Druhé album francouzských AZZIARD je plné černého death metalu. Už během prvního poslechu si dokážu představit, jak stojím s CD v ruce před samotnou bránou do pekel. Tmavě zabarvený smrtící kov je zahrán s grácií, zkušenostmi a cítím z něj rouhání z každého tónu. Slyšet jsou zde jak vlivy polských kapel (starých BEHEMOTH, HATE), tak klasická skandinávská škola (IMMORTAL, MARDUK, DARK FUNERAL, NECROPHOBIC). V některých momentech se zase nemohu ubránit dojmu, že se dokonce pánové lehce inspirovali i u kolegů SVART CROWN. Zkrátka, pentagramy se nešetří, s negací křesťanství také ne a tak si můžeme spolu s kapelou vychutnat přes čtyřicet minut absolutního inferna. Trošku mám problém s tím, že si mezi sebou jednotlivé songy neustále pletu. Jsou si navzájem velmi podobné a myslím, že je odliší pouze opravdový a poctivý fanoušek stylu. Ostatním, „běžným posluchačům“, zůstane pravděpodobně to kouzlo totálního nihilismu ukryto ve změti poměrně spletitých riffů.
Líbí se mi, že se AZZIARD snaží být jiní, odlišní a že dodávají do své tvorby kus svého černého srdce. Jsou možná až moc ortodoxní, chvílemi možná lehce patetičtí, ale to k black metalu patří stejně jako barvy na obličeji. Jednotlivé motivy jsou velmi rozmáchlé, studené jako ruka čerstvé mrtvoly a ta ponurá atmosféra, která se vznáší všude kolem, dokáže opravdu strhnout. Jsem rád za pořádně špinavý a zároveň dobře čitelný zvuk, užívám si pana zpěváka, který dokáže vykouzlit ze svého hrdla pořádně „nepříjemné“ skřeky. Všechno zkrátka sedí jak má. Deska je ale poměrně monotónní a občas nabývám dojmu, že mě pánové ukolébají až k neklidnému spánku. Nejvíc si asi užívám opravdu monstrózní a majestátní úvody skladeb. Pak jakoby utne a jsem následně stržen do víru poměrně obyčejných riffů. Zvláštní je, že tentokrát jsem nejraději poslouchal desku po jednotlivých skladbách, jako celek působila spíš roztříštěně.
Někdy na člověka přicházejí všelijaké chmury, mnohdy zcela bez důvodu, jen tak z plezíru matky přírody. „Vésanie“ mi připomíná právě ty podivné chvilky v lidském životě, kdy zcela zmateně najednou propadnete špatné náladě. Jste nevrlí, odsekáváte. Ženy to dobře znají, mívají to každý měsíc, ale u nás, „drsných metalistů“, je to přinejmenším zvláštní (smích). Přičítal bych to tomu, že si ládujeme do hlav neustále jen samé „hudební zlo“ a mozek pak najednou přepne, vzepře se. Většinou to řeším pomalejšími kousky ze své sbírky. Tentokrát jsem ale s chutí použil i novinku AZZIARD. Z CD jakoby na mě dýchal chlad, studený vítr z nekonečných podzemních chodeb. Do desky jsem se dostával dlouho, postupně, mnohdy jsem ji i odmítal. Nakonec jsem ale podlehl. A pranic mi nevadí, že všechno už bylo možné slyšet jindy a jinde. Francouzi nejsou nějak přehnaně originální, hrají ale poctivě a s chutí. Jen by to občas chtělo změnu, nějaký záchytný bod, kterého bych se mohl držet a který bych si pamatoval i po dlouhé době.
A jsme zase u konce. Tentokrát jsem dolů pod recenzi nasázel sedm černočerných bodů. Fanoušci blacku si klidně mohou přidat nějaký navíc a ostatní zase několik ubrat. Předkládanou desku si asi nejvíc užijí všichni nadšenci do obrácených křížů, oblečení převážně v té nejčernější barvě. Osvědčilo se mi společné setkávání v podvečerních hodinách, když bylo venku sychravo a v televizi zrovna dávali černobílý dokument z druhé světové války. S vypnutým zvukem u TV přijímače a s volume doprava na věži jsem si „Vésanie“ užil asi nejvíc. Zajímavá black death metalová deska, která občas ztrácí na síle.
Seznam skladeb:
Sestava:
www.mortishumanae.com/
http://azziard1916.bandcamp.com/
Líbí se mi, že se AZZIARD snaží být jiní, odlišní a že dodávají do své tvorby kus svého černého srdce. Jsou možná až moc ortodoxní, chvílemi možná lehce patetičtí, ale to k black metalu patří stejně jako barvy na obličeji. Jednotlivé motivy jsou velmi rozmáchlé, studené jako ruka čerstvé mrtvoly a ta ponurá atmosféra, která se vznáší všude kolem, dokáže opravdu strhnout. Jsem rád za pořádně špinavý a zároveň dobře čitelný zvuk, užívám si pana zpěváka, který dokáže vykouzlit ze svého hrdla pořádně „nepříjemné“ skřeky. Všechno zkrátka sedí jak má. Deska je ale poměrně monotónní a občas nabývám dojmu, že mě pánové ukolébají až k neklidnému spánku. Nejvíc si asi užívám opravdu monstrózní a majestátní úvody skladeb. Pak jakoby utne a jsem následně stržen do víru poměrně obyčejných riffů. Zvláštní je, že tentokrát jsem nejraději poslouchal desku po jednotlivých skladbách, jako celek působila spíš roztříštěně.
Někdy na člověka přicházejí všelijaké chmury, mnohdy zcela bez důvodu, jen tak z plezíru matky přírody. „Vésanie“ mi připomíná právě ty podivné chvilky v lidském životě, kdy zcela zmateně najednou propadnete špatné náladě. Jste nevrlí, odsekáváte. Ženy to dobře znají, mívají to každý měsíc, ale u nás, „drsných metalistů“, je to přinejmenším zvláštní (smích). Přičítal bych to tomu, že si ládujeme do hlav neustále jen samé „hudební zlo“ a mozek pak najednou přepne, vzepře se. Většinou to řeším pomalejšími kousky ze své sbírky. Tentokrát jsem ale s chutí použil i novinku AZZIARD. Z CD jakoby na mě dýchal chlad, studený vítr z nekonečných podzemních chodeb. Do desky jsem se dostával dlouho, postupně, mnohdy jsem ji i odmítal. Nakonec jsem ale podlehl. A pranic mi nevadí, že všechno už bylo možné slyšet jindy a jinde. Francouzi nejsou nějak přehnaně originální, hrají ale poctivě a s chutí. Jen by to občas chtělo změnu, nějaký záchytný bod, kterého bych se mohl držet a který bych si pamatoval i po dlouhé době.
A jsme zase u konce. Tentokrát jsem dolů pod recenzi nasázel sedm černočerných bodů. Fanoušci blacku si klidně mohou přidat nějaký navíc a ostatní zase několik ubrat. Předkládanou desku si asi nejvíc užijí všichni nadšenci do obrácených křížů, oblečení převážně v té nejčernější barvě. Osvědčilo se mi společné setkávání v podvečerních hodinách, když bylo venku sychravo a v televizi zrovna dávali černobílý dokument z druhé světové války. S vypnutým zvukem u TV přijímače a s volume doprava na věži jsem si „Vésanie“ užil asi nejvíc. Zajímavá black death metalová deska, která občas ztrácí na síle.
Seznam skladeb:
- Allégorie
- Disjonction
- De lumiere, d´obscutité
- Sur la toile
- Dialyse
- Ekphrasys
- Dans ma chair
- Digression
Sestava:
- Arkyson – bicí
- Zyule – kytara
- A.S.A – zpěv
- Nesh – kytara
- Siegfried – basa
www.mortishumanae.com/
http://azziard1916.bandcamp.com/
