Nejbližší koncerty
  • 09. 07. 2022VYSTOUPÍ: AC/DC CZECH TRIBUTE, PURPLE MANIA, DEAD DANIELS...
  • 09. 07. 2022Zputnik (punk-electronica) Rissla (symphonic hard rock) ...
  • 12. 07. 2022V Rock Café Southock se uskuteční výjimečný koncert roku ...
  • 16. 07. 2022Motosraz Bahno Louny 2022 - Motorhead CZ Revival, Blue Ro...
  • 16. 07. 2022Vystoupí kapely: Plexis, Jaksi Taksi, Appel Juice, Nízká ...
  • 22. 07. 2022ETEF – Enter The Eternal Fire festival, 22.-23. 7. 2022 ...
  • 22. 07. 2022Páteční deathmetalový večer ve společnosti kapel : BLOODP...
  • 23. 07. 2022OpenAir koncert pražské rockové kapely Dead Daniels v měs...
ETEF 2022

AZZIARD – Vésanie CD 2014, Mortis Humanae Productions

Druhé album francouzských AZZIARD je plné černého death metalu. Už během prvního poslechu si dokážu představit, jak stojím s CD v ruce před samotnou bránou do pekel. Tmavě zabarvený smrtící kov je zahrán s grácií, zkušenostmi a cítím z něj rouhání z každého tónu. Slyšet jsou zde jak vlivy polských kapel (starých BEHEMOTH, HATE), tak klasická skandinávská škola (IMMORTAL, MARDUK, DARK FUNERAL, NECROPHOBIC). V některých momentech se zase nemohu ubránit dojmu, že se dokonce pánové lehce inspirovali i u kolegů SVART CROWN. Zkrátka, pentagramy se nešetří, s negací křesťanství také ne a tak si můžeme spolu s kapelou vychutnat přes čtyřicet minut absolutního inferna. Trošku mám problém s tím, že si mezi sebou jednotlivé songy neustále pletu. Jsou si navzájem velmi podobné a myslím, že je odliší pouze opravdový a poctivý fanoušek stylu. Ostatním, „běžným posluchačům“, zůstane pravděpodobně to kouzlo totálního nihilismu ukryto ve změti poměrně spletitých riffů.

Líbí se mi, že se AZZIARD snaží být jiní, odlišní a že dodávají do své tvorby kus svého černého srdce. Jsou možná až moc ortodoxní, chvílemi možná lehce patetičtí, ale to k black metalu patří stejně jako barvy na obličeji. Jednotlivé motivy jsou velmi rozmáchlé, studené jako ruka čerstvé mrtvoly a ta ponurá atmosféra, která se vznáší všude kolem, dokáže opravdu strhnout. Jsem rád za pořádně špinavý a zároveň dobře čitelný zvuk, užívám si pana zpěváka, který dokáže vykouzlit ze svého hrdla pořádně „nepříjemné“ skřeky. Všechno zkrátka sedí jak má. Deska je ale poměrně monotónní a občas nabývám dojmu, že mě pánové ukolébají až k neklidnému spánku. Nejvíc si asi užívám opravdu monstrózní a majestátní úvody skladeb. Pak jakoby utne a jsem následně stržen do víru poměrně obyčejných riffů. Zvláštní je, že tentokrát jsem nejraději poslouchal desku po jednotlivých skladbách, jako celek působila spíš roztříštěně.

Někdy na člověka přicházejí všelijaké chmury, mnohdy zcela bez důvodu, jen tak z plezíru matky přírody. „Vésanie“ mi připomíná právě ty podivné chvilky v lidském životě, kdy zcela zmateně najednou propadnete špatné náladě. Jste nevrlí, odsekáváte. Ženy to dobře znají, mívají to každý měsíc, ale u nás, „drsných metalistů“, je to přinejmenším zvláštní (smích). Přičítal bych to tomu, že si ládujeme do hlav neustále jen samé „hudební zlo“ a mozek pak najednou přepne, vzepře se. Většinou to řeším pomalejšími kousky ze své sbírky. Tentokrát jsem ale s chutí použil i novinku AZZIARD. Z CD jakoby na mě dýchal chlad, studený vítr z nekonečných podzemních chodeb. Do desky jsem se dostával dlouho, postupně, mnohdy jsem ji i odmítal. Nakonec jsem ale podlehl. A pranic mi nevadí, že všechno už bylo možné slyšet jindy a jinde. Francouzi nejsou nějak přehnaně originální, hrají ale poctivě a s chutí. Jen by to občas chtělo změnu, nějaký záchytný bod, kterého bych se mohl držet a který bych si pamatoval i po dlouhé době.

A jsme zase u konce. Tentokrát jsem dolů pod recenzi nasázel sedm černočerných bodů. Fanoušci blacku si klidně mohou přidat nějaký navíc a ostatní zase několik ubrat. Předkládanou desku si asi nejvíc užijí všichni nadšenci do obrácených křížů, oblečení převážně v té nejčernější barvě. Osvědčilo se mi společné setkávání v podvečerních hodinách, když bylo venku sychravo a v televizi zrovna dávali černobílý dokument z druhé světové války. S vypnutým zvukem u TV přijímače a s volume doprava na věži jsem si „Vésanie“ užil asi nejvíc. Zajímavá black death metalová deska, která občas ztrácí na síle.

Seznam skladeb:
  1. Allégorie
  2. Disjonction
  3. De lumiere, d´obscutité
  4. Sur la toile
  5. Dialyse
  6. Ekphrasys
  7. Dans ma chair
  8. Digression
Čas: 40:18

Sestava:
  • Arkyson – bicí
  • Zyule – kytara
  • A.S.A – zpěv
  • Nesh – kytara
  • Siegfried – basa

www.mortishumanae.com/
http://azziard1916.bandcamp.com/


Zveřejněno: 26. 02. 2015
Přečteno:
3264 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Asphyx | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

26. 02. 2015 13:46 napsal/a Asphyx
inu
inu, pravdu máš....ubírám tedy pentagramy a kříže vracím do správné polohy:)) Díky za doplnění....
26. 02. 2015 12:57 napsal/a policejní rada Korejs
Pentagramy? obrácené kříže?
Vskutku, narozdíl od prvního alba této kapely, kde je to u mně jeden flák vedle druhýho, tohle album s tím trochu šetří, takže s hodnocením víceméně souhlasím...jenom jedna věc mě však dost zarazila - pokud vím, tak tahle kapela se \"pekelnou tematikou\" krom možná tak svých začátků nemá nic společného , autorovi bych doporučil se podívat na web kapely, aby věděl jak je to koncipované - protože první světová válka si satanášema zrovna nesedí (pokud na celou věc nepohlížíme pokřiveným pohledem páně Česala a spol. a jejich fantaskního spisku Skrytá česká historie ). Howgh