Ahoj Miloši, zatímco minule jste vydali album („Oko Horovo“) bez jakéhokoliv předem vyslaného signálu, novince „Pobřeží královny Marie“ předcházelo pravidelné reportování postupu nahrávání, následně zveřejnění záběrů ze studia ke skladbě „Ty kdo vstupuješ“ a den před vydáním alba vypuštění dalšího videa k titulní skladbě. Proč tahle změna taktiky? Co tak znám Berryho, většinou nechce o chystaných vydáních dopředu mluvit, takže to asi vzešlo od kapely…?
Ahoj Honzo.
Změnu jsme provedli s Berrym právě z toho důvodu, že „Oko Horovo“ vyšlo bez předchozího upozornění. Neradi se opakujeme a přišlo nám to teď smysluplné, když mezi alby vznikla šestiletá mezera. Připravit postupně fanoušky na novinku. Ten nápad byl v podstatě oboustranný a shodli jsme se na něm bez problémů ihned. A jak to uděláme příště? To bude záhada. (úsměv)
Když jsem nakousl klipy, tak po delší době jste přišli s hraným videoklipem. Jestli se nepletu, tak po „Zániku domu Thrasherů“ (2008) jste nachystali další klip až nyní, po patnácti letech. Proč to trvalo tak dlouho?
Máš pravdu, že jsme absentovali s klipem především v rámci „Pasti na Davida Kleinera“. Tam si dodnes říkám, že jsme mohli třeba na „Tanec s mrtvou labutí“ něco vytvořit, ne jenom krátké, víceméně pozvánkové klípky k vydání. Ale už jsme neměli dostatek energie pokračovat dál v opravdu tehdy šťavnatém promo období. Bylo to náročné a nám už došla pára. Navíc pokud by měl klip ke „Kleinerovi“ skutečně za něco stát, bylo by potřeba zadat ho profesionálům, aby nebyl výsledek trapný. Laťka byla tehdy samotnou deskou nastavena hodně vysoko a pokazit video je strašně snadné. No, neudělali jsme to.
Hlavní roli si v „Pobřeží královny Marie“ střihl Petr Turek z MORTIFILIE. Všichni se ho teď na jeho hereckou zkušenost vyptávají. (úsměv) Já se zeptám na jiné věci – za prvé: jak dlouho vznikal scénář; za druhé: jak dlouho jste vybírali herce do hlavní role a proč zrovna Péťa Turek; za třetí: kde se nachází exteriéry, v nichž jste natáčeli; za čtvrté: jak fungovala spolupráce otec (režie) – syn (střih)?
Obecně známá pravda v jakékoliv umělecké činnosti je mít dobrý nápad. My jsme do klipu „Pobřeží…“ v podstatě shrnuli více písní, které pojednávají o mořeplavcích a objevitelích. Ztvárnění tohoto tématu by bylo bezpochyby na velkolepou kameru, moře, lodě. Představoval jsem si něco na způsob 1492 Dobytí ráje, i když samotná píseň a zmiňovaný Douglas Mawson je regulérní dvacáté století. Nicméně období Kryštofa Kolumba je, alespoň pro mě, přitažlivější. Takže jsme zvolili víceméně klip o takovém snění jednoho dobrodruha-cestovatele s důrazem na zrádnost a nebezpečí takových cest. Kdy můžeš být na jedné straně oslavován a dojít jakémusi božskému osvícení, nebo se od tebe štěstí odvrátí a ženeš se do velkého průšvihu, jež může skončit smrtí. V našem případě jsem tenhle klíčový nápad dostal během chvilky do hlavy a na něj se pak nabalovaly menší drobnosti, které to obrazotvorně doplňovaly a které jsme de facto navrhovali přímo na place při natáčení všichni. To bylo moc fajn. Nikdo z nás nevěděl, jak to dopadne, ale první záběry studujícího snílka za stolem nám dávaly naději, že to nemusí obrazově vypadat blbě. Celý klip jsme zrealizovali během čtrnácti dní, takže blesková akce. Žádné štráfy s tím. Risk, který víceméně vyšel.
Petr mě napadl hned. On má skvělý rytířský výraz a z opery „Kladivo na pýchu“ vím, že se jeho image hodí právě do takových historických příběhů. Prostě nebylo co řešit. Petr je jednička a herecky výborný. Bára Kováříková to samé, skvělý přístup a rovněž výborně zahrané. No a Václav Aška s Vítkem Beštou doplnili role mnichů také na výbornou.
Exteriéry se nachází v pískovně přibližně tři kilometry od Klatov. Je tam jak velká vodní plocha, tak vysoké výsypky. A my jsme potřebovali, pokud možno, krajinu beze stromů. Pravda. Antarktida pokrytá sněhem a ledem to není, ale zase, když ten příběh slučuje více písní – proč ne.
Syn Vítek je šikovný a především rychlý v ovládání softwarových programů určených pro vytváření videí. Ostatně jako celá mladá generace. To, co mně by trvalo den, on zvládne na počkání. (úsměv) Prostě jsme si sedli po chvílích asi na čtyřikrát ke kompu a říkali si jak a co udělat. Já mu sděloval představu a on jí realizoval. Na to, jak jsme k tomu přistoupili z voleje, si myslím, že výsledek dopadl obstojně a nemusíme se za něj stydět.
Z branže obrazové pojďme do hudebního světa. Nové album sice pocitově zapadá do období po „Sabatu v Carnegie Hall“, ale nějaké novoty se myslím objevit dají. První, asi nejvýraznější, je větší kontrast mezi ostře metalovými pasážemi a melodickými refrény. Ne že byste dříve netlačili na pilu a v refrénech nekladli důraz na zpěvnost, ale tady mi přijde, že jsou nůžky rozevřené více. Vnímáš to tak taky?
Je to tak. Myslím si, že to není výhradně nu-metalový přístup, kdy naštěkáš nebo odrepuješ sloky a otevřeš melodicky refrény, ale tak nějak je mi to blízké. ASMODEUS byl v minulosti hodně kompoziční záležitostí. Teď se s přibývajícím věkem vracím více do písničky. Neznamená to ale, že bych tenhle postup v budoucnu nemohl změnit. Ale víceméně o tom už nepřemýšlím jako dříve. Prostě co mně přijde v danou chvíli přirozené, to tam je. Nezkoumám to. Když mi nápad přijde zajímavý, tak tam skončí. V jakém pořadí je vlastně úplně jedno. Důležité je, aby to mělo nějakou hlavu a patu.
Některé melodie mají epický rozměr a asi se dá spekulovat, zda by zněly tak, jak znějí, kdybys před časem nesložil rockovou operu „Kladivo na pýchu“. Hlavně poslední skladba „D.N.O. (Do neznámých oblastí, do nitra oceánů)“ je taková epická, rozmáchlá. Ovlivnily tě zkušenosti nabyté při skládání opery i při komponování pro ASMODEUS?
Zcela určitě. Já bych možná použil i malinko porovnání s „Příjezdem krále“, který byl zase vysloveně písničkový. To znamená, že už i v roce 1995 jsem používal ne thrashovou formu vyjádření. Ale rocková opera a její jednotlivé emoční nálady byly takovým odrazovým můstkem k větším, řekněme až filmovým kompozicím. Nebo alespoň k pasážím, které smrdí filmem. A já, jako velký filmový fanda, se těmhle věcem vůbec nevyhýbám, spíše naopak. Ve filmu je obrovská atmosféra, a proto se snažím tam tyhle postupy vkládat. Myslím, že je to naprosto kompatibilní s žánrem. Baví mě to.
Dají se najít rozdíly mezi skládáním rockové opery a metalového alba?
Především by určitě záleželo na tom, o jaký metalový žánr se jedná. Ale obecně samozřejmě platí, že rocková opera je výrazně mainstreamovější záležitost pro širší koláč obecenstva. A je to tak správně, protože jinak by na ni chodilo strašně málo lidí. U metalové muziky zase záleží, zda se chceš úzkostlivě držet základních škatulek např. thrash, black, death, doom, protože ony samy o sobě mají každá své zákonitosti, které musí skladatel dodržet. Tím je ale zase příliš svázaný v tom, co si může dovolit a co ne. Mně osobně tenhle model nevyhovuje. Protože ty kapely, které budou hrát ortodoxně svůj jediný žánr až do smrti, se v podstatě dle mého nikam nevyvíjí. Pro mě usnuly někdy před třiceti lety a zakonzervovaly se. Já mám dnes problém hrát klasické heavy-thrashové rifovačky pořád stejně dokola a nechci je jako kolovrátek skládat a opakovat donekonečna. Ale někoho to baví, je to jeho věc. Já mezi takové rozhodně nepatřím a patřit nechci.
S operou souvisí i angažování zpěvačky Barbory Kováříkové, která se na „Pobřeží“ zapojila v několika skladbách v refrénech, kde citlivě doplnila tvůj hlas. Šlo ti hlavně o to, aby byly zpěvy ve vybraných skladbách barevnější? O tom, že by zapěla i sólově, jsi nepřemýšlel?
Trefuješ to správně. Bára měla skutečně můj hlas především barevně rozšířit. To byl cíl. Nebylo by vhodné, aby se měnila image ASMODEA tím, že z něj najednou uděláme, teď to přeženu, NIGHTWISH. Prostě můžeme dobarvovat hlasy, nástroje nebo celkový dojem vším možným, můžeme si hrát s netradičními nástroji, může tam zakomponovávat co chceme, můžeme crossoverovat, ale základ kapely by měl zůstat rozpoznatelný na míle daleko. Nechci už dělat fanouškům v hlavách nějaký zásadní bordel jako kdysi změnou stylu z „Prosincové noci“ do „Příjezdu“.
Ruku v ruce s hudební náplní u vás vždycky kráčejí i texty. Jan Petričko se slovy skvěle pracuje, jeho texty mají vždycky nějaké přesahy, do historie, mytologie, filmového světa atd. Honza musí být neuvěřitelně sečtělý a vzdělaný, já si řadu „jeho“ postav, událostí, území, … musím dohledat, abych pochopil, co chtěl slovy vyjádřit. Tentokrát jste se vydali „k vodě“, album „ve velmi zhuštěné zkratce expedicí do nitra oceánů, pojednává o mořském a podmořském světě v celé jeho nekonečné šíři – o jeho objevitelích, mořeplavcích i bájných zaniklých zemích“, uvádí se v promo textu vydavatele. Čím vás tohle téma tak oslovilo – existuje nějaký spouštěcí moment, který to rozpohyboval?
(Myslím si, že tahle otázka přímo vybízí k reakci Honzu, takže jsem ho oslovil, aby se k ní vyjádřil.)
Za mě je mystika hlubin naprosto skvělým tématem. Takové to vetřelcovské bání se něčeho, co na tebe vybafne za rohem. (úsměv) Osobně nemám příjemný pocit, když je pode mnou v moři tmavo. A představa člověka, který se nechává spouštět v batyskafu do Mariánského příkopu, kde ve dvaceti metrech není prakticky nic vidět, je děsivá. Taky už se nemusí vrátit zpátky. A co my víme o životě v hlubinách oceánu? Prakticky nic. Pořád se množí další a další objevy. A možná víme o naší sluneční soustavě a vesmíru víc než o tom, co se skrývá pod námi, ve vodě.
Honza Petričko: Díky za kompliment, Johane, přesně takhle jsme do toho s Milošem šli... tehdy, už před skoro třiceti lety, což je neuvěřitelné. Že se pokusíme o téměř dokonalou rovnováhu, až symbiózu, mezi muzikou a texty. A musím se setsakra snažit, protože Bešta je – doufám, že nejen dle mého názoru – vynikající skladatel. Snažím se v textové výplni realizovat ve sférách, ke kterým mám blízko, dostávám od Miloše naprosto volnou ruku, a tak se jen snažím pohybovat se v mantinelech daného tématu, který vždy velmi pečlivě vybíráme. Na novém albu jsem se natrápil až nehorázně, pořád jsem to nemohl nějak uchopit, diskutovali jsme a diskutovali, pořád mi to nešlo a výsledek je, z mého pohledu, v rámci našich alb, textově velmi průměrný. Z poslední doby jsem po textové stránce víceméně spokojen jen s nahrávkou „Oko Horovo“, to je asi moje nejoblíbenější album ASMODEA. Jinak, námět přinesl Miloš a předestřel mi ho způsobem, že to bude pro mně hračka a navíc zajímavá... já měl trochu jinou představu, jakože voda stokrát jinak a pokaždé zdravá a výživná, ale to už zlehčuju... každopádně bych ti přál zažít proces cizelování našich témat, někdy je to fakt zážitek, když si vzpomenu, co bylo na začátku a co se z toho nakonec vyklubalo.
Mě v dějepisu vždycky hodně bavilo, když jsme probírali různé objevitele, pamatuji si dodnes, že jsem se dobrovolně hlásil při zkoušení ze „zámořských objevů“, tenkrát jsem znal všechny ty dobrodruhy, kteří chtěli obeplout Afriku, hledat kratší cestu do Indie nebo se vydávali do oblastí věčného mrazu a ledu. Máš k těmhle příběhům taky blízko?
Neřekl bych, že úplně přímo, ale rozhodně mě bavil zeměpis a kontinenty. Nadmořské výšky jednotlivých hor, hlavní města a další přírodopisné údaje. To bylo fajn. Dnes bych na spoustu věcí z této oblasti nedokázal odpovědět. Už prostě zapomínám, protože ty informace nejsem nucen používat. Ale to je přirozené.
Malíř Radovan Hrabý namaloval moc hezký fantaskní obraz. Předpokládám, že tentokrát jste nevybírali z hotových prací jako u „Oka Horova“, ale obraz vznikl na zakázku, aby tématicky ladil s obsahem textů. Měli jste v průběhu „výroby“ obrazu nějaká předprodukční sezení a řešili, co na obal dát a co ne, nebo jste dostali hotové dílo a sedli si z něj na zadek? (úsměv)
S Radkem si vždy před realizací desky sedneme a vysvětlíme si celkově zamýšlený námět alba. Rozebereme ho opravdu detailně o čem, co a jak. On pak vytvoří skicu nebo několik skic a vybereme. Závěrečnou rozhodovací fázi řídí výhradně Berry a komunikuje s Radkem případné úpravy. Já už se jim do toho nepletu, protože ctím zásadu, že každý má v celkové mozaice své místo a navíc se na ně mohu stoprocentně spolehnout. Radek je zkušený malíř a grafik, takže není o čem. Vždy nám předložil skvělý motiv.
Radovan se postaral i o obal jako celek, což je úplně jiná disciplína než malování. V minulosti jste využívali služeb jiných grafiků, proč jste tentokrát zvolili Radovana?
Je to vše jednodušší, když si může malíř inscenovat obal podle svého do celku. Navíc i „Kladivo na pýchu“ a „Oko Horovo“ už pro nás komplet Radek zpracoval. Vyučuje také grafiku přímo na škole. Samozřejmě jak píšeš, počítačová grafika je samostatná disciplína, ale tu Radek rovněž ovládá. A je to pro celkový výsledek jedině dobře.
Spolupracovníky příliš neměníte, dlouhé roky se kolem vás objevují stejní lidé, mezi které patří i Pavel Brom a Přemysl Haas, s nimiž spolupracujete už čtvrtstoletí. Proč se držíte jedné zvukové party tak dlouho? Nelákalo by tě vyzkoušet jiný způsob práce, jiné lidi, mastering v zahraničí?
