Ptát se na historii kapely, která vydává první album, je asi blbost, ale otázka „kdo s nápadem na vznik nového projektu přišel“ je snad na místě. Byl impulz i v tom, že PIGSTY a další kapely, ve kterých Otyn a Menša působili, jsou momentálně u ledu a kluky začaly pálit prsty?
Byl krásný letní den a docela náhodou se u piva potkali Menša s Otynem a dostali nápad si jen tak nezávazně po letech zařádit. Docela překvapivě z toho setkání vzešel první song a z nadšení, které se dostavilo, padla dohoda o natočení kompletního materiálu v té době ještě s nejasnými cíli...
Sláva se do tebe zavrtá, když se jednoho dne probudíš jako prachobyčejné hovado, začne ti chybět.
Vezmeš poslední kytaru, kterou jsi neprodal, stoupneš si před zrcadlo a nacvičuješ pohyby.
Až to děláš levou zadní a jsi spokojený s výsledkem, napustíš si vanu a oholíš si koule dohladka.
Sláva tvé gesta pochopí a nenechá na sebe dlouho čekat.
Když jsem slyšel název HELLYUM, napadlo mě, že je to parádní jméno, ale hned taky, že kapel s takovým názvem určitě bude víc. Ale ejhle, metalová encyklopedie mlčí... Když vás tohle pěkné slovo napadlo, zkoumali jste, jestli už ho někdo použil? A jak jste na tohle slovo přišli? Měli jste víc nápadů, nebo padlo tohle a bylo „hotovo“?
Název HELLYUM vymyslel Desed poté, co mu Otyn přednesl své návrhy, které byly mírně řečeno jako z fofrškoly.
Tak se lekl, že bylo HELLYUM hnedle na Světě.
No a budeš se tomu divit, ale taky ho napadlo HELLYUM čeknout v google a encyklopediích.
Jak dlouho jste materiál na debut připravovali? Jak jste se dělili o autorství hudby a textů? Když vezmu v potaz dřívější působení instrumentalistů ve víceméně deathmetalových kapelách, tak jste se vydali jiným směrem... co vás k tomu vedlo?
Příprava materiálu trvala neuvěřitelné 3-4 měsíce a tvořilo se společně v režii Otyna a Menši, Desed do hudby vůbec nezasahoval, protože v té době makal na novém CD DARK GAMBALLE. Na každé zkoušce se nahrávalo, materiál se probral, vyladil do poslouchatelné verze a na další schůzce se mohlo jít na další píseň. V naší hudbě jsou slyšet vlivy z našich bývalých a současných kapel, ale tentokrát bez svázaných rukou a bez nějakých kompromisů. Proto jsme mohli popustit uzdu své fantazii a tvořit co nás zrovna napadne a hlavně baví.
Určitě je výhoda, že Otyn je majitelem studia (Davos), ve kterém jste nahrávali. Na druhou stranu má asi docela naplněný kalendář a na vlastní projekty pak nezbývá čas... Nebo se studio kvůli nahrávání s HELLYUM „zavřelo“ a práce pro zákazníky šla na nějaký čas stranou? Jak dlouho trvalo nahrávání a další práce na zvuku?
U Otyna bylo možné zpozorovat dětské nadšení, které postupně prorostlo v maniakální pohlcení hudbou.
Nahrávání a post produkce zabraly zhruba rok, návštěvy hospody Na Vlakáči byly intenzivnější, ale navzdory tomu práce ve studiu Davos byla plynulá a všichni byli happy.
Desed je docela zaneprázdněný s DARK GAMBALLE, kteří vydávají zhruba každé dva roky nové album i hojně koncertují... Brzdily tyhle skutečnosti přípravu materiálu, nebo Desed do komponování nezasahoval a přišel k hotové muzice a „jen“ album nazpíval?
Desed:
Já jsem přišel k prakticky hotovému, jen jsem dostal pár návodů, jak k hudbě přistupovat.
Taky je plné menu od Otyna:
„Hodne temny, vyvolávání satana, blackový ječák, Patton v Dillinger…, ne čeština, ne angličtina, Zlo.“
Tohle, prosím, je naprostá realita, opravdu mi tohle napsal.
Tak jsem poslal několik nástřelů. Menša závodně mlčel a Otyn měl neustálé připomínky.
Když jsme konečně našli cestu, jak postupovat, šlo už vše poměrně rychle.
Na písních jsem dělal cirka čtyři měsíce.
Jirko, v DARK GAMBALLE si moc nezařveš, na „Fantaziarii“ se k drsnému zpěvu „na plný úvazek“ po letech vracíš. Bylo pro tebe těžké začít zase řvát? Co je těžší – dobře čistě zpívat, nebo dobře řvát?
Desed:
Musel jsem hlasově oprášit své staré postupy, použité naposled na albu DARK GAMBALLE z roku 1998.
Protože nakonec to byly přesně ty polohy, které kluci chtěli.
Když to chceš dělat dobře, tak aby ti bylo rozumět, mít výraz, musíš makat u zpěvu i u řevu.
Upřímně u řevu se nadřu trochu míň.
Hlavní pro mě bylo, že jsem z kluků cítil až infantilní nadšení z hudby, kterým jsem se rád nechal nakazit.
Texty máte v nějaké hatmatilce. (úsměv) Zkoušel jsem to nějak rozluštit, ale marně, nejspíš by to nesvedl ani Bedřich Hrozný, a to byla nějaká hlava, když rozluštila písmo starověkých Chetitů. (úsměv) Předpokládám, že ta podivná slova jsou Jirkova práce, s něčím podobným už přišel dříve v DARK GAMBALLE... Tentokrát jsou slova napsaná běžnými písmeny, ale jestli mají nějaký význam... Mají?
Desed:
Můj hlas na tomto CD se posunul do role jednoho z nástrojů, od začátku neměl ambici být vůdčí.
Slova, která jsem použil, jsou mojí reakcí na hudbu.
Pro toho, kdo má rád fantazii, mohou být tato slova jakýmsi mostem do Fantaziare.
Baví vás si z lidí trochu střílet, nebo je za oním tajným jazykem třeba záliba v různých záhadách typu Voynichova rukopisu?
Děláme si rádi legraci, srandu a nakonec i prdel, nebojíme se i řehtat.Nicméně vím, že Desed má rád Verneovky, porno, chodí na ryby a v nepolední řadě si rád vymýšlí písma a slovní spojení. Takže Voynichův rukopis klidně, proč ne?
Album vyšlo jako krásný digipack. Měli jste od začátku jasno, že nahrávka vyjde na fyzickém nosiči? V dnešní době řada kapel volí pouze digitální release a dál to neřeší. Chtěli jste, aby po vás zbylo něco hmatatelného, jste tak trochu staromilci?
Jsme staromilci, ale milujeme se rádi i s mladými.
Booklet je plný podivných obrázků, snad surrealistických. Kdo se ně postaral je sice v bookletu napsáno, ale nepřijde mi, že by šlo o častého autora metalové grafiky. Jak jste se k Massakovi dostali? Vybírali jste z hotových prací, nebo jste mu nechali volné ruce, aby na základě poslechu muziky „něco“ vytvořil?
Massak je ohňový muž. Jeho Fantazie je bezbřehá, stejně jako množství podpůrných prostředků, které za tím účelem konzumuje.
Grafika na celém obalu je jeho práce, byly ofoceny jeho obrazy a ty se pak různě kombinovaly.
Do prací na obalu mu kecal hlavně Otyn (zase), který se tváří jako vyhulená postavička se Southparku, ale má vše rozhodně pod kontrolou, je to Stalin Grindrocku.
Vypadá to, že jste docela vtipálci, když jste se v bookletu objevili coby Slunečník, Měsíčník a Větrník. Jak vás to napadlo? Líbí se vám pohádka Princ a Večernice? Nejde náhodou o porušení nějakých autorských práv? (úsměv)
Tohle je výplod Massaka a Otyna, chorých mozků, neschopných rozeznat realitu, potácejících se na křehké slupce příčetnosti.
Poslední větu otázky nemůžu přečíst. Soráč. (smích)
HELLYUM je vedeno jako studiový projekt. Proč to? Co vězí za „nekoncertováním“? Zaneprázdněnost členů, nebo složitost muziky, která by šla na živo jen těžko prezentovat?
V pohodě bychom to dali, ale chceme buď moc slávy, nebo nepředstavitelně hodně peněz.
Až nám to někdo dá, budeme o tom přemýšlet.
Je „Fantaziare“ jednorázová záležitost, nebo máte s HELLYUM další plány? Bude třeba záležet na tom, jakou odezvu materiál bude mít? Koukám, že se o distribuci kromě kooperujících vydavatelů starají i různé cizozemské kanály – máte zpoza hranic nějaké ohlasy na svou tvorbu?
Řekněme si na rovinu, že by se Svět neposral, ale byl by bez HELLYUMU o něco více tenký, placatý, míň barevný.
Ohlasy jsou za tu chvíli, co je „Fantaziare“ venku, doma i ve Světě parádní.
Dá se nějak definovat cílová skupina, která by měla vaši tvorbu tak říkajíc „sežrat“? Jaké kapely považujete za spřízněné duše a řekněme inspirační zdroje?
Kdo je znuděný z většiny současné hudby, by se u „Fanzariare“ mohl zastavit, koupit své ženě/dívce pistáciovojogurtovou zmrzlinu s lesními plody, na vrch dvě růžové lentilky a po té jít krmit labutě do parku.
Vzory nemáme, ale rádi se necháme zkopírovat, když na to bude někdo mít.
Jsme na konci, takže obligátní „jestli nezaznělo něco důležitého, sem s tím“...
Děkujem za tvúj čas a slovy klasika „dekemelekekele kukulumukululu hurahurahuraheee“.
Na otázky odpovídal nehrající kapitán kAramba, něco málo Desed a Menša. Zpovzdálí vše jistil Otyn.
RECENZE
https://www.facebook.com/hellyumband
http://bandzone.cz/hellyum
Byl krásný letní den a docela náhodou se u piva potkali Menša s Otynem a dostali nápad si jen tak nezávazně po letech zařádit. Docela překvapivě z toho setkání vzešel první song a z nadšení, které se dostavilo, padla dohoda o natočení kompletního materiálu v té době ještě s nejasnými cíli...
Sláva se do tebe zavrtá, když se jednoho dne probudíš jako prachobyčejné hovado, začne ti chybět.
Vezmeš poslední kytaru, kterou jsi neprodal, stoupneš si před zrcadlo a nacvičuješ pohyby.
Až to děláš levou zadní a jsi spokojený s výsledkem, napustíš si vanu a oholíš si koule dohladka.
Sláva tvé gesta pochopí a nenechá na sebe dlouho čekat.
Když jsem slyšel název HELLYUM, napadlo mě, že je to parádní jméno, ale hned taky, že kapel s takovým názvem určitě bude víc. Ale ejhle, metalová encyklopedie mlčí... Když vás tohle pěkné slovo napadlo, zkoumali jste, jestli už ho někdo použil? A jak jste na tohle slovo přišli? Měli jste víc nápadů, nebo padlo tohle a bylo „hotovo“?
Název HELLYUM vymyslel Desed poté, co mu Otyn přednesl své návrhy, které byly mírně řečeno jako z fofrškoly.
Tak se lekl, že bylo HELLYUM hnedle na Světě.
No a budeš se tomu divit, ale taky ho napadlo HELLYUM čeknout v google a encyklopediích.
Jak dlouho jste materiál na debut připravovali? Jak jste se dělili o autorství hudby a textů? Když vezmu v potaz dřívější působení instrumentalistů ve víceméně deathmetalových kapelách, tak jste se vydali jiným směrem... co vás k tomu vedlo?
Příprava materiálu trvala neuvěřitelné 3-4 měsíce a tvořilo se společně v režii Otyna a Menši, Desed do hudby vůbec nezasahoval, protože v té době makal na novém CD DARK GAMBALLE. Na každé zkoušce se nahrávalo, materiál se probral, vyladil do poslouchatelné verze a na další schůzce se mohlo jít na další píseň. V naší hudbě jsou slyšet vlivy z našich bývalých a současných kapel, ale tentokrát bez svázaných rukou a bez nějakých kompromisů. Proto jsme mohli popustit uzdu své fantazii a tvořit co nás zrovna napadne a hlavně baví.
Určitě je výhoda, že Otyn je majitelem studia (Davos), ve kterém jste nahrávali. Na druhou stranu má asi docela naplněný kalendář a na vlastní projekty pak nezbývá čas... Nebo se studio kvůli nahrávání s HELLYUM „zavřelo“ a práce pro zákazníky šla na nějaký čas stranou? Jak dlouho trvalo nahrávání a další práce na zvuku?
U Otyna bylo možné zpozorovat dětské nadšení, které postupně prorostlo v maniakální pohlcení hudbou.
Nahrávání a post produkce zabraly zhruba rok, návštěvy hospody Na Vlakáči byly intenzivnější, ale navzdory tomu práce ve studiu Davos byla plynulá a všichni byli happy.
Desed je docela zaneprázdněný s DARK GAMBALLE, kteří vydávají zhruba každé dva roky nové album i hojně koncertují... Brzdily tyhle skutečnosti přípravu materiálu, nebo Desed do komponování nezasahoval a přišel k hotové muzice a „jen“ album nazpíval?
Desed:
Já jsem přišel k prakticky hotovému, jen jsem dostal pár návodů, jak k hudbě přistupovat.
Taky je plné menu od Otyna:
„Hodne temny, vyvolávání satana, blackový ječák, Patton v Dillinger…, ne čeština, ne angličtina, Zlo.“
Tohle, prosím, je naprostá realita, opravdu mi tohle napsal.
Tak jsem poslal několik nástřelů. Menša závodně mlčel a Otyn měl neustálé připomínky.
Když jsme konečně našli cestu, jak postupovat, šlo už vše poměrně rychle.
Na písních jsem dělal cirka čtyři měsíce.
Jirko, v DARK GAMBALLE si moc nezařveš, na „Fantaziarii“ se k drsnému zpěvu „na plný úvazek“ po letech vracíš. Bylo pro tebe těžké začít zase řvát? Co je těžší – dobře čistě zpívat, nebo dobře řvát?
Desed:
Musel jsem hlasově oprášit své staré postupy, použité naposled na albu DARK GAMBALLE z roku 1998.
Protože nakonec to byly přesně ty polohy, které kluci chtěli.
Když to chceš dělat dobře, tak aby ti bylo rozumět, mít výraz, musíš makat u zpěvu i u řevu.
Upřímně u řevu se nadřu trochu míň.
Hlavní pro mě bylo, že jsem z kluků cítil až infantilní nadšení z hudby, kterým jsem se rád nechal nakazit.
Texty máte v nějaké hatmatilce. (úsměv) Zkoušel jsem to nějak rozluštit, ale marně, nejspíš by to nesvedl ani Bedřich Hrozný, a to byla nějaká hlava, když rozluštila písmo starověkých Chetitů. (úsměv) Předpokládám, že ta podivná slova jsou Jirkova práce, s něčím podobným už přišel dříve v DARK GAMBALLE... Tentokrát jsou slova napsaná běžnými písmeny, ale jestli mají nějaký význam... Mají?
Desed:
Můj hlas na tomto CD se posunul do role jednoho z nástrojů, od začátku neměl ambici být vůdčí.
Slova, která jsem použil, jsou mojí reakcí na hudbu.
Pro toho, kdo má rád fantazii, mohou být tato slova jakýmsi mostem do Fantaziare.
Baví vás si z lidí trochu střílet, nebo je za oním tajným jazykem třeba záliba v různých záhadách typu Voynichova rukopisu?
Děláme si rádi legraci, srandu a nakonec i prdel, nebojíme se i řehtat.Nicméně vím, že Desed má rád Verneovky, porno, chodí na ryby a v nepolední řadě si rád vymýšlí písma a slovní spojení. Takže Voynichův rukopis klidně, proč ne?
Album vyšlo jako krásný digipack. Měli jste od začátku jasno, že nahrávka vyjde na fyzickém nosiči? V dnešní době řada kapel volí pouze digitální release a dál to neřeší. Chtěli jste, aby po vás zbylo něco hmatatelného, jste tak trochu staromilci?
Jsme staromilci, ale milujeme se rádi i s mladými.
Booklet je plný podivných obrázků, snad surrealistických. Kdo se ně postaral je sice v bookletu napsáno, ale nepřijde mi, že by šlo o častého autora metalové grafiky. Jak jste se k Massakovi dostali? Vybírali jste z hotových prací, nebo jste mu nechali volné ruce, aby na základě poslechu muziky „něco“ vytvořil?
Massak je ohňový muž. Jeho Fantazie je bezbřehá, stejně jako množství podpůrných prostředků, které za tím účelem konzumuje.
Grafika na celém obalu je jeho práce, byly ofoceny jeho obrazy a ty se pak různě kombinovaly.
Do prací na obalu mu kecal hlavně Otyn (zase), který se tváří jako vyhulená postavička se Southparku, ale má vše rozhodně pod kontrolou, je to Stalin Grindrocku.
Vypadá to, že jste docela vtipálci, když jste se v bookletu objevili coby Slunečník, Měsíčník a Větrník. Jak vás to napadlo? Líbí se vám pohádka Princ a Večernice? Nejde náhodou o porušení nějakých autorských práv? (úsměv)
Tohle je výplod Massaka a Otyna, chorých mozků, neschopných rozeznat realitu, potácejících se na křehké slupce příčetnosti.
Poslední větu otázky nemůžu přečíst. Soráč. (smích)
HELLYUM je vedeno jako studiový projekt. Proč to? Co vězí za „nekoncertováním“? Zaneprázdněnost členů, nebo složitost muziky, která by šla na živo jen těžko prezentovat?
V pohodě bychom to dali, ale chceme buď moc slávy, nebo nepředstavitelně hodně peněz.
Až nám to někdo dá, budeme o tom přemýšlet.
Je „Fantaziare“ jednorázová záležitost, nebo máte s HELLYUM další plány? Bude třeba záležet na tom, jakou odezvu materiál bude mít? Koukám, že se o distribuci kromě kooperujících vydavatelů starají i různé cizozemské kanály – máte zpoza hranic nějaké ohlasy na svou tvorbu?
Řekněme si na rovinu, že by se Svět neposral, ale byl by bez HELLYUMU o něco více tenký, placatý, míň barevný.
Ohlasy jsou za tu chvíli, co je „Fantaziare“ venku, doma i ve Světě parádní.
Dá se nějak definovat cílová skupina, která by měla vaši tvorbu tak říkajíc „sežrat“? Jaké kapely považujete za spřízněné duše a řekněme inspirační zdroje?
Kdo je znuděný z většiny současné hudby, by se u „Fanzariare“ mohl zastavit, koupit své ženě/dívce pistáciovojogurtovou zmrzlinu s lesními plody, na vrch dvě růžové lentilky a po té jít krmit labutě do parku.
Vzory nemáme, ale rádi se necháme zkopírovat, když na to bude někdo mít.
Jsme na konci, takže obligátní „jestli nezaznělo něco důležitého, sem s tím“...
Děkujem za tvúj čas a slovy klasika „dekemelekekele kukulumukululu hurahurahuraheee“.
Na otázky odpovídal nehrající kapitán kAramba, něco málo Desed a Menša. Zpovzdálí vše jistil Otyn.
RECENZE
https://www.facebook.com/hellyumband
http://bandzone.cz/hellyum
