Asmodeus

CD 2016, ViciSolum Productions / death metal / Švédsko

Není to tak dlouho, co jsem byl pozvaný na večírek k ukončení roku do jedné hodně frekventované hospody. Vzhledem k tomu, že jsem se pohyboval poblíž, jsem dorazil o něco dříve než ostatní. Se sluchátky na uších se pohodlně posadím k masivnímu dubovému stolu a zároveň s tímto úkonem přede mě servírka bez zbytečných dotazů pokládá sklenici s pivem. Aniž bych byl nucený přerušit poslech poslední skladby právě hrající kapely a sundat sluchátka z uší, pouštím se s chutí do zrzavého moku. Právě ve chvíli, když pokládám sklenici zpátky na stůl, se mi v uších poprvé rozezní poslední zásek švédských VOLTURYON. Ještě jeden chutný lok tekutého chleba se zavřenýma očima. A když je pak znovu otevřu, tak nevěřím tomu, co vidím. Místnost už není zdaleka tak uklizená a honosná jako před chvílí. Dřevěné trámy sice zůstaly, ale na nich se houpá místo pivních přívěšků jen zohavené tělo servírky. Stěny jsou potřísněny cákanci čerstvé krve a na zemi se povalují uřezané hlavy. Cáry masa, ze kterých ještě pomalu odkapává krev na parketovou podlahu, jsou nepochybným důkazem o nedávném masakru. Najednou vidím šílence, jak zvedá ruce, v nich třímá motorovou pilou. Blíží se přímo ke mně a já najednou tuším, že chvíli, kdy jsem měl tuhle zatuchlou kobku plnou krve opustit, jsem dávno promeškal. Jen si v zoufalství zakryji obličej a oddaně čekám. Dlouhou chvíli se nic podezřelého neděje, až najednou mi vypadne levý reproduktor z ucha. Podívám se dokola po místnosti, jíž jsem před chvíli v myšlenkách opustil a najednou vidím, že nade mnou stojí kolega a podává mi svoji zlomenou ruku.

S těmito kovanými Švédy jsem měl tu čest už dříve. Tedy v době, kdy u mikrofonu ještě nebyl Alexander Högbom. Toho jistě posledních pár let mnozí znají z legendárních CENTINEX. Aby bylo všem změnám učiněno za dost, tak další nahrazení proběhlo na postu baskytaristy, kde Pizzu vyměnil Oskar Pålsson. Vzhledem k tomu, že pět let od vydání posledního počinu je docela dlouhá doba, měli muzikanti dost času na to, aby přemýšleli o tom, jak by měla nová nahrávka znít. Doba šla kupředu a to, co bylo aktuální na předešlé „Coordinated Mutilation“, nemusí fungovat dnes. Pokud mám vzít zásadní změnu, tak tou je krom již zmíněných odchodů především zvuk. Tentokrát je podstatně tvrdší a dynamičtější. Tedy přesně dle dnešních standardů. Ale ani tato změna nedokázala úplně zabít ten klasický švédský feeling. Pravda, na dřívějších nahrávkách je cítit na sto honů, zatímco u „Cleansed by Carnage“ jde slyšet méně. Důležité ale je, že se stále ve zvuku VOLTURYON nachází. Protože právě tohle byl jeden z důvodů, proč se mi kapela již dříve vryla do paměti.

I po tak dlouhé pauze mezi alby muzikanti neuhnuli ani o centimetr ze svého předem nastaveného směru. I tentokrát je jejich hudba maximálně variabilní a útočná. Pokaždé, když nahrávku poslouchám, tak mám pocit, že každá skladba je vytvořená dle jiného klíče. Ani jedna mi nepřipadá jako klasický song kde se pravidelně střídá sloka a refrén. Tento postup mi vždy ze začátku dokonale vyhovuje, ale při délce skoro čtyřiceti pěti minut se ke konci začínám nudit. Možná za to může má vrtkavá trpělivost po půl hodině poslechu. Nebo snad jen fakt, že se jedná o bonusy. Ty jsou sice nahrány stejně kvalitně, jako ostatní materiál na albu, ale nikdy se k posledním dvěma skladbám nedokážu prokousat s počátečním nadšením. Nic na tom nemění ani poslední kousek „Pleasure of Molestation“ který není ničím menším, než pocta krajanům HYPOCRISY.

Co muzikanti předvádí na posledním nosiči, tak právě to se nedá srovnávat s ničím ze zámoří. O kapelách v Americe je známo, že všechno živé rozemelou na fašírku; ty evropské na to jdou trochu víc rafinovaně. Tohle je i případ VOLTURYON. Po násilném řezu ze začátku alba nám kapela dopřeje trochu oddychu. Vlastně se snaží, abychom místo dalších útoků a bolesti vnímali i jiné aspekty jejich hudby. Jako například občasné zasekávání kytar v průběhu skladby, nebo nebezpečné změny tempa. Ty mají za úkol zvednout tlak v žilách, a aniž by to náš mozek později zaznamenal, po kapkách krvácíme. Muzikanti si s těmito aspekty někdy hrají až tolik, že vždy před koncem ležím v tratolišti krve a na další poslech už nemám dost sil.

Když se ale nad „Cleansed By Carnage“ podrobněji zamyslím, tak musím konstatovat, že ne všechno nové je nutně ku prospěchu. Pokud bych měl před sebou jen posledních čtyřicet minut života a měl bych si vybrat mezi dvěma alby této kapely, tak bych se určitě rozhodl pro pět let staré „Coordinated Mutilation“. Ne snad proto, že by novinka měla nižší kvality. To rozhodně ne. I zde jsou skladby, které mi mají mnoho co říct. Ale jde o celkové vyznění desky. Ta minulá měla oproti aktuální svůj nezaměnitelný šarm.

Seznam skladeb:

  1. Pile of Human
  2. To Starve You
  3. Cleansed by Carnage
  4. Swiping Salvation
  5. Fungus Coat
  6. Hinterkaifeck
  7. Cocoon
  8. The Perfidious Idol
  9. The Capital of Perverse Punishment
  10. Pleasure of Molestation

Čas: 43:45

Sestava:

  • Christian „Crille“ Netzell – bicí
  • Johan Gustafsson – kytara
  • Andreas Olander – kytara, zpěv
  • Alexander Högbom – zpěv
  • Oskar Pålsson – baskytara

https://myspace.com/volturyon
https://www.facebook.com/Volturyon
https://www.reverbnation.com/volturyon

 

 


Zveřejněno: 18. 01. 2017
Přečteno:
2814 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Luma | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář