První aprílový den vydala brněnská doom metalová kapela SOMNUS AETERNUS svoje druhé řadové album pod názvem „Exulansis“. K jeho křtu došlo v pátek 8. dubna na domácké půdě hudebního klubu Melodka a to za podpory polských doomových veteránů LACRIMA a plzeňských black/doomových SELF-HATRED.
Celý tento výjimečně vydařený večer začal dlouhou cestou z Plzně přes Beroun a po značně rozkopané dálnici D1, to vše bylo obohacené o několik nezbytných zastávek na benzínkách (pivo došlo, příroda volá...). Brno nás pak přivítalo teskným počasím a částečně nás dostalo do příhodné nálady.
Program začínal brzy. Již v sedm bylo v prostoru poměrně dost návštěvníků a stoupající tendence příchozích plnila nejen pořádající kapelu radostí z toho, že na ten doom přece jen ještě někdo chodí. Těsně před úderem osmé večerní nastal čas na první kapelu, tou byli SELF-HATRED z Plzně se svým pojetím black/doom metalu. Od této poměrně nové skupiny na hudební scéně můžeme v letošním roce očekávat debut v podobě alba pod názvem „Theia“, které vyjde na podzim u ruského vydavatele Solitude productions. V setu však také zazněl první nástřel budoucí tvorby, skladba „Hlubiny“, která má jako zatím jediná celý text kompletně v češtině. Za několik posledních koncertů je vidět, že pánové začínají získávat postupně jistotu v pódiovém projevu. Nepřísluší mi je však hodnotit, jelikož jsem jeden z těch více zaujatých lidí a tak posouzení nechám na některém ze svých kolegů.
Polští veteráni LACRIMA posunuli celkovou náladu naprosto do jiného rozměru, až jsem chvílemi litovala, že celý koncept večera nebyl přeházený. Jejich doom metal s nádechem gotiky působil vesele a některé pasáže byly zahrané až tak punkově, že bylo možno počítat chyby snad u všech členů. Záhadou jsou mi doteď i konce skladeb, které se daly někdy odhadovat pouze podle toho, že muzikanti zrovna nic nehráli. Na druhou stranu se jednalo o poměrně příjemné odlehčení a probuzení některých pasivnějších účastníků. Nejzajímavějším členem pro mě byl basák, který se ukázal být snad nejsilnějším článkem a předváděl takové pohybové kreace, až mě bolelo tělo i za něj. Jejich pódiový projev byl celý v odlehčeném duchu a dlouholeté zkušenosti se podepsaly také na tom, že si z případných chyb naprosto nic nedělali a stali se tak největšími pohodáři večera.
Nejdůležitějším článkem však byli SOMNUS AETERNUS, kteří s grácií sobě vlastní pokřtili nové album. Hned po prvních tónech jsem byla uvržena do velkoleposti jejich vystoupení. Skvělá světla dotvářela atmosféru, která byla cítit v každém jednotlivém tónu, až člověk občas přestával dýchat. I když jsme si museli na nové album počkat poměrně dlouho, rozhodně se to vyplatilo. SOMNUS vypouští do světa do puntíku vyladěnou desku, která předčí tu první opravdu o hodně velký kus. Patří také ke kapelám, které se jen nehonosí skvělou nahrávkou, dovedou ji mistrně prezentovat naživo a dodat jí i další nálady, které si doma jen tak nepředstavíte. Šlapající a úderné bicí, chytlavé riffy, kytarová sóla a vynikající vokál, z něhož mi stoupaly veškeré chlupy po těle... Vše odehráno s grácií a pokorou pro ten početný dav, který dával každým potleskem najevo obrovskou podporu. Samotného křestu se pak ujal Robert Banovský, jeden z milých provozovatelů Melodky. Vybrání jeho osoby bylo dobrou a důstojnou volbou. Řečeno bylo vše, možná i něco navíc a polévalo se jak jinak, než Becherovkou! Strhující set pak ještě nějakou chvíli pokračoval v jedinečném provedení plném charismatu. Když srovnám jakýkoliv předešlý koncert z minulosti s tímto večerem, tak mi nezbývá, než smeknout pomyslný klobouk nad tím úžasným posunem.
Jak už to tak bývá, nové dítě se vždy musí pořádně zapít, proto párty pokračovala až do ranních hodin. Nezbývá než popřát kapele SOMNUS AETERNUS mnoho úspěchů v tvorbě budoucí a spoustu zapálených fanoušků.