Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HUSMAN FEST

Kytarista a zpěvák František Knetl a vydavatel Berry o novém albu, jeho nahrávání, koncertech i pořádání letního festu.

Po čtyřech letech se s novým materiálem přihlásila sušická kapela, která už skoro dvacet let funguje ve stejné sestavě. Kvartet se sešel v roce 1997 a o rok později vznikla po změně názvu MORTIFILIA. Ta má aktuálně na kontě šest řadových nosičů, spoustu odehraných koncertů a prsty v jednom relativně novém festivalu.

Nové album mi přijde svěží, melodické, chytlavé... Když jej srovnám s předchozím počinem „Fate“, tak vnímám dramatický rozdíl. Jako kdybyste nechali stranou všechna pravidla a, jak se říká, popustili uzdu vášni a napěchovali skladby spoustou melodií, vyhrávek, sól, prostě parádiček, a klasickou deathmetalovou řežbu nechali jen jako koření - naopak, než jsou žánrová pravidla. Souhlasíš se mnou?

Ahoj Johane! Jsem rád, že to takto vnímáš, nechtěli jsme, ba přímo jsme se bránili tomu, aby „… When I Killed The God“ bylo bráno jen jako pokračování k „Fate“. A neobsahuje jen více melodií, ale podle mě i podstatně víc syrovější a tvrdší muziky. Ve srovnání se všemi našimi předchozími počiny je tam těchto esencí zas o něco víc, a tak je to, myslím, v pořádku, není naším cílem dělat jedno CD jako druhý, to by bylo o ničem.

Jak ony kytarové parádičky vznikají? To si jen tak sedneš a začnou z tebe padat, nebo je to záležitost dlouhého hledání, vymýšlení a zkoušení? Jakým způsobem si nápady zaznamenáváš?

Už léta mám stejný způsob skládání, základem je vypáčit ze sebe štěpný motiv, k němu si udělám základ bicích, toto spojení mě vyburcuje do té správné nálady a pak už je to snadný, postupně přidávám další a další riffy, stříhám a lepím, zkouším různé varianty, dokud nejsem s výslednou podobou písně zcela spokojen. To koření kolem, vyhrávky a sóla, mě baví z celého procesu asi nejvíc. Něco dohrávám hned, rovnou do onoho hotového základu udělaného na kompu, něco zase přidávám až do pracovní nahrávky ze zkušebny, kterou si pořizujeme pokaždé až před samotným finále, tedy před nástupem do studia.

S hotovou skladbou přicházíš na zkušebnu, nebo používáš internet a kolegům své výtvory posíláš, aby se je naučili doma a na zkušebně už potom všichni ví, co a jak? Mají ostatní k muzice připomínky, nebo jsi diktátor a přes Tvé nápady nejede vlak? (úsměv)

Jak kdy, někdy to klukům posílám, protože je vždycky kvůli úspoře času lepší, když mají novou věc naposlouchanou a na zkoušce se v ní už orientují, leč někdy to zkrátka nestihnu a posloucháme to společně až ve zkušebně. Připomínky samozřejmě mají, ale vždycky se nějak dohodneme a už si ani nepamatuji, kdy jsem musel sundat rákosku ze zdi.

Jak si s Petrem ve studiu rozdělujete nahrávání kytar? „Perete“ se o nějaké pasáže, nebo je jasné předem, kdo nahraje sóla a kdo doprovod?

Ne, nepereme se, systém nahrávání už máme daný skoro dvacet let. Petr si nahrává svý beglajty, já svý beglajty a přidávám i ten zbytek. Tlačím na něj, aby si nahrával i ty vyhrávky, které hraje naživo, ale nedá si říct, vymlouvá se vždy na jakýsi psychický blok.

