Počasí: jako v pátek
Redakce na místě: Opat, Luma, Goro, Štěpán, KubaAjz, Coornelus, Johan, Yvor, Márty, Corbow, Manafob, Mařenka, Aleš
Nálada: výborná, ale roste únava – zahání ji opět salva Jägermeisterů
Počet nemocných: 0 (marod vyřazen z evidence nemocných)
Hláška dne: RUMBURAK – Second Category Wizard (viz foto)
Dnešní den neotvíral nikdo jiný, než Beach Boys SPASM. A přesně podle toho to i vypadalo. Cestou do areálu jsem se často střetnul s podivnými individui, která si šla rozhýbat tělo po předešlých dnech svižnou polkou. SPASM předvedli svůj klasický set, jen s tím rozdílem, že se běžný grind kotel rozrostl o spoustu rekvizit. Jako například nafukovací balón, síťku na motýly, plynové masky a jiné. (Luma)
Po „vydatném“ tříhodinovém spánku a dvou hodinách zevlování vyrážíme do žhavého dne v hodině oběda, abychom stihli švédské crustery MARTYRDÖD. Opět palec nahoru za to pozvat takovouhle kapelu na BA. MARTYRDÖD si před necelým měsícem zahráli na Play Fast Or Don´t, kde jsem nebyl, takže očekávání bylo veliké. Koncert sám o sobě nebyl špatný, ale jelikož se hrály i nové věci z čerstvě vydané desky „Elddop“, kterou jsem ještě neslyšel, trochu jsem v jejich vystoupení plaval. I když se nejednalo o žádnou strhující show, ten poctivý smradlavý nádech byl zachován, nasazení na to, jaké vládlo pekelné počasí, bylo příkladné, takže někdy zase na viděnou a hlavně po tmě. (Coornelus)
INSANIA není z kapel, které bych záměrně vyhledával, ale to, co předvedla na letošním BA, mě totálně rozsekalo. Perfektní instrumentální výkony, špičkový zvuk, skvělý výběr skladeb a bouřlivá podpora publika mi udělaly z koncertu INSANIE jeden z nejlepších zážitků letošního ročníku. Klobouk dolů. (Yvor)
Vyrazit na INSANII byla povinnost. Opět nepoučitelní, necháváme se strhnout a jak pitomcové hulákáme celou půlhodinu s Polym a spol texty. Hlasivky mi pak během dne poděkovaly. Další blbej nápad mě napadá po chvíli a jdu si zapogovat do kotlíku. Následky po pár minutách tanečních kreací cítím ještě dnes (úsměv). Ale na festivalu je člověk proto, aby si ho užil, a já si ho užil při INSANII. Díky za to, kluci brněnský. (Coornelus)
Hlasivky Kačera Donalda, tělo zlatokopa, ale co, nadšení všechno přebíjí. Dá se říci, že jsem si celý Brutal užil, ale největší radost jsem měl, když jsem si poctivě odzpíval celý set INSANIE, postavený na mojí desce roku 2013 „Zapal dům poraž strom...“ s odskoky do nepříliš vzdálené minulosti s výjimkou 13 let staré „Vraždy ve staré hvězdárně“, ve které si se mnou své odhulákal i Klíma. Ale abych nepřeháněl – během setu INSANIE zpívala většina přítomných, což mi přišlo úžasné, i když tohle slovo zní jak od nějaké fifleny. INSANIA byla v únoru skvělá v klubu, kam asi hlavně patří, ale ani velké pódium jí nebylo na překážku a i v panujícím vedru jeho prostor využila. Připočtu-li výborný zvuk a tradičně skvělé instrumentální výkony, vychází mi INSANIA jako jedna z nejlepších kapel celého festivalu. (Johan)
INSANIA je jedna z těch kapel, která když někde hraje, tak se na ni vždy zajdu podívat. Tentokrát zvědavost byla o to větší, neboť se jejich diskografie rozrostla o nahrávku „Zapal dům poraž strom...“. A právě materiál z tohoto nosiče byl tím stěžejním, co nám dnes kapela nabídla. Snad všichni čeští fanoušci se skupinou zpívali jejich závadné texty a šlo vidět, že si jejich set upřímně užívají. (Luma)
Poslední festivalový den a nás pohltila deprese. „Kurva, kolik je stupňů, to už se nedá vydržet,“ říkáme si. Jo, fakt bych si rád dal třeba death/thrashové NERVECELL, jenže vylezte na to posrané slunce chvíli před polednem. Nejde to, příchod do areálu odsouváme až na jednu hodinu, za chvíli to mají rozjet Holanďané SEVERE TORTURE a ty už bych si fakt nerad nechal ujít. Do té doby se zásobujeme malinovkou (na pivo není v tom vedru moc chuť, navíc bych dal dvě a kácel bych se někde ve škarpě) a pojídáme výborné čínské nudle u křižovatky. (Opat)
Moc jsem se programem nezabýval, spíše jsem jej četl v průběhu celého festivalu a tím upravoval svůj pobyt před všemi pódii. Proto, když jsem po INSANII zjistil, že hrají SEVERE TORTURE, tak jsem se hecnul, překonal únavu a šel na věc. Kapela sázela jednu brutální řezničinu za druhou a já, spolu s mnohými dalšími, jí zobal z ruky. SEVERE TORTURE dokázali, že kapela nutně nemusí hrát za tmy, aby vytvořila atmosféru. Pro mě dnes první top. (Luma)
SEVERE TORTURE mi alespoň trochu svým řízným setem vlili krev do žil. Nemohu říci, že bych jejich tvorbu měl nějak naposlouchanou, ale jejich brutal death metalová smršť mi dopomohla se trochu zmátožit. Tahle pětice s antikřesťanskými texty se s tím vůbec nepárala, sázela jednu pecku za druhou a já se dobře bavil. Klidně bych si jejich set prodloužil namísto následujících HACKTIVIST, které jsem slyšel asi minutu a utíkal, seč mi síly stačily. Rap, metal, djent, to vše dohromady, to vážně nedávám… (Opat)
MANES jsem měl v mysli zapsané jako avant-garde metal s výraznou příchutí black metalu. To jsem se asi spletl… Šlo spíše o jakousi experimentální směs různých žánrů, metalu, jazzu, elektroniky. Dohromady mi to příliš nezapadalo, což ale mohlo být i zvukem, kytara třeba slyšet nebyla téměř vůbec. Naopak až moc nahlas byl zpěvák Asgeir Hatlen, který se občas pouštěl do ne zrovna příjemných vysokých poloh. Čekal jsem něco jiného, MANES mě příliš nepřesvědčili. (Opat)
MANES podruhé a tentokráte na hlavním pódiu. Oproti vystoupení z předchozího dne došlo k překopání playlistu (myslím, že shodná zůstala pouze jedna položka) a především ke změně podmínek. Horko bylo stejné, ale sluneční svit jejich produkci příliš nepomohl. Hudebně vše v nejlepším pořádku, pěvec rovněž za jedna, ale atmosféru ze stanu se jim přenést na velkou stage nepovedlo. Pro moji osobu se stále jednalo o jednu z nejlepších položek sobotního dne, ale páteční set překonán nebyl. (Goro)
HAMMERCULT nám vrtali v hlavě, když jsme si v programu přečetli, že jsou z [IL]; po chvilce hádání jsme radši nažhavili internet a našli Izrael. A když tam k tomu byl uvedený thrash metal, zvědavost byla silnější než únava i odpor ke stanu a na chvíli jsem vyrazil. Lidí tak akorát, takže se nechalo dojít až k pódiu, prohlídnout muzikanty, chvilku podupat do rytmu a zase odejít s tím, že to vůbec není špatné, ale na druhou stranu ani světové. Slušný standard. (Johan)
Letošní deska IMPALED NAZARENE mě tak chytla u srdce, že jsem si je podtrhl ve svém programu dvojitou čárou. A zklamán jsem rozhodně nebyl, kapela valila jednu palbu za druhou, Mika byl evidentně v dobře naložený a punk/black/thrash/bordel v jejich podání sklízel zasloužené ovace. (Johan)
Po setu SEVERE TORTURE jsem byl zvědavý, jak se se svým vystoupením poperou finští IMPALED NAZARENE. Možná i proto jsem už před začátkem čekal u pódia. IMPALED NAZARENE hrají přesně ten typ hudby, kterou vyhledávám. Provětrali snad všechny své desky, ale většinu setu tvořil nový materiál. Zvuk parádní a nasazení jakbysmet. Opět pozlacený kovák do rakve. (Luma)
Na IMPALED NAZARENE jsem se těšil. Naposledy jsem je viděl živě v devadesátých letech a konečně byla šance na repete. A dopadlo to dobře. Na úvod „Karmageddon warriors“ a už to jelo... Jako správná fosilie dávám přednost klasickým kusům a těch jsem si užil dostatek („Steelvagina, „Sadhu Satana“…). Po delší době mě ale baví i jejich novinka „Vigorous and liberating death“, takže jsem si s chutí dal i fláky z ní („Flaming sword of Satan“, „Pathological hunger for violence“…). Starý kozel Luttinen byl v ucházející formě (dle všeho i střízliv) a kapela rovněž. Jejich blacku ochucenému crustem (punkem, thrashem…) by to za tmy asi slušelo lépe, ale z mojí strany spokojenost. Žádná hudební revoluce, ale příjemná nostalgie s kapelou, na jejichž prvních třech albech jsem svého času hodně ujížděl a která mě baví do dnešních dnů. (Goro)
IMPALED NAZARENE, to je přesně ten metal punkový běs, který jsem potřeboval slyšet! Nejlepší koncert, co jsem od nich viděl. Pohlazení po duši pro každého pravého metalheads, který neuznává žádné moderní trendy! (KubaAjz)
Suomi Finland Perkele! Taková slova přivítala na pódiu finské punkem řízlé black/thrash metalisty IMPALED NAZARENE. Tito borci stihli i přes vyměřených 45 minut celkem třináct skladeb, které měly šmrnc a bavily. Hlas vokalisty zvoucího se Slutti666 byl sice chvílemi až příliš ostrý, jinak ale šlo o pěkně živelnou jízdu, jaká se od těchto sadomasochistů očekává. Trochu mě zamrzelo, že nezazněla má oblíbená „The Antichrist Files“ z desky „Manifest“ (2007), ale pecky jako „Armageddon Death Squad“ nebo „Flaming Sword of Satan“ mi to vynahradily. Sice je to už možná fakt trapné, ale musím si postěžovat na zvuk, chvílemi to byla dost koule. Jinak ale spokojenost. (Opat)
V podvečerní čas se vypravit na MetalGate stage se rovnalo pocitu luxusně vyhřáté a zapařené prádelny. Nicméně touha vidět IN MOURNING byla silnější a pro dobrou muziku je třeba trpět. (úsměv) Švédové se své úlohy zhostili na výtečnou a přes neskutečné vedro a dusno předvedli luxusní výkon. Zvuk byl sice opět jako z kýblu, ale i přesto jsem si koncert náramně užil a jsem přesvědčen, že velká stage by IN MOURNING prospěla víc. Je mi jasné, že to není úplně chyba zvukařů, ale každopádně se zvukem či akustikou v šapitó by měli pořadatelé do příště něco vymyslet. (Yvor)
V reportu ze středy jsem zmiňoval, že metalcore opravdu nevyhledávám. Některé smečky si přesto rád poslechnu a jednou z nich jsou AUGUST BURNS RED. Jejich počin „Leveler“ z roku 2011 jsem jeden čas dost protáčel. Ze zvědavosti jsem tak omrkl „červeně hořící srpen“ naživo a odcházel jsem spokojen. Ono se u ABR nejedná o až tak obyčejný metalcore, samozřejmě, breakdownům atd. se nevyhneme, ale tito rodáci z Pensylvánie se nebojí hrát techničtěji než mnoho jejich žánrových souputníků. Vystoupení bylo energické a okořeněné o opravdu výborný (!) zvuk. Zpěvák Jake Luhrs se snažil dělat show a dařilo se mu to. 45 minut bylo akorát, delší koncert by mě už možná tolik nebavil, takhle se jednalo o příjemný zážitek. (Opat)
Škoda, že SODOM „Oranžového agenta“ vypálili hned na uvítanou, kdy byl zvuk ještě hodně prapodivný, později by vyzněl určitě o dost lépe. I když zvuk kytary mohl být lepší i později. Jsem moc rád, že SODOM téměř nikdy nehrají stejný set list, takže došlo i na několik skladeb, které jsem od nich živě ještě neslyšel. Děkuji pánové, ale bylo toho málo! Snad si je dosyta užijeme v prosinci, kdy bychom s Mařenkou chtěli objet 3 po sobě jdoucí zastávky jejich společného tour s KREATOR a VADER, snad nám tenhle plán vyjde! (KubaAjz)
Jak se má podat německý thrash v jedenapadesáti letech, prezentovali pánové Bernemann na kytaru a „Onkel“ Tom Angelripper na basu ze SODOM. Samozřejmě je ve výčtu třeba zmínit i bubeníka Markuse Freiwalda, který je už čtyři roky součást této legendy. Kapela je snad lepší a lepší. Párkrát jsem už je viděl, vždy profesionální, ale tady navíc jejich představení nechyběla nadsázka. Zvuk zase zpočátku pokulhával, ale jen chvilku. Výběr songů do setu musel potěšit naprostou většinu z početného publika, však SODOM mají z čeho vybírat. Osobně jsem si hodně užíval songy jako „In War and Pieces“, „City of God“ a hlavně „Blasphemer“ se závěrem skladby naroubované venomáckým motivem z „Black Metal“. Závěr obstarala hitovka „Ausgebombt“ z asi nejpočetněji zastoupené desky v jedenáctipísničkovém setu „Agent Orange“. Když tak hodnotím s odstupem celý festival, tak pro mě SODOM znamenali bez diskuzí nejlepší thrashmetalové komando Brutalu. (Štěpán)
V šest hodin odpoledne byl čas na veterány německého thrash metalu SODOM. Kapela, která vznikla v témže roce, jako SLAYER (1981) a kapela, která své žánrové kolegy na BA absolutně rozsekala. Trio z Gelsenkirchenu se s tím nepáralo a užívalo si vystoupení před pořádně zaplněným kotlem, který se nebál rozjet mosh na plné obrátky. SODOM začali skladbou „Agent Orange“ ze stejnojmenné desky, následovaly pecky jako „In War and Pieces“, „Outbreak of Evil“, „The Saw is the Law“ nebo „Sodomy and Lust“. Absolutní best of thrash metal! Nechápu, proč by měli SODOM být menší legendou než SLAYER, protože tohle byla pravá thrashová energie a bouřlivost. Po závěrečné punkové „Ausgebombt“ si Němci vysloužili ohromný potlesk. (Opat)
Radost ze hry hlavně v podání na šedesát vypadajícího Bernemanna nakazila celou pevnost dobrou náladou, takže z koncertu SODOM byla rázem veselice jak se patří. Srovnání se SLAYER se okamžitě nabízelo a v mých očích to Němci Američanům nandali s prstem v nose i s jednou kytarou. Tolik pozitivní energie od thrashmetalových veteránů jsem ani nečekal, obzvlášť když dostali vcelku brzký hrací čas, ale chlapi si z toho evidentně nic nedělali a pořádně založili pod kotlem. (Johan)
Jak mě SODOM bavili po celý set, o následujících SOILWORK se to říci nedá. Už jsem je live viděl dříve a měl jsem naprosto totožné pocity – ač si tyto Švédy doma občas s chutí poslechnu, naživo mě to prostě nebaví. Vlastně ani neumím popsat proč, jakoby do toho SOILWORK prostě nedávali všechno. Navíc mám dojem, že si zpěvák Björn Strid v čistých polohách občas malinko pomáhal playbackem. Co jsem si z tohoto koncertu zapamatoval nejvíce? Že Strid docela solidně ztloustl. (smích) (Opat)
Na SOILWORK jsem se těšil, ale byl jsem trochu zklamán. Všechno bylo v pohodě, ale měl jsem takový pocit, že kapela hrála tak nějak bez energie. Připadalo mi to z jejich strany jako rutina. Tady vám to odehrajeme, tady si vezměte trsátka, paličky a my jedeme zase někam dál. U většiny ostatních kapel byla vidět snaha, energie a elán. Toto jsem já osobně u SOILWORK tak trochu postrádal. Nutno však podotknout, že kotel měli plný a na nezájem publika si rozhodně stěžovat nemohli. Jen mě tato švédská střela tentokrát minula. (Yvor)
I když už je skoro osm hodin večer, ve stanu, kde hrají REPULSION, jde o život. Stačí jen stát a nehýbat se a jsem propocený od hlavy až k patě. Očekávám, že další ročník se bude ve stanu prodávat kyslík za žeton. Zvukově je to sice o něco lepší než včera PUNGENT STENCH, ale i tak je velmi náročné cokoliv v tom hluku rozeznat. Chvílemi jako bych slyšel KAOSQUAD, ostatně to už se mi zdálo i při TERRORIZER. (úsměv) Takže kdo jste nemohl vidět TERRORIZER a REPULSION, zajděte si někam na KAOSQUAD, tam to máte v jednom balíčku pohromadě! (KubaAjz)
Šetřím zbytky sil na cestu k domovu, ale REPULSION mě zajímají. Tak se přesouvám do šapitó, abych si poslechl tenhle mix grindcoru a death metalu. Ale poslouchám jen dvě skladby a musím ven, vydýchaný vzduch, vedro a hlava na hlavě, to se nedá snést. Venku zvuk není zas tak strašný, ale nic nevidím. Špinavost starého deathu převládá nad grindem, smrtící riffy a rázný rytmus, to se mi líbí, ale stejně mě takovýto poslech po chvíli moc nebaví. A tak se domlouvám se zbytkem píseckého ansámblu, kde se potkáme na následujícím a pro nás konečném vystoupení. Jdu se rozloučit s Páračkou na stánek Doomentie, utratit poslední žeton za nealko Budvar a mimořádně osvěžen zase stojím před levým pódiem v očekávání KRABATHOR. (Štěpán)
A je to tady. Už dva roky jsem čekal na vystoupení SICK OF IT ALL, proto jsem si je nenechal ujít a frčel do kotle. Nemusím ani psát, co všechno se zde dělo. Circle pit se točil v rytmu těžkých kytar NY hardcoe a lidi po mnoha mizeli za zábranami v rukou sekuriťáků. Už si přesně nedokážu vybavit, které skladby přesně zazněly, ale je fakt, že jsem si je užil se vším všudy. I na kapele bylo vidět, že se jí v Josefově líbí a pokud je firma Duracel ze Spojených Států, určitě by nebylo od věci oslovit SICK OF IT ALL, protože jejich energie je taktéž věčná. Dnes už třetí orgasmus. (Luma)
O vystoupení české death metalové ikony KRABATHOR se napíše určitě hodně. Já to nebudu nějak rozpitvávat a rovnou říkám, že já jsem byl spokojený. Jasný… sem tam chybička, sem tam měl Christopher problém to uzpívat a ke konci už bylo vidět i slyšet, že hlas jednoduše strhnul. Přesto všechno se v mém případě jednalo o jedinečný zážitek a koncert KRABATHOR jsem si maximálně vychutnal. Pokud bude někdy v budoucnu nějaké „příště“, nebál bych se přibrat druhou kytaru. Každopádně skvělé a jedinečné vystoupení a všem kdo, se o jeho realizaci zasloužili, patří mé obrovské dík!!! (Yvor)
Jednoduše, pouze logem kapely, vyzdobená stage nabízí hodně zaplněnému nádvoří impozantní nástup KRABATHOR. Využitý efekt světelného kontrastu, kdy nikoho nevidíte a náhle je tu silueta muzikanta s kytarou a za moment druhého, to se mi líbilo. Zvuk je od počátku dobrý, odpovídající starému death metalu, hlas nezaniká, basa s kytarou se neshlukují, bicí tak akorát. Navíc konečně vše doplňují vynikající světla, ne jako na SLAYER jen zelené a žluté, ale i jiné spektrální odstíny. Tady si dali všichni záležet, aby návrat byl po všech směrech dokonale zajištěn. Skvělý výkon předvedli všichni tři interpreti, Bruno na basu, excelentní, jistý, Pegas na bicí, zdál se mi dvakrát během koncertu kratičce mimo rytmus, ale můj obdiv zaslouží Christopher. Sympatický za mikrofonem a víc než vynikající a soustředěný při hře na kytaru. Jak převážnou dobu kontroloval prsty své levačky na krku nástroje a jak přesvědčivě svůj part odehrál, to jsem byl šťastný, že něčemu takovému můžu být přítomen. Set složený asi lépe být nemohl, klasika a před osmou skladbou se KRABATHOR loučí: „Zůstaňte „ortodoxní“ a „Orthodox“. Tak po sobě koukáme, že to bylo tak krátké, nebo že by to tak uteklo? Naštěstí kapela dává dva přídavky, a tak dostojí festivalovému rozpisu. Obecně si všichni chválíme, obavy, jak by to mohlo dopadnout se po všech stránkách rozplynuly. Jen jedinou malou poznámku. Jsem útlocitný člověk, ale toho patosu a děkování a tleskání a holých rukou nahoře při závěrečném focení bylo na mě trochu moc. Jenže hledejte u někoho kapesníček po čtyřech dnech festu, tak jsem zamáčkl slzu a vypálil směrem k autu. Ne vážně, i bez těchto ceremonií by vystoupení bylo působivé a výborné. (Štěpán)
Z koncertu na chvíli znovuobnovených KRABATHOR jsem měl rozporuplné pocity. Desky „Cool Mortification“ (1993), „Lies“ (1995) a další jsou jistě pