Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

27.9.2014, Tábor – Milenium

Čtyřiceti pokračováními se u nás příliš pravidelných akcí chlubit nemůže, táborská sešlost se tohoto čísla dočkala po 16 letech od prvního ročníku, který proběhl 21. 3. 1998. Zpočátku se hrálo několikrát ročně, střídala se místa, své kouzlo měl zejména Housův mlýn, ale v poslední době se metalisti v Táboře pod patronací bratra Žižky scházeli dvakrát do roka v prostorách luxusního (disco)klubu Milenium. Letos na jaře byla tradice narušena, plánovaný headliner HYPNOS dostal možnost zúčastnit se turné po boku AMON AMARTH a tak logicky dostaly přednost lukrativní koncerty v zahraničí. Nicméně kapela slíbila, že přijede příště a své slovo splnila... Jenže... tím pádem vlastně 39. Žižka neproběhl, tudíž mi ten počet nějak neštymuje. Třicátý devátý ročník prostě proběhl den před státním svátkem a dostal číslo čtyřicet, aneb XL, což značilo i velikost akce, na níž dorazily minimálně dvě veličiny tuzemského metalu a taky velice slušná návštěva čítající víc než dvě stovky platících. (Johan)

Tuto podzimní akci jsem měl v plánu již delší dobu, neboť FOBáci začali odkrývat vystupující kapelky svého festu docela brzo a jedna byla víceméně „jistá", a to HYPNOS. A takové pevnější rozhodnutí padlo na Týneckém mazci, kde HYPNOS předvedli slušný nářez. Festival v Týnci byl také ve znamení začínajících personálních změn u kapely ELYSIUM, Žižkův vraždící palcát je měl pomalu uzavírat, a tím pádem to byla poslední šance vidět je v původní sestavě. Nicméně zanedlouho po Týnci jsem  zjistil, že personální posty se opět otřesou i u F.O.B., čímž tu byl další důvod podívat se do Tábora. A nakonec proč si znovu nezopakovat vystoupení těchto třech kapel z Týnce. Časem jsem se dozvěděl, že se uvidím v Táboře i s Johanem, ozval se mi kamarád Franta a nějak jsem začal v povědomí tušit, že to bude výjimečná akce se spoustou známých... (4horsemen)

Od první kapely jsem nic nečekal a tak se i stalo. Poslech a video doma před Žižkou ničím nepřekvapilo, spíše mě vedlo k pousmání, že to je další tuctová metalcorová skákačka. S Frantou popíjíme Krušovice a konstatujeme, že táborští BAD DAYS BEGIN jedou pořád ve stejné linii, skladby jsou si podobné a nasekané podle jedné šablony. Možná bych to vystihl i takto: Nebýt hluku a toho, že zpěvák dvakrát na pódiu neposkočil či neslezl z pódia, tak bych nezpozoroval, že se něco děje. (4horsemen)

Z osmi kapel mě lákala polovina, celkem logicky mě zajímaly hlavně ty, co měly vystoupit večer, ale když už, tak už... Jel jsem nejen kvůli muzice, ale taky poklábosit s kamarády, takže jsem do klubu nakráčel, když zvučila první kapela BAD DAYS BEGIN. Ta začala přesně podle plánu v půl šesté, ale během tří songů jsem došel k závěru, že zbytek vystoupení se obejde beze mě. Mix death metalu a core mě nedokázal ničím zaujmout, přišlo mi to celé na jedno brdo, zahuštěná stěna riffů a do ní řev. (Johan)

Od kapely ELYSIUM odchází zpěvák Jirka „Sorrowdy" Veselý, kterého na dalších koncertech nahradí Jarda „Bejv" Petřík (ex-DESPISE). Oba zpěváci si vystřihli set půl na půl a jednu píseň společně. Zazněly songy ze starší doby, třeba „Touch The Sky”, ale i letošní nové skladby, například technicky pěkně zpracovaná „Ussuri(the Mystery)". Bejvův vokál hozený až částečně k grindovým polohám kapelu nakopává do trochu odlišnějších vod. Uvidíme, co bude dál, mně se druhá půle jejich setu líbila o fous víc. Jen pro zajímavost ještě uvedu, že k odchodu se má i Pepa Spudil, pro kterého to také možná byl (+/-) poslední koncert. (4horsemen)

Jako druzí se na pódiu poskládali ELYSIUM. Jejich death/thrash mě baví víc z poslední nahrávky „Nine ways to leave“ než z živého provedení. Proti předchozí kapele šlo přece jen o pestřejší muziku, mě paradoxně nejvíc zaujala nejstarší thrashovka (Jirka mi později prozradil, že z prvního alba) lehce evokující starou dobrou METALLICU. Koncert byl specifický tím, že se s kapelou Jirka loučil, odzpíval úvodní část vystoupení. Pak se na pódiu objevil Bejv, nový vokalista, který si s Jirkou střihl jeden duet a zbytek proběhl v jeho režii. Nové skladby s Bejvem za mikrofonem mi přišly tvrdší, deathmetalovější, ale že bych z nich byl nadšený, to říci nemůžu. (Johan)

Náhradou za odpadnuvší Rakušany THE MORPHEAN byli jejich krajané ATHIRIA. Nasazení a celkový projev kapely, to bylo v naprostém pořádku, profi, ale hudba mi zase přišla celkem obyčejná, tradiční death metal bez zajímavějších nápadů. Nějak jsem se neměl čeho chytit, chyběly mi nějaké chytlavé momenty, něco, co by mě donutilo vydržet celý set. Nestalo se, v polovině jsem to zabalil a šel zevlovat do kuloárů. (úsměv) (Johan)

Skoro pokaždé je na ŽVP nějaký zahraniční host, tentokrát jím měli být rakouští THE MORPHEAN. Před odjezdem do Tábora jsem si všiml změny v line-upu. Jak se dočítám, tak nemoc sklátila kytaristu a náhradou se stala ATHIRIA, také z Rakouska. Z ukázek doma jsem zjistil, že surový death metal mě bude určitě bavit více než technický a až corovější death původně ohlášené kapely. Abych pravdu řekl, bavili mě, ale jejich hudba byla opět nasekaná podle stejné lajny jako u první kapely a delší soustředěný poslech jsem nezkousl. Tak dvě třetiny jsem sledoval poblíž pódia, zbytek opět u pivka. Nakonec i Franta prohlásil, že dnes je to zatím slabota. (4horsemen)

Při přestavbě je čas obejít předsálí z distry. Všiml jsem si, že kromě distra pořádající kapely přibyl merch HYPNOS i MALIGNANT TUMOUR. Při tom zevlování se dáváme do řeči s kapelou ELYSIUM, já později s redakčními kolegy a u toho nakonec zůstalo prakticky po celý set následující bandy, která se pohybuje v blackmetalové sféře. Při psaní reportu jsem někde na profilu FB přečetl vtipný komentář, že „MATER MONSTIFERA je na Žižkovi častěji než F.O.B." (úsměv). Vracím se prakticky na poslední dva songy, samozřejmě rozpoznávám hitovku „Beletseri". Co jsem vysledoval, tak počet lidí po předchozích kapelách zhoustl, takže kapele vytvořili obstojný kotel. (4horsemen)

Tři kapely odehrály za poněkud chabého zájmu publika, až čtvrtá MATER MONSTIFERA se dočkala vřelejšího přijetí a také se pod pódiem začalo několik postav hýbat. Viděl jsem kapelu v poslední době několikrát, ve svém žánru je u nás nejspíš bez konkurence, dobře sehraná, na pódiu všechno sedí, melodický black metal disponuje chytlavými a zapamatovatelnými pasážemi/refrény, hitovky typu „Beletseri“ nebo „V troskách tvýho světa“ zná kdekdo zpaměti... Takže není divu, že ohlas byl bouřlivý.(Johan)

I přesto, že jsem se vydala na Palcát spíše společensky než za hudebními zážitky, tak můžu říct, že ani po této stránce jsem rozhodně nestrádala. Do Tábora jsme dorazili poměrně brzo, takže na úvod „kroužkování“ a hurá na pivo do nedaleké Kozlovny. (Duzl)

Ono několik úvodních kapel opravdu nebylo nic pro mě, takže přednost dostalo pražské derby a teprve až pak návrat do klubu, dalo by se říct ve chvíli „MATER MONSTIFERA odchází, HYPNOS přichází". Kultovní kapela a jedna z ikon české deathmetalové scény, které jsem i přesto nikdy nějak extra neholdovala, mě hned na začátku zpražila perfektním zvukem, energií, Brunovým charismatem a opravdu obdivuhodným výkonem. Kluci to vzali průřezem tvorby, fanoušci běsnili, moshpit se točil a musím přiznat, že pro mne to byl nejlepší set celého večera. Možná přehodnotím své sympatie k téhle kapele a uznám, že právem se jí dostává tak velké pozornosti. (Duzl)

Jestliže tři kapely na začátku byly více či méně o průměrném death (a thrash) metalu, HYPNOS dávali od prvního tónu na srozuměnou, že jsou jiná liga. Death metal plný zajímavých nápadů, kytarových parádiček (v režii Canniho a Vlasy, oba jinak SIX DEGREES OF SEPARATION), řvoucí basy a řvoucího Bruna, s divochem Pagasem za zády – jednoznačně nejlepší vystoupení večera. Přispěl k tomu i parádní zvuk, i optimální výběr skladeb, z nichž vzpomenu třeba krvavou „In Blood We Trust“ či „Lovesong“ věnovaný Žlababě. (úsměv) Nevím, jestli můžu použít termín nejlepší tuzemská deathmetalová kapela, protože v lehce odlišných modifikacích smrtícího kovu jsou tu i další silná jména, ale na stupně vítězů HYPNOS v mém žebříčku nepochybně patří. A v žebříčku jedné slečny asi taky, protože se několikrát vydrápala na pódium, kde předváděla všelijaké taneční kreace, po nichž se vrhala do davu... Škoda, že při těch tancích na sobě měla oblečení. (smích) (Johan)

Návštěvníci festivalu určitě přišli převážně na tři následující kapely, na place se to podle očekávání zahustilo ještě víc než u předchozí MM  A co říct na vystoupení HYPNOS? Těšil jsem se na ně a předčili mé očekávání. Dostal jsem ještě víc, než jsem čekal. Je úplně jedno, co zahráli. Zda to byl úvodní „Cleansing Extrema", či výjimečně (Bruno říkal, že málokdy někomu song věnují) „Lovesong" pro kamaráda, nebo úvodní píseň z posledního alba „Nailed to the Golden Throne". Prostě mě chytli. V poslední době jsem je viděl asi třikrát, a jestli jsem je už před tím vychválil, tak doopravdy nevím, co tentokrát napsat. Mám dojem, že byli lepší než v Týnci v létě nebo loni na MetalGate v Praze. Nevěděl jsem, kam s pohledem dřív, jestli sledovat na dosah ruky stojícího Vlasu a jeho zápal pro hru, či vzadu kopajícího Pegase. Jedno vystoupení jsem viděl loni s Igorrem, dvě letos s Cannim (jinak kytara v SDOS), který jej zastupuje bravurně. Bruno – tady komentře netřeba! Zvuk byl doposud po celou dobu akce super, ale u HYPNOS zněl přímo masakrózně. Klidně bych dal ještě pár skladeb navíc, slušný výkon, death metal v jejich podání moc bavil. (4horsemen)

Jestliže u předchozích dvou kapel jsem použil silná slova, že jde o tuzemské špičkové soubory v daných stylech, o F.O.B. si to dovolím tvrdit rovněž. Zase se samozřejmě najdou pochybovači, ale ukažte mi jinou kapelu, která takhle kloubí deathmetalovou říznost s metalcorovou chytlavostí. Nebudu-li brát v potaz své přesvědčení, totiž že metalcore není nic pro mě, tak musím uznat, že to F.O.B. umí rozbalit, disponují schopností napsat chytlavé songy a taky disponují nepřehlédnutelným vokalistou – právě Mára je tím hlavním trumfem kapely, která mě z daného ranku baví asi jako jediná na světě. (úsměv) F.O.B. se taky loučili s jedním členem, bicmen Haty to balí (náhrada již prý je...). Po čase se za bicí posadil i Márty, který odbušil „Frozen“ v polovině setu a na konci pak rotyku „Ace Of Spades“, která jakoby předznamenala dění následující. (Johan)

F.O.B. také překvapili. Kdo zaváhal a nepřišel, zaváhal dvakrát. Poprvé překvapili tím, že z kapely odchází bubeník Petr Hataš, čili to bylo jeho poslední vystoupení (možná je to na škodu, dobrý bubeník), a podruhé, že byla možnost opět vidět na bubenické sesli Mártyho, který si vystřihl dvě skladby. Kapela se nyní pohybuje v melodičtějších vodách deathcoru, což ukazuje na posledních fošnách „Tomorrow's Fires" a nejvíce na „Reap What You Sow". V tomto duchu zněla také nová píseň, ke které už kluci zvládli natočit videoklip. V „Debts of Imperfection" zpěvák Mára ještě více střídá zpěvnější polohu hlasu s growlem a podle mě skladba zní nářezovějším dojmem. Řežba a pád („klid") a opět agrese. F.O.B. předvedli standardní práci a udělali pořádný rambajs. (4horsemen)

O „domácí stálici hrající death-metalcore“ (čti F.O.B.) si dovolím pomlčet a rovnou tedy malá zmínka k delegaci z „východu“. Ostravští chachaři MALIGNANT TUMOUR posíleni výhrou Baníku přijeli s jediným cílem a to zmasakrovat „Žižkovské“ fanoušky. Hodnocení jejich výkonu taktéž přenechám jiným, neb žízeň byla veliká a já po pár úvodních skladbách, které pro mě měly už klasický kýčovitý punc s vyumělkovanou show, upřednostnila zapít výhru Baníkovců na baru. To, že jim to pořád šlape a zahrané je to poctivě, to se upřít rozhodně nedá a zahraničí se má určitě na co těšit při jejich říjnovém tour. (Duzl)

MALIGNANT TUMOUR jsem viděl v Táboře před nějakým tím rokem, od té doby se lehce změnila sestava a dokonce mám pocit, že trochu i muzika. Je to sice pořád ten metalický rock´n´roll, ale hlavně v úvodních skladbách mi přišlo, že přibyly thrashové ingredience. Z desek mě to moc nebaví, dobrovolně si to nepustím, ale naživo jsou pánové zábavní, sehraní a valící... Pod pódiem se zase rozjela pěkná rotyka a ostravští tak do puntíku splnili to, co jsem čekal. A budu se opakovat – v daném ranku u nás jednička... i když ono těch kapel, které by něco podobného zkoušely moc nebude, každý si radši poslechne originál ze severní Moravy. (Johan)

Třetí a zároveň předposlední kapelou na Palcátě, která nenechala většinu fans v klidu, byli ostravští MALIGNANT TUMOUR. Pod pódiem se rozpoutala slušná divočina, až jsem raději ustoupil do ústraní. Ač si kapela jede také ve stejné lince, tak crustový MOTÖRHEAD s příměsí notné dávky punku bavil nejen mě. Zazněly písně z poslední desky „Overdose & Overdrive" jako „Drinkday" nebo „At Full Throttle", titulní skladbu nevyjímaje. Nechyběly hity z let minulých „Earthshaker", „We Are the Metal" nebo blbůstka „Saddam Hussein is Rock'n'Roll". Vzezření MT s komediální podobou rock'n'rollu je OK, jinak si tyto chachary ani člověk nedokáže představit, ale pobavilo mě, že Šimek je čím dál víc orvanější a metalový outfit let osmdesátých na něm drží jen silou vůle (smích). (4horsemen)

SHAMPOON KILLER… asi by se hodil přívlastek „kapela kterou Tábor neviděl“... neb tolik mlhy, co jim na pódiu dopřáli, by i vodník Kebule záviděl. Profláklé tváře pražského undergroundu začaly hrát až po půlnoci, sál se poněkud vylidnil a zůstalo už jen několik otrlých jedinců, kteří si nenechali ujít death/grindovou tečku za touto akcí. A dobře udělali. Kluci sice půl setu nebyli ani vidět, každopádně jim to nic neubralo z jejich zápalu, surovosti a nenávisti k „diskantům“. A ač mě jejich poslední vystoupení v Praze moc nebavilo, tak tady to nasypali poctivě a i já se přistihla pokyvujíc hlavou v „rytmu“. Za 14 dní tuhle smečku čeká studio a nahrávání jejich první desky, tak se necháme překvapit s čím vylezou. (Duzl)

Zakončení ŽVP nebylo vraždící, ale přímo brutální. O uzavření festivalu se postarali death/grindoví SHAMPOON KILLER. O vokály se zde dělí Žlababa (BRUTALLY DECEASED, HEAVING EARTH) a Cifron (ex-PSG). Nevím proč, ale Žlababův growl jsem slyšel snad jen u první skladby a potom mně to připadalo, jako kdyby měl z větší části vypnutý mikrofon. Únava je velká, cesta domů dlouhá. S Frantou hodnotíme vystoupení jako zabíjející, ale i pro nás, a tak to v polovině setu balíme a míříme domů. Brutální cesta, částečně v mlze a se stopující lesní zvěří, naštěstí uběhla v pohodě (úsměv). (4horsemen)

Svou část reportu bych jednoduše zakončil tím, že římské XL v názvu festivalu není jen obyčejným pořadí označujícím 40. pokračování ŽVP, ale zároveň vyjádřením mé spokojenosti s touto akcí. A myslím, že nejen mou. Malý dovětek: Úkol zněl: Vyhlazení (ne ne... to bylo v loni)... podpis do knihy Revoltikon. Splněno (úsměv). (4horsemen)

Fotky: David Peltán, Bohdana, Duzl

Davidova galerie

Galerie Duzl



Zveřejněno: 30. 09. 2014
Přečteno:
3706 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář