Letošní září je pro nás death metalisty doslova takovými opožděnými žněmi. Po minulém old schoolovém dýchánku s UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN v předchozím týdnu nám agentura Obscure Promotion přivezla do hlavního města další, tentokrát o něco brutálnější sestavu. Jako hlavní hvězda se představili legendární Kanaďané CRYPTOPSY, doplněni o neméně zvučná jména jako DISGORGE či JUNGLE ROT. Přiznám se, že mě osobně vytáhli z mé plzeňské old school death metalové základny hlavně posledně jmenovaní. Mám pro jejich valivý, průbojný smrtící kov velkou slabost a tak jsem opět po necelém týdnu oslovil kolegu Michala. Ten nadšeně souhlasil, naložil všechny své fotoaparáty do dodávky a už jsme zase jeli jako s větrem o závod směr Praha. Začínáme být už secvičení jako dobře sladěné úderné komando. Michal řídí, fotí, já piju a píšu (smích). Nádherná symbióza, nemyslíte?
O klubu Modrá Vopice jsem už psal mnohokrát, stačí si dohledat nějaké mé předchozí reporty. Nebudu se tedy zdržovat kvalitou piva, zvukem apod. Vše je stále při starém, což se u mě rovná velké pochvale. Jinak bych se nevracel (smích). Vyzvednout musím snad jen opět velmi příjemnou obsluhu. To se u nás v Čechách jen tak nevidí a to nemluvím jen o undergroundových klubech. Zkrátka, máme to tady rádi a rádi se sem vracíme.
Bylo pondělí, nejhnusnější den v týdnu. V práci všichni s nervy v kýblech a tak jsem se zase těšil, až konečně hrábne do kytary první kapela.
Byli jimi metal core/nu-metal/punkoví (a já nevím co ještě) MATRICIDE. Už dopředu jsem byl dost vyděšený, protože jsem viděl jejich klip, kde se to hemžilo plyšovými postavami, drsnými pózami á la PANTERA a neustále štěkajícím zpěvákem. Omlouvám se, ale na podobnou muziku nemám žaludek (přitom PANTERU zbožňuju!) ani uši, trpím u ní. Nebudu tedy raději hodnotit, abych nezkazil případným fanouškům dojem. Takže za mě, kapela tam byla, zahrála a já se schovával raději venku za rohem. I tak mě to moc bolelo (smích).
Brutální hudební násilníci DISGORGE do strun hrábli bez varování. Ihned mě přišpendlili na dřevěnou zeď klubu, kde jsem v podstatě zůstal celou dobu vystoupení. Někde schoulený v koutě musel být snad samotný Ježíš, protože tady se mu spílalo o sto šest. Bylo to gore, brutální, anti-křesťanské, divoké a smrtící. Nevím, jestli jste někdy tyhle bezvěrce už slyšeli, ale pro mě je to pokaždé podobné. Připadám si, jako kdybych u nás v továrně omylem spadl do lisu. Odcházím zmačkán, rozsekán a opracován obrovským tlakem. Slabší povahy pravděpodobně utekly někam ven, držící se za hlavu a křižující se v nekonečném strachu. V pondělí to byl zkrátka masakr death metalovou pilou. Sice poměrně monotónní, ale čekal jsem to, nebyl jsem tedy překvapen. Dali nám vše hezky po lopatě, krvavě, bez příkras a pořádně nahlas. Takže v pořádku.
JUNGLE ROT patří do velké skupiny mých oblíbených kapel. Hrají přesně ten typ valivého old school death metalu, který sice v dnešní době u mladších posluchačů asi už tolik neobstojí, ale pro mě, starého vlka, nemohla přijet poctivější kapela. Obrátil jsem oči v sloup, zaklekl do bloků a jal jsem se pařit jako o závod. Přede mnou se začaly odehrávat příběhy z vietnamské války, kytary mě řezaly až do morku kostí, Dave Matrise se vztekal, prskal, tahal to všechno až odněkud ze žaludku. K tomu mu sekundovali a s jiskrným nábojem ho doplňovali i ostatní. Hrálo se s velkým nasazením, se zkušeností v rukách a předneseny byly všechny zásadní songy kapely. Už jsem tyhle Američany dlouho neviděl, tak bylo pro mě tohle setkání něco jako sraz starých válečných veteránů. Odcházel jsem na další (druhé a poslední) pivo spokojen, death metalově ukojen a s novými příjemnými zážitky v hlavě. Parádní vystoupení s velkým srdcem. Pro mě kult!
S CRYPTOPSY mám prazvláštní vztah. Některá jejich alba hlavně z devadesátých let u mě mají status jakéhosi zbožštění (zvláště „Blasphemy Made Flesh“ – 1994, „None So Vile“ – 1996, „Whisper Supremacy“ – 1998), ale mám v jejich diskografii i záseky, které bych s klidem vypustil. Kupříkladu jejich koketování s deathcore a jinými zvěrstvy na „The Unspoken King“ – 2008 mě několikrát způsobilo kopřivku. V Quebecu byly vždy zajímavé kapely a tamní death metalová škola je známá svoji originalitou a rukopisem. Byl jsem tedy zvědav, jak se k tomu kapela postaví tentokrát. První, koho musím zmínit, je bubenický mistr Flo Mounier. Jeho hru bych asi dokázal poslouchat pořád dokola. Dále pak zpěv mistra Matta McGachyho. Ten byl vskutku neskutečně kanalizační! To se musí zkrátka zažít, slova zde nestačí. V Modré Vopici pak na mě CRYPTOPSY působili jako malé zjevení. Nevím, jestli pánové přijeli rovnou z pekla, ale masakr, který předvedli, byl neskutečný. Parádně vystavěný setlist a dokonale sehraní muzikanti s ďábelskou bicí baterií za zády dohromady působili jako nějaké šílené monstrum. Fanoušci pod pódiem předvedli ukázkovou pařbu a na kapele bylo vidět, že si to celé užívá s námi. V klubu bylo neskutečné horko, které měnilo celý tenhle morbidní dýchánek v pořádně vyhřáté krematorium. Nestát vedle mě jedna slečna, která byla pěkná zezadu i zepředu, možná bych se tím vším doslova zalknul (smích). Příjemná brutal párty!
Tak velkou návštěvnost (odhadovali jsme něco přes sto hlav), jsme na pondělí a brutal death metal nečekali! Lidé postávali i na stolech a co jsem měl možnost vidět, tak málem prodejcům merchandise utrhali ruce (což potvrdil i v jednom ze svých proslovů zpěvák CRYPTOPSY). Posílám velkou pochvalu organizátorům. Jelo se celou dobu dle harmonogramu a pro nás dojíždějící z daleka byl velmi příjemný i konec kolem jedenácté hodiny. Takhle nějak bych si to představoval.
Přesun do města piva probíhal v klasickém duchu. Vše jsme hodnotili, probírali, dohadovali se a smáli se jako dva správní nadšenci. Hlavu jsem měl vymlácenou jako žitný klas. Zítra budu v práci asi hodně trpět, říkal jsem si v duchu (potvrzeno! - smích). Moje teorie o tom, že čím tvrdší muzika, tím příjemnější lidé, se opět potvrdila a my máme na svém kontě další skvělý zážitek. Byla to vskutku vydařená, extrémně laděná, řeznická taškařice. Satan s vámi, bratři a sestry!
Fotky: Ignor