Minule jste vsadili na pomoc producenta (Miloš Bešta, ASMODEUS) a jeho přínos si pochvalovali. Tady je citace ze čtyři roky starého rozhovoru: „Jeho hlavní chvíle přišla až ve studiu, kde se teprve patřičně ukázalo, jak je Miloš se svými zkušenostmi a stoprocentním přístupem pro kapelu nepostradatelný.“ Ale tentokrát jste nahrávali bez producenta - proč?

Ano, Miloš byl pro nás tehdy velkým přínosem. Byli jsme ve fázi, kdy jsme chtěli zkusit něco nového, tápali jsme v tom, jak by „Fate“ mělo vlastně znít. U „… When I Killed The God“ to ale bylo jiné. Když dozrála doba na jeho přípravu, hodně jsme diskutovali o tom, zda Miloše znovu oslovit. Ale postupem času, když skladby přibývaly a CD se nám začínalo jevit v jasnějších konturách, přišla i ona jasná představa o zvuku. Věděli jsme přesně, co chceme a hlavně jak toho dosáhneme, otázka producenta tím pádem byla vyřešena.


Změnili jste i studio, nebo lépe řečeno jste se vrátili do Hellsoundu, kde jste nahráli většinu starších alb. Jak tahle změna souvisí s proklamovaným návratem ke kořenům? (Sušická deathmetalová kapela MORTIFILIA se vrátila do studia Hellsound, aby zněla živelně, syrově, živočišně; aby okusovala kořeny přisouzeného žánru, pro který kdysi povstala - to je prom(v)olání k albu.)

U Honzy jsme nahrávali v minulosti často, poprvé už někdy v roce 2002, věděli jsme přesně, co od něj můžeme očekávat, pro nás pro všechny to byl regulérní návrat domů. A jak už jsem uváděl v předchozí odpovědi, v otázce zvuku jsme měli zcela jasno a Honzova práce z posledních let nám nebyla neznámá, takže cca po osmi letech jsme se na něj znovu s důvěrou obrátili, věděli jsme, že se s touto naší představou lehce a bez problémů ztotožní.

Když jsme u studií - dají se ExAvik a Hellsound nějak porovnat? Jaké jsou kde přednosti a jaké nevýhody, jaké rozdíly v technickém vybavení? Co osoby za zvukařským počítačem? Jak rozdílní jsou Honza Kapák a Pavel Brom?

Obě dvě studia jsou perfektní, každé z nich má něco do sebe, to je bez debat. Technické vybavení mi nepřísluší hodnotit, toho jsem dalek, ale výběrem ani jednoho z nich nemůže žádná z kapel sáhnout vedle. Co se týče Honzy a Pavla, hele, kdybych nevěděl, že je Pavel o něco starší, řekl bych, že jsou dvojčata, natolik jsou si povahově blízcí...

Ještě k tomu producentství - suploval třeba částečně tuhle roli Honza Kapák - myslím, jestli vám do toho mluvil, nebo „jen“ zaznamenal to, s čím jste přišli?

Tak vždyť ho znáš, halamu, to víš, že mu to nedalo, peskoval nás za špatný ladění, spílal nám kvůli rytmu atd. Ale do stavby písní nám nezasahoval, to už jsme si jeli podle svýho a jakákoliv debata by byla zcela zbytečná a bezpředmětná. A pochopitelně by bez Honzy CD neznělo tak, jak zní - lvím podílem se podepsal na konečném vyznění nahrávky, jak mixem, tak masteringem.

Vydavatele jste neměnili, formát měnili. Zase jedna citace: „Nechceme investovat do hezkého digipacku, raději za ty peníze vyšperkujeme gramoedici, poslední hmotný nosič, u kterého lze hovořit o určité prodejnosti.“ Proč jste tentokrát investovali do hezkého digipacku a ne do vyšperkované gramoedice, posledního hmotného nosiče, u kterého lze hovořit o určité prodejnosti?

K tomu ti asi dá nejvíc informací Berry, za nás ti řeknu jen, že člověk míní, realita mění. Prodej „Fate“ zkrátka nesplnil naše očekávání, tak proto ta změna formátu.

Berry: Pokud člověk sleduje scénu a její mechanismy, neztrácí nadhled a na základě reality dovede změnit názor, nemusí a nemůže se svých slov z minulosti držet za každou cenu. Čtyři roky je optikou vydavatele i kapely hrozně dlouhá doba a logicky se věci mění. Zatímco před čtyřmi roky nám jako jediný smysluplný nosič vycházel vinyl, letos tomu tak prostě nebylo. Tehdy jsme udělali jistý experiment - jako primární hudební nosič vyšla výpravná těžká gramodeska v gatefold obalu včetně cédéčka a dalších bonusů. CD řadu jsme tedy nezpřetrhali, ale fanoušci kompaktního disku tehdy dostali vylisovaný stříbřitý kotouč pouze v jednoduché pošetce. Měli jsme pocit, že cédéčka, respektive jejich prodejnost jde úplně do háje. Není tomu úplně tak, ve finále je prodej CD srovnatelný s prodejem LP, dokonce ho sem tam předčí, záleží na výpravě toho kterého nosiče a dalších faktorech, které nelze paušalizovat. Nicméně mluvím ovšem převážně o tuzemském trhu, respektive posledních fanoušcích, kteří jsou buď vášnivými sběrateli nebo cíleně podpoří kapelu koupí po koncertě. Na základě těchto všech pohnutek jsme tentokrát investovali primárně do digipacku a vypravili ho, jak jen to bylo možné. S celou tou prací jsme s odstupem měsíce naprosto spokojeni. Neděje se to často, ale neměnili bychom vůbec nic. Otázka LP edice je do budoucna otevřená, ale v tuhle chvíli není aktuální.

Obal CD je skutečně interesantní, krásný digipack se po rozložení mění v půlmetrový obrácený kříž, Což je určitě dobrý nápad, ale ještě lepší je samotné grafické provedení. Černobílá perokresba je parádní, evokuje metalový pravěk, takže další náznak onoho návratu ke kořenům. Autorem je jakýsi Erick M. Gonzaga... o koho jde a jak jste se k jeho práci dostali?

Berry: Díky za poklonu, neskromě to cítíme velmi podobně. Erick M. Gonzaga je kreslíř a malíř z Mexika. Před časem ho kdesi v hlubinách internetu objevil kytarista Petr, ukázal nám některé jeho kresby a všem se jeho styl zamlouval. Korespondoval s tím metalovým pravěkem, o kterém se zmiňuješ, zároveň byl ale současný.

Je obrázek nakreslený na zakázku, nebo jste vybírali z hotových prací?

Berry: Mohli jsme vybrat z mnoha hotových prací, ale kresba je konkrétní zakázkou přímo pro toto album.

Obraťme list ke koncertům. MORTIFILIA je poměrně hojně koncertující kapela, ale objevuje se spíše na menších, undergroundových akcích. Je vám lépe na menších pódiích a v klubech, nebo vás víc baví letní festivaly, kterých samozřejmě není tolik a těch příležitostí zahrát si pod širým nebem je méně?

Sám za sebe můžu říct, že pokud je akce dobře pořadatelsky zajištěná, tzn. že je minimálně přítomen zručný a střízlivý zvukař, tak moc neřeším, jestli se jedná o open air nebo o klubovou akci, oboje mě baví stejně a je mi celkem fuk, jestli dorazí pět lidí nebo pět set. Jak sám zmiňuješ ve své otázce, těch příležitostí zahrát si na letním festivalu zase tolik není a ještě k tomu jsme většinu těchto akcí už absolvovali, takže výběr je užší a užší.

Do zahraničí vyrážíte sporadicky, jestli se nepletu, tak nějaké delší souvislé turné po světě za sebou nemáte, ale co takhle před sebou? Je reálné, abyste se na dva týdny vypravili na výlet, třeba v rámci turné nějaké větší kapely? Byli byste ochotni si za účast na takové anabázi zaplatit? S jakou kapelou byste se teoreticky na šňůru vypravili?

