Nová deska ANTAEUS přišla jako blesk z čistého nebe. Poslední řadovou desku „Blood Libels“ Francouzi vypustili před dlouhými deseti lety, nutno ale říci, že mě provázela roky a nepovedlo se jí časem mě omrzet. Takovou nálož agresivního, nekompromisního, syrového black metalu se totiž ani v záplavě nových desek mnoha kapelám vytvořit nepovedlo. Při myšlence „chci si pustit něco nasraného“ došlo na ANTAEUS poměrně často. Minulý rok měli dokonce vystoupit na Brutal Assaultu, nakonec z toho ale bez nějakých sáhodlouhých vyjádření sešlo. Mrzelo mě to, těšil jsem o to více, když mne pár měsíců předtím vokalista MkM a kytarista AOSOTH a člen tehdejší koncertní sestavy BST navnadili při rozhovoru.
Zdálo se tedy, že o ANTAEUS nějakou dobu neuslyšíme vůbec a „Blood Libels“ dost možná zůstane posledním řadovým zásekem. Od té doby skupina přišla ještě se splitkem s KATHARSIS a živákem „Satanic Audio Violence 2013 – Live at Wolf Throne Festival“. K nové studiovce se ANTAEUS stavěli tak, že do té doby, než vznikne materiál schopný konkurovat svému předchůdci, budeme si muset počkat. A najednou se na netu objevila skladba „Condemnation“ a s ní informace o stejnojmenném albu, jež vyjde v listopadu. Očekávání byla obrovská.
Dalo se počítat s tím, že ze své neurvalé agresivní cesty kapela neuhne, a to se také potvrdilo. Po deseti letech konečně máme znovu tu čest se zničujícími kompozicemi, jejichž hlavním účelem není nás pohladit, potěšit, ale dát průchod svým negativním emocím. Ty umocňuje i několik ambientních závěrů skladeb, s nimiž ANTAEUS také navázali na „Blood Libels“, ač se na novince neobjevují v takové míře. Kromě ústřední dvojice Set (kytara), MkM (vokál) čerstvou desku nahrával na bicí mistr Menthor. Jestli se někdo v poslední době výrazným písmem zapsal do (nejen) black metalových bubenických análů, je to jistě on. Kromě toho, že tento Portugalec disponuje enormní rychlostí, což předvádí nejen na „Condemnation“, ale také na deskách LVCIFYRE, NIGHTBRINGER nebo ENTHRONED, má také určité charakteristické prvky, které jeho hru činí odlišnou od ostatních. A komu se to v této době povede, že?
Ať už jsou to jeho trioly na ride v blast beatech, případně „províření“ na virbl, nebo velmi časté využívání kotle (zejména na závěr blastu), to vše jej činí rozpoznatelným. Pro „Condemnation“ mu údajně Set dával velmi detailní instrukce, naštěstí se mu ale nepodařilo tuto Menthorovu jedinečnost potlačit. Nakonec musím přiznat, že jeho hra je z nástrojového hlediska to, co mě na desce nejvíce táhne.
Ač je Set bezesporu nadaným skladatelem s jasnou představou, čeho chce na desce dosáhnout, na „Blood Libels“ se prezentoval mnohem větší variabilitou. Také se tam našly skladby, které si byly svým způsobem podobné, ne však v takové míře, jako na „Condemnation“. Přispíval k tomu i zvuk kytar, které byly mnohem středovější, řezavější, zatímco teď působí s přidanými basy trochu „uhlazeněji“, nejsou tou zničující cirkulárkou. Potíž ale není až tak ve zvuku, jakožto v samotných kompozicích, které prostě nejsou tak proměnlivé. Je to nářez jako sviňka, tady problém určitě nehledejte. Jen možná až moc jednotvárný.
Proto jsou těmi nejnápadnějšími a nezajímavějšími skladbami ty, v nichž je k nalezení nějaká obměna, nějaký zvrat. Podle mě jsou to například poslední „Abeyance“, jež se z táhlého úvodu přesune do anihilačního epilogu, titulní „Condemnation“ s hutnou prostřední částí nebo „Symmetry of Strangers“. Nechápejte mě špatně, od ANTAEUS nečekám žádné melodické výhybky a nějakou avantgardu. Ale na předchozích deskách dokázali zabíjet a zároveň být variabilnější. Takové „Shadow Fires“ nebo „Angels of Despair“ jsou masakr, ale opakují se tam dva tři riffy a to nejlepší na nich je, jak už jsem řekl, Menthorova mánie. Vnitřní smrt nutně nepřináší jen čtyřicetiminutový blastbeat v 280 bpm, Set uměl společně s hnilobným vokálem MkM, který ani po dekádě téměř nezaznamenal změny, navodit nehumánní atmosféru i v pasážích pomalejších. Na „Condemnation“ se sice nachází jedna celá skladba spíše střednětempého rázu („Watchers“), ta ale zase neobsahuje žádný dechberoucí okamžik a jen tak propluje kolem.
Přes všechno řečené ale „Condemnation“ má určitou poutavost, skrze kterou mě neustále nutí si ji znovu a znovu pouštět ve své celistvosti. Ono totiž ať jsem v předchozích řádcích zněl jakkoliv kriticky, pořád je to výborně odvedená práce. Jenže při srovnání s „Blood Libels“ novince něco k dokonalosti chybí a nemyslím si, že byl tedy splněn účel, se kterým ANTAEUS do nové desky šli, tedy aby byla předchozímu počinu rovna nebo jej i svojí šíleností překonala. Zhodnoceno pomocí metafory jedné z dávných desek kapely: maso to úplně netrhá, ale Satan se uctívá.
Přesné hodnocení: 7.5/10
Seznam skladeb:
- Something Wicked This Way Comes (Intro)
- Shadow Fires
- Flesh Ritual
- Angels of Despair
- Watchers
- Condemnation
- Symmetry of Strangers
- End of Days
- Abeyance
Čas: 41:13
Sestava:
- MkM – vokál
- Set – kytary
- Menthor – bicí
https://antaeusofficial.bandcamp.com/
http://www.noevdia.com/
