Nevím, jak to máte vy, ale já když začnu poslouchat novou desku, tak postupem času začnu rozlišovat, pro jaké příležitosti je vhodná. Mám v hlavě imaginární šuplíky s nápisy - do auta, ke sportu, k práci, na cestu tramvají, k relaxování. AMONGS GOD ve mně (ani vlastně nevím proč) pokaždé evokují takovou poklidnou přípravu nějakého dobrého jídla. Ne že bych byl zkušený a dobrovolný kuchař, ale někdy mě to chytne a začnu se točit kolem zapáleného hořáku. Přenesu si CD přehrávač do kuchyně, nažhavím všechny nástroje, vytáhnu pořádný flák masa a spolu s těmito Nory mi začne pracovat fantazie. Je to možná zvláštní, že si dávám black metal ve stylu VENOM, CELTIC FROST či HELLHAMMER k tak „přízemní“ věci, jakou je příprava jídla, ale mně se s nimi zkrátka dobře vaří (smích).
Možná je to způsobeno poklidným vyzněním jejich desek, možná jen kdysi prvotním zaškatulkováním. To já už dneska nevím. Schválně jsem testoval novinku „Monument“ i na ostatních a kamarádech a shodli jsme se, že něco na tom vaření asi bude (smích). AMONG GODS přitom hrají převážně temně, smutně, někdy možná až moc rozvláčně. Muzikanti z takových smeček jako SYRACH či ARVAS moc dobře vědí, jak složit dobrý song. Trošku horší je to s energií, kterou mám u nahrávek tolik rád. Tu zde pořád nemohu nějak nalézt. K přípravě pořádně propečeného steaku to ale nějak nevadí. Někdy mám zkrátka na „pohodovou“, příjemnou a jakoby temně zastřenou muziku zkrátka chuť. Je to podobné jako s určitými druhy potravin, také si o ně občas tělo samo řekne.
Velmi zajímavý (a zároveň asi to nejlepší, co mě na nové desce zaujalo) je hlas Kennetha Olsena. Ten je poměrně variabilní, dovede navodit tu správnou atmosféru a rovnou na rovinu říkám, že bez něho bych si asi AMONG GODS ani nevšiml. Nebo všiml, ale nedonutil bych se sepsat pár těchto řádků. Líbí se mi, když se hudba na „Monument“ dotýká doomu, někdy snad i deathu, Tyhle vsuvky krásně koření celý ten blackový odér a dodávají desce jakousi auru zajímavosti. Vše si vlastně po celou dobu jen tak plyne, někdy až nezúčastněně, nikde se moc netlačí na pilu. Chybí mi rebelie, naštvanost a odmítání dobra, které mi u černého stylu stejně dělá nejlépe, ale u chvilek strávených s nějakými „odpočinkovými“ činnostmi bylo album více než vhodné. Také na zklidnění po těžkém dni nebo pro dlouhou jízdu autem jsem „Momument“ rád využíval. Myslím, že i hudba, pasovaná do škatulky s názvem „Kulisa“ má své důležité opodstatnění a své posluchače si najde.
A jsme opět u závěru. Dole pod recenzí se pořád na mě směje otazník, kterým si vždy před poslechem nahrazuju bodové hodnocení. Nechci sklouzávat do nějaké filozofické disputace, ale tentokrát (pokolikáté už?) je to konečné číslo jen nesměle pocitovým vyjádřením mé momentální nálady. Během času (a při něm prováděných činnostech) se měnilo v takovém rozpětí, že bych mohl být považován možná i za blázna (smích). Je to hodně nebo málo? Asi jak pro koho a jak kdy, že ano?! S „Monument“ to mám hodně podobné jako s jejich dříve recenzovaným stejnojmenným albem. Někdy jsem v jejich společnosti rád, usmívám se a velebil bych je do samotného pekla. Pak přijdou chvíle, kdy CD jen znechuceně odkládám, protože mi přijde nezáživné. Mám svým způsobem rád podobné desky. Takové, které mě nenechávají v klidu, vzbudí ve mě nějaké emoce a mají v sobě určitou přitažlivost. Ale dost řečí, jdu si dát další steak.
Seznam skladeb:
- Malstrøm
- Cold Pathetic Eyes
- Monument
- V8
- Summon Them Back
- Hands of Williams
- Four Paths to Hell
- Eternal
- Feathers and Dooom
Čas: 43:20
Sestava:
- Hakon Schaug – basa
- Geir Sjo Myklebust – bicí
- Roland Rotne – kytara
- Kenneth Olsen – zpěv
- Broke – kytara
https://www.facebook.com/amonggods
http://www.reverbnation.com/amonggods
http://www.prcmusic.com/