O této formě povyražení jsme se v kapele nikdy moc nebavili, takovou tu neutuchající touhu vyjet kamsi na měsíc za hranice jsme nikdo z nás nikdy neměl, opravdu. A vrátím-li se krapet zpátky do historie, tak jestli někdy byl ten správný okamžik něco takového podniknout, bylo to někdy v období kolem vydání našeho debutu „Redemption“ španělskou firmou Mondongo Canibale Records, tedy rok 2005. Tohle CD se tenkrát distribuovalo opravdu všude a podpořit jej nějakým tím turníčkem by určitě dávalo smysl. V dnešní době je to víceméně pasé, ale jak se říká – nikdy neříkej nikdy, jsme ještě mladí kluci a máme toho hodně před sebou, třeba přijde zajímavá nabídka a my neodoláme, kdo ví. To souvisí i s poslední částí tvé otázky – DISMEMBER to už mají za sebou, takže až dotrucují a dají se zase dohromady, určitě vyrazí do světa, a my? My jsme připraveni!

MORTIFILIA stojí za festivalem Metal Madness, což je akcička, která uzavírá letní open air sezónu. Daří se vám namíchat kvalitní koktejl z tuzemských part doplněný o jedno větší jméno - loni MASTER, letos S.D.I. Jak jste se zatím s proběhlými ročníky spokojení?

Metal Madness pořádáme od roku 2014, máme teď tedy čerstvě za sebou třetí pokračování. Největší starosti a problémy byly pochopitelně s prvním ročníkem. Měli jsme sice zkušenosti s pořádáním klubových akcí, ale s festem se to nedá vůbec srovnat, to je klubová akce vynásobená minimálně deseti – jen pro ilustraci – na běžný koncert věšíme plakátů sto, na fest tisíc… Nicméně i ten první rok byl z našeho pohledu úspěšný, v porovnání s letoškem sice tenkrát přišlo dvakrát míň lidí, ale pro nás to bylo jak zjevení, na Sušici vysoký nadstandard!

Jak složité je vyjednávání s kapelou typu S.D.I.? Rider MASTER znám, měli S.D.I. větší nároky, nebo proběhlo jednání v pohodě, pánové si nic nevymýšleli a přijeli si zahrát pro radost - alespoň v průběhu dne vypadali hodně v pohodě, na pódiu pak rovněž...

Jak MASTER, tak S.D.I. jsou neskuteční pohodáři, na pódiu i v soukromí. Jejich rider je víceméně totožný, jen Němci nechtěli na stage k hraní láhev Jacka Danielse, ale pivo… Oběma headlinerům se na MM, potažmo na Santosu líbilo, troufám si tvrdit, že ten areál je pro fest možná až polovička úspěchu!
S jednáním, tedy přesněji s korespondencí mezi námi a headlinerem, nám pomáhá náš kamarád Žlababa. Jednoho dne slovo dalo slovo a dnes je již nedílnou součástí Metal Madness.

Po dvou, troufám si tvrdit, vydařených ročnících je tu výzva - kam akci posunout? Máte už nějakou představu o headlinerovi na příští rok? Uvažujete o větším zastoupení zahraničních kapel, nebo vám současný model vyhovuje?

Pár tipů na headlinera pro příští rok máme, ale asi chápeš, že si je zatím necháme pro sebe. Co se týče zastoupení zahraničních kapel, už se nám jich pár ozvalo, paradoxně víc než tuzemských, ale nemyslím si, že by se jejich počet oproti letošnímu ročníku měl dramaticky zvednout. Kapel, tedy kvalitních kapel, je u nás poměrně dost, stále je z čeho vybírat a my je budeme rádi na Metal Madness postupně představovat.

Díky, Johane, za prostor a za podporu MF, někdy někde na viděnou!

RECENZE

www.mortifilia.cz

 


Zveřejněno: 16. 10. 2016
Přečteno:
3727 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář