Rozhovor byl převzat z tištěného fanzinu Buryzone č. 21.Čau! Rozhovory s kapelama většinou začínají dotazem na jejich historii. Tak se tebe zeptám na tu tvoji. Vyrůstal jsi v hudebně založené rodině? V kolika letech jsi začal intenzivněji poslouchat muziku? Kdy jsi k tomu přičichl a jaká byla ta zlomová nahrávka?
Nazdar Bury, předně díky za prostor ve tvým kultovním plátku, je to pro mě čest.:-) Z mých rodičů žádný na nic nehrál ani nehraje. Táta prej kdysi v mládí vrzal na housle, ale ve finále je rozštípal na špalku. Tím skončila jeho hudební kariéra. Dneska poslouchá jako správný venkovský důchodce dechárnu a klasiku ze šedesátejch, jako Suchýho se Šlitrem a podobně, vlastně to poslouchal vždycky. Máma byla vždycky hodně založená na klasice, za mých mladých let to doma dost často hrálo, nevadilo mi to, ale ani mně to nějak nenaplňovalo, dneska na to s odstupem času koukám trochu jinak a některý klasický kousky s úžasem po letech poslouchám.
Zato můj děda, to byl vždycky muzikantskej harcovník. Odtud myslím, že se dědily ty geny.:) Od mládí hrál na spoustu nástrojů a zpíval v dechovce. A to hodně aktivně a poměrně na dost místech po Evropě. Procestoval s kapelou co se dalo, samozřejmě v rámci možností tehdejšího režimu. Jel si v tom fakt dlouho a prakticky s tím seknul až někdy před osmdesátkou, když zjistil, že už to prostě nedává. Na nějaký jeho kulatý narozeniny o něm byl dokonce asi hodinovej medailonek v rádiu.
Muziku jsem intenzivně začal poslouchat cca kolem jedenácti, dvanácti let. Bylo těsně po revoluci, vyvalilo se spousta kapel jak z našich luhů a hájů, tak ze zahraničí. Poslouchali jsme všechno, co se dalo a figurovala v tom elektrická kytara:-), takže českej a cizí metal, punk, grunge, HC… prostě všechno.
Myslím, že na formování mojeho hudebního vkusu kolem třinácti, čtrnácti měl taky celkem velkej vliv můj bratr, kterej je o skoro čtyři roky starší a tahal domů nahrávky všeho možnýho, takže jsem jako poměrně mladej smrad měl přehled o mezinárodním HC a punku. Pamatuju si to jako by to bylo včera, jak jsem sjížděl na vinylech ty první kompilace jako Rebelie punk'n'oi a Hard core rebelie, Epidemie, Akce punk, desky od MICHAEL'S UNCLE, LUES DE FUNES, EXTIP a podobný pecky, který bratr z pracně našetřených peněz z kapesnýho kupoval. Do toho jsem byl už vlastníkem nahraných MC kazet různých žánrů. Myslím, že úplně první kazeta byla S.D.I. “Sign Of The Wicked“ od bratránka – pro mě neskutečně dobrá deska dodnes (U mě je to nahraná kazeta č. 6. Šílený pak byl jejich koncert v lednu 1991 v Ostravě! – pozn. Bury). Pak následovali různý věci jako Grindcrusher mix, MACABRE atd. To už mi ale bylo tak kolem šestnácti.
Zlomová nahrávka… bylo jich určitě víc, ale myslím, že to byli právě ty S.D.I., pak samozřejmě “Nevermind“ od NIRVANY, to jsme všichni sjížděli celou poslední osmou třídu na základce a kdo nad tím ohrnuje nos, tak ať si trhne nohou, pro nás to byla prostě pecka.
Kdy ses rozhodl, že chceš hrát v kapele a že to bude zrovna kytara? Jaké byly začátky? Jsi samouk nebo jsi (třeba na jiný nástroj) chodil do hudebky?
V kapele jsem chtěl hrát zhruba od svých třinácti, kdy jsem si koupil první elektrickou kytaru značky Jolana. Do tý doby jsem mydlil kotlíkárny na španělu, dokonce jsem chodil skoro dva roky do kurzu, od sedmý třídy napřed k soukromníkovi a pak v rámci hudebního kroužku na škole. Elektrická kytara tak byla takovým přirozeným pokračováním. I když mi kdysi povídal děda, že mě chtěl zapsat na bicí… škoda no, bicí mně baví, nějakej čas jsem na ně i hrál v takovým místním bandu. V mládí jsem se taky učil hrát na zobcovou flétnu, dospěl jsem do stádia, kdy jsem byl schopnej zahrát “Hřej sluníčko, hřej“, a tak jsem s tím seknul na vrcholu kariéry… v nejlepším se má přestat, ne?:)
S jakou kytarou jsi začínal a kam až jsi to dotáhnul v současnosti? Máš nějaký vysněný nástroj?
Takže, jak už jsem psal o něco výš, první kytara byla Jolana Iris, druhá byla opět Jolana, typ Galaxis, další v pořadí byla kytara Delta, což byla levnejší kopie Kramerky, na kterou jsem samozřejmě neměl, jelikož jsem byl student na průmyslovce, a tak mi na ní půjčila tenkrát máma. S tou jsem vydržel poměrně dost dlouho, koupil jsem do ní kvalitní snímač, aby to nějak hrálo. Potom ale nastal zásadní zlom, když jsem se zamiloval do kytar tvaru SG. Takže hned, jak jsem na to měl, koupil jsem SGčko od Epiphone, v tý době za fakt velký prachy – cca 14.000,-. Tu kytaru používám doteď a nehodlám se jí nikdy zbavit, hraje jak kráva. Potom jsem vyšmelil Deltu za model Flying V od firmy Samick, která se válela jednomu známýmu doma. Hrál jsem na ní celkem dlouho v GRIDE. Má sice šílenou barvu, ale na to kašlu. Potom jsem si jako náhradní kytaru pořídil zase SG, tentokrát od Fokuse. Musím uznat, že tahle kytara se jim fakt povedla, ač poměrně levná, hraje perfektně. Pak jsem se hecnul a objednal si z Ameriky originál SG Standard od Gibsona. Byl to naprostej orgasmus, když jsem na to poprvý zahudlal. No a poslední úlovek jsem si přivezl z našeho prvního US tour s GRIDE v roce 2010. Je to Gibson model RD Standard, hodně starej, pro mě zcela zásadní srdeční záležitost. Byl to asi osud. Pro tuhle kytaru si pět minut po tom, co jsem jí koupil, nakráčel do krámu v Chicagu týpek s tím, že jí musí mít pro kámoše. No, měl smůlu.
Myslím, že jsem si v tomhle směru splnil svoje sny, samozřejmě bych si rád koupil další a další kytary, modelů, co se mi líbí je hodně, ale co zas s nima. Myslím, že pět kytar plus jedna basa doma stačí. A navíc se taky nedá říct, že by to byla nějak levná záležitost, že jo.
Co tvoje vzory, vlivy…? Jako malý jsi chtěl být jako Jeff Hanneman nebo jako Johnny Ramone?
Čéče, vlastně ani nevim, jako malej jsem chtěl bejt kosmonautem. Pro mě je asi v Čechách největší kytarovej king Michal Pavlíček. Jeho hra je super, jeho nápady bomba, první dvě desky od PRAŽSKÝHO VÝBĚRU a desky od STROMBOLI jsou pro mě top, minimálně českej. Další, koho bych měl určitě jmenovat, byl Piggy z VOIVOD. Svého času jsem si na jeho stylu hry opravdu ulítnul a dost mě to ovlivnilo. Fakt moc velká škoda, že už to má za sebou, myslím, že by ještě spoustu perfektní muziky vyplodil.
Samozřejmě aktuálně si tě nejvíc lidi spojují s GRIDE, ve kterých hraješ už spoustu let. Nemrzí tě trochu, že to je v podstatě na úkor domovské DEZINFEKCE? Že je kapela, kterou jsi před lety s bráchou zakládal, trochu v ústraní?
Jasně, v GRIDE už to kroutím jedenáctej rok, kurva to to letí, hrůza. Ohledně DEZINFEKCE… jen pro úplnost, nejsem zakládající člen, nastoupil jsem do kapely až po dvou letech od vzniku. Ale i tak už tam hraju nějakých 22 let, ty bláho, člověk si to ani neuvědomuje. Neřekl bych, že je něco na úkor něčeho. Nemyslím si ani, že je DEZINFEKCE nějak extra v ústraní. Mám pocit, že v poslední době se dění okolo DEZINFEKCE spíš rozvířilo. Odešel starej bubeník, přišel novej, nahráli jsme desku, přišel druhej kytarista, zase odešel, přišel jinej. Takže se furt něco děje a máme se na co těšit. Koncertů jsme v poslední době sice moc neodehráli, ale to je daný tím, že bubeník měl loni v létě úraz nohy, což nás na půl roku ochromilo, v lednu 2015 jsme pokřtili desku, bohužel bubeník musel ještě na vyndání drátů z haksny, ale v současný době už je OK a od jara už zas drtíme kluby a festivaly ve čtyrech. Jasně, působením v GRIDE jsem určitě vešel v širší povědomí, ale DEZINFEKCE je muzikálně jinde a osobně nepreferuju ani jednu ani druhou kapelu, hraní v obou mně baví a naplňuje, jinak bych už asi určitě jednu nebo druhou poslal k vodě. Léta funguju na modelu domlouvání koncertů pro obě kapely hodně dlouho dopředu, někdy nastane kolize, ale šlape to, hrajeme dál a doufám, že ještě dlouho budeme.
Nedávno konečně vyšlo nové album DEZINFEKCE… Takže co nám k němu řekneš? Proč to trvalo tak dlouho a jak jsi s ním aktuálně spokojený?
Řeknu vám k tomu to, že byste ho měli mít všichni doma.:)
Trvalo to dlouho, to je fakt, ale byly pro to pádný důvody. Předchozí deska nám vyšla koncem roku 2008, pak jsme ještě nahráli dva kousky na kompilaci Posloucháte jižní Čechy v roce 2009. No a na konci roku 2011 jsme se bohužel rozešli s naším dlouholetým bubeníkem Flashkou. V tý době jsme měli vymyšlený asi dva nový songy, my nejsme zas tak extra plodný a v podstatě jsme i dost líní. Odehráli jsme výroční koncert k oslavě dvacátin kapely v listopadu 2011 a finito. Přemýšleli jsme i o úplném konci, ale nakonec jsme si řekli, že bysme ještě nějakej čas chtěli trápit lidi okolo sebe, a tak jsme začali hledat novýho bubna. Nebylo to vůbec lehký, ale podařilo se a na jaře 2012 jsme přivítali Lukáše, se kterým trvalo pár měsíců sehrání starých věcí, aby se daly hrát koncerty. Přes léto jsme objeli nějakej ten festival a zhruba od podzimu jsme pak začali dělat na nových věcech, který jsme měli hotový tak za rok a na jaře 2014 jsme je šli nahrát. Nahrávka byla po zvukový stránce finálně hotová v létě 2014. Pak už se jen čekalo, až bude vydavatel mít na vydání prostředky a hlavně až na nás přijde řada, přeci jen má systém a pořadník na vydávání, takže na nás se nakonec dostalo koncem roku a v lednu 2015 byly desky vylisovaný. Když si to tedy spočteš, samotná tvorba a vznik desky nebyl až tak dlouhej, prodleva byla zapříčiněná personální rošádou v kapele.
Jinak s deskou jsem spokojenej, myslím, že zvukově i nápadama je to za mě asi nejvíc za celou dobu existence, ale to muzikanti říkaj asi vždycky o nový desce, že jo.:)
Každopádně si myslím, že pro hodně lidí to bude o dost tvrdší a rychlejší materiál, než byli v minulosti od nás zvyklí, ale tak jsme to v ten moment cítili a chtěli to tak udělat, takže se stalo a myslím, že s výsledkem jsme spokojeni. Na zvuk desky měl taky určitě vliv výběr studia, Hellsound Jendy Kapáka je parádní místo a hrozně rád tam jezdím, koneckonců jsme tam zaznamenali i poslední materiál od GRIDE. Honzovo princip a postup práce na nahrávce je stoprocentní a prvotřídní.
Navíc jsme v létě 2014 na tom samým místě ještě nahráli dva songy na kompilaci Na krev, kde se sešlo pět suprových kapel. Tahle kompilační deska se myslím hodně povedla a jsme opravdu rádi, že jsme se zúčastnili. Takže za nás byl rok 2014 asi nejhektičtější období v kapele, co se týče nahrávání.
Za tu spoustu let jsi hrál se spoustou dalších kapel (např. INGROWING, BUT). Můžeš se o všech zmínit, kdy to bylo a jestli, tak na kterých nahrávkách ses podílel? Takže vlastně i taková tvoje diskografie:). Bereš to jenom jako výpomoc, něco jako najatý muzikant, nebo k tomu vždy přistupuješ jako plnohodnotný člen a ke všem těm stylům máš blízko?
Uuuuuffff, to je ale otázka. Hmmm, těch kapel bylo celkem dost, tak se pokusím se rozpomenout na všechny.
Takže kdysi dávno jsme, spolu s dalšíma kámošema, založili kapelu P.B.J.P., což je v podstatě cover band starých punk a HC kapel z Čech i ciziny. V roce 1999 jsme nahráli po vítězství v jedné regionální soutěži kapel v rámci výhry asi šest songů v Budějcích ve studiu Prodigy a pak k tomu ještě přidali záznam živáku z festivalu Open Hell ve Volyni, kde s náma zazpíval Kája Bouša z legendárních TELEX asi deset songů právě od TELEXU, kteří v té době byli ve stádiu hybernace. Udělali jsme pár pálených CD, dnes v podstatě nesehnatelných, ani já ho nemám, haha. Kapela se oficiálně nikdy nerozpadla, ale v podstatě funguje velmi sporadicky, tak jednou za rok. Já to ani nevnímám jako regulérní kapelu.
Taky jsem byl někdy v druhý půlce devadesátejch let u zrodu kapely SLAVES OF SYSTEM (zkráceně S.O.S.), ale v zápětí po vzniku jsem odešel, nebyl na to totiž čas a kluci hráli sami. Po letech jsem se na čas vrátil, ale jen jako výpomoc za odejitého kytaristu. Žánrově to byl crust HC punk. Dneska je kapela nefunkční.
Pak jsme spolu s bratrem a dalšíma kámošema založili bandu s původním názvem R.F.A., což znamenalo Rotting Finger in the Asshole. Časově to bylo zase někdy koncem devadesátých let. Byla to čistá sranda, hity od Rottrový, předělaný do punku a podobný kraviny, časem se to přetransformovalo na název T.B.C. (Teror Brutálních Cyklistů), změnili se i lidi v kapele, jen já a brácha jsme zůstali a repertoár byl stále složenej z různě pokroucených melodií a coverů různých kapel a interpretů. Kapela měla ryzí mejdanovej charakter, žádný umění ani ambice. Její fungování jsme slavnostně ukončili někdy v roce 2009 demolicí kytar po vystoupení.
Na přelomu tisíciletí jsme spolu se spřízněnejma náturama založili kapelu CRIPPLED s nejasným cílem a nejasným žánrovým zaměřením, ale asi po roce se z toho vyvinul takovej neumětelskej HC mixnutej metalem (ale je třeba to brát s velkou rezervou, haha). Nazvali jsme si to po svým forest music. Hrál jsem tam na bubny, což byla pro mě příjemná zkušenost, bicí jsou můj velmi oblíbený nástroj. Po pár koncertech, hektarech vyhulený trávy a hektolitrech vychlastanýho piva jsme se rozhodli v roce 2003 udělat nahrávku. Pojali jsme to jen jako demo, nahrubo nahráli a smíchali ve studiu u Reny z LOCOMOTIVE ve Větřní a pak se pro pocit neúnosné slávy rozpadli.:) Nikdo to dnes v podstatě nezná, až na pár výjimek z našeho okolí.
Zhruba ve stejný době mě požádal Brožík z kapely SVINĚ, jestli bych nezaskočil za jejich kytaristu, kterej odletěl na měsíc do Ameriky, na dvě akce po letních festivalech. Domluvili jsme se a zůstal jsem v kapele nastálo na dobu několika let a nahrál s nima dvě desky a pár songů na kompilaci. Pak jsem to musel z důvodu časový tísně utnout, jelikož už jsem byl členem GRIDE a nějak jsem to nestíhal kloubit dohromady.
V letech 2012 a 2014 jsem hrál dvakrát záskok za kytaristu u grindových legend INGROWING, odehrál jsem s nima festivaly Pod Parou a Brutal Assault v roce 2012 a výjezdy do Štrasburku a do Ženevy v roce 2014.
No a posledním angažmá bylo hraní s grind drtičema BUT na asi čtyřech akcích koncem roku 2014. Dál už asi nic. Myslím, že i tak toho bylo dost.
Jinak jsem k dočasným působením v kapelách přistupoval spíš jako host a nechtěl jsem nikdy do ničeho zasahovat, to jsem radši nechával na regulérních členech kapely. No a vždycky mě to samozřejmě bavilo, jinak bych do toho nešel ani v jednom případě.
Zahrál sis jak na malých pódiích, tak na velkých festivalech. Taky všude možně po světě. Jak vnímáš tyhle rozdíly? Co třeba srovnání ČR-západní Evropa-USA…? Na jakém nejšílenějším místě jsi kdy hrál?
Osobně preferuju menší kluby, je tam přátelštější atmosféra a lidi maj k sobě s kapelou tak nějak blíž, navíc mi menší prostory sedí líp i po stránce zvuku. Velký sály nebo obří pódia mi občas vadí a necítím se na nich moc dobře. Samozřejmě jsem si jich vyzkoušel dosyta. Výjimkou je asi Obscene Extreme, což je festival s poměrně velkým pódiem, ale tam se vždycky cítím tak nějak v pohodě.
Rozdíly mezi ČR, západní Evropou a USA… no hodně záleží na místě a náladě, nedá se to vztáhnout takhle všeobecně. Například v západní Evropě se mi líbí ve většině případů přístup organizátorů, vše je dané, víš, kam si můžeš dát cajky, víš, že máš kde spát, dostaneš najíst, napít, ten servis je přeci jen ještě na lepší úrovni než v ČR… i když se to už skoro začíná vyrovnávat. Rozdíl je asi hlavně v tom, že v cizině máš tenhle servis i třeba ve squattu, v Čechách zatím spíš jen na oficiálních místech. Možná se to jeví jako blbost, ale když jsi na turné, tak po týdnu už fakt takovýhle věci s radostí uvítáš. Je to fakt super, když si můžeš před koncertem nebo i po něm někde v klidu odfrknout a nemusíš dřepět v zahuleným klubu v kraválu. Když my pořádáme akci, tak se snažíme o maximální komfort zúčastněných kapel, aby měli kluci co pít, najedli se, měli kam složit aparát a měli kde přespat. Mně to připadá normální, ale občas se to někde prostě nezdaří. I to se může stát. Ale jak říkám, i u nás se situace hodně, ale hodně, zlepšila, takže si vlastně není na co stěžovat.
Co se týče USA, tak by se dalo napsat v podstatě to samé, ale byli jsme například celkem udiveni, když jsme poprvé přiletěli do Států, že je možné hrát i v poměrně velkých prostorech, s poměrně dost známýma kapelama a pro dost lidí bez nazvučenýho aparátu. Například koncert v San Franciscu, kterej pořádali kámoši z VÖETSEK, byl v klubu pro nějakých cca 400 lidí, což je podle mě celkem velkej prostor. O to víc jsme byli překvapení, že se nezvučilo, jen zpěvy. No každopádně zvuk byl hroznej a lidí mraky, takže ve finále jsme z toho byli celkem zklamaní, i když posluchači byli očividně spokojeni. To se na tour ve Státech stávalo celkem často, že nebyl zvukař, někdy to nevadilo, hlavně v malých prostorech, někdy, jako například v tomhle případě to bylo dost na píču.
A k tomu nejšílenějšímu místu bych mohl asi dát příklad opět z Ameriky, ale v dobrém. Hráli jsme v Minneapolis v oficiálním klubu, hned po koncertě se sbalili cajky a přejelo se do obytné čtvrti plné dřevěných rodinných domů. V sklepě jednoho z nich se pak konal další koncert, kde hráli GRIDE, P.L.F a ještě jedna místní kapela. Sklepem se nedalo projít, jak byl nacpanej, a když jsme začli hrát, bylo to tam jak v pračce na prádlo… brutální mosh pit a masakr. Hrozně jsem si to tenkrát užil, i když jsem si už při příjezdu na místo myslel, že bych šel raději spát. Navíc další den jsme hráli v Chicagu a koncert byl na skoro stejným místě, tj. ve sklepě rodinného domu, kde to při našem setu vypadalo, jako když tam vlítnul roj včel. Afterparty v domě plným mexikánců a nocleh ve videomístnosti s partou zhulených děcek, koukajících na porno, byla už jen třešnička na dortu.:) Byla to fakt sranda, hrozně rád na to vzpomínám a vrátil bych se tam okamžitě zpátky.
S DEZINFEKCÍ byl určitě jedno z nejšílenějších míst prostor Podskala ve Spišské Nové Vsi. Dorazili jsme do ulice, kde klub měl bejt, ulici lemovaly po obou stranách zástupy Rómů, opravdu hodně moc. Nevěděli jsme, jestli jsme na správným místě a popravdě jsme byli trochu vylekaní, ale pak jsme při druhé objížďce uviděli vrata a vjezd do areálu bývalé továrny nebo co to bylo. Klub byl v takovým tom dlouhým baráku, ze kterých byly například sestavený komunistický lágry. Uvnitř místnost na spaní, místnost na hraní, místnost na chlastání a záchody. Zvukař, kterýho jsme ihned přejmenovali na Rasputina (fakt tak vypadal), měl jednu nohu dřevěnou a kolem něj pobíhalo asi tak deset psů. Nakonec dorazily i další kapely a lidí bylo taky poměrně dost. V baráku se svítilo svíčkama. Po dotazu nám bylo sděleno, že se jede na agregát a je málo benzínu, takže proto svíčky, aby palivo stačilo na koncert.:-) Už se nachýlil čas k hraní, vylosovali jsme si fakt pořadí snů, tzn. s DEZINFEKCÍ první a s T.B.C. poslední. Pořád se ale nic nedělo. Když už bylo asi deset, šli jsme za zvukařem, co jako má bejt. Ten právě dopíjel první litr rumu a říkal nám zastřeným hlasem, že mu chýbá taký káblik a bez něj že to nejde. Takže jsme to vzali do svých rukou a spolu s ostatníma kapelama to nějak dali dohromady a začli kolem jedenáctý večer hrát. Hned po setu jsem si šel lehnout, byl jsem unavenej. Najednou mně brácha budí, a že jdeme hrát s TBC. Poslal jsem ho do háje, že v klubu už nemůže nikdo bejt, byly totiž čtyři ráno. No nakonec jsem vstal a šli jsme hrát. Klub byl plnej lidí.:-) Sice ožralejch na maděru, ale byli tam a náramně se bavili. Zvukař byl po dopití druhýho litru rumu v životní formě a zvučil poměrně solidně. Koukal jsem na to jak blázen. Takže nakonec poměrně dobrá akce.
Máš tušení, kolik jsi za ty roky vůbec odehrál koncertů? Kdy to bylo poprvé? Trpěl jsi trémou, která po letech vymizela? Určitě máš spoustu historek… hodíš nějaké do placu?:)
Heh, ty bláho, to fakt netuším, těch koncertů mám už na hrbu asi opravdu hodně, poprvé v roce 1993. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když to číslo hrubě odhadnu na možná skoro tisícovku. Počítám samozřejmě koncerty se všema kapelama, ve kterých jsem kdy hrál. Ale to fakt střílím od boku, možná míň, fakt nevim, nevedu si žádnej seznam. Je pravda, že v posledních letech jsme s hraním trochu zvolnili, přeci jen už nejsme tak úplně mladí a neklidní, jako kdysi:-), a hlavně máme všichni závazky, manželky, přítelkyně, děti. Nejde to už tak často… a ani nechceme.
Co se týče trémy, tak tu už asi v podstatě neznám, nějak to létama přestalo samo, no někdy tedy mám takovej ten divnej pocit kolem žaludku, ale je to většinou na nějakých obřích akcích a jen lehce.:)
Historek je spousta, ale není tak úplně jednoduchý si je vybavit, většinou mi najedou na základě nějakýho impulsu, kterej mi to připomene. Ale tak jedna za všechny, která se částečně odehrála i v Ostravě. Vyrazili jsme si jednou takhle na prodlouženej víkend na dva koncerty do Ostravy a na Slovensko. DEZINFEKCE a SVINĚ – svýho času nejčastější způsob výjezdů na delší trasy. Přijeli jsme do Ostravy. Hrálo se v nějakým divadle na náměstí, sorry, neznám jméno ani divadla, ani náměstí. Sestava kapel byla celkem pestrá, bohužel se už taky nerozpomínám na všechny jména, každopádně tam stoprocentně hrála KULMA a snad i SHEEVA YOGA, ale to už si cucám z prstu, fakt, minimálně Skulda tam byl určitě, haha. No nicméně na DEZINFEKCI přišla řada kolem desáté hodiny večer. Asi tušíš, v čem byl problém. Po čtyrech songách dovalili policajti, že musíme skončit, nebo alespoň ztlumit produkci, což dost dobře nešlo, vzhledem k tomu, že se zvučili jen zpěvy. Takže konec šlus a odjezd na nějakou vesničku poblíž Ostravy, kde jsme do rána konzumovali slivovici od pana domácího.
Druhej den jsme se rozloučili a valili směrem Topolčany s vidinou spravení chuti ze včerejšího nepovedenýho večírku. Kluci z ILEGALITY pořádali festival v areálu kempu Duchonka poblíž města. Měli tam hrát kromě nás právě ILEGALITY, ČAD a ještě asi tři kapely. Místo super, lidí málo, klíšťat hodně, organizace žádná. SVINĚ prozíravě uzmuli první místo a odehráli set pro cca pět lidí. Po nich to odmastila slovenská kapela MAD CULT, zhruba pro stejnej počet lidí. No ale hrálo jim to skvěle. Pak byli na řadě ČAD a pak DEZINFEKCE. Ale takovou brutální bouřku, co přišla během pár minut, jsem dlouho neviděl. Skoro to rozebralo pódium, zvukař rychle sbalil aparát a zmizel. Takže jsme tam zůstali samotné kapely z Čech plus kluci z ILEGALITY, který nejvíc řešili problém, kde dostatečně a rychle vychladit flašku borovičky. Asi si dokážeš (nebo možná taky ne) představit, jak jsme byli nasraný. Já tedy určitě. Ožral jsem se jak dobytek a celou cestu zpátky jsem zvracel z okýnka dodávky. Já jsem měl takový období, kdy jsem na Slovensku (a hlavně v jeho východní části) nějak nezvládal alkoholický eskapády a prozvracel několik dní. Už jsem se tam skoro bál jezdit.:) Z hlediska kapely byl tenhle výjezd opravdovej víkend snů. Ale co naděláš, oklepali jsme se a táhli tu káru zas dál.
