Všude možně se určitě zmiňují a ještě budou zmiňovat spíše ty smutnější události typu teroristického útoku v hudebním klubu ve Francii, požáru v Rumunsku nebo úmrtí muzikantů a vůbec lidí z hudební branže v čele s divochem Lemmym. Nám se ale chce trochu zbilancovat dění u nás na Fobii.
Každému je snad jasné, že provoz webzinu je hodně podobný provozu jakékoliv firmy, se vším pozitivním i negativním. V první řadě je Fobia postavená na lidech, lidech, kteří mají rádi muziku od rocku po grind a věnují se jí nejen jako posluchači, ale zároveň mají chuť se podělit o své názory a zážitky s dalšími fanoušky, v tomto případě s našimi čtenáři.
Redakční tým Fobie byl svého času (ještě zhruba před dvěma měsíci) při kliknutí na link Redakce neuvěřitelně široký, obsahoval desítky jmen, z nichž některá v řadě případů nepřispěla troškou do mlýna několik let. Takže proběhla taková malá čistka a dnes jsou jak v redakci, tak mezi dopisovateli uvedeni ti, kteří toho dělají hodně (redaktoři), a ti, kteří toho dělají méně (dopisovatelé). Všichni mají na našem médiu své místo a svou roli (jako v té „jakékoliv firmě“), která většinou souvisí s časovými možnostmi nebo třeba s tím, že někdo nechodí na koncerty, někoho nebaví dělat rozhovory a někdo zas nerad píše recenze. Tahle parta se v čase docela mění, lidé samozřejmě mění priority, životní styl, takže pořád někdo odchází resp. přichází. Rád bych napsal, že současný tým vydrží hodně dlouho, ale je mi jasné, že bych se pletl. Přesto – aktuálně nám to myslím šlape, dokázali jsme se vypořádat s odchody nebo stagnací dříve aktivních jedinců a nahradit je novými tvářemi, které zase přinesly něco jiného, nového... A navíc jsme i dobrá parta, která se ráda potkává na koncertech i jinde. To žel neplatí pro všechny, hlavně z důvodu vzdálenosti, protože jádro, sídlící +/- v jižních, středních a západních Čechách to má daleko třeba na severní i jižní Moravu...
Ale abychom se vrátili k tomu, co nám šlape podle nás dobře a v čem máme rezervy... Snad neuškodí malá inventura toho, co jsme za 365 dní roku 2015 stihli...
Často se vedou diskuze, která kategorie článků je nejdůležitější, zda Recenze, nebo Rozhovory, či snad Reporty, případně články reagující na nějaké zajímavé jevy a události, kterým říkáme Postřehy, a nebo, nedej čert, recesistický syčák Dr. Kydy. Můžete nám to třeba dát najevo v Anketě, kterou jsme právě spustili...
Abychom nějakou kategorii nepreferovali, vezmeme to od těch článků, kterých jsme stihli nejvíc, a těmi jsou Recenze. Loni jich na Fobii vyšlo 324. Sice to není článek každý den, ale solidních 27 recenzí měsíčně snad není málo. Výrazný podíl tvoří recenze tuzemských nahrávek; žijeme v přesvědčení, že většinu zajímavých věcí, které u nás vyjdou, recenzujeme, a kromě názoru na dané počiny zároveň dáváme na vědomí, že jsou na světě – i to snad má svou hodnotu.
Za takřka neuvěřitelné číslo považujeme 171 Reportů. Cílem této rekapitulace není se nějak vychloubat nebo s někým srovnávat, natož závodit, přesto si neodpustím profláklou větičku „kdo to dneska má“ – kde jinde na českém internetu najdete reportáž každý druhý den? Počet reportů svědčí o tom, že často skloňovaná podpora scény v případě naší redakce nabírá konkrétních obrysů, většina redaktorů je na koncertech jako doma a rekordman jich za rok stihl 57!!! Jako zpestření snad fungovaly dojmy ze zahraničních výjezdů, kam se ne každý může vypravit a tak ho může potěšit zprostředkování toho, jak to chodí jinde aspoň na monitoru.
Rozhovorů vyšlo přesně tolik, kolik týdnů rok měl. 53. Každou neděli... Chtěli bychom v nasazeném tempu vydržet. A hlavně se snažíme, aby rozhovory byly k věci, zajímavé, aby se z nich čtenář něco dověděl. Nemáme rádi obecné otázky, které lze položit všem kapelám. Rádi se na rozhovory dlouze připravujeme a chceme jít pod povrch. Samozřejmě se neubráníme něčemu obyčejnějšímu, někdy je to i tím, že kapela se na to vyflákne a odpoví stroze, je to prostě o dvou stranách jedné mince. Často nad tím dumáme a máme za to, že na výsledku se nakonec podílí hlavně ten, který odpovídá, protože i na úplně obyčejné otázky lze odpovědět interesantně, ale na vymazlené otázky blbě a rozhovor pak nestojí za moc. Když nám to někdo udělá, příště mu čas věnovat nebudeme, naopak ti, kteří jsou sdílní, se pravidelně vracejí. K 53 „velkým“ rozhovorům můžeme připočítat 18 „malých“, které vycházejí z jednotného mustru deseti stejných otázek pro mladé kapely, proto „Deset otázek“. I ty mají smysl a celkem slušnou čtenost.
Sekce Postřehy není tolik na ráně, tady vidíme rezervy, ale ono těch událostí hodných reakcí až tolik není. Snad se bude dařit v roce 2016 více, uvidíme... Co nás ale mrzí nejvíc, je letargický Dr. Kydy. Jeho lenost je opovržení hodná, nicméně jeho jediný loňský výkřik stál za to! Moc často se na nás právní zástupci hudebníků neobracejí s výhrůžkami soudem, jestli okamžitě článek nestáhneme... Nakonec se to naštěstí vysvětlilo (potrefený jedinec pochopil, že jsme idioti a děláme si ze všeho prdel), ale chvilku nám nebylo úplně dobře po těle a telefony jsme žhavili celé jedno odpoledne jako diví...
Rok 2016 má za sebou deset dní, které už přinesly jednu strašnou událost, úmrtí jedné z největších osobností tuzemského hudebního podsvětí Filipa Fuchse. Věřme, že to byla poslední špatná zpráva letošního roku.
Vážení čtenáři, děkujeme vám za přízeň a přejeme vám dobrý rok prožitý ve zdraví, klidu a pohodě a se spoustou příjemných hudebních zážitků.
Každému je snad jasné, že provoz webzinu je hodně podobný provozu jakékoliv firmy, se vším pozitivním i negativním. V první řadě je Fobia postavená na lidech, lidech, kteří mají rádi muziku od rocku po grind a věnují se jí nejen jako posluchači, ale zároveň mají chuť se podělit o své názory a zážitky s dalšími fanoušky, v tomto případě s našimi čtenáři.
Redakční tým Fobie byl svého času (ještě zhruba před dvěma měsíci) při kliknutí na link Redakce neuvěřitelně široký, obsahoval desítky jmen, z nichž některá v řadě případů nepřispěla troškou do mlýna několik let. Takže proběhla taková malá čistka a dnes jsou jak v redakci, tak mezi dopisovateli uvedeni ti, kteří toho dělají hodně (redaktoři), a ti, kteří toho dělají méně (dopisovatelé). Všichni mají na našem médiu své místo a svou roli (jako v té „jakékoliv firmě“), která většinou souvisí s časovými možnostmi nebo třeba s tím, že někdo nechodí na koncerty, někoho nebaví dělat rozhovory a někdo zas nerad píše recenze. Tahle parta se v čase docela mění, lidé samozřejmě mění priority, životní styl, takže pořád někdo odchází resp. přichází. Rád bych napsal, že současný tým vydrží hodně dlouho, ale je mi jasné, že bych se pletl. Přesto – aktuálně nám to myslím šlape, dokázali jsme se vypořádat s odchody nebo stagnací dříve aktivních jedinců a nahradit je novými tvářemi, které zase přinesly něco jiného, nového... A navíc jsme i dobrá parta, která se ráda potkává na koncertech i jinde. To žel neplatí pro všechny, hlavně z důvodu vzdálenosti, protože jádro, sídlící +/- v jižních, středních a západních Čechách to má daleko třeba na severní i jižní Moravu...