V začátcích ASMODEA („Prosincová noc…“) jsme natáčeli ve studiu Propast Petra Jandy, posléze ve studiu Happy Tomáše Vrába („Příjezd krále…“), já navíc produkoval první demáč kapely PROMISES ve studiu Hostivař Zdeňka Šikýře a dále jsme míchali s ASMÁČEM tři skladby ve studiu SONO Nouzov s Pavlem Karlíkem (Bešt-off). Vše mezi tím nebo potom vzniklo ve studiu Avik nebo chceš-li ExAvik. Ale na čtyřech různých místech, respektive ve čtyřech různých prostorách podle toho, jak se studio stěhovalo. V Plzni v Resslově ul., Rokycanské ul., Karlovarské ul. a teď posledních deset let v Klatovech v průmyslové zóně. Takže jsem vlastně producentsky vystřídal osm různě akusticky znějících míst. Což je poměrně velká dávka zkušeností. Systém práce se může s jednotlivými zvukaři mírně lišit, ale víceméně vždy má právo veta producent, který nastavuje zvukové mantinely pro danou nahrávku. Někdy se může stát, že jak je člověk zabořený v nahrávce prakticky v jedné místnosti tři, čtyři týdny, ztrácí soudnost a nemá od zvuku dostatečný odstup. To je z praxe poměrně běžná záležitost, i když proposlouchává nahrávku na různých bednách a přístrojích. Proto jsme nechali zpracovat, krom našeho tradičního masteringového studia PyHa Přemka Haase v Plzni, pracovně tentokrát i srovnávací mastering jedné skladby ve Studiu Šopa Stana Valáška. Čas od času je to potřeba udělat, protože buď člověk zjistí, že je „správně“ (podmínkou je zadat správné vstupní informace pro mástraře o své představě), anebo úplně mimo mísu. Taková kontrola není od věci. Tím pádem, když to shrnu. Nebyli jsme vždy ve studiu ExAvik, máme zkušenosti i z jiných míst, a protože se nám s Pavlem a Přemkem dobře spolupracuje, natáčíme prakticky v místě bydliště a máme podobný pohled na hudbu jako celek, zůstáváme si navzájem věrní. (úsměv)
Malá odbočka od ASMODEA – svého času jsi produkoval alba jiným kapelám, dokonce máš pořád osobní web, kde k tomu jsou informace, ale poměrně neaktuální, poslední informace o produkovaném albu je sedm let stará. Tuhle dráhu už jsi opustil, není dostatek času, protože jsi našel nové cesty (rockové opery, pěstování vína)?
V poslední době jsem opravdu neměl na produkování mnoho času. V loňském roce ale jedna velká produkce proběhla. Byla to nová deska TRAUTENBERK. To mně zabralo poměrně dost času, ale výsledek se zdařil, a to je hlavní. Potom jsme s Bárou Kováříkovou dělali singl „Věřím“, ke kterému je i videoklip na YouTube. Jinak jsem poskytoval dvěma pražským kapelám spíše konzultace na dálku. Poslali mi nahrávku a chtěli znát názor. Pokud bych měl jít do produkce naplno, musím mít především čas, jinak bych něco šidil, a to u mě nepřichází v úvahu. Ale toho času samozřejmě mnoho není. Přesto chystáme s místní kapelou LORD novou desku a od listopadu začínám skládat novou rockovou operu, takže se opravdu nudit nebudu.
Letos je to pětatřicet let od vzniku ASMODEA. Jeden dárek jste fanouškům přichystali v podobě nového alba, druhý je v plánu v podobě koncertu, na kterém budete křtít „Pobřeží královny Marie“ a slavit uvedené výročí. Bude koncert v něčem speciální? Na co byste chtěli fanoušky nalákat?
Speciální už bude tím, že jsme v Klatovech od posledního koncertu ke třicátinám nehráli. (úsměv) Surově řečeno, pro místní hrajeme jednou za pět let. (úsměv) Né, teď vážně. Nebyl absolutně prostor, jednak dva roky covidu a za druhé tři roky živé opery. Už opravdu nebyl další časový fond, ze kterého by bylo možno brát. Chystaný křest, 6. 10. v kavárně KD Družba Klatovy, bude tradičním průřezem tvorbou kapely, zahrajeme samozřejmě několik nových skladeb i s naším studiovým hostem Bárou a předkapelu obstarají pražští ANTEATER v čele Andreou Kohoutovou, naší další rockoperáckou pěvkyní. V rámci merche je chystáno jedno překvapení, ale to samozřejmě nesmím prozradit. To by mě Berry dal. (úsměv)
Díky za skvělé otázky a zdravím naše fanoušky, kteří si nové CD obstarali. Jsme opravdu moc potěšeni, že se jim nová deska líbí. Upřímně říkám – takovou míru pozitivity jsme z jejich strany fakt nečekali. Díky za ní.