(Já myslím, že je to napsáno celkem trefně. Můžu být maximálně konkrétní, že to byla Stará Aréna, náměstí Masarykovo. DEZINFEKCE "hrála" tuším až po půlnoci, spali jsme na chatě u Kurta v Brušperku. Na tom fesťáku jsme měli jídlo jako rohlíky a pomazánky, které byly fikaně schovány pod pódiem, kde už ho začali ochutnávat mravenci. Voda na pití tam byla též, ale měla tak 60 stupňů. Kluci z ILEGALITY problém s chlazením borovičky řešili už od začátku, takže moc neřešili vybíraní vstupného, což se myslím promítlo i v honoráři kapel… něco slíbeného… něco jiného předáno… Ale pravda je, že lidí tam fakt bylo hodně málo! Bouřka byla fakt hooodně luxusní!!! Tuším, že právě Pufffy (pokud se pletu, tak velké sorry) si v noci rozhodil spacák na pódiu a jak měl divoké sny, tak se v něm skutálel z pódia a zachytil se v takové té boční síťové "stěně". Cestou zpátky nás na hranici odstavili celníci, jestli neodvážíme nějaký slovenský národní poklad. Nejdřív chtěli papíry jen po Brožíkovi, který řídil, ale jak viděli tu grcku od okýnka spolujezdce až na konec dodávky tak jsme se museli legitimovat všichni. Nejdřív byli rozhozeni z toho, že trvalá bydliště měla celkem slušný rozptyl a pak se jeden ptal, jestli kluci z Budějic neznají nějaké týpka. Když mu to odkývali, tak nás pustil. Prý se jednalo u nějaké místního hitmakera ve stylu Michala Tučného… - pozn. BeeSee)
A co tvůj první koncert? Nezapomenutelný zážitek a velká tréma?
První koncert jsem hrál v létě 1993 v Chlumu u Třeboně na narozeninový párty bubeníka místní punkové kapely. Trému jsem samozřejmě měl, ale vyprchala ze mě během pár chvil a s přibývajícím množstvím alkoholu v krvi. Bylo mi čtrnáct nebo čerstvě patnáct, to nevím jistě, jelikož jsem narozenej na konci července a po těch letech si nepamatuju, jakej měsíc ta akce byla, každopádně takovým způsobem jsem se do tý doby asi neopil. Představ si, že v půlce songu k tobě připoguje totálně ožralej punker a přitlačí ti lahev rumu na hubu. No co jsem mohl dělat… chlastal jsem, viď. Pamatuju si, že ráno to na sále vypadalo, jak na poli po bitvě u Lipan, totální apokalypsa, hehe. Určitě na to nikdy nezapomenu, bylo to přeci jen poprvé.
Co tvoje další koníčky? A co máš vůbec za školu, jakou děláš práci a tak? Co třeba sport? Sleduješ, dělal jsi nějaký?
Koníčky už kromě muziky v podstatě žádný moc nemám, nepočítám-li alkoholismus (a i ten už není takovej, co bejval dřív), dříve jsem zvučil v jednom budějckým klubu. V současný době mě sem tam někdo osloví o výpomoc se zvukem, což mně hodně baví, ale není na to moc čas. Poslední tři roky jsem strávil skoro všechen volnej čas na budování bydlení, koupili jsme totiž mobilheim, dal na něj novou střechu, zateplil ho, postavil k němu pergolu a všeobecně ho upravil k tomu, aby se v něm dalo bydlet. Oženil jsem se a aktuálně čekáme prvního potomka.
Vzděláním jsem elektrikář a to hned třikrát, jelikož jsem nejdřív vystudoval elektro průmyslovku a pak už při zaměstnání jsem si udělal výuční list a posléze vysokou školu. Skončil jsem s bezvýznamným titulem Bc. Paradoxně se ale v současnosti tím, co jsem studoval, vůbec neživím. Prací jsem prošel hodně, nejdřív jsem byl ve skladu, pak jsem byl nákupčí, pak civilka, potom zase na chvíli sklad, pak jsem měřil radonové riziko pozemků a další geofyzikální záležitosti. Jedenáct let jsem seděl v kanceláři a projektoval vzduchotechniku, až do loňského léta. Pak jsem měl takovou pracovní rošádu po různých firmách, kde jsem byl jako technik, konstruktér, až jsem se rozhodl, že vlastně z tý kanceláře chci vypadnout, tak jsem se domluvil s jedním známým a nyní jsem v podstatě obchodní cestující a obrážím autem téměř celou republiku. Není to ale pozice jako klasickej obchoďák, pro mě je to oproti předchozím místům v postatě relaxační záležitost bez stresu. K tomu navíc stále projektuju ve spolupráci se svým bývalým kolegou. Mám tedy dvě živnosti, jsem v současnosti osoba samostatně výdělečně činná. Co bude příští rok? Uvidíme, zatím nemám představu.
Sport? Děkuji, nemám zájem! V dětství jsem chodil chvíli na karate a na fotbal. Všeobecně nemám rád kolektivní sporty, jejich sledování v televizi možná ještě víc. Nemám k tomu vztah a nebaví mě to ani trochu. Jediná aktivita, kterou bych se přiblížil sportu, je jízda na kole, to mně celkem baví, ale jsem taky pěkně líná svině, takže extra často to neprovozuju.
Jaká hudba tě oslovuje, co hodně aktuálně často posloucháš? FAITH NO MORE chystají novou desku. Těšíš se? Jestli přijedou do Evropy, vypravíš se? He, však víš, na co narážím…:)
Hele, v podstatě můžu říct, že muziku rozlišuju jednoduše – baví/nebaví. A je celkem jedno, co je to za styl. Jasně, nemám rád disco, techno, dechovku a hovna, který produkuje TV Šlágr.
Poslouchám mix prakticky všech stylů - death metal, grind, sludge, hard core a punk od všech možných interpretů. Trochu se mi teď zajídá thrash metal, asi kvůli jeho vlně popularity ve scéně, jinak starej thrash mám rád.
Teď nedávno jsem koukal, že zas obnovili existenci REFUSED, jejichž starý desky bezmezně uctívám, ale právě tím, že se po předloňským, časově omezeným reunionu a slibu, že to byla záležitost jedinečná a finální, zase dali dohromady, mě hrozně zklamali. Myslel jsem, že zrovna oni si budou stát za svými názory a prohlášeními, když byli tak radikální ve svých postojích. No bohužel, už tak radikální asi nebudou, hoši. Jak jsem se před dvěma lety pídil po tom, abych je viděl naživo, což se mi dvakrát podařilo, tak teď mě jejich aktivity nechávaj úplně klidným a bez zájmu.
Na novou desku od FAITH NO MORE jsem samozřejmě zvědavej. Ať si říká kdo chce co chce, tak to byla kapela, která určovala a ustanovila směr a styl muziky, kterou předtím nikdo nehrál a v postatě nemají konkurenci. Navíc mám fakt rád skoro všechny věci od Mika Pattona.On je pro mě osobnost, která se nebojí žádnýho experimentu a v podstatě všechny jeho hudební produkty mě baví, jak pohodičky, tak noisový záležitosti.
Jestli se na ně vypravím? No uvidíme, mají zas bejt na Rock For People, na to zřejmě v otázce narážíš, tak tam už asi ne, haha.
Po tolika letech hraní máš ještě nějaké cíle, kterých bys chtěl dosáhnout nebo už hraješ jen tak pro zábavu a větší ambice přenecháš mladším?
Ambice… já ti nevím. Když jsem začínal hrát na kytaru, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že se skrz to někdy podívám mimo republiku, natož za oceán. V tomhle směru jsem spokojenej, i když míst, kam bych se chtěl kouknout, je mraky. Nabídky by i byly, ale je to dost těžká záležitost. Jsme v kapele každej jiná nátura a každej z nás má taky jiný závazky, starosti a možnosti, takže co bych chtěl já je jen přání. Není vůbec jednoduchý dát dohromady cirkus v podobě tour někam na druhou stranu zeměkoule v pěti lidech, problém jsou jak finance, tak čas. Máme přítelkyně, manželky, děti a ne každej má možnost si ušetřit nějaký peníze stranou na tři tejdny mimo Evropu. V tomhle obdivuju třeba kluky ze SEE YOU IN HELL, že jsou schopný to vždycky nějak dát dokupy. Pevně doufám, že ještě s GRIDE poletíme do USA, na třetí tour, nebo klidně někam jinam, že s DEZINFEKCÍ si dáme zas po letech nějaký Euro tour. Rád bych taky nahrál nějaký další desky, s oběma kapelama. A hlavně bych rád dál hrál, co nejdéle to bude možný.
Dík moc za odpovědi a závěr je na tobě…
Klasická fráze na konec? No tak fajn. Díky moc za prostor v zinu a že sis vzpomněl zrovna na mě.
Jinak lidi… neseďte, kurva, doma na zadku a choďte na koncerty, podporujte kapely, jak lokální, tak kapely na tour… dřepění doma a poslech muziky na internetu je vo hovně, placebo, který nikdy nemá šanci nahradit živej koncert. Howgh!!!
http://www.gride.wz.cz/
http://bandzone.cz/dezinfekce