Ale abychom se vrátili k tomu, co nám šlape podle nás dobře a v čem máme rezervy... Snad neuškodí malá inventura toho, co jsme za 365 dní roku 2015 stihli...
Často se vedou diskuze, která kategorie článků je nejdůležitější, zda Recenze, nebo Rozhovory, či snad Reporty, případně články reagující na nějaké zajímavé jevy a události, kterým říkáme Postřehy, a nebo, nedej čert, recesistický syčák Dr. Kydy. Můžete nám to třeba dát najevo v Anketě, kterou jsme právě spustili...
Abychom nějakou kategorii nepreferovali, vezmeme to od těch článků, kterých jsme stihli nejvíc, a těmi jsou Recenze. Loni jich na Fobii vyšlo 324. Sice to není článek každý den, ale solidních 27 recenzí měsíčně snad není málo. Výrazný podíl tvoří recenze tuzemských nahrávek; žijeme v přesvědčení, že většinu zajímavých věcí, které u nás vyjdou, recenzujeme, a kromě názoru na dané počiny zároveň dáváme na vědomí, že jsou na světě – i to snad má svou hodnotu.
Za takřka neuvěřitelné číslo považujeme 171 Reportů. Cílem této rekapitulace není se nějak vychloubat nebo s někým srovnávat, natož závodit, přesto si neodpustím profláklou větičku „kdo to dneska má“ – kde jinde na českém internetu najdete reportáž každý druhý den? Počet reportů svědčí o tom, že často skloňovaná podpora scény v případě naší redakce nabírá konkrétních obrysů, většina redaktorů je na koncertech jako doma a rekordman jich za rok stihl 57!!! Jako zpestření snad fungovaly dojmy ze zahraničních výjezdů, kam se ne každý může vypravit a tak ho může potěšit zprostředkování toho, jak to chodí jinde aspoň na monitoru.
Rozhovorů vyšlo přesně tolik, kolik týdnů rok měl. 53. Každou neděli... Chtěli bychom v nasazeném tempu vydržet. A hlavně se snažíme, aby rozhovory byly k věci, zajímavé, aby se z nich čtenář něco dověděl. Nemáme rádi obecné otázky, které lze položit všem kapelám. Rádi se na rozhovory dlouze připravujeme a chceme jít pod povrch. Samozřejmě se neubráníme něčemu obyčejnějšímu, někdy je to i tím, že kapela se na to vyflákne a odpoví stroze, je to prostě o dvou stranách jedné mince. Často nad tím dumáme a máme za to, že na výsledku se nakonec podílí hlavně ten, který odpovídá, protože i na úplně obyčejné otázky lze odpovědět interesantně, ale na vymazlené otázky blbě a rozhovor pak nestojí za moc. Když nám to někdo udělá, příště mu čas věnovat nebudeme, naopak ti, kteří jsou sdílní, se pravidelně vracejí. K 53 „velkým“ rozhovorům můžeme připočítat 18 „malých“, které vycházejí z jednotného mustru deseti stejných otázek pro mladé kapely, proto „Deset otázek“. I ty mají smysl a celkem slušnou čtenost.
Sekce Postřehy není tolik na ráně, tady vidíme rezervy, ale ono těch událostí hodných reakcí až tolik není. Snad se bude dařit v roce 2016 více, uvidíme... Co nás ale mrzí nejvíc, je letargický Dr. Kydy. Jeho lenost je opovržení hodná, nicméně jeho jediný loňský výkřik stál za to! Moc často se na nás právní zástupci hudebníků neobracejí s výhrůžkami soudem, jestli okamžitě článek nestáhneme... Nakonec se to naštěstí vysvětlilo (potrefený jedinec pochopil, že jsme idioti a děláme si ze všeho prdel), ale chvilku nám nebylo úplně dobře po těle a telefony jsme žhavili celé jedno odpoledne jako diví...
Rok 2016 má za sebou deset dní, které už přinesly jednu strašnou událost, úmrtí jedné z největších osobností tuzemského hudebního podsvětí Filipa Fuchse. Věřme, že to byla poslední špatná zpráva letošního roku.
Vážení čtenáři, děkujeme vám za přízeň a přejeme vám dobrý rok prožitý ve zdraví, klidu a pohodě a se spoustou příjemných hudebních zážitků.
