Napalm Death jsou v našich krajích poměrně častými hosty. To ale nic neměmí na tom, že každá jejich návštěva je pro milovníky extrémní zábavy svátkem a na každý koncert je vždy zvědavo značné množství fans ze všech možných koutů. A byť u nás tentokráte měli koncertních zastávek několik, dalo se předpokládat, že návštěvnost v Českých Budějovicích nebude výjimkou. Nebyla. Davy, které se při našem příchodu tísnily kolem vstupu, tyto předpoklady okamžitě potvrdily. A přestože se akce konala ve velkém sále budovy, přístup do něj byl pouze těsným vstupem přes klubík, kde akce měla probíhat původně. No, takovou dobu jsem se u vstupu dlouho netlačil. Ale kdo si počká (a odolá Ifovým výzvám k odchodu na pivko), ten se dočká. Po vtrhnutí do sálu se nestačím divit. Luxusní prostory s naleštěným interiérem, křišťálovými lustry, záclonami… Ale když je to dobré pro taneční, plesy a podobné scestné kratochvíle, nevidím důvod, proč by do těchto prostor nezapadl i grindový dýchánek.
S posunutým úvodem vtrhávají na scénu Gride. A to vtrhnutí myslím do slova a do písmene. Iny od prvního tónu řádí jak utržený ze řetězu a svým hlasivkám dává pořádný záhul. Ale to je v jeho případě pravidlem. Byť je studiová tvorba Gride vskutku kvalitní, jejich opravdová síla je v živé prezentaci. Krátké, úderné, přesvědčivé a energií nabušené songy s angažovanými texty. Byť jim v úvodu příliš nepřeje zvuk (věřím, že nazvučit podobný sál nebude žádná sranda), v polovině jejich show se přeci je zlepšuje a vše graduje k naprosté spokojenosti. HC / grind / crust jízda, která zamete se vším, co jí stojí v cestě. Začátek večera naprosto parádní. Nejvíce mne potěšily pecky z Tance bláznů, jako třeba Kudykam, nebo Made in hell, ale k zahození nebyly ani ještě starší kousky (Arogance moci, Možnost volby…). Co ale rozhodně musím zmínit, je Čert. Vskutku výstižný pseudonym, protože při pozorování jeho bubnování se nabízí úvaha, že opravdu uzavřel pakt s mocnostmi pekelnými. V podobném tempu a s takovou přesností by to totiž normální jedinec bez podobného zásahu prostě dokázat nemohl. Úctyhodný výkon.
Následující Uprise jsou vlastně takovou sbírkou grindových „celebrit“, protože každý z účinkujících už má za sebou hraní v sebrankách, které se významně zapsaly na naší scéně (Contrastic, Alenation Mental, Exhale, Ahumado Granujo, Intervalle Bizzare…). A byť na svém kontě mají pod názvem Uprise pouze jedno 18 ti minutové CD, díky četným koncertním aktivitám se již stačili dostat do podvědomí grindu chtivých jedinců. Ale po smršti s názvem Gride mají těžkou úlohu a nastavenou laťku nepřekonávají. Snaží se, běhají, skáčou (hlavní podíl na veškeré pohybové aktivitě má samozřejmě vokalista Putti), ale tento večer na mě jejich grind prostě nefunguje.
Když hrají legendární Napalm Death v Českých Budějovicích, beru jako naprostou samozřejmost, že místní nestoři Ingrowing v čele s Vlakinem u toho nesmějí chybět. Je vidět a slyšet, kolik koncertů za svojí kariéru odehráli. Dokonalá souhra při jejich vystoupení dává na srozuměnou, že párkrát už společně na pódiu stáli. Poslední studiový zásek Cloned & enforced řadím v jejich tvorbě k těm úplně nejvydařenějším a tudíž vítám všechny kousky z něj. Je jasné, že chlapi jsou zde na domácí půdě, protože podpora ze strany fans je náramná. Aby také ne, když jich v tu dobu postávalo po sále několik set (celkovou návštěvu bych odhadoval někde kolem 800 postav). Jen ten zvuk, jen ten zvuk…Ale je pravda, že při vystoupení Uprise i Ingrowing jsem stál v zadní části sálu. Každopádně Ingrowing obstáli a ukázali, že jejich pozice na (nejen) naší scéně není náhodná.
Ale to už přicházejí ti, na které tento večer všichni dorazili. Stačí napsat jen dvě slova: Napalm Death. Prodírám se davem do předních řad a atmosféra houstne každým krokem. Za tónů intra (pokud se nepletu, jednalo se se o Weltschmerz z poslední studiovky) nastupují Mark „Barney“ Greenway, Shane Embury, Mitch Harris a Danny Herrera. Co jméno, to pojem. Nepotuluje se po světě příliš extrémních kapel, které by si pojem „legenda“ zasloužily tak, jako právě Napalm Death. Už samotný nástup na scénu je provázen frenetickým ohlasem a ten se každou další skladbou ještě zvyšuje. Hned po intru je nasazena ta nejvyšší možná rychlost, která je však doplňována skvělým muzikantstvím. Při vší úctě ke všem předchozím účinkujícím, ale tohle je opravdu vyšší liga. Koncert má spád a tak ani pomalu nestíhám sledovat názvy odehraných věcí. Napalm v posledních letech chytli již několikátý dech, jejich poslední alba jsou znamenitá a tak ani tak nevadí, že poslední studiovka Smear campaign dostává prostor na úkor kultovních pecek ze starších titulů. Všechny věci jsou zahrány v neskutečném tempu a třeba taková Breed to breath z experimentálněji laděného alba Inside the torn apart je oproti studiové podobě slušně popohnaná. Více prostoru dostává i Mitch se svými ječáky a rozhodně to není na škodu. Zmiňovat se o Barneyho majestátním projevu by bylo nošením dřevin do lesa. Stejně jako popisovat jeho charakteristické pobíhání a proslovy. Na pódium se hned od začátku sápe množství skokanů a nikdo jim ve šplhání kupodivu nebrání. Přesně jako v Trutnově na Obscenu. Vylez, zbytečně dlouho nezacláněj a skoč. A až na několik vyjímek to funguje bez problémů. Než se stačíme vzpamatovat, hlavní část setu Napalm Death končí a pánové mizí do zákulisí. Ale nikdo nepochybuje, že se vrátí. Vrátili se a hodili do placu tři opravdové lahůdky. Jmenovitě se jednalo o cover Dead Kennedys z roku 1981 Nazi punks fuck off (Jello Biafra si s nimi zapěl i na předposledním cedlu The code is red…), Mass appeal madness (geniální!!!! bez tohoto válu si jejich koncík ani neumím představit) a Siege of power. Ach jo, k absolutnímu štěstí mi už chyběla jen šleha The world keeps turning z nedostižné fošny Utopia banished. Ale kdyby měli každému tento večer zahrát jeho oblíbenou věc, následující koncert v Pardubicích by asi stihli stěží. Těžko věřit že takto šlapající kapela má na svém hřbetu již více než čtvrt století fungování a kultovní Scum vyšlo už v roce 1987. Celý set zvládli s nasazením, které by jim mohla závidět většina služebně mladších kolegů.
Pokud někdo na této akci našel zásadní chybu, já ne. Postávání ve frontách bylo mnohonásobně převáženo hudebními hody, přičemž chod s příchutí napalmu zanechal stopu, která z paměti jen tak nezmizí. Toto vystoupení řadím společně s tím na Brutal Assaultu k těm nejpovedenějším, které jsem od Napalm Death měl možnost vidět. Výlet do Budějovic stál rozhodně za to. Spousta kvalitní hudby, spousta známých… Co více si přát? A slova uznání redaktorským kolegům, kteří neměli jako já dovolenou, několik málo hodin po ukončení akce vstávali a přesto trpělivě čekali až dopiji svůj drink :o). A jako již tradičně nesmí chybět slova díků pro Ifu a Janičku za azyl s nadstandardními službami. Když vezmu v úvahu, kolik dní jsem za poslední měsíc u nich vegetoval… Jejich trpělivost je hodna obdivu :o).
K tak vyčerpávajícímu reportu již opravdu nejde nic dodat a já se s ním plně ztotožňuji. Zvuk byl ze začátku opravdu slabinou a tudíž mi velmi vadilo, že to odskákali především Gride. Užijte si teda aspoň fotky z kotle, které mě stály několik zhmožděných žeber :-) (Márty)
