KLADIVO NA PÝCHU

CD 2015, Metal Age Productions / doom/ambient / Česko

Ctrl C + Ctrl V z minula a předminula: Čtvrtý počin AFTER RAIN asi nebude lámat prodejní žebříčky ani přepisovat dějiny, ale mně se CD celkem líbí. Práce na něm není odfláknutá, vše je kvalitně zazpívané, zahrané i nahrané (myslím velmi pěkný zvuk) a poslech při psaní recenze jsem rozhodně nebral jako nějaké nutné zlo...

Takhle jsem ukončil minulé dvě recenze na předchozí alba projektu AFTER RAIN z let 2013 a 2014, tak aby byla nějaká změna, tentokrát jsem tahle „očtená“ slova vrazil na začátek. (úsměv) Na začátek si taky dovolím pochválit obal, resp. titulní obrázek z dílny Radka Popela, jeho kresba smrtonoše s dlouhým zobákem je působivá, stejně jako lebka objevující se uvnitř bookletu. Tam už to žel trochu skřípe, nebo lépe řečeno neskřípe, protože není co by skřípalo, když jako obvykle chybí texty. Každá skladba má sice svou stranu, ale na té je pouze název + měsíc a rok, kdy byla napsaná. Jediná slova, která lze v bookletu najít (kromě informační stránky), zní bezvýchodně:

Death is certain, life is not...
After death everything is fine...


Tyhle dva verše spolu s názvem alba vytvářejí jasné mantinely, o čem že by to mohlo být. Žádná naděje, žádné světlé zítřky, jen smrt, která je jistá a všechno jí končí... poslední, co po ní následuje, je pohřební pochod. A pohřební procesí samozřejmě netrvá minutu; než průvod dorazí ke hřbitovu, nějaký čas uběhne. AFTER RAIN pro tyto chvíle připravili patero v průměru devět minut dlouhých ponurých kompozic, které mají nejblíže k doom metalu, ale to je jen zjednodušené vodítko, protože těch (nejen) metalových subžánrů lze na albu najít hned několik, ať už jde o hevík nebo dozvuky blacku (který proti minulosti ustoupil hodně do pozadí). Kapela zašátrala i v hájemství nemetalovém, zejména ambientním, což za úplně nejšťastnější nápad nepovažuju, ambient mě neoslovuje, ale chápu, že se hlavní mozek Václav Votruba nechce nijak omezovat a zkouší objevit další hudební zákoutí.

Po poloakustickém křehkém úvodu se rozjíždí pasáž evokující novodobé BURZUM, po ní ale opět všechno usíná, jen zpěvačka se probouzí a dává najevo, kdo že bude ústřední postavou nahrávky. Veronika Seidlová vnáší do potemnělé muziky svým hlasem trochu světla, když se přidá výtečný mužský zpěv, je tu takřka hitová skladba s chytlavými vokály a povedenou ústřední melodií. Jenže tahle parádička netrvá věčně, muzika se zase přikloní k minimalismu, na chvíli dokonce takřka zmizí. Druhý rozjezd je zase pozvolný, tentokrát se ale motá v oněch ambientních plochách, které žánroví fanoušci asi dokáží ocenit nebo pochopit, já žel ne. Trochu to působí jako filmová hudba k nějakým přírodním scenériím, na nichž se kdesi v dáli pohybují podivné postavy, kterým dá tvář další tvrdý nástup a oba zpěvy, které po chvíli střídá pasáž takřka experimentální – a opět mě napadá, že by se tohle podivno plné šepotů, divných zvuků a tónů hodilo k ne zrovna veselému filmu.

Jestliže „February 24, 1989“ už názvem svádí k čemusi chladnému, „June 7, 2004“ by mohlo naznačovat něco svěžejšího, letního, ale kdepak, zase je tu ponurá kompozice, v níž se Radek noří ještě hlouběji než je u něj běžné, poměrně velký prostor dostává i skřehotající Tomáš, byť s black metalem skladba jen tu a tam koketuje, jinak se hraje pomalu, řekněme doom metal s ambientními a blackovými prvky, kytary podkreslují táhlé klávesové tóny... Ani se nedivím, že se AFTER RAIN dostává nejlepších ohlasů z Ruska, kde se na podobné vlně pohybuje řada obskurních kapel. I třetí, říjnová, píseň totiž zpočátku plyne pomalu, ale poté v ní je více dějových zvratů, možná až trochu krkolomných. Baví mě atmosférická pomalejší část, rychlejší mi přijde nucená, nepřirozená, uměle zakomponovaná. Ani březen neslibuje příliš slunce, spíše plískanice a jednou takovou „bouří“ s heavymetalovou kytaru „March 26, 1827“ začíná. Plačtivý Radkův zpěv doprovází svižná a divoká muzika, s nástupem Veroničina křehkého zpěvu muzika zase míří do úplně opačných spekter, pomalých, odlehčených. V odlehčeném duchu, pomaloučku, polehoučku, s minimem éterických vokálů se odvíjí celá poslední skladba, která má mnohem blíž k ambientu než metalu. Venca si prostě neklade žádná stylová omezení, roubuje na sebe různé nápady, někdy žel na úkor plynulosti skladeb. Alespoň na mě to tak působí, část materiálu mě baví, části na chuť přijít nemůžu.

Seznam skladeb:

  1. February 24, 1989
  2. June 7, 2004
  3. October 7, 1849
  4. March 26, 1827
  5. October 25, 1993

Čas: 45:56

Sestava:
  • Václav Votruba – guitars, bass, keyboards in ambient parts
  • Petra Došková – keyboards
  • Jakub Vondrka – guitars
  • Jan Kapák – drums
  • Veronika Seidlová – vocals
  • Tomáš Trávníček – vocals
  • Radek Popel – vocals

Hosté:
  • Necrocock – aetheric funeral organ and macabre sounds (1)
  • Petr Votruba – keyboards (3)

www.bandzone.cz/afterrain
www.facebook.com/afterraincz
www.metalage.sk

Zveřejněno: 08. 01. 2016
Přečteno:
2806 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář