Až pomalu na sklonku roku přišel na řadu další koncert britské heavy metalové legendy SAXON na našem území. Dlouho dopředu avizovaná akce vyšla pěkně na neděli před státní svátek, takže se dala očekávat v pražském klubu Roxy slušná návštěva, která nakonec opravdu dorazila. Retro bylo plné, zažil jsem tu sice vyšší návštěvy, ale SAXON měli co do počtu fans také vyhráno. Do klubu dorážím po půl sedmé a okamžitě potkávám několik kamarádů, se kterými dáváme pivko (ta cena čtyři pětky za ten příšernej Staráč mě fakt děsí) a pokec. Roxy se zaplňuje a krátce před sedmou jde na věc první kapela.
Role předkapely se zhostili američtí hosté z Atlanty HALCYON WAY. O kapele jsem neměl žádné představy ani žádná očekávání. Nikdy jsem je neslyšel a vlastně ani neregistroval. Vševědoucí Metal Archives o nich prozradil, že fungují od roku 2001 a momentálně v Evropě podporují na turné svou novou a celkově třetí desku „Conquer“. Tím bych povídání o HALCYON WAY uzavřel, protože to, co se valilo z pódia, bylo doslova odporné. Směs tuctového a uhlazeného heavy metalu moderního střihu. O příšerném a nestravitelném vokálu ani nemluvím. Nevím, jestli se zpěvák snažil napodobit krysaře Andiho Derise, ale rvalo mi to uši. Vrcholem byl pokus o jakýsi metalcorový growling. Další posouzení této kapely přenechám ostatním, protože já nevydržel doposlouchat ani jednu skladbu.
Společně s headlinery večera jsou na turné i američtí SKID ROW a to je jméno, které do Roxy nalákalo hodně fans tradičního osmdesátkového hair/glam metalu. Přiznám se, že v této škatulce jsem měl vždycky jiné favority a SKID ROW jsem nikdy neposlouchal. Neváhám a jdu se mrknout blíže k pódiu a SKID ROW okamžitě strhli fans na svou stranu. Mě jejich set moc nebavil, ale uznávám, že pro jejich fans byl koncert zážitkem. Kapela je sehraná, všechno šlapalo jak má, zvuk byl také dobrý. Bachův vokál jsem nikdy nemusel, ale současný zpěvák Johnny Solinger mi seděl. Alespoň naživo nebyli SKID ROW tak uhlazení. Otvírák „Slave to Grind“ nasadil laťku vysoko a v mých uších zůstal nepřekonán. Vlastně až na jednu výjimku – cover skladby „Psycho Therapy“ od mé srdeční záležitosti RAMONES. Palec nahoru.
Atmosféra pomalu houstne za zvuků „It's a Long Way to The Top (If You Wanna Rock 'n' Roll)“ od AC/DC a pak už se přesně v devět večer na pódium objevují notoricky známé postavy v čele s nestárnoucím frontmanem Biffem Byfordem. Otvírákem je nesmrtelná klasika „Motorcycle Man“ a i když se během skladby ještě trochu dolaďuje zvuk, SAXON šlapou naplno. Jsem na jejich koncertě počtvrté a ve vzpomínkách se vracím k sedm let starému koncertu v Retru. Klub je zkrátka klub a žádný festival ho nemá šanci nahradit. SAXON na rozdíl od jiných vrstevníků jsou desku od desky tvrdší a stejně tak vypadá jejich koncert. Zvuk je parádně čitelný a nahlas tak akorát. Biffův vokál perfektně srozumitelný, kytarová sóla pak vyčnívají z hudby této legendy. Bicman Nigel Glockler do toho řeže jakoby mu bylo dvacet. Vůbec, všem třem šedesátníkům v sestavě patří můj největší respekt. Sympaťák Biff Byford ve svém dlouhém kabátě burcuje dav, který je však poněkud vlažný. Škoda, na rozdíl od kapely lidi moc energie nerozdávají. Naše sekce si může vymlátit palice na staré dobré flákoty jako „Power and the Glory“, „Heavy Metal Thunder“, „Suzie Hold On“, „To Hell and Back Again“, „747 (Strangers in the Night)“ nebo „Strong Arm of the Law“. Nechyběly ani novější skladby „Sacrifice“, „I´ve Got to Rock (To Stay Alive)“, pomalejší „Broken Heroes“ a samozřejmě kultovní „Princess of the Night“. SAXON bez zbytečných pauz sypou skladbu za skladbou a hraní si opravdu užívají. Je až neuvěřitelné, jak jejich staré skladby obstály ve stroji času a po těch letech stále pumpují jedinečnou energii. Poctivý heavy metal se vším všudy. SAXON, ač starší, strčí s přehledem do kapsy mnoho a mnoho kapel. Po tvůrčí stránce jsou podle mého názoru z heavy metalových legend nejdál a na rozdíl od jiných, mají i jejich nové skladby stále co nabídnout. Na závěr nemohla chybět trojice přídavků „Wheels Of Steel“, „Crusader“ a „Denim and Leather“. SAXON se po skvělém koncertu loučí a já doufám, že tahle legenda do Česka zase dorazí. Po všech stránkách dokonalý koncert SAXON byl skvělou reklamou na škatulku heavy metal. Odcházíme z klubu a v hlavě mi pořád zní několik nesmrtelných skladeb. Jsem rád, že patřím do generace, která má ještě možnost zažít naživo ty kapely, které formovaly metalovou hudbu. A mezi ně SAXON jednoznačně patří.
Setlist SAXON:
Role předkapely se zhostili američtí hosté z Atlanty HALCYON WAY. O kapele jsem neměl žádné představy ani žádná očekávání. Nikdy jsem je neslyšel a vlastně ani neregistroval. Vševědoucí Metal Archives o nich prozradil, že fungují od roku 2001 a momentálně v Evropě podporují na turné svou novou a celkově třetí desku „Conquer“. Tím bych povídání o HALCYON WAY uzavřel, protože to, co se valilo z pódia, bylo doslova odporné. Směs tuctového a uhlazeného heavy metalu moderního střihu. O příšerném a nestravitelném vokálu ani nemluvím. Nevím, jestli se zpěvák snažil napodobit krysaře Andiho Derise, ale rvalo mi to uši. Vrcholem byl pokus o jakýsi metalcorový growling. Další posouzení této kapely přenechám ostatním, protože já nevydržel doposlouchat ani jednu skladbu.
Společně s headlinery večera jsou na turné i američtí SKID ROW a to je jméno, které do Roxy nalákalo hodně fans tradičního osmdesátkového hair/glam metalu. Přiznám se, že v této škatulce jsem měl vždycky jiné favority a SKID ROW jsem nikdy neposlouchal. Neváhám a jdu se mrknout blíže k pódiu a SKID ROW okamžitě strhli fans na svou stranu. Mě jejich set moc nebavil, ale uznávám, že pro jejich fans byl koncert zážitkem. Kapela je sehraná, všechno šlapalo jak má, zvuk byl také dobrý. Bachův vokál jsem nikdy nemusel, ale současný zpěvák Johnny Solinger mi seděl. Alespoň naživo nebyli SKID ROW tak uhlazení. Otvírák „Slave to Grind“ nasadil laťku vysoko a v mých uších zůstal nepřekonán. Vlastně až na jednu výjimku – cover skladby „Psycho Therapy“ od mé srdeční záležitosti RAMONES. Palec nahoru.
Atmosféra pomalu houstne za zvuků „It's a Long Way to The Top (If You Wanna Rock 'n' Roll)“ od AC/DC a pak už se přesně v devět večer na pódium objevují notoricky známé postavy v čele s nestárnoucím frontmanem Biffem Byfordem. Otvírákem je nesmrtelná klasika „Motorcycle Man“ a i když se během skladby ještě trochu dolaďuje zvuk, SAXON šlapou naplno. Jsem na jejich koncertě počtvrté a ve vzpomínkách se vracím k sedm let starému koncertu v Retru. Klub je zkrátka klub a žádný festival ho nemá šanci nahradit. SAXON na rozdíl od jiných vrstevníků jsou desku od desky tvrdší a stejně tak vypadá jejich koncert. Zvuk je parádně čitelný a nahlas tak akorát. Biffův vokál perfektně srozumitelný, kytarová sóla pak vyčnívají z hudby této legendy. Bicman Nigel Glockler do toho řeže jakoby mu bylo dvacet. Vůbec, všem třem šedesátníkům v sestavě patří můj největší respekt. Sympaťák Biff Byford ve svém dlouhém kabátě burcuje dav, který je však poněkud vlažný. Škoda, na rozdíl od kapely lidi moc energie nerozdávají. Naše sekce si může vymlátit palice na staré dobré flákoty jako „Power and the Glory“, „Heavy Metal Thunder“, „Suzie Hold On“, „To Hell and Back Again“, „747 (Strangers in the Night)“ nebo „Strong Arm of the Law“. Nechyběly ani novější skladby „Sacrifice“, „I´ve Got to Rock (To Stay Alive)“, pomalejší „Broken Heroes“ a samozřejmě kultovní „Princess of the Night“. SAXON bez zbytečných pauz sypou skladbu za skladbou a hraní si opravdu užívají. Je až neuvěřitelné, jak jejich staré skladby obstály ve stroji času a po těch letech stále pumpují jedinečnou energii. Poctivý heavy metal se vším všudy. SAXON, ač starší, strčí s přehledem do kapsy mnoho a mnoho kapel. Po tvůrčí stránce jsou podle mého názoru z heavy metalových legend nejdál a na rozdíl od jiných, mají i jejich nové skladby stále co nabídnout. Na závěr nemohla chybět trojice přídavků „Wheels Of Steel“, „Crusader“ a „Denim and Leather“. SAXON se po skvělém koncertu loučí a já doufám, že tahle legenda do Česka zase dorazí. Po všech stránkách dokonalý koncert SAXON byl skvělou reklamou na škatulku heavy metal. Odcházíme z klubu a v hlavě mi pořád zní několik nesmrtelných skladeb. Jsem rád, že patřím do generace, která má ještě možnost zažít naživo ty kapely, které formovaly metalovou hudbu. A mezi ně SAXON jednoznačně patří.
Setlist SAXON:
- Motorcycle Man
- Sacrifice
- Power and the Glory
- Heavy Metal Thunder
- Lionheart
- I've Got to Rock (To Stay Alive)
- Suzie Hold On
- Broken Heroes
- To Hell and Back Again
- And the Bands Played On
- The Eagle Has Landed
- 20,000 Ft
- 747 (Strangers in the Night)
- Forever Free
- Strong Arm of the Law
- Princess of the Night
- Wheels of Steel
- Crusader
- Denim and Leather
