Asmodeus

CD/LP 2015, Dark Essence Records / viking metal / Norsko

Když mi koncem minulého roku ve schránce přistál nový řadový počin HELHEIM, byl jsem poněkud překvapen. Nevím, zda to bylo mým nedostatečným sledováním novinek z hudebního světa, nebo tentokrát vydání novinky norských viking black metalistů nepředcházelo výraznější promo. Každopádně jsem byl potěšen, neb HELHEIM si dosud drželi kvalitativní laťku vysoko a ať si vzpomenu na kterýkoli ze zářezů v už dost rozsáhlé diskografii, u žádného z nich nemohu mluvit o zklamání.

Ačkoliv je pravdou, že předchozí studiovka „Heiðindómr ok mótgangr“ (2011) mne nezaujala až tolik, jako například jí předcházející „Kaoskult“ (2008), skrze kterou jsem se k HELHEIM dostal. „Heiðindómr…“ mi přišlo jako až příliš velká sázka na jistotu, jež postrádala větší množství opravdu výrazných momentů. Vikinský black metal, na který jsme u této čtveřice byli zvyklí. Svižnější skladby, v nichž bubeník Hrymr spíše zaměstnával kopák, než že by se hrnul do blastbeatů. V'gandr zde využíval zejména blackového ryku, případně v kombinaci s hlasem spíše vyprávěcím.

„raunijaR“ na zmiňované album ale příliš nenavazuje a pokud bych měl hledat paralely s dřívější tvorbou HELHEIM, několik by se jich dalo zmínit v souvislosti s šest let starým EP „Åsgårds fall“. Nejen, že počtem skladeb jsou si podobné (novinka jich obsahuje pouze pět, ono EP šest) a „raunijaR“ obsahuje další dvě pokračování ságy „Åsgårds fall“, kterou HELHEIM započali právě na EP. Norové se i na něm ponořili do trochu jiných vod, než byli fanoušci zvyklí, ačkoliv tak radikální změna to tehdy nebyla.

Album otevírá skladba, která nemůže chybět na žádném z alb HELHEIM v tomto tisíciletí, a to „Helheim“, už s pořadovým číslem 9. Minimálně pro mne ale naprosto nevhodně zvolený startovní výstřel, neboť mi při prvním poslechu doslova vyrazil dech. Bohužel ne tím stylem, že bych mne přišpendlil ke křeslu svou dokonalostí. Čisté a ne zrovna geniálně ladící zpěvy bych snesl… ale ty zatraceně ukníkané housle, na ty jsem si tedy nezvykl doteď. Druhá polovina skladby už není tak otravná, ale že by mi tato introdukce dala nějakou nápovědu, co se bude dít na dalších zhruba 35 minutách, to tedy ani náhodou… spíše jen vnukla obavy typu „snad to nebude celé znít takhle“.

Nezní. Naštěstí. Následujícími čtyřmi kompozicemi si to HELHEIM u mě vyžehlili. Titulní „raunijaR“ by se dala asi nejvíce připodobnit k předchozím počinům, jsou to HELHEIM tak, jak je známe. Kytary klasicky hrají prim, plodí chytlavé riffy, často se prezentují progresivním rockem načichlými sóly a vyhrávkami; V’gandr občas podnikne nějaký ten výjezd na basu a v tu chvíli má „raunijaR“ až lehce sabbathovskou atmosféru. I produkcí se „raunijaR“ blíží spíše někam k 70. a 80. letům, o což se postaral pan Bjørnar Nilsen (VULTURE INDUSTRIES) a masteringem album podpořil Herbrand Larsen (ENSLAVED). Pokud Nory nemáte naposlouchané, vězte, že když se u nich řekne vikinský black, nemusíte se obávat jednoduchých a často úplně dementních skákaček, jakými se třeba německá folk/black metalová scéna jen hemží. V hudbě HELHEIM se tu a tam objeví i náznak norské lidové hudby, vše je ale zkomponováno umně a nenásilně. A co je důležité, „raunijaR“ nechybí atmosféra.

To platí zejména pro poslední tři kusy: „Åsgårds fall III“ a „IV“ a „Oðr“, při jejichž poslechu na vás dýchne atmosféra epičtějších počinů BATHORY. Co dýchne, vyloženě vás obalí… zavřete oči a nechte se unášet. Prostor znovu dostávají čisté vokály, chvílemi i sborové (kromě V’gandra a H’grimnira se na nich na albu podíleli také hosté Pehr Skjoldhammer (ALFAHANNE) a William Hut) a na rozdíl od „Helheim 9“ absolutně nerušící. Důležitou roli hraje také akustická kytara. Inspirace Quorthonem je sice znatelná opravdu hodně (což platí i pro první dva díly pádu Asgardu na EP), z nějaké vykrádačky bych ale HELHEIM určitě nevinil. Naopak, tu fascinaci severskou mytologií věřím a deska jen potvrzuje, že i oni věří tomu, co dělají a o čem zpívají. To, že tak činí v rodném jazyce, tento dojem ještě umocňuje.

Teskný závěr „Oðr“ a zároveň alba tvoří znovu housle (tentokrát už rozhodně ne tak nepříjemné na poslech) v kombinaci s klavírem. Teď už zbývá jen vyřknout nějaké finální hodnocení a v případě „raunijaR“ se nejedná o nic jednoduchého. Po prvních posleších jsem byl upřímně zklamán, nemohl jsem se do alba vůbec ponořit, což byl u HELHEIM jev poněkud nevídaný. A je dost možné, že nemít desku na recenzi, po těch několika pokusech bych ji odložil a třeba se k ní vrátil až někdy za dlouhou dobu, jestli vůbec. Nakonec ale mohu této své „povinnosti“ poděkovat, neb jsem si v „raunijaR“ našel to dobré, to, čím je album magické, to, co posluchač neobjeví při zběžném či ne úplně pozorném poslechu. Jestli něco nejsem, tak romantik, ale při poslechu této desky je opravdu nutné zavřít oči a nechat se unášet. Největší plus alba tkví v severské atmosféře, kterou se HELHEIM podařilo zhmotnit zejména posledními třemi opusy. Netvrdím, že jsou dokonalé, dokázal bych si představit, že by některé pasáže byly méně repetitivní a podobně… V kontextu celkové nálady alba jsou ale naprosto vhodně vystavěné a je jen na vás, zda je vpustíte do svého nitra. „raunijaR“ není album, ke kterému se budu nějak často vracet… protože „raunijaR“ je album, na které musí být specifická nálada. Teprve pak lze docenit jeho podstatu.

Sestava:
  • V’gandr – basa, zpěv
  • H’grimnir – kytara, zpěv
  • Noralf – kytara
  • Hrymr – bicí

Čas:
41:32

Seznam skladeb:
  1. Helheim 9
  2. Raunijar
  3. Åsgards Fall III
  4. Åsgards Fall IV
  5. Oðr
http://www.helheim.com/
http://www.darkessencerecords.no

Zveřejněno: 10. 02. 2016
Přečteno:
2862 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

11. 02. 2016 10:45 napsal/a Coornelus
Helheim
Vůbec to nedávám. Zpěv mi vadí a ani celkově mě to nabaví. Nevadí... aspoň sem díky tvé recenzi vytáhl Kaoskult a to si vyloženě chrochtám :-)