Když se na konci léta potvrdila zpráva, že na novém albu BLOODBATH bude zpívat Nick Holmes, obával jsem se nejhoršího a cloumaly mnou pochybnosti. Hlavou mi vířily zmatečné myšlenky a očekával jsem v rámci tvrdě kovové muziky trapas roku. Od té doby se už všichni mohli přesvědčit, jak to dopadlo, a za sebe můžu říct, že jsem docela překvapen, protože výsledek nedopadl zle a mé počáteční obavy nedošly naplnění.
Není se co divit, že angažování zpěváka PARADISE LOST vyvolalo u tolika lidí šok a pochybnosti. Nick Holmes má své death metalové období se svou domovskou kapelou už dávno za sebou, navíc nebyl nikdy nijak výjimečný growler a ruku na srdce, ani jako klasický zpěvák není žádná extratřída, což potvrdí zvláště ti, co ho měli možnost už nejednou slyšet naživo. Na jedné straně se tedy mohlo zdát, že bude alespoň nějaká sranda, ostatně vidět na promo fotkách současného Nicka v křiváku je zážitek ještě nedávno těžko představitelný, na straně druhé jsem trnul, aby si BLOODBATH neutrhli ostudu a nepošlapali své slušné renomé. Nikdy nezapomenu na své první seznámení se s tímto „hvězdným“ projektem v roce 2000 prostřednictvím EP „Breeding Death“, které mě totálně dostalo a dodnes tento kratičký manifest švédského death metalu řadím v diskografii kapely nejvýš. I na dalších studiových záznamech muzikanti svou potřebu death metalově se vyřádit a pobavit se zvládali s přehledem, a nemá myslím smysl řešit, zda jim za mikrofonem slušel více Mikael Åkerfeldt nebo Peter Tägtgren. Na to má každý svůj názor, podstatné je, že za ta léta žádná z krvavých lázní připravených skupinou netrpěla nedostatkem kvality a vyloženě slabého počinu jsme se od skupiny nedočkali, ať už v ní hrál kdokoliv.
A ani letošní „Grand Morbid Funeral“ není albem, za které by se BLOODBATH museli stydět. O hudebním obsahu už dopředu nebylo co pochybovat, a tak největší očekávání směřovala k otázce, jak tam tedy ten pan Holmes zapadne a bude znít. Už od prvních vteřin rychlého otvíráku „Let the Stillborn Come to Me“ je zřejmé, že žádný trapas se konat nebude, a alespoň v mých uších to zní lépe, než jsem čekal. (úsměv) Nedá se nic dělat, všichni zúčastnění jsou profíci, ví, co se od nich očekává, a také ví, jak to svým fanouškům předložit, aniž by vyvolali nějaké kontroverze a zbytečné polemiky. I letos se opět jede v klasických švédských death metalových kolejích, ostatně BLOODBATH od svých začátků nejsou o ničem jiném, než o potřebě členů skupiny vybít své choutky, které ve svých domovských kapelách nenajdou uplatnění. Takže tradiční zvuk, tradiční schémata a postupy, a o úspěchu či neúspěchu v takovýchto případech rozhoduje, zda to má ty správné koule, jestli to baví a dokáže strhnout. Ve většině hrací doby alba jsou tyto požadavky naplněny, i když v druhé půli jsem měl občas pocit, že tempo poněkud upadá, což samozřejmě každý posluchač může cítit jinak. Nejvíce mě na „Grand Morbid Funeral“ baví momenty, kdy se ke slovu dostanou momenty, které lehce evokují vyhrávky a nálady KATATONIE, jejíž členové od vzniku BLOODBATH tvoří páteř tohoto spolku. Tyto záblesky šikovně přetavené do kovově smrtícího vyznění působí na mě velice sympaticky a svěže, stejně jako pasáže, kdy je cítit, že základem všeho je špinavý rock´n´roll, viz třeba „Total Death Exhumed“.
Deska však pochopitelně nenabízí jen z chrastících řetězů utržené šupy, je vyvážena i potřebně temnějšími záležitostmi, mezi nimiž vyniká klipovka „Church of Vastitas“. Tento song, stejně jako třebas závěrečný „Grand Morbid Funeral“, působí zajímavě v kontextu dalších stěží uvěřitelných zpráv, zvěstujících příští album PARADISE LOST v death metalovém hávu. Kdyby k tomu opravdu došlo, tyto skladby by mně tam pasovaly, ale to už je opravdu otázka těžkých fantasmagorií, navíc si myslím, že s tím smrtícím kovem to u domovského seskupení Nicka Holmese nebude až tak žhavé. Těchto pár vět je ale o albu „Grand Morbid Funeral“, o němž nezbývá než s potěšením konstatovat, že nezklamalo, vokál není rušivým prvkem (i když jeho majitel nikdy death metalovým zpěvákem nebude), hudební obsah po většinu času slušně odsýpá a baví, o což jde kapele i jejím fandům především, takže nakonec lze mluvit o spokojenosti na obou stranách.
Seznam skladeb:
Čas: 46:31
Sestava:
http://www.bloodbath.biz/
https://www.facebook.com/bloodbathband
https://twitter.com/BloodbathBand
http://www.peaceville.com/
Není se co divit, že angažování zpěváka PARADISE LOST vyvolalo u tolika lidí šok a pochybnosti. Nick Holmes má své death metalové období se svou domovskou kapelou už dávno za sebou, navíc nebyl nikdy nijak výjimečný growler a ruku na srdce, ani jako klasický zpěvák není žádná extratřída, což potvrdí zvláště ti, co ho měli možnost už nejednou slyšet naživo. Na jedné straně se tedy mohlo zdát, že bude alespoň nějaká sranda, ostatně vidět na promo fotkách současného Nicka v křiváku je zážitek ještě nedávno těžko představitelný, na straně druhé jsem trnul, aby si BLOODBATH neutrhli ostudu a nepošlapali své slušné renomé. Nikdy nezapomenu na své první seznámení se s tímto „hvězdným“ projektem v roce 2000 prostřednictvím EP „Breeding Death“, které mě totálně dostalo a dodnes tento kratičký manifest švédského death metalu řadím v diskografii kapely nejvýš. I na dalších studiových záznamech muzikanti svou potřebu death metalově se vyřádit a pobavit se zvládali s přehledem, a nemá myslím smysl řešit, zda jim za mikrofonem slušel více Mikael Åkerfeldt nebo Peter Tägtgren. Na to má každý svůj názor, podstatné je, že za ta léta žádná z krvavých lázní připravených skupinou netrpěla nedostatkem kvality a vyloženě slabého počinu jsme se od skupiny nedočkali, ať už v ní hrál kdokoliv.
A ani letošní „Grand Morbid Funeral“ není albem, za které by se BLOODBATH museli stydět. O hudebním obsahu už dopředu nebylo co pochybovat, a tak největší očekávání směřovala k otázce, jak tam tedy ten pan Holmes zapadne a bude znít. Už od prvních vteřin rychlého otvíráku „Let the Stillborn Come to Me“ je zřejmé, že žádný trapas se konat nebude, a alespoň v mých uších to zní lépe, než jsem čekal. (úsměv) Nedá se nic dělat, všichni zúčastnění jsou profíci, ví, co se od nich očekává, a také ví, jak to svým fanouškům předložit, aniž by vyvolali nějaké kontroverze a zbytečné polemiky. I letos se opět jede v klasických švédských death metalových kolejích, ostatně BLOODBATH od svých začátků nejsou o ničem jiném, než o potřebě členů skupiny vybít své choutky, které ve svých domovských kapelách nenajdou uplatnění. Takže tradiční zvuk, tradiční schémata a postupy, a o úspěchu či neúspěchu v takovýchto případech rozhoduje, zda to má ty správné koule, jestli to baví a dokáže strhnout. Ve většině hrací doby alba jsou tyto požadavky naplněny, i když v druhé půli jsem měl občas pocit, že tempo poněkud upadá, což samozřejmě každý posluchač může cítit jinak. Nejvíce mě na „Grand Morbid Funeral“ baví momenty, kdy se ke slovu dostanou momenty, které lehce evokují vyhrávky a nálady KATATONIE, jejíž členové od vzniku BLOODBATH tvoří páteř tohoto spolku. Tyto záblesky šikovně přetavené do kovově smrtícího vyznění působí na mě velice sympaticky a svěže, stejně jako pasáže, kdy je cítit, že základem všeho je špinavý rock´n´roll, viz třeba „Total Death Exhumed“.
Deska však pochopitelně nenabízí jen z chrastících řetězů utržené šupy, je vyvážena i potřebně temnějšími záležitostmi, mezi nimiž vyniká klipovka „Church of Vastitas“. Tento song, stejně jako třebas závěrečný „Grand Morbid Funeral“, působí zajímavě v kontextu dalších stěží uvěřitelných zpráv, zvěstujících příští album PARADISE LOST v death metalovém hávu. Kdyby k tomu opravdu došlo, tyto skladby by mně tam pasovaly, ale to už je opravdu otázka těžkých fantasmagorií, navíc si myslím, že s tím smrtícím kovem to u domovského seskupení Nicka Holmese nebude až tak žhavé. Těchto pár vět je ale o albu „Grand Morbid Funeral“, o němž nezbývá než s potěšením konstatovat, že nezklamalo, vokál není rušivým prvkem (i když jeho majitel nikdy death metalovým zpěvákem nebude), hudební obsah po většinu času slušně odsýpá a baví, o což jde kapele i jejím fandům především, takže nakonec lze mluvit o spokojenosti na obou stranách.
Seznam skladeb:
- Let the Stillborn Come to Me
- Total Death Exhumed
- Anne
- Church of Vastitas
- Famine of God`s Word
- Mental Abortion
- Beyond Cremation
- His Infernal Necropsy
- Unite in Pain
- My Torturer
- Grand Morbid Funeral
Čas: 46:31
Sestava:
- Nick Holmes (Old Nick) – zpěv
- Anders Nyström (Blakkheim) – kytara, zpěv
- Per Eriksson (Sodomizer) – kytara
- Jonas Petter Renkse (Lord Seth) – basa
- Martin Axenrot (Axe) – bicí
http://www.bloodbath.biz/
https://www.facebook.com/bloodbathband
https://twitter.com/BloodbathBand
http://www.peaceville.com/
