STÍNY PLAMENŮ jsou dostatečně známým pojmem, patří mezi originální tělesa, která v určitých směrech nemají ve světě obdoby... Původně one man projekt se postupem času proměnil v plnohodnotnou kapelu, která pravidelně vydává alba i koncertuje. Řeč přišla nejen na album „Šum v pološerech“ které vyšlo na sklonku loňského roku, ale i na onu originalitu a další věci s kapelou spojené. Netřeba zdůrazňovat, kdo je tím, který má prakticky všechno pod palcem, slovo má pochopitelně osoba nejpovolanější, kterou si v souvislosti se STÍNY PLAMENŮ nelze představit jinak než v gumákách a s kanalizačním poklopem na krku.
Co způsobuje šum v pološerech? Zvolil jsi název alba s tím, aby v lidech probudil fantazii, aby třeba začali přemýšlet, co tím chceš říci?
Název alba jsem stanovil až ve chvíli, kdy jsem měl složeno šest skladeb. Šum v pološerech je výraz vytažený z textu skladby „Oddech par“. Na výpravách ve stokách, které jsou hlavní motivací STÍNŮ PLAMENŮ od počátků dodnes, byl vždy slyšet šum vody někde ze vzdálených spadišť. Jeho zvuk byl umocňován neřízenou akustikou betonových a cihlových chodeb, a díky průsvitu úzkých pruhů denního světla skrz otvory v kanalizačních poklopech kryjících revizní šachty se světelné podmínky dole v podzemí daly označit za pološero. Budu rád, když název evokuje v každém posluchači něco z jeho snů, můj výklad je blízký skutečně zvukově vizuální situaci na výpravách.
Když vymýšlíš názvy pro nová alba, přemýšlíš dlouho, vybíráš z více nápadů, nebo Tě něco napadne tak nějak samo a dál to neřešíš? Vzpomeneš si třeba, jak jsi přišel právě na „Šum v pološerech“?
Obvykle přišel název někdy v průběhu tvorby, jen snad u alba „Propadlé vody“ jsem ho měl stanoven ještě před vznikem. Je to výstižné, dobře to zní a inspirovalo mě k tomu stejnojmenné krasové údolí nedaleko Svatého Jana pod Skalou. Většinou jde o výraz, který co nejblíže vystihuje nebo evokuje děj či atmosféru celého alba, nebo alespoň hlavních částí. Kupříkladu odpadní galerie usazovacích nádrží ve staré pražské čistírně v Bubenči dala název albu z roku 2007, kde čtyři rozsáhlé skladby popisují reálnou historii výstavby čistírny i celé stokové sítě, a zároveň může titul evokovat obecně nějakou přehlídku kanalizačních armatur. Mrtvá komora (2009) je zase termín pro bezdozvukovou akustickou místnost vesměs technického a výzkumného využití, já ji však situoval do vize součásti stokové sítě někde pod Plzní, kde by mohla sloužit dalším účelům. Šum v pološerech už jsem vysvětlil výše.
Trochu tápu v počtu vašich řadových alb. Podle metalové encyklopedie je „Šum...“ osmým plnohodnotným počinem, nicméně do tohoto počtu je řazen i speciální projekt „Výpravy za pravdou špíny“, který z většiny obsahuje znovu nahraný materiál. Jak se ty na tuhle specialitu díváš?
Sám nevím, jestli beru „Výpravu...“ víc jako speciální nebo jako řadové, ale přece jen by se to mělo řadit spíš mezi speciální nebo kompilace. Na Metal-archives.com občas koukám, jinak je tam všechno vesměs dobře. Možná bych mohl někoho kontaktovat, kdo se v tom vyzná, aby to tam upravil. Takže tímto rozhovorem k tomu mohu vyzvat čtenáře.
Máš čas sledovat, jestli je ve spojitosti s kapelami, v nichž působíš, na Metal Archives všechno v pořádku, nebo je Ti to jedno a MA jako zdroj informací nepoužíváš?
Velice mě rozčiluje, že u mé osoby je uvedeno, že jsem ex-člen MRAMOR. MRAMOR dělal Radalf někdy před deseti lety, já a členové UMBRTKY jsme tam pouze zahostovali v jedné skladbě, a pak se to s námi takhle vleče. Prosím vás, dejte to někdo do pořádku. Pak tam někdy bylo uvedeno album UMBRTKY „Nad propastí dne“ dvakrát, jednou pod anglickým názvem, ač nic takového neexistuje. Tam jsem požádal už dřív někoho o editaci, jinak je tam asi vše ok.
S informacemi týkajícími se aktuální nahrávky je to taky lehce zašmodrchané. (úsměv) Na obalu je uvedeno pouze „Produced by Lord Morbivod“ a koncertní fotky muzikantů, ale když jsem mluvil s Opatem, tak říkal, že jsi tentokrát vše nahrával úplně sám, včetně bicích, které jsou editované. Je to záměr, že na obalu nejsou podrobnější informace?
Ano, nahrával jsem to sám. Původně se mělo jednat o krátký neřadový materiál připomínající demo „Pokles do temnot kanalizačních hlubin“. Průběžně bylo ale více nápadů, vydavatel měl zájem to vydat, tak z toho vzniklo normální řadové album, ovšem původní záměr vyznění zůstal. Nahrával jsem to sám jako tehdy. Z těchto důvodů jsou informace na obalu záměrně zamlžené, ostatní členové jsou normálně nadále členové, hrajeme to společně na koncertech a v budoucnu minimálně Lord Sheafraidh jistě bude i na nahrávce.
S těmi bicími je to dnes zapeklité, prakticky se nedá poznat, na které nahrávce jsou opravdové a na které vznikly v útrobách počítačů, a i u těch živě hraných jsou beztak upravované a rovnané údery tak, že zní perfektně – když tedy odmyslím výjimky, kdy do bicích někdo záměrně vkládá nějaké nepřesnosti nebo některé údery utlumuje/zvýrazňuje apod. Na druhou stranu, kolik lidí se dnes do nahrávky ponoří natolik, aby tyhle nuance řešili... Ty dáváš přednost jakému způsobu? Proč tentokrát „umělé“?
Je velká škála možností, jak udělat na nahrávce zvuk reálných bicích, i když na ně bubeník zrovna nehrál paličkami, a lze i z živých udělat zvuk strojový. Sám u některých kapel nevím, jak to mají udělaně, někdy jsem byl i dlouhé roky v omylu a náhodně se dozvěděl, že to je jinak. Pokud jde o STÍNY PLAMENŮ a TROLLECH, kde je v sestavě živý bubeník, preferuju samozřejmě bicí naživo ve studiu nahrané na skutečnou soupravu, tak se i standardně děje. U mých dalších projektů vznikají bicí obvykle ruční hrou na vzorky reálných bubnů a činelů přes midi klaviaturu, a podle potřeby probíhá následná editace. Nejde tedy o nějaké prosté programování, jaké jsem dělal před deseti lety, ale řekněme něco mezi tím a živou hrou. Touto cestou se zaznamená docela věrně rukopis i dynamika hry, podobně jako při hře paličkami. Na „Šum v pološerech“ jsem zvolil tento postup mimořádně právě proto, abych mohl udělat co nejvíce blízký zvuk tomu výše zmíněnému demu, použil jsem na to stejné vzorky kopáku a virblu.
Texty STÍNŮ PLAMENŮ už byly probírány mnohokrát, všeobecně se ví, že v kanalizaci jsi vytvořil řadu postav, svéráznou mytologii, tentokrát jsi se ale kromě svých oblíbenců a výprav do světa pod zemí zhudebnil i skutečné události z Prahy, kterých byly loni plné noviny... obyvatelé Dejvic a Bubenče se po požití vody potýkali se střevními potížemi a ty jsi tyhle události popsal takřka dokumentární formou. Jak Tě to napadlo? Ozval se třeba někdo, že už je to na black metal moc „bokem“?
Měl jsem zrovna nápad na přibližnou hudební podobu skladby, zrovna nebyla výprava pro inspiraci k textu, a přesně v ten moment jsem četl články o této události v Praze. Kolega Well z UMBRTKY byl bohužel jedním z těch, jehož zmíněná událost též zdravotně postihla, cítil jsem tedy v tu chvíli jako povinnost téma zhudebnit a nadále sledovat. Já se tam ovšem narozdíl od většiny veřejnosti pohoršoval nad kontaminací odpadní vody vodou pitnou, nikoli opačně. V současnosti se nesetkávám s tím, že by mě někdo osočoval, že cpu do black metalu něco, co tam nepatří, to se dělo v minulosti, a dnes to buď dotyčné už netrápí, anebo to nesledují.
Hudebně se STÍNY PLAMENŮ drží svého kopyta, black metal v jejich podání je dá se říci tradiční, bez experimentování (na které máš jiné projekty). Dá se i v dnešní době přijít s něčím, co, dá se říci striktní žánr, nějak rozvine, nebo už jde o to, aby se „to“ dobře poslouchalo a inovace spočívají pouze v detailech? Je ještě možné být originální?
Black metal má své charakteristické hudební výrazivo poměrně široké, přesto sám cítím jisté hranice, ovšem v těch detailech se dá pořád něco objevovat. Zaregistroval jsem i nedávno nějaké relativně nové kapely, které jsou naprostý black metal, a přesto tam je slyšet něco, co v totožné podobě ještě nikde nebylo. Moc mi však obvykle nevoní, pokud má někdo potřebu být za každou cenu originální, ale je to vytvořené uměle jen proto. Buď z nahrávky, grafiky a další presentace kapely cítím něco blízkého a věřím tomu, anebo ne, a je pak jedno, nakolik je to originální. Všechno je to vždycky věc citu a to má každý po svém.
STÍNY PLAMENŮ pořád vystupují stylově, máte pomalované obličeje, černé oblečení, gumovky... Mně se tahle věrnost tradicím líbí, i když dnes už řada lidí na image hledí trochu přezíravě. Jasně, že je důležitější muzika než to, jak kapela na pódiu vypadá, ale... Můžeš do budoucna vyloučit, že byste se přestali líčit a že bys na pódium vylezl bez gumáků a odložil „náhrdelník“ s poklopem?
Je velmi důležité, jak kapela na podiu vypadá, stejně jako je to důležité v bookletech. Zdánlivé maličkosti když jsou nejednotné a nedotažené, dokáží v očích posluchače celou věc docela výrazně degradovat, přestože to třeba hudebně dobré je. Stejně to platí s grafikou. A trochu to funguje i obráceně, dobře působící vizuální stránka dokáže vzbudit zájem i o hudbu, která by jinak zájem nevzbudila, to je normální jev, v pořádku. Pokud by se někdy stalo, že nám nečekaně dojdou líčidla nebo nám vypadnou gumáky z auta, koncert kvůli tomu nezrušíme, ale jinak budou STÍNY PLAMENŮ pokračovat ve stále stejné podobě.
Na přední straně obalu a v případě gramodesky na vnitřní kapse jsou fotky nějaké podzemní chodby, na titulní fotce kráčí do světla jakási postava. Kde se to fotilo? Má ono místo pro Tebe speciální význam, spojený s nějakým extra zážitkem?
Místo je to skutečně významné, přezdíval bych tomu utajený úsek. Můj oblíbený Úhlavský kanalizační sběrač, který jsem poprvé navštívil před více než dvaceti lety ještě v době výstavby, má pouze jednu odlehčovací komoru, za níž následuje škrtící trať (zúžený neprůchozí profil). Než se však po několika stech metrech napojí na Doudlevecký sběrač, profil se opět zvětší, tento úsek jsme až donedávna neznali, až díky plánům jsme se tam dostali revizní šachtou, byl to opravdu silný pocit. Byli jsme v ÚKS, kde to známe jako své boty, a přesto místo jiné, jako v zemi za zrcadlem. Lyricky je to zachyceno ve skladbě „Oddech par“. Měli jsme tam silný LED reflektor, povedla se tak světelně zajímavá fotka, která mi přišla rovnou dobrá na obal.
Zajímavá fotografie zdobí i zadní stranu přebalu, jsou na ní nějaké vznášející se kapky, nebo co to je... Vypadá to jako vzhůru kapkama (když ne nohama – úsměv). Co to vlastně je? (úsměv)
Je to otočená fotka kapek vody držených slizem visícím na plochém stropu jistého úseku Doudleveckého sběrače, relativně běžný jev tam dole. Ještě jsou tam na stěně trochu vidět kořeny keřů z povrchu. Tu fotku jsem měl původně v normální pozici, ale vydavatele napadlo, že by to otočené mohlo působit zajímavě. Zkusil jsem to a také mi to přišlo dobré.
Podruhé jste se upsali labelu Nasphyr, předtím jste byli pod řadou jiných firem, které dnes už většinou neexistují. Je složité pro kapelu formátu STÍNŮ PLAMENŮ najít vydavatele, nebo dostáváte více nabídek a můžete si vybírat?
Nasphyr se nabídl ve vhodnou chvíli. Když vznikalo album „Propadlé vody“, nebyl vydavatel ještě jistý. On dělal jeden koncert, kde jsme hráli s TROLLECH, pak jsme byli více v kontaktu, až došlo na tohle, spolupráce excelentní. Ještě dost spolupracuju s Werewolf prod. / Library of Hellfire Gods prod., jinak se jinými labely nezabývám. Kdyby oni nebyli, pravděpodobně by se někdo další našel, ale k tomu v současnosti není důvod.
V poslední době se nahrávky s black metalem odpadních vod začaly objevovat i na vinylech, v poměrně nízkých nákladech, takže se možná v budoucnu bude jednat o sběratelské klenoty. Máš z těchhle vydání velkou radost, patříš mezi velebitele gramofonových desek?
Mám LP desky dost rád, a také tomu tenhle formát trochu zvedne váhu. Nasphyr je na to zaměřen výhradně, a myslím, že dřív ani nevydával CD, to udělal až teď. Je to skvělý pocit položit tu desku na gramofon. Nyní chystá Library of Hellfire Gods prod. LP edici alba „Mrtvá komora“, tak budou mít STÍNY PLAMENŮ další vinylový zářez.
Jak to vypadá s prodejem vašich nahrávek do zahraničí – máte tam nějaké skalní příznivce, kteří si objednají každý nový počin? Staráš se o to sám, nebo je všechno v rukou labelu?
Sem tam něco do zahraničí pošlu já, více vydavatel. On spolupracuje také s americkým Nuclear War Now Productions, tam jsou STÍNY také v prodeji. O nějakých věrných posluchačích vím, nejvíce zájmu je z Polska, Německa a Jižní Ameriky, a sem tam i ze Skandinávie.
Chystáte se propagovat novinku nějakým masivnějším koncertováním, nebo platí to, co jsi říkal před časem, že příliš akcí hrát nebudete, protože obecně je koncertů hodně, lidí zas tolik nechodí a vy nechcete hrát na každém rohu, ale jen svátečně, a kdo chce, ten si vás najde...
Poslední dobou máme nabídek více, čistě tedy po Čechách, udržíme to na zhruba šesti až osmi koncertech do roka, ale také bych z toho nedělal žádné pravidlo, pokaždé je třeba posoudit nabídku a její smysl individuálně, a také jak kdo má čas kvůli práci a dalším kapelám. Jinak na těch současných koncertech budou ke slyšení z aktuálního alba zatím jen dvě skladby, aby zbyl prostor i na průřez celkovou tvorbou.
Klasika na závěr nebude... Na další plány ohledně další desky je asi brzy, tak něco jiného. (úsměv) Co třeba Tvůj seznam povedených loni vydaných alb? Nemusí jich být deset, ani nemusí být v pořadí podle obliby, ale nějaké tipy bys nabídnout mohl. Díky za rozhovor a ať se daří.
Se STÍNY teď skutečně další plány krom občasného koncertování nejsou, to zas až někdy za pár let. Plány mám s dalšími kapelami, ale to sem teď nepatří. Děkuji za rozhovor a zde uvedu tedy několik loňských skvostů hudebních:
RECENZE
www.facebook.com/stinyplamenu
Co způsobuje šum v pološerech? Zvolil jsi název alba s tím, aby v lidech probudil fantazii, aby třeba začali přemýšlet, co tím chceš říci?
Název alba jsem stanovil až ve chvíli, kdy jsem měl složeno šest skladeb. Šum v pološerech je výraz vytažený z textu skladby „Oddech par“. Na výpravách ve stokách, které jsou hlavní motivací STÍNŮ PLAMENŮ od počátků dodnes, byl vždy slyšet šum vody někde ze vzdálených spadišť. Jeho zvuk byl umocňován neřízenou akustikou betonových a cihlových chodeb, a díky průsvitu úzkých pruhů denního světla skrz otvory v kanalizačních poklopech kryjících revizní šachty se světelné podmínky dole v podzemí daly označit za pološero. Budu rád, když název evokuje v každém posluchači něco z jeho snů, můj výklad je blízký skutečně zvukově vizuální situaci na výpravách.
Když vymýšlíš názvy pro nová alba, přemýšlíš dlouho, vybíráš z více nápadů, nebo Tě něco napadne tak nějak samo a dál to neřešíš? Vzpomeneš si třeba, jak jsi přišel právě na „Šum v pološerech“?
Obvykle přišel název někdy v průběhu tvorby, jen snad u alba „Propadlé vody“ jsem ho měl stanoven ještě před vznikem. Je to výstižné, dobře to zní a inspirovalo mě k tomu stejnojmenné krasové údolí nedaleko Svatého Jana pod Skalou. Většinou jde o výraz, který co nejblíže vystihuje nebo evokuje děj či atmosféru celého alba, nebo alespoň hlavních částí. Kupříkladu odpadní galerie usazovacích nádrží ve staré pražské čistírně v Bubenči dala název albu z roku 2007, kde čtyři rozsáhlé skladby popisují reálnou historii výstavby čistírny i celé stokové sítě, a zároveň může titul evokovat obecně nějakou přehlídku kanalizačních armatur. Mrtvá komora (2009) je zase termín pro bezdozvukovou akustickou místnost vesměs technického a výzkumného využití, já ji však situoval do vize součásti stokové sítě někde pod Plzní, kde by mohla sloužit dalším účelům. Šum v pološerech už jsem vysvětlil výše.
Trochu tápu v počtu vašich řadových alb. Podle metalové encyklopedie je „Šum...“ osmým plnohodnotným počinem, nicméně do tohoto počtu je řazen i speciální projekt „Výpravy za pravdou špíny“, který z většiny obsahuje znovu nahraný materiál. Jak se ty na tuhle specialitu díváš?
Sám nevím, jestli beru „Výpravu...“ víc jako speciální nebo jako řadové, ale přece jen by se to mělo řadit spíš mezi speciální nebo kompilace. Na Metal-archives.com občas koukám, jinak je tam všechno vesměs dobře. Možná bych mohl někoho kontaktovat, kdo se v tom vyzná, aby to tam upravil. Takže tímto rozhovorem k tomu mohu vyzvat čtenáře.
Máš čas sledovat, jestli je ve spojitosti s kapelami, v nichž působíš, na Metal Archives všechno v pořádku, nebo je Ti to jedno a MA jako zdroj informací nepoužíváš?
Velice mě rozčiluje, že u mé osoby je uvedeno, že jsem ex-člen MRAMOR. MRAMOR dělal Radalf někdy před deseti lety, já a členové UMBRTKY jsme tam pouze zahostovali v jedné skladbě, a pak se to s námi takhle vleče. Prosím vás, dejte to někdo do pořádku. Pak tam někdy bylo uvedeno album UMBRTKY „Nad propastí dne“ dvakrát, jednou pod anglickým názvem, ač nic takového neexistuje. Tam jsem požádal už dřív někoho o editaci, jinak je tam asi vše ok.
S informacemi týkajícími se aktuální nahrávky je to taky lehce zašmodrchané. (úsměv) Na obalu je uvedeno pouze „Produced by Lord Morbivod“ a koncertní fotky muzikantů, ale když jsem mluvil s Opatem, tak říkal, že jsi tentokrát vše nahrával úplně sám, včetně bicích, které jsou editované. Je to záměr, že na obalu nejsou podrobnější informace?
Ano, nahrával jsem to sám. Původně se mělo jednat o krátký neřadový materiál připomínající demo „Pokles do temnot kanalizačních hlubin“. Průběžně bylo ale více nápadů, vydavatel měl zájem to vydat, tak z toho vzniklo normální řadové album, ovšem původní záměr vyznění zůstal. Nahrával jsem to sám jako tehdy. Z těchto důvodů jsou informace na obalu záměrně zamlžené, ostatní členové jsou normálně nadále členové, hrajeme to společně na koncertech a v budoucnu minimálně Lord Sheafraidh jistě bude i na nahrávce.
S těmi bicími je to dnes zapeklité, prakticky se nedá poznat, na které nahrávce jsou opravdové a na které vznikly v útrobách počítačů, a i u těch živě hraných jsou beztak upravované a rovnané údery tak, že zní perfektně – když tedy odmyslím výjimky, kdy do bicích někdo záměrně vkládá nějaké nepřesnosti nebo některé údery utlumuje/zvýrazňuje apod. Na druhou stranu, kolik lidí se dnes do nahrávky ponoří natolik, aby tyhle nuance řešili... Ty dáváš přednost jakému způsobu? Proč tentokrát „umělé“?
Je velká škála možností, jak udělat na nahrávce zvuk reálných bicích, i když na ně bubeník zrovna nehrál paličkami, a lze i z živých udělat zvuk strojový. Sám u některých kapel nevím, jak to mají udělaně, někdy jsem byl i dlouhé roky v omylu a náhodně se dozvěděl, že to je jinak. Pokud jde o STÍNY PLAMENŮ a TROLLECH, kde je v sestavě živý bubeník, preferuju samozřejmě bicí naživo ve studiu nahrané na skutečnou soupravu, tak se i standardně děje. U mých dalších projektů vznikají bicí obvykle ruční hrou na vzorky reálných bubnů a činelů přes midi klaviaturu, a podle potřeby probíhá následná editace. Nejde tedy o nějaké prosté programování, jaké jsem dělal před deseti lety, ale řekněme něco mezi tím a živou hrou. Touto cestou se zaznamená docela věrně rukopis i dynamika hry, podobně jako při hře paličkami. Na „Šum v pološerech“ jsem zvolil tento postup mimořádně právě proto, abych mohl udělat co nejvíce blízký zvuk tomu výše zmíněnému demu, použil jsem na to stejné vzorky kopáku a virblu.
Texty STÍNŮ PLAMENŮ už byly probírány mnohokrát, všeobecně se ví, že v kanalizaci jsi vytvořil řadu postav, svéráznou mytologii, tentokrát jsi se ale kromě svých oblíbenců a výprav do světa pod zemí zhudebnil i skutečné události z Prahy, kterých byly loni plné noviny... obyvatelé Dejvic a Bubenče se po požití vody potýkali se střevními potížemi a ty jsi tyhle události popsal takřka dokumentární formou. Jak Tě to napadlo? Ozval se třeba někdo, že už je to na black metal moc „bokem“?
Měl jsem zrovna nápad na přibližnou hudební podobu skladby, zrovna nebyla výprava pro inspiraci k textu, a přesně v ten moment jsem četl články o této události v Praze. Kolega Well z UMBRTKY byl bohužel jedním z těch, jehož zmíněná událost též zdravotně postihla, cítil jsem tedy v tu chvíli jako povinnost téma zhudebnit a nadále sledovat. Já se tam ovšem narozdíl od většiny veřejnosti pohoršoval nad kontaminací odpadní vody vodou pitnou, nikoli opačně. V současnosti se nesetkávám s tím, že by mě někdo osočoval, že cpu do black metalu něco, co tam nepatří, to se dělo v minulosti, a dnes to buď dotyčné už netrápí, anebo to nesledují.
Hudebně se STÍNY PLAMENŮ drží svého kopyta, black metal v jejich podání je dá se říci tradiční, bez experimentování (na které máš jiné projekty). Dá se i v dnešní době přijít s něčím, co, dá se říci striktní žánr, nějak rozvine, nebo už jde o to, aby se „to“ dobře poslouchalo a inovace spočívají pouze v detailech? Je ještě možné být originální?
Black metal má své charakteristické hudební výrazivo poměrně široké, přesto sám cítím jisté hranice, ovšem v těch detailech se dá pořád něco objevovat. Zaregistroval jsem i nedávno nějaké relativně nové kapely, které jsou naprostý black metal, a přesto tam je slyšet něco, co v totožné podobě ještě nikde nebylo. Moc mi však obvykle nevoní, pokud má někdo potřebu být za každou cenu originální, ale je to vytvořené uměle jen proto. Buď z nahrávky, grafiky a další presentace kapely cítím něco blízkého a věřím tomu, anebo ne, a je pak jedno, nakolik je to originální. Všechno je to vždycky věc citu a to má každý po svém.
STÍNY PLAMENŮ pořád vystupují stylově, máte pomalované obličeje, černé oblečení, gumovky... Mně se tahle věrnost tradicím líbí, i když dnes už řada lidí na image hledí trochu přezíravě. Jasně, že je důležitější muzika než to, jak kapela na pódiu vypadá, ale... Můžeš do budoucna vyloučit, že byste se přestali líčit a že bys na pódium vylezl bez gumáků a odložil „náhrdelník“ s poklopem?
Je velmi důležité, jak kapela na podiu vypadá, stejně jako je to důležité v bookletech. Zdánlivé maličkosti když jsou nejednotné a nedotažené, dokáží v očích posluchače celou věc docela výrazně degradovat, přestože to třeba hudebně dobré je. Stejně to platí s grafikou. A trochu to funguje i obráceně, dobře působící vizuální stránka dokáže vzbudit zájem i o hudbu, která by jinak zájem nevzbudila, to je normální jev, v pořádku. Pokud by se někdy stalo, že nám nečekaně dojdou líčidla nebo nám vypadnou gumáky z auta, koncert kvůli tomu nezrušíme, ale jinak budou STÍNY PLAMENŮ pokračovat ve stále stejné podobě.
Na přední straně obalu a v případě gramodesky na vnitřní kapse jsou fotky nějaké podzemní chodby, na titulní fotce kráčí do světla jakási postava. Kde se to fotilo? Má ono místo pro Tebe speciální význam, spojený s nějakým extra zážitkem?
Místo je to skutečně významné, přezdíval bych tomu utajený úsek. Můj oblíbený Úhlavský kanalizační sběrač, který jsem poprvé navštívil před více než dvaceti lety ještě v době výstavby, má pouze jednu odlehčovací komoru, za níž následuje škrtící trať (zúžený neprůchozí profil). Než se však po několika stech metrech napojí na Doudlevecký sběrač, profil se opět zvětší, tento úsek jsme až donedávna neznali, až díky plánům jsme se tam dostali revizní šachtou, byl to opravdu silný pocit. Byli jsme v ÚKS, kde to známe jako své boty, a přesto místo jiné, jako v zemi za zrcadlem. Lyricky je to zachyceno ve skladbě „Oddech par“. Měli jsme tam silný LED reflektor, povedla se tak světelně zajímavá fotka, která mi přišla rovnou dobrá na obal.
Zajímavá fotografie zdobí i zadní stranu přebalu, jsou na ní nějaké vznášející se kapky, nebo co to je... Vypadá to jako vzhůru kapkama (když ne nohama – úsměv). Co to vlastně je? (úsměv)
Je to otočená fotka kapek vody držených slizem visícím na plochém stropu jistého úseku Doudleveckého sběrače, relativně běžný jev tam dole. Ještě jsou tam na stěně trochu vidět kořeny keřů z povrchu. Tu fotku jsem měl původně v normální pozici, ale vydavatele napadlo, že by to otočené mohlo působit zajímavě. Zkusil jsem to a také mi to přišlo dobré.
Podruhé jste se upsali labelu Nasphyr, předtím jste byli pod řadou jiných firem, které dnes už většinou neexistují. Je složité pro kapelu formátu STÍNŮ PLAMENŮ najít vydavatele, nebo dostáváte více nabídek a můžete si vybírat?
Nasphyr se nabídl ve vhodnou chvíli. Když vznikalo album „Propadlé vody“, nebyl vydavatel ještě jistý. On dělal jeden koncert, kde jsme hráli s TROLLECH, pak jsme byli více v kontaktu, až došlo na tohle, spolupráce excelentní. Ještě dost spolupracuju s Werewolf prod. / Library of Hellfire Gods prod., jinak se jinými labely nezabývám. Kdyby oni nebyli, pravděpodobně by se někdo další našel, ale k tomu v současnosti není důvod.
V poslední době se nahrávky s black metalem odpadních vod začaly objevovat i na vinylech, v poměrně nízkých nákladech, takže se možná v budoucnu bude jednat o sběratelské klenoty. Máš z těchhle vydání velkou radost, patříš mezi velebitele gramofonových desek?
Mám LP desky dost rád, a také tomu tenhle formát trochu zvedne váhu. Nasphyr je na to zaměřen výhradně, a myslím, že dřív ani nevydával CD, to udělal až teď. Je to skvělý pocit položit tu desku na gramofon. Nyní chystá Library of Hellfire Gods prod. LP edici alba „Mrtvá komora“, tak budou mít STÍNY PLAMENŮ další vinylový zářez.
Jak to vypadá s prodejem vašich nahrávek do zahraničí – máte tam nějaké skalní příznivce, kteří si objednají každý nový počin? Staráš se o to sám, nebo je všechno v rukou labelu?
Sem tam něco do zahraničí pošlu já, více vydavatel. On spolupracuje také s americkým Nuclear War Now Productions, tam jsou STÍNY také v prodeji. O nějakých věrných posluchačích vím, nejvíce zájmu je z Polska, Německa a Jižní Ameriky, a sem tam i ze Skandinávie.
Chystáte se propagovat novinku nějakým masivnějším koncertováním, nebo platí to, co jsi říkal před časem, že příliš akcí hrát nebudete, protože obecně je koncertů hodně, lidí zas tolik nechodí a vy nechcete hrát na každém rohu, ale jen svátečně, a kdo chce, ten si vás najde...
Poslední dobou máme nabídek více, čistě tedy po Čechách, udržíme to na zhruba šesti až osmi koncertech do roka, ale také bych z toho nedělal žádné pravidlo, pokaždé je třeba posoudit nabídku a její smysl individuálně, a také jak kdo má čas kvůli práci a dalším kapelám. Jinak na těch současných koncertech budou ke slyšení z aktuálního alba zatím jen dvě skladby, aby zbyl prostor i na průřez celkovou tvorbou.
Klasika na závěr nebude... Na další plány ohledně další desky je asi brzy, tak něco jiného. (úsměv) Co třeba Tvůj seznam povedených loni vydaných alb? Nemusí jich být deset, ani nemusí být v pořadí podle obliby, ale nějaké tipy bys nabídnout mohl. Díky za rozhovor a ať se daří.
Se STÍNY teď skutečně další plány krom občasného koncertování nejsou, to zas až někdy za pár let. Plány mám s dalšími kapelami, ale to sem teď nepatří. Děkuji za rozhovor a zde uvedu tedy několik loňských skvostů hudebních:
- MARDUK - „Frontschwein“
- SHAPE OF DESPAIR - „Monotony Fields“
- SKEPTICISM - „Ordeal“
- POSTCARDS FROM ARKHAM - „AEON5“
- MGLA - „Exercises in Futility“
RECENZE
www.facebook.com/stinyplamenu
