhé půle.
Tím můstkem mezi první a druhou polovinou večera byli grindoví MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY. Za touto říkankou stojí pětičlená sebranka sympaťáků, kteří se pyšní nálepkou death-grind. Hned při startu jejich setu bylo jasné, že Brooklyn patří jim. Dvojice zpěváků Reef a Blackie obsadila pódium společně s Hadem na basu, Motorákem na kytaru a Zahradníkem na bicí a nebylo pochyb, že šlo o nejvlasatější kapelu večera. I přes velmi omezené prostorové možnosti se všichni na stage nějak naskládali a dokázali opět rozjet pařbu tak, jak se na Mincing Fury sluší. Zazněly opět výborné vály jako Mašinka, skvělá skočná Devolution nebo Blind od Amerických KoRn. Ani Motorákovy problémy s kytarou nezhatily energickou show a soudě podle davu pod pódiem, Mincing Fury byli hvězdou večera. Trable s kytarou Motorák vykompenzoval energickou show a divadelními grimasami. Nic si s ním nezadali ani oba zpěváci, kterých bylo všude plno a často se na pódiu neudrželi ani na nohou. Jak už to tak u dobrých koncertů bývá, i vystoupení Mincing Fury bohužel uteklo nepříjemně rychle a tak nezbývá než se těšit na další možnost vidět kluky naživo. Výborná show, skvělá hudba a ještě lepší atmosféra. Palec nahoru.
Předposlední bandou byl host z Rakouska, deathcorová kapelka REANIMA. O této skupině jsem slyšel poprvé, ale můj zájem se zvýšil, když jsem se dozvěděl o údajném splitku s mými velkými oblíbenci All Faces Down. Díky tomu jsem Reanimu bral jako černého koně večera. Tuto roli beze zbytku potvrdili. Rakušani se pohybují na hranici death metalu a deathcoru, přičemž každý ze zpěváků obstarává jednu vokální polohu. Při jejich koncertě byl Brooklyn na nohou a hltal každý tón této perspektivní formace. Chlapi si kladné reakce zjevně užívali a taky jejich koncert trval značnou dobu. Energická deathcore / metalová show trvala do půl jedné v noci, ale stále bavila mnoho desítek posluchačů. Zpěváci Harald a Markus udržovali kvalitní kontakty s publikem a chemie mezi kapelou a přítomnými fungovala skvěle. Bohužel Reanima v České republice není zrovna profláklá a tak se chlapci museli smířit pouze s potleskem jako reakcí na jejich tvorbu. Doufejme, že tahle kapela dobře zakořenila a brzy se vrátí, snad i do lepšího klubu.
Tento death/grindový festiválek v brzkých nočních hodinách uzavřela další stálice místních kapel, a sice nikdo menší než CINZANA BIANCA. Deathcorová kapela v Brně vystoupila po kratší pauze a v Brooklynu snad poprvé. Škoda, že technické problémy způsobily nástup bez intra. I bez něj ale Cinzana opět předvedla vynikající show v čele se zpěváky Lipem a Motorákem, který odložil kytaru z Mincing Fury a chopil se mikrofonu. Jestli měli Mincing problém se na pódium vejít, ještě větší byl tento problém pro Cinzanu. Možná i proto většinu herního času Motorák strávil mimo pódium mezi lidmi, u stolu u piva nebo i na stolech. V setlistu kapely pak nemohly chybět Black Poppy, písnička pro heavy metalisty We can't (weekend) play heavy metal nebo klasická balada Nevoní mi.... Nechyběla ani zbrusu nová, Vánoční pecka Sicilian Party, která noční Brooklyn naposledy pořádně rozparádila. Dokonce se kapele podařilo i vytvořit něco jako wall of death. Ta ale proběhla spíše jen symbolicky, protože prostor pod pódiem není o moc širší než venkovní chodba v panelovém bytě. Cinzanu jsem už nějaký ten měsíc neviděl a tak jsem si jejich koncert opět užil. Navíc to byla první show bez Martina, který se touto dobou někde válí na Novém Zélandě. Motorák je velmi dobrá náhrada a Cinzana Bianca byla velmi dobrým finišem.
Po posledním koncertě se několik lidí sebralo, a odešlo domů. Naprostá většina ale zůstala a užila si sobotní večer do sytosti. Po akci se rozběhlo tradiční promítání metalových videoklipů a po dobrém poslechu se začalo spíše diskutovat. Mě ale v Brooklynu nikdy nebylo moc příjemně a při dlouhém pobytu se nálada rychle horší. Proto jsem z "Béčka" vypadl hned, jak jsem měl příležitost chytnout spoj domů. Co jsem slyšel, klub se nezavřel dříve než ve 4 hodiny a šlo tak jistě o důstojnou afterpatry šestatřicáté Antitrend Party.
Energický úvod obstarali grindoví SLUP. Trojice se představila svým brutálním grindem a na pozornost publika nečekala dlouho. Zaujal zejména kvalitní štěkavý vokál zpěváka Míry, který opravdu neslyšíte každý den. Spolu s velmi zvláštním, kovovým zvukem baskytary a úderných bicích toto trio znamenalo velmi dobrý začátek a hudební i vizuální kulisu pro alkoholový rozjezd fanoušků. Slup na grindovou kapelu hráli i poměrně dlouho a písní jsme tak slyšeli opravdu hodně. Ke konci setu už jejich tvorba byla trochu únavná a přecházela ve stereotyp. Příště by to možná chtělo deset minutek ubrat a dojem z koncertu by byl ještě lepší. Znovu musím vyslovit respekt zpěvákovi Mírovi, který předváděl výborné pig squely a další rozličné prasečí zvuky.
Slup vystřídali TWISTED TRUTH z Březové nad Svitavou, které hned zkraje musím označit za nejméně výrazné těleso v rámci šestatřicáté Antitrend Párty. Na bandzone profilu se sice prezentují jako grindová kapela, podle koncertu v Brooklynu bych je spíše poslal do death metalu z dob konce minulého milénia. Jejich hudba mě moc neoslovila, a tak jsem jejich koncert z důvodu hudební nekompatibility strávil převážně v diskuzi s přáteli. Twisted Truth přesto odehráli poměrně people-friendly vystoupení, jelikož na ně vstalo docela dost lidí a kapela s diváky předvedla špičkovou komunikaci. Takhle nějak by to při klubových koncertech mělo vypadat. Pochopitelně, Twisted Truth se žánrově vymykají té hardcore scéně, kde je každý bratr a sestra, nicméně i jako death metalová (grindová, chcete-li) kapela působí velmi sympaticky. Co už sympaticky moc dobře nepůsobilo byly vtípky v podobě dvou-vteřinových "písní", které obsahovaly jen výkřik a úder bicích. Takovéto fóry kapela vytáhla snad třikrát a podle mého názoru to nebylo moc zábavné ani jednou. Nicméně, jejich tvorba si fanoušky našla a koncert si obě strany evidentně užily. Přišel čas se v programu posunout do druhé půle.
Tím můstkem mezi první a druhou polovinou večera byli grindoví MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY. Za touto říkankou stojí pětičlená sebranka sympaťáků, kteří se pyšní nálepkou death-grind. Hned při startu jejich setu bylo jasné, že Brooklyn patří jim. Dvojice zpěváků Reef a Blackie obsadila pódium společně s Hadem na basu, Motorákem na kytaru a Zahradníkem na bicí a nebylo pochyb, že šlo o nejvlasatější kapelu večera. I přes velmi omezené prostorové možnosti se všichni na stage nějak naskládali a dokázali opět rozjet pařbu tak, jak se na Mincing Fury sluší. Zazněly opět výborné vály jako Mašinka, skvělá skočná Devolution nebo Blind od Amerických KoRn. Ani Motorákovy problémy s kytarou nezhatily energickou show a soudě podle davu pod pódiem, Mincing Fury byli hvězdou večera. Trable s kytarou Motorák vykompenzoval energickou show a divadelními grimasami. Nic si s ním nezadali ani oba zpěváci, kterých bylo všude plno a často se na pódiu neudrželi ani na nohou. Jak už to tak u dobrých koncertů bývá, i vystoupení Mincing Fury bohužel uteklo nepříjemně rychle a tak nezbývá než se těšit na další možnost vidět kluky naživo. Výborná show, skvělá hudba a ještě lepší atmosféra. Palec nahoru.
Předposlední bandou byl host z Rakouska, deathcorová kapelka REANIMA. O této skupině jsem slyšel poprvé, ale můj zájem se zvýšil, když jsem se dozvěděl o údajném splitku s mými velkými oblíbenci All Faces Down. Díky tomu jsem Reanimu bral jako černého koně večera. Tuto roli beze zbytku potvrdili. Rakušani se pohybují na hranici death metalu a deathcoru, přičemž každý ze zpěváků obstarává jednu vokální polohu. Při jejich koncertě byl Brooklyn na nohou a hltal každý tón této perspektivní formace. Chlapi si kladné reakce zjevně užívali a taky jejich koncert trval značnou dobu. Energická deathcore / metalová show trvala do půl jedné v noci, ale stále bavila mnoho desítek posluchačů. Zpěváci Harald a Markus udržovali kvalitní kontakty s publikem a chemie mezi kapelou a přítomnými fungovala skvěle. Bohužel Reanima v České republice není zrovna profláklá a tak se chlapci museli smířit pouze s potleskem jako reakcí na jejich tvorbu. Doufejme, že tahle kapela dobře zakořenila a brzy se vrátí, snad i do lepšího klubu.
Tento death/grindový festiválek v brzkých nočních hodinách uzavřela další stálice místních kapel, a sice nikdo menší než CINZANA BIANCA. Deathcorová kapela v Brně vystoupila po kratší pauze a v Brooklynu snad poprvé. Škoda, že technické problémy způsobily nástup bez intra. I bez něj ale Cinzana opět předvedla vynikající show v čele se zpěváky Lipem a Motorákem, který odložil kytaru z Mincing Fury a chopil se mikrofonu. Jestli měli Mincing problém se na pódium vejít, ještě větší byl tento problém pro Cinzanu. Možná i proto většinu herního času Motorák strávil mimo pódium mezi lidmi, u stolu u piva nebo i na stolech. V setlistu kapely pak nemohly chybět Black Poppy, písnička pro heavy metalisty We can't (weekend) play heavy metal nebo klasická balada Nevoní mi.... Nechyběla ani zbrusu nová, Vánoční pecka Sicilian Party, která noční Brooklyn naposledy pořádně rozparádila. Dokonce se kapele podařilo i vytvořit něco jako wall of death. Ta ale proběhla spíše jen symbolicky, protože prostor pod pódiem není o moc širší než venkovní chodba v panelovém bytě. Cinzanu jsem už nějaký ten měsíc neviděl a tak jsem si jejich koncert opět užil. Navíc to byla první show bez Martina, který se touto dobou někde válí na Novém Zélandě. Motorák je velmi dobrá náhrada a Cinzana Bianca byla velmi dobrým finišem.
Po posledním koncertě se několik lidí sebralo, a odešlo domů. Naprostá většina ale zůstala a užila si sobotní večer do sytosti. Po akci se rozběhlo tradiční promítání metalových videoklipů a po dobrém poslechu se začalo spíše diskutovat. Mě ale v Brooklynu nikdy nebylo moc příjemně a při dlouhém pobytu se nálada rychle horší. Proto jsem z "Béčka" vypadl hned, jak jsem měl příležitost chytnout spoj domů. Co jsem slyšel, klub se nezavřel dříve než ve 4 hodiny a šlo tak jistě o důstojnou afterpatry šestatřicáté Antitrend Party.
