PUSTINA

3. 2. 2016, Olomouc – U-klub

Asi jen nepříliš často se podaří vidět koncert v podstatě neexistující skupiny. ALICE to má už 19 let dávno za sebou, přesto se u příležitosti 25 let od svého vzniku odhodlala k realizaci vzpomínkového turné, aby společně s pamětníky exhumovala sebe i svou minulost.

Plzeňská kapela patřila v první polovině devadesátých let k vůbec nejlepším tuzemským rockovým tělesům. Debutové album bylo ozvěnou kdysi módní streetrockové vlny, druhé se navrátilo hlouběji k hardrockovým kořenům a to třetí se rozevřelo dalším hudebním inspiracím. Soubor si tehdy získal natolik silný respekt posluchačů i kritiků, že já osobně jsem před 20 lety po prvním poslechu třetího alba měl nutkání padnout na kolena, klanět se mu až k zemi a tento svůj tehdejší a víceméně dodnes stále platný dojem jsem tehdy ventiloval třeba i Petru Korálovi.

Přestože zpěvák Dan Bárta se v následující dvacetiletce vydal poněkud odlišnými, ale naštěstí trvale kvalitními žánrovými stezkami, je potěšující, že občas si ještě dokáže najít cestu k tomu, aby nejen sobě, ale také svým fanouškům připomenul své rockové začátky. Ale zatímco v minulosti takto činil spíše jen jednorázově a příležitostně, tentokrát dochází na vůbec nejintenzivnější návrat do starých dobrých časů, které se samozřejmě už nikdy naplno nevrátí.

Ve své době nejlepší česká takto laděná kapela těžila především z toho, že se vymykala z početného zástupu obstarožních hardrockových strejdů, oproti nimž působila přece jen mnohem modernějším, mladistvějším a energičtějším dojmem. Mezitím proběhlo dlouhých dvacet let, kdy příznaky mládí ustoupily zralejšímu střednímu věku. Zároveň musí být zřejmé, že pánové v této sestavě a pod tímto názvem už dvacet let nic nového netvoří a jde jen o čiré retro.

Když se solidně zaplněným olomouckým U-klubem rozezněl zcela povědomý a neustále opakovaný basový riff, bylo jasné, co bude následovat. Hutně valivá skladba „Hej, ty!“ sice ještě odhalila jisté zvukové nedostatky, tento pocit se však postupem času mírně zlepšoval a nakonec umožnil obstojné vstřebání více hodinu a půl dlouhého vystoupení, které sice rozhodně nebylo dokonalé, ale v rámci možností velmi důstojně smetlo prach z dávného repertoáru.

Zazněly hlavně písně z třetího alba, méně z druhého a nejméně z prvního, tento nepoměr však nebyl žádnou přítěží. Samozřejmě došlo na ty nejznámější hity „Pozdravuj máti“, „Ráj se mnou nehledej“, „...a to tě trochu bolí“, „Klidná“, „Slepej, mladej, mrtvej“ či „Ani náhodou“, jehož refrén si s chutí zapěl celý sál, ale také méně známé položky, které podobně jako ony jmenované prokázaly výrazný smysl pro pestré rozlišení a odstínění různých výrazových poloh, sahajících od řízně hardrockových vypalovaček typu „Pačívský tango“ či „Teritoriální král“ přes procítěně dramatizované „Kolikrát...“ až po spíše poklidnější „Ráno“, do nějž Bárta asi nejvíce promítl své dlouholeté illustratospherické rozpoložení. Obzvláště hodně se povedlo nervně znějící „Zase budeš bita“, k čemuž „Blues“ přidalo dostatek prostoru pro představení všech aktérů, a vedle několika málo vypůjčených úryvků se nijak neztratily ani dvě celé převzaté skladby, tedy „Peace Dog“ od THE CULT a na závěr pak legendární motorkářská hymna „Born To Be Wild“ od STEPPENWOLF.

Jestliže čtyři muzikanti splnili to, co se od nich očekává, Bárta na sebe jemně strhl pozornost nejen svým pěveckým projevem a přirozenou pozicí frontmana, ale také svými mezipísňovými komentáři. Skrze ně vzpomenul na staré časy, kdy pánové hulívávali, názorně předvedl návod ke kaskádovému pití zelené s rumem nebo k tomu s nadhledem, vtipem či lehkou ironií připojoval k pobavení četné hlášky o „pravověrné vynikající rockové superskupině“.

Těžko určit, jestli náhodou některý posluchač přišel primárně na koncert Dana Bárty a pak byl třeba překvapen tím, že namísto kultivovaného jazzu se sálem rozléhají hřmotné kytarové tóny, lze ovšem předpokládat, že kdo přišel na dunivý rock, odešel snad spokojen.

Setlist (v závorkách původ skladeb):
  • Hej, ty! (Alice – 1995)
  • Pozdravuj máti (Yeah! – 1992)
  • Dům medového měsíce (Ústa hromů – 1994)
  • I Feel Betrayed (Ústa hromů – 1994)
  • Ráno (Alice – 1995)
  • Ráj se mnou nehledej (Ústa hromů – 1994)
  • Zase budeš bita (Alice – 1995)
  • Kolikrát… (Alice – 1995)
  • Pačívský tango (Alice – 1995)
  • ...a to tě trochu bolí (Ústa hromů – 1994)
  • Teritoriální král (Alice – 1995)
  • Peace Dog (THE CULT)
  • Blues (Alice – 1995)
  • Klidná (Alice – 1995)
  • Slepej, mladej, mrtvej (Alice – 1995)
  • Ani náhodou (Yeah! – 1992)
  • Born To Be Wild (STEPPENWOLF)

Zveřejněno: 05. 02. 2016
Přečteno:
2868 x
Autor: Oliva | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář