Pohled starýho fotra Asphyxe:
Pro nás, starý fotry, nastává velmi dobré období. Kapely, které jsme poslouchali jako mladí, se dávají znovu dohromady, vydávají slušná alba a my ještě můžeme machrovat, že jsme zažili dobu jejich největší slávy (smích). Jednou z takových akcí byl i středeční dýchánek pro starší a pokročilé v pražském Roxy. Všechny zúčastněné smečky utvářely kdysi můj pohled na tvrdě metalový svět a tak jsem nesměl chybět.
Naše plzeňská skupina fandů klasiky v metalu přijíždí do Prahy dobře naladěna (ve složení Asphyx – bonecrusher, Mr. Throllmas – helldriver, Herr komandant Goro a Lady Asura-ová). Do Roxy se začínají pomalu trousit „odžískované“ postavy a já podle nápisů na tričkách zjišťuji, že podobných postaviček ve středním věku jako je moje maličkost, dnes bude v klubu plno. BOLT THROWER nekoncertují zase tolik často a tak je nabíledni, že každý, kdo se kdy setkal s touhle zabijáckou mašinou, rád opustil poklidný rodinný krb a vydal se jako my do víru (ne)smrtelné muziky.
Ihned nabíhám doplnit moji nekonečnou sbírku triček. V mé velikosti mají již jen jeden motiv, ale i tak jsem spokojený jako ženy v nákupních střediscích (smích).
Pivo jsem nepil, tak nemůžu sloužit jeho hodnocením. V klubu na mě bylo už moc lidí ve frontě a ze Staropramenu mám osypky (smích). Takže bohužel (nebo pro mě bohudík – smích). Zato jsem díky kolegyni Duzl ochutnal velice dobrý brazilský rum. Byl bohužel jen jeden, protože v narvaném Roxy jsem Dášu ztratil a nemohl tak oplatit stejnou mincí. Na tomto místě také chci poděkovat vám všem, co jste za mnou přišli, prohodili pár slov a podpořili moje „redaktorské death metalové snažení“. Moc si toho vážím a nabíjí mě to do budoucna velkou silou. A taky jsem se trošku cítil jako celebrita (smích).
INCANTATION patří i po svém „návratu“ mezi jedny z mých nejoblíbenějších a nejhranějších smeček vůbec. Mám rád jejich temné riffy a „zvykl“ jsem si i na Johnův hlas. Tihle rouhači ovlivnili tolik kapel, že by se dalo mluvit dokonce o záhrobně smrtelném hnutí. Osobně bych si je raději vychutnal někde v menším, osobnějším klubu, ale i v Roxy vše znělo, jak mělo. Z děr se na nás najednou díval samotný Antichrist, pánové sázeli jeden krutý motiv za druhým a já se před Američany plazil po zemi jako nějaký nehodný had. Svět byl náhle hodně černý a i když nebylo vše zvukově (zpočátku) úplně v pořádku, byl jsem schopen panu zvukaři protentokrát odpustit. Neviděl jsem INCANTATION už hodně dlouho a tak jsem si naše setkání užil nadmíru. Jen jsem musel kroutit hlavou nad hláškami jednoho vedle mě stojícího mladíka, který vehementně svému kolegovi vyprávěl (vážně!) něco o docela dobré předkapele, ale že AMON AMARTH by byli asi lepší. Blbec (smích). Ani ten mi ale nemohl zkazit niterně temný zážitek. Kult!
MORGOTH jsem kdysi viděl ještě v dobách, kdy na ně všichni díky jejich koketování s industriálním rockem zanevřeli. Já vlastně tenkrát taky. Jenže parta kolem charismatického zpěváka Marca Greweho se rozhodla pro návrat a to až někam ke svým kořenům. Jsem tomu samozřejmě rád a důkazem budiž letošní nový singl „God is Devil“, který kapelu vrací zpátky do devadesátých let. V Praze pak byli pánové „stejní“ jako před mnoha lety. Jen šediny nám všem přibyly. Bylo to parádní vystoupení (i když vypadla jednou basa a pak bylo všechno chvíli moc nahlas). Kapela má kde brát a vrátila mě do mládí, kdy jsem nadšeně muchlal jejich kazety ve svém přehrávači. Jojo, to byly časy (hehe). Němci to do nás sázeli bez kompromisů, hezky po lopatě, po staru, jak to mám stejně nejraději. Skladby z mé oblíbené desky „Cursed“ (zazněly i songy z „Odium“) mají i po letech velkou sílu, doplněnou tentokrát o nezbytné vzpomínky. Parádní to bylo. Velká spokojenost.
O britském tanku BOLT THROWER bych mohl vyprávět osobní příběhy a zážitky, které by vydaly snad i na knihu (smích). Viděl jsem je ve svém životě naživo čtyřikrát a pokaždé to bylo ve stejném stylu. Kapela, sehraná skoro až k dokonalosti, vždy přišla, všechno rozsekala na maděru a odkráčela pryč. Tohle je zkrátka kult z největších a pro mě třetí srdeční záležitost za večer. Přenesl jsem se přímo na bojiště, zapadl do zákopu a nechal si vyprávět příběhy o válce. Nevím moc, co dál psát. BOLT THROWER mě hned na začátku pohltili, schroupali a nakonec vyhodili zmuchlaného jako kus hadru. Notoricky známé skladby jsem s kolegy ve zbrani v podstatě „odzpíval“ s kapelou a setkání „naší“ death metalové čety jsem si i po letech užil vrchovatě. Pokud bych měl srovnat s kdysi viděnými koncerty, tak na kapele snad nejsou vůbec znát příznaky stárnutí (závist a smích). Bylo to sice trošku míň „nakopávající“, než „zamlada“, ale i přesto není moc smeček, které by mě uměly naživo strhnout víc. Za mě tedy, BOLT THROWER popáté a opět skvěle. For Victory! No Guts, No Glory!
Velmi příjemný byl brzký konec celé akce, kdy jsme vyrazili k domovu s vidinou, že se ještě trošku před druhým dnem v práci vyspíme. I když můj pěší výlet přes celou Plzeň, kdy jsem nedoběhl dva noční autobusy, by vydal na samostatný článek (smích).
Obscure promotion opět nezklamali, co se týká organizace, slušné ochranky a podobných „drobností“, které dělají z dobrých koncertů ty ještě lepší. Jedinou připomínku bych měl k vedru. Nevím, jestli fungovala klimatizace, ale ta výheň byla chvílemi šílená. Za nás, za starý, „rozmazlený“ a „rozmlsaný“ fotry hodnotím středeční akci jako jednu z nejlepších, kterou jsem letos měl možnost navštívit. Až půjdu o víkendu do hospody a budu vyprávět těm, kteří zůstali líně sedět doma, tak budu jednak za hrdinu (smích) a jednak budu mluvit jen v samých superlativech. Skvělý old schoolový večer.
Dojmy mladýho ucha Peťana:
Death metalový svátek roku byl nachystán na poslední zářijovou středu a pyšnil se vskutku impozantní sestavou. Do pražského Roxy se totiž chystali angličtí válečníci BOLT THROWER, kteří se u nás objevili po dlouhých čtyřech letech. Protože jsem pořád mladý ucho (jak mi stále někteří z mých starších metalových kamarádů – „dědků“ říkají), tyhle veterány poslouchám přes osm let a poslední zástavku v Abatonu jsem musel s těžkým srdcem oželet, kvůli maturitě konající se druhý den. Dlouho jsem žádný koncert nevyhlížel tak, jako tento. Předkapelami byly neméně zvučné bandy MORGOTH a INCANTATION. Je šest hodin večer, chodník před klubem se začíná plnit a sluncem zalitá Praha se za chvíli ponoří do válečné vřavy, ze které nelze vyváznout bez újmy. Koncert, na který se sjelo opravdu mnoho známých tváří tuzemského undergroundu, tak mohl vypuknout.
Na minutu přesně začali před sedmou večerní drtit američtí INCANTATION. Kvalitní a profesorská porce typické staré školy death metalu. Samozřejmě té americké. INCANTATION vidím potřetí a ani tentokrát mi jejich death metal úplně nesedl. Přiznám se, že dobře znám jen debut „Onward to Golgotha“ z roku 1992 a tak se nemohu považovat za znalce téhle party. Z USA mám jiné favority, ale přesto mě některé, zejména starší, skladby bavily. Zvuk byl také dobrý, ale ze židle mě INCANTATION nezvedli.
To němečtí MORGOTH byli jiný kafe! Další legendu evropského death metalu jsem měl možnost od jejich reunionu vidět už počtvrté a musím říct, že parta kolem Marca Greweho zraje jako moselské víno. Jestliže jsem jejich set na letošním Obscenu označil za nejpovedenější, ten pražský byl ještě o chloupek lepší. Především díky klubovému prostředí. Tenhle death metal je tak přímočarý, staroškolský a přitom zatraceně pestrý. Kromě typických death/thrashových řezanic nechybí pomalejší a ponuré pasáže a kytarové a melodické vyhrávky. Pestrý je i Marcův řev (palec nahoru na triko NASUM) a také setlist, který se podobně jako na Obscenu skládal z letitých flákot a nových skladeb, které se objeví na avizovaném albu. Po zvukové stránce MORGOTH neměli chybu, snad jen v závěru byla baskytara trochu nahulená, ale to v žádném případě nezměnilo dojem na skvělém koncertu. A když v závěru přišla na řadu vypalovačka „Isolated“, musel třepat palicí snad každý!
A pak to přišlo! Intro v podobě britské válečné písně „Battle for Britain“, zdravice Karla Willettse s fans a už to BOLT THROWER začali valit. Mám husí kůži po celém těle a nevím jestli dřív sledovat kapelu nebo mlátit hlavou. Zvuk byl dost nahulenej a prvních pár skladeb horší, pak ale aspoň pár metrů od pódia bylo vše v pořádku. Neskutečný, valivý a smrtící death metal v té nejryzejší podobě. Tak, jak ho umí jen BOLT THROWER. Každoročně jen pár koncertů, poslední deska vyšla téměř před 10 lety, naprosto punkovej přístup a to dělá tuhle kapelu tím, čím je – legendou. Přístup k fans nejen na pódiu je jedinečný a stále v mezích undergroundu, na pódiu pak vidíte pětici kolem padesátky, která si užívá každou odezvu od fans, kteří jim zobou z rukou. Kytarová dvojice Barry – Gavin jsou jedni z mých nejoblíbenějších kytaráků, mistři riffů. Jo Bench, jedna z mála ženskejch na death metalové scéně, je za ty roky pořád stejná a vůbec nestárne. Bubeník Martin Kearns je jako stroj. I když jsem na něj moc neviděl, hnal BOLT THROWER kupředu s neuvěřitelnou razancí. Karl Willetts rozhazuje svou blond řepu snad po celém pódiu, rozdává úsměvy na všechny strany, hecuje zaplněný klub a především mu to výborně řve. Od nahrávek nevidím velký rozdíl. Old school death metal, hymna za hymnou, pot ze mě teče proudem (a to ještě bojuju s chřipkou a teplotami), znám všechny vály nazpaměť. BOLT THROWER se vytasili s mnoha klasikami, mj. zazněly například skladby „War“. „Mercenary“, „Cenotaph“, „Warmaster“, „The IVth Crusade“, „For Victory“, „No Guts, No Glory“, „When Cannons Fade“ a jako vykřičený přídavek „Silent Demise“. Během nějakých sedmdesáti minut mě zničila vlna valícího se death metalu, který nemá obdoby. Společně s DEATH u mě patří BOLT THROWER na samý vrchol žánru a to mi pánové a dáma do puntíku potvrdili. Ještě když píšu report, nemohu uvěřit, že jsem tuhle vytouženou kapelu konečně viděl. Excelentní, dokonalý, poctivý koncert. Jestli nevíte, jak vypadá válka v prvních liniích, zajděte si na BOLT THROWER. Snad k tomu ještě někdy budeme mít příležitost! Díky za tenhle koncert a splněný sen! Závěrem chci říct, že tenhle můj report stojí úplně za hovno, protože do teď vlastně nevím jak ten zážitek z BOLT THROWER vůbec popsat (smích). Jdu si pustit „The IVth Crusade“ a poslouchat znova a znova… (úsměv)
Zápisky KubaAjzovy:
Sotva jsme se vzpamatovali po náročném víkendu na Storm Crusher, už je tu středa a výprava na BOLT THROWER do Prahy. Je to pěkná hoňka, rychle z práce domů, sprcha. Nabereme Jenze a Míru a vyrážíme s hodinovou reservou směr Praha. Hlavní město má zácpu, kterou by nerozproudil ani GUTALAX. Takže hodinová reserva je ta tam. Navíc když zjistíme, že Roxy není jméno psa, ale klubu sídlícího v úplném centru města, kde zaparkovat je nadlidský výkon, zbývá do začátku koncertu jen pár minut. Naštěstí máme víc štěstí, než rozumu a úplnou náhodou nacházíme placené parkoviště 5 minut chůze od klubu. Jedno poslední místo je naše! Svižným krokem si to ženeme rovnou do Roxy. Odbavení proběhne poměrně rychle, první kroky míří na WC. Od samého začátku je jasné, že dnes bude pěkně narváno, hlava na hlavě, vedro k padnutí.
První jdou na zteč INCANTATION. Zvuk dole se nám příliš nezdá, nahoře na balkóně to je trochu lepší. Ale celkově bych dnešní zvuk hodnotil tak za 3. Mohlo být líp i hůř. U „Zaklínadla“ mě hodně baví přechody z rychlého deathu do pomalých doomových pasáží. Dnešní večer by se dalo říct, že pro mě byly všechny 3 kapely hlavní! Akorát na BOLT THROWER jsem se těšil nejvíc, protože je jediné jsem na živo ještě neviděl.
MORGOTH – potřetí v Čechách, potřetí jsme u toho. Satanžel se jejich setu nevyhnuly technické problémy s basovou kytarou, ale jinak vše šlape, jak má. Došlo i na nový song, který zapadá do kontextu staré tvorby. S pouze průměrným zvukem se ale nepodařilo navázat na dokonalý koncert na letošním OEF, ale i tak MORGOTH super!
BOLT THROWER přišli, zahráli a zvítězili. Úchvatná a pohlcující atmosféra tekla společně s potem ze stropu! Hypnotické ponuré melodie rezonovaly hluboko uvnitř mé černé duše. BOLT THROWER vznikli stejně jako já v roce 1986, takže tento koncert je pro mne nejhezčím dárkem k 28. narozeninám! Basačka Jo Anne Bench má u mě plus za tričko mojí oblíbené punkové kapely ANGELIC UPSTARTS. Skvělý večer, stálo to za to! Vyčerpávající noční cesta domů, následuje náročný den v pracovním procesu.
Mírovy postřehy:
Středeční večer v Praze začínal jako dobrý vtip – sešla se americká legenda death metalu, německá legenda death metalu a britská legenda death metalu. (úsměv) Dost legrace, protože cesta do Prahy moc veselá nebyla. Hlavně pražské zácpy by měly mít vlastní pruhy, označení a především časové rozhraní. Málem se naše parta KubaAjz, Mařenka a Jenz málem ocitla bez první kapely večera. Naštěstí v neštěstí jsme nalezli parkoviště kousek od Roxy. Takže ihned po zaparkování thrashporteru se šlo k místu konání. Po štípnutí vstupenek místním revizorem jsme nemířili rovnou k pódiu, ale na místní záchody. To vám byla úleva!
Tím, že jsme dorazili akorát na začátek INCANTATION, se člověk nezdržoval čekáním. Byl jsem tedy okamžitě vtažen do prvních tónů americké legendy. Té letos vyšla výborná novinka „Dirges Of Elysium“, ze které se samozřejmě hojně ten večer čerpalo. Samotný začátek desky se stal i úvodem celého setu. Před plachtou s motivem novinkového alba se odehrál velmi příjemný death metal, který střídal rychlé a pomalé pasáže. Stejně jako před dvěma lety mě INCANTATION uhranuli a atmosférou doslova zabíjeli. Jen škoda, že kytara frontmana Johna McEnteeho byla trochu utopená. Jen škoda, že měli tak málo času. Zrovna, když se začali rozjíždět, tak byl konec.
Před MORGOTH jsem nalezl Petra a další známé tváře a prohodil pár slov. Bohužel zde nebylo tolik prostoru na tolik známých a přátel. Takže tím se omlouvám, pokud jsem některé nepozdravil nebo nepoznal. Moc lidí na jednom prostoru a tak málu času. MORGOTH za zvuku intra z desky „Cursed“ nastoupili s velkou grácií a za sborového vítání. Nebyl čas na zbytečné kecy a rovnou tam sázeli smrtící hity jako „Body Count“, „Resistence“ nebo kultovní „Isolated“. Před pódiem se rozjížděl jeden moshpit za druhým a teplota v Roxy se blížila varu. Musím uznat, že nové fláky z připravované desky zní naživo velmi dobře, tak jak naznačoval dříve vydaný singl „God is Evil“. MORGOTH jsem viděl podruhé a opět to byla skvělá old school death metalová show. Navíc byla kapela velmi dobře naladěna a nenechala se zviklat ani technickým problémem.
Už zbývalo jen poslední a největší jméno celého večera. BOLT THROWER jsem ještě nikdy neviděl a byla to zrovna ta legenda, kterou jsem chtěl už dávno zažít. Co napsat, abych vyjádřil své pocity? Byla to válka! Po zaznění intra z filmu Bitva o Británii se až do konce rozjela válečná vřava na pódiu i v před ním. Celý ten rachot byl umocněn i tím, že zvuk byl pořádně (pře)řvavý. Tahle legenda si rozhodně nevydobyla renomé kecáním na koncertech a tak se sypala jedna zabijácká salva za druhou. Jak se rozezněly první tóny „World Eater/Cenotaph“, tak jsem byl v totálním tranzu. Pak následovaly salvy „Warmaster“, „The IVth Crusade“ nebo „For Victory“. Nikdo si nepřál, aby ten večer skončil. K samému vrcholu patřily vály „No Guts, No Glory“ a „When Cannons Fade“. Celým Roxy pak znělo skandování „Boooolt Throoower“, aby se legenda nechala vyburcovat k přídavku „Silent Demise“. Pak jsem se rychle odebral k východu, kde jsem si vyzvedl krásný koncertní plakát na památku... (úsměv)
Celý večer byl opravdu povedený. Nikdo nemohl být zklamaný, protože vidět tři legendy death metalu se každý den nestane. U mě to vyhráli BOLT THROWER, protože to bylo mé první živé vystoupení této legendární skupiny složené z bojovníků a jedné pěkně ostré bojovnice. Skoro přes třicet let na scéně a pořád zabíjí! Děkuji Obscure za jeden z největších zážitků roku.
Bubu stručně a jasně:
Pro nás, starý fotry, nastává velmi dobré období. Kapely, které jsme poslouchali jako mladí, se dávají znovu dohromady, vydávají slušná alba a my ještě můžeme machrovat, že jsme zažili dobu jejich největší slávy (smích). Jednou z takových akcí byl i středeční dýchánek pro starší a pokročilé v pražském Roxy. Všechny zúčastněné smečky utvářely kdysi můj pohled na tvrdě metalový svět a tak jsem nesměl chybět.
Naše plzeňská skupina fandů klasiky v metalu přijíždí do Prahy dobře naladěna (ve složení Asphyx – bonecrusher, Mr. Throllmas – helldriver, Herr komandant Goro a Lady Asura-ová). Do Roxy se začínají pomalu trousit „odžískované“ postavy a já podle nápisů na tričkách zjišťuji, že podobných postaviček ve středním věku jako je moje maličkost, dnes bude v klubu plno. BOLT THROWER nekoncertují zase tolik často a tak je nabíledni, že každý, kdo se kdy setkal s touhle zabijáckou mašinou, rád opustil poklidný rodinný krb a vydal se jako my do víru (ne)smrtelné muziky.
Ihned nabíhám doplnit moji nekonečnou sbírku triček. V mé velikosti mají již jen jeden motiv, ale i tak jsem spokojený jako ženy v nákupních střediscích (smích).
Pivo jsem nepil, tak nemůžu sloužit jeho hodnocením. V klubu na mě bylo už moc lidí ve frontě a ze Staropramenu mám osypky (smích). Takže bohužel (nebo pro mě bohudík – smích). Zato jsem díky kolegyni Duzl ochutnal velice dobrý brazilský rum. Byl bohužel jen jeden, protože v narvaném Roxy jsem Dášu ztratil a nemohl tak oplatit stejnou mincí. Na tomto místě také chci poděkovat vám všem, co jste za mnou přišli, prohodili pár slov a podpořili moje „redaktorské death metalové snažení“. Moc si toho vážím a nabíjí mě to do budoucna velkou silou. A taky jsem se trošku cítil jako celebrita (smích).
INCANTATION patří i po svém „návratu“ mezi jedny z mých nejoblíbenějších a nejhranějších smeček vůbec. Mám rád jejich temné riffy a „zvykl“ jsem si i na Johnův hlas. Tihle rouhači ovlivnili tolik kapel, že by se dalo mluvit dokonce o záhrobně smrtelném hnutí. Osobně bych si je raději vychutnal někde v menším, osobnějším klubu, ale i v Roxy vše znělo, jak mělo. Z děr se na nás najednou díval samotný Antichrist, pánové sázeli jeden krutý motiv za druhým a já se před Američany plazil po zemi jako nějaký nehodný had. Svět byl náhle hodně černý a i když nebylo vše zvukově (zpočátku) úplně v pořádku, byl jsem schopen panu zvukaři protentokrát odpustit. Neviděl jsem INCANTATION už hodně dlouho a tak jsem si naše setkání užil nadmíru. Jen jsem musel kroutit hlavou nad hláškami jednoho vedle mě stojícího mladíka, který vehementně svému kolegovi vyprávěl (vážně!) něco o docela dobré předkapele, ale že AMON AMARTH by byli asi lepší. Blbec (smích). Ani ten mi ale nemohl zkazit niterně temný zážitek. Kult!
MORGOTH jsem kdysi viděl ještě v dobách, kdy na ně všichni díky jejich koketování s industriálním rockem zanevřeli. Já vlastně tenkrát taky. Jenže parta kolem charismatického zpěváka Marca Greweho se rozhodla pro návrat a to až někam ke svým kořenům. Jsem tomu samozřejmě rád a důkazem budiž letošní nový singl „God is Devil“, který kapelu vrací zpátky do devadesátých let. V Praze pak byli pánové „stejní“ jako před mnoha lety. Jen šediny nám všem přibyly. Bylo to parádní vystoupení (i když vypadla jednou basa a pak bylo všechno chvíli moc nahlas). Kapela má kde brát a vrátila mě do mládí, kdy jsem nadšeně muchlal jejich kazety ve svém přehrávači. Jojo, to byly časy (hehe). Němci to do nás sázeli bez kompromisů, hezky po lopatě, po staru, jak to mám stejně nejraději. Skladby z mé oblíbené desky „Cursed“ (zazněly i songy z „Odium“) mají i po letech velkou sílu, doplněnou tentokrát o nezbytné vzpomínky. Parádní to bylo. Velká spokojenost.
O britském tanku BOLT THROWER bych mohl vyprávět osobní příběhy a zážitky, které by vydaly snad i na knihu (smích). Viděl jsem je ve svém životě naživo čtyřikrát a pokaždé to bylo ve stejném stylu. Kapela, sehraná skoro až k dokonalosti, vždy přišla, všechno rozsekala na maděru a odkráčela pryč. Tohle je zkrátka kult z největších a pro mě třetí srdeční záležitost za večer. Přenesl jsem se přímo na bojiště, zapadl do zákopu a nechal si vyprávět příběhy o válce. Nevím moc, co dál psát. BOLT THROWER mě hned na začátku pohltili, schroupali a nakonec vyhodili zmuchlaného jako kus hadru. Notoricky známé skladby jsem s kolegy ve zbrani v podstatě „odzpíval“ s kapelou a setkání „naší“ death metalové čety jsem si i po letech užil vrchovatě. Pokud bych měl srovnat s kdysi viděnými koncerty, tak na kapele snad nejsou vůbec znát příznaky stárnutí (závist a smích). Bylo to sice trošku míň „nakopávající“, než „zamlada“, ale i přesto není moc smeček, které by mě uměly naživo strhnout víc. Za mě tedy, BOLT THROWER popáté a opět skvěle. For Victory! No Guts, No Glory!
Velmi příjemný byl brzký konec celé akce, kdy jsme vyrazili k domovu s vidinou, že se ještě trošku před druhým dnem v práci vyspíme. I když můj pěší výlet přes celou Plzeň, kdy jsem nedoběhl dva noční autobusy, by vydal na samostatný článek (smích).
Obscure promotion opět nezklamali, co se týká organizace, slušné ochranky a podobných „drobností“, které dělají z dobrých koncertů ty ještě lepší. Jedinou připomínku bych měl k vedru. Nevím, jestli fungovala klimatizace, ale ta výheň byla chvílemi šílená. Za nás, za starý, „rozmazlený“ a „rozmlsaný“ fotry hodnotím středeční akci jako jednu z nejlepších, kterou jsem letos měl možnost navštívit. Až půjdu o víkendu do hospody a budu vyprávět těm, kteří zůstali líně sedět doma, tak budu jednak za hrdinu (smích) a jednak budu mluvit jen v samých superlativech. Skvělý old schoolový večer.
Dojmy mladýho ucha Peťana:
Death metalový svátek roku byl nachystán na poslední zářijovou středu a pyšnil se vskutku impozantní sestavou. Do pražského Roxy se totiž chystali angličtí válečníci BOLT THROWER, kteří se u nás objevili po dlouhých čtyřech letech. Protože jsem pořád mladý ucho (jak mi stále někteří z mých starších metalových kamarádů – „dědků“ říkají), tyhle veterány poslouchám přes osm let a poslední zástavku v Abatonu jsem musel s těžkým srdcem oželet, kvůli maturitě konající se druhý den. Dlouho jsem žádný koncert nevyhlížel tak, jako tento. Předkapelami byly neméně zvučné bandy MORGOTH a INCANTATION. Je šest hodin večer, chodník před klubem se začíná plnit a sluncem zalitá Praha se za chvíli ponoří do válečné vřavy, ze které nelze vyváznout bez újmy. Koncert, na který se sjelo opravdu mnoho známých tváří tuzemského undergroundu, tak mohl vypuknout.
Na minutu přesně začali před sedmou večerní drtit američtí INCANTATION. Kvalitní a profesorská porce typické staré školy death metalu. Samozřejmě té americké. INCANTATION vidím potřetí a ani tentokrát mi jejich death metal úplně nesedl. Přiznám se, že dobře znám jen debut „Onward to Golgotha“ z roku 1992 a tak se nemohu považovat za znalce téhle party. Z USA mám jiné favority, ale přesto mě některé, zejména starší, skladby bavily. Zvuk byl také dobrý, ale ze židle mě INCANTATION nezvedli.
To němečtí MORGOTH byli jiný kafe! Další legendu evropského death metalu jsem měl možnost od jejich reunionu vidět už počtvrté a musím říct, že parta kolem Marca Greweho zraje jako moselské víno. Jestliže jsem jejich set na letošním Obscenu označil za nejpovedenější, ten pražský byl ještě o chloupek lepší. Především díky klubovému prostředí. Tenhle death metal je tak přímočarý, staroškolský a přitom zatraceně pestrý. Kromě typických death/thrashových řezanic nechybí pomalejší a ponuré pasáže a kytarové a melodické vyhrávky. Pestrý je i Marcův řev (palec nahoru na triko NASUM) a také setlist, který se podobně jako na Obscenu skládal z letitých flákot a nových skladeb, které se objeví na avizovaném albu. Po zvukové stránce MORGOTH neměli chybu, snad jen v závěru byla baskytara trochu nahulená, ale to v žádném případě nezměnilo dojem na skvělém koncertu. A když v závěru přišla na řadu vypalovačka „Isolated“, musel třepat palicí snad každý!
A pak to přišlo! Intro v podobě britské válečné písně „Battle for Britain“, zdravice Karla Willettse s fans a už to BOLT THROWER začali valit. Mám husí kůži po celém těle a nevím jestli dřív sledovat kapelu nebo mlátit hlavou. Zvuk byl dost nahulenej a prvních pár skladeb horší, pak ale aspoň pár metrů od pódia bylo vše v pořádku. Neskutečný, valivý a smrtící death metal v té nejryzejší podobě. Tak, jak ho umí jen BOLT THROWER. Každoročně jen pár koncertů, poslední deska vyšla téměř před 10 lety, naprosto punkovej přístup a to dělá tuhle kapelu tím, čím je – legendou. Přístup k fans nejen na pódiu je jedinečný a stále v mezích undergroundu, na pódiu pak vidíte pětici kolem padesátky, která si užívá každou odezvu od fans, kteří jim zobou z rukou. Kytarová dvojice Barry – Gavin jsou jedni z mých nejoblíbenějších kytaráků, mistři riffů. Jo Bench, jedna z mála ženskejch na death metalové scéně, je za ty roky pořád stejná a vůbec nestárne. Bubeník Martin Kearns je jako stroj. I když jsem na něj moc neviděl, hnal BOLT THROWER kupředu s neuvěřitelnou razancí. Karl Willetts rozhazuje svou blond řepu snad po celém pódiu, rozdává úsměvy na všechny strany, hecuje zaplněný klub a především mu to výborně řve. Od nahrávek nevidím velký rozdíl. Old school death metal, hymna za hymnou, pot ze mě teče proudem (a to ještě bojuju s chřipkou a teplotami), znám všechny vály nazpaměť. BOLT THROWER se vytasili s mnoha klasikami, mj. zazněly například skladby „War“. „Mercenary“, „Cenotaph“, „Warmaster“, „The IVth Crusade“, „For Victory“, „No Guts, No Glory“, „When Cannons Fade“ a jako vykřičený přídavek „Silent Demise“. Během nějakých sedmdesáti minut mě zničila vlna valícího se death metalu, který nemá obdoby. Společně s DEATH u mě patří BOLT THROWER na samý vrchol žánru a to mi pánové a dáma do puntíku potvrdili. Ještě když píšu report, nemohu uvěřit, že jsem tuhle vytouženou kapelu konečně viděl. Excelentní, dokonalý, poctivý koncert. Jestli nevíte, jak vypadá válka v prvních liniích, zajděte si na BOLT THROWER. Snad k tomu ještě někdy budeme mít příležitost! Díky za tenhle koncert a splněný sen! Závěrem chci říct, že tenhle můj report stojí úplně za hovno, protože do teď vlastně nevím jak ten zážitek z BOLT THROWER vůbec popsat (smích). Jdu si pustit „The IVth Crusade“ a poslouchat znova a znova… (úsměv)
Zápisky KubaAjzovy:
Sotva jsme se vzpamatovali po náročném víkendu na Storm Crusher, už je tu středa a výprava na BOLT THROWER do Prahy. Je to pěkná hoňka, rychle z práce domů, sprcha. Nabereme Jenze a Míru a vyrážíme s hodinovou reservou směr Praha. Hlavní město má zácpu, kterou by nerozproudil ani GUTALAX. Takže hodinová reserva je ta tam. Navíc když zjistíme, že Roxy není jméno psa, ale klubu sídlícího v úplném centru města, kde zaparkovat je nadlidský výkon, zbývá do začátku koncertu jen pár minut. Naštěstí máme víc štěstí, než rozumu a úplnou náhodou nacházíme placené parkoviště 5 minut chůze od klubu. Jedno poslední místo je naše! Svižným krokem si to ženeme rovnou do Roxy. Odbavení proběhne poměrně rychle, první kroky míří na WC. Od samého začátku je jasné, že dnes bude pěkně narváno, hlava na hlavě, vedro k padnutí.
První jdou na zteč INCANTATION. Zvuk dole se nám příliš nezdá, nahoře na balkóně to je trochu lepší. Ale celkově bych dnešní zvuk hodnotil tak za 3. Mohlo být líp i hůř. U „Zaklínadla“ mě hodně baví přechody z rychlého deathu do pomalých doomových pasáží. Dnešní večer by se dalo říct, že pro mě byly všechny 3 kapely hlavní! Akorát na BOLT THROWER jsem se těšil nejvíc, protože je jediné jsem na živo ještě neviděl.
MORGOTH – potřetí v Čechách, potřetí jsme u toho. Satanžel se jejich setu nevyhnuly technické problémy s basovou kytarou, ale jinak vše šlape, jak má. Došlo i na nový song, který zapadá do kontextu staré tvorby. S pouze průměrným zvukem se ale nepodařilo navázat na dokonalý koncert na letošním OEF, ale i tak MORGOTH super!
BOLT THROWER přišli, zahráli a zvítězili. Úchvatná a pohlcující atmosféra tekla společně s potem ze stropu! Hypnotické ponuré melodie rezonovaly hluboko uvnitř mé černé duše. BOLT THROWER vznikli stejně jako já v roce 1986, takže tento koncert je pro mne nejhezčím dárkem k 28. narozeninám! Basačka Jo Anne Bench má u mě plus za tričko mojí oblíbené punkové kapely ANGELIC UPSTARTS. Skvělý večer, stálo to za to! Vyčerpávající noční cesta domů, následuje náročný den v pracovním procesu.
Mírovy postřehy:
Středeční večer v Praze začínal jako dobrý vtip – sešla se americká legenda death metalu, německá legenda death metalu a britská legenda death metalu. (úsměv) Dost legrace, protože cesta do Prahy moc veselá nebyla. Hlavně pražské zácpy by měly mít vlastní pruhy, označení a především časové rozhraní. Málem se naše parta KubaAjz, Mařenka a Jenz málem ocitla bez první kapely večera. Naštěstí v neštěstí jsme nalezli parkoviště kousek od Roxy. Takže ihned po zaparkování thrashporteru se šlo k místu konání. Po štípnutí vstupenek místním revizorem jsme nemířili rovnou k pódiu, ale na místní záchody. To vám byla úleva!
Tím, že jsme dorazili akorát na začátek INCANTATION, se člověk nezdržoval čekáním. Byl jsem tedy okamžitě vtažen do prvních tónů americké legendy. Té letos vyšla výborná novinka „Dirges Of Elysium“, ze které se samozřejmě hojně ten večer čerpalo. Samotný začátek desky se stal i úvodem celého setu. Před plachtou s motivem novinkového alba se odehrál velmi příjemný death metal, který střídal rychlé a pomalé pasáže. Stejně jako před dvěma lety mě INCANTATION uhranuli a atmosférou doslova zabíjeli. Jen škoda, že kytara frontmana Johna McEnteeho byla trochu utopená. Jen škoda, že měli tak málo času. Zrovna, když se začali rozjíždět, tak byl konec.
Před MORGOTH jsem nalezl Petra a další známé tváře a prohodil pár slov. Bohužel zde nebylo tolik prostoru na tolik známých a přátel. Takže tím se omlouvám, pokud jsem některé nepozdravil nebo nepoznal. Moc lidí na jednom prostoru a tak málu času. MORGOTH za zvuku intra z desky „Cursed“ nastoupili s velkou grácií a za sborového vítání. Nebyl čas na zbytečné kecy a rovnou tam sázeli smrtící hity jako „Body Count“, „Resistence“ nebo kultovní „Isolated“. Před pódiem se rozjížděl jeden moshpit za druhým a teplota v Roxy se blížila varu. Musím uznat, že nové fláky z připravované desky zní naživo velmi dobře, tak jak naznačoval dříve vydaný singl „God is Evil“. MORGOTH jsem viděl podruhé a opět to byla skvělá old school death metalová show. Navíc byla kapela velmi dobře naladěna a nenechala se zviklat ani technickým problémem.
Už zbývalo jen poslední a největší jméno celého večera. BOLT THROWER jsem ještě nikdy neviděl a byla to zrovna ta legenda, kterou jsem chtěl už dávno zažít. Co napsat, abych vyjádřil své pocity? Byla to válka! Po zaznění intra z filmu Bitva o Británii se až do konce rozjela válečná vřava na pódiu i v před ním. Celý ten rachot byl umocněn i tím, že zvuk byl pořádně (pře)řvavý. Tahle legenda si rozhodně nevydobyla renomé kecáním na koncertech a tak se sypala jedna zabijácká salva za druhou. Jak se rozezněly první tóny „World Eater/Cenotaph“, tak jsem byl v totálním tranzu. Pak následovaly salvy „Warmaster“, „The IVth Crusade“ nebo „For Victory“. Nikdo si nepřál, aby ten večer skončil. K samému vrcholu patřily vály „No Guts, No Glory“ a „When Cannons Fade“. Celým Roxy pak znělo skandování „Boooolt Throoower“, aby se legenda nechala vyburcovat k přídavku „Silent Demise“. Pak jsem se rychle odebral k východu, kde jsem si vyzvedl krásný koncertní plakát na památku... (úsměv)
Celý večer byl opravdu povedený. Nikdo nemohl být zklamaný, protože vidět tři legendy death metalu se každý den nestane. U mě to vyhráli BOLT THROWER, protože to bylo mé první živé vystoupení této legendární skupiny složené z bojovníků a jedné pěkně ostré bojovnice. Skoro přes třicet let na scéně a pořád zabíjí! Děkuji Obscure za jeden z největších zážitků roku.
Bubu stručně a jasně:
Při prvním hrábnutí BOLT THROWER do strun jsem zapoměl na INCANTATION, při druhým na MORGOTH a při třetím, kde jsem… Neskutečný groove válec BT se zabíjejícím zvukem smetl vše, co mu stálo v cestě. Vysmátý skoropadesátník Karl Willetts za mikrofonem. Gavin Ward a Barry Thomson, jedny z nejzajímavějších kytar v death metalu, s tlučmistrem Martinem Kearnsem za zády. A samozřejmě na basu Jo Bench, která snad vypadá všechny ty roky stejně. Poslední řadová deska skoro před deseti lety. Poslední turné čtyři roky nazpátek. Punk´s not dead! War. The IVth Crusade. Mercenary. Warmaster. No Guts, No Glory. ...For Victory. I will be still loyal!
Fotky: Míra, Syky, Asphyx
Asphyxova galerie
Sykyho galerie
Mírova galerie
Galerie Duzl
Asphyxova videa:
INCANTATION
MORGOTH
BOLT THROWER
Setlist BOLT THROWER:
Fotky: Míra, Syky, Asphyx
Asphyxova galerie
Sykyho galerie
Mírova galerie
Galerie Duzl
Asphyxova videa:
INCANTATION
MORGOTH
BOLT THROWER
Setlist BOLT THROWER:
- War
- Remembrance
- Mercenary
- World Eater / Cenotaph
- Anti-Tank (Dead Armour)
- Warmaster
- Forever Fallen
- This Time It's War
- The IVth Crusade
- Entrenched
- ...For Victory
- The Killchain
- Power Burns
- No Guts, No Glory
- When Cannons Fade
- Silent Demise
