TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

MILANO – Neřvi na mě LP/CD 2012, Piper Records

Na úvod info o tom, že recenze jsou v současném světě zbytečné. Víte to jistě už dávno, ale opakování je dcera babičky, z pohledu babiččiny vnučky a tak dále. Recenze hudební nahrávky v době internetu prakticky ztratila jeden ze svých smyslů – podat jejímu čitateli zprávu o tom, jaká že recenzovaná nahrávka je a pomoci mu se rozhodnout, zda-li tuto shánět anebo dojít závěru, že se bez ní obejde. Dnes si hluk nejdřív stáhnete, sami poslechnete a pak se rozhodnete, jestli to tam je, či ne. To je věcí jasnou, samozřejmou a nijak objevnou. Proč o tom tedy pindám? Domnívám se, že recenze na muziku dnes lidé čtou z podstatné části proto, že je zajímá, co si o dané věci myslí někdo jiný, třeba jejich (ne)oblíbený pisálek. Čtou je tací, kteří se rádi nechají překvapit nebo i inspirovat a také ti, co rádi hledají. Krátce jsme na toto téma pohovořili na oslavě 20 let AVENGER s Inym, a shodli jsme se na tom, že oba patříme mezi staromilce, kteří si nahrávky podle recenzí, semo tamo, ještě vybírají dodnes. To je dobrá zpráva pro všechny recenzenty – na světě existují minimálně dva lidé, kteří se jejich dojmy nechají ovlivnit až tak, že se následně nebojí investovat.

A, ty vole, přesně tohle se mi stalo s deskou „Neřvi na mě“ od kapely MILANO. Po přečtení jedné recenze jsem zavítal na Bandcamp kapely (o existenci který jsem do tý doby neměl tucha) a nahrávku v elektronický podobě bez předchozího poslechu koupil, říkaje si, že jestli ta kapela zní alespoň z půlky tak, jak autor recenze tvrdí, musí to být, sorrák za ty výrazy, zasraně až kurevsky dobrá muzika. A, ty vole, je to tak! Sundá klobouk – a je tam paklík s velbloudem – nekecal.

Hned na poprvé (rozuměj, při prvním poslechu) jsem dostal přes držku a náramně jsem si to užíval a užívám do teď.  Jako bych dostal modelínovou pěstí do úsměvu a při tom něco suše nahlas cáklo – asi slza radosti. Plesk! Motá se mi hlava, pálí mě huba, přesto si dupu do taktu. Sprostá neurvalost UNSANE? Klidně. Precizní pomatená naléhavost JESUS LIZARD? Klidně. Sonická urputnost KILLING JOKE? Klidně. Klidně. Klidně. To všechno tam, do prdele, je, v jedný kompaktní mase. A když říkám kompaktní, tak tím slovem rozhodně nazdařbůh neplýtvám.

Domácí kolegové a inspirace? Ten nejsyrovější rock´n´roll ESGMEQ? Snad. Vyšohlídovy nemocný deklamace a CHICAGO IRA je jedno s čím, před tím Chicago? Rozhodně. Šílená, zoufalá, bezvýchodná atmosféra nepřekonatelnýho MAJKLÁČSKÝHO Konce temný psychedelie? Něco tam z ní je, bejby. Je to tam a krásně se to doplňuje. Pozor, říkám-li krásně, mám na mysli krásu, kterou vyznávají pochybný noční existence (mezi které se hrdě počítám), který věří, že dobrá muzika se nesmí nikomu líbit. Teda nikomu z vnějšího světa. Muzika, kterou kdybyste pustili svýmu poslanci, z hrůzy se rozpláče a v panice se pokusí složit mandát do jejích rukou. Jenže vona mu nasere, prej nezájem. Kouzlo odtažitosti, jakožto zásadního kamene tvorby! Koho by pak sralo, že vokál frázuje ty svý stručný, polozfetovaný moudra víceméně pořád stejně, když vás to vlastně dokola dokonale utírá? Zbastardizovanej rock´n´roll s hardcoreovou naléhavostí. Je naprosto jistý, že tady se něco vymknulo kontrole. A kdo dožije konce, dostane jako malou pozornost to nejignorantštější, nejšpinavější rozteklý blues, o kterým se neodvážil snít ani v horečnatý noci po třídenním tahu.

Ahoj babi, říkavaj‘ prej muklové při kartách, když se to sere. Já říkám skvělá práce pánové. „Neřvi na mě“ je skvělá deska. Kupte si ji!

Seznam skladeb:
  1. Jedině
  2. Krajta
  3. Holka
  4. Kámo
  5. Bronx
  6. Taxi
  7. George
  8. Krása
  9. Zlato
  10. Herečka
  11. Neřvi

Čas: cca 26 min.

http://milanocz.bandcamp.com/album/ne-vi-na-m


Zveřejněno: 17. 09. 2014
Přečteno:
2788 x
Autor: Bodza | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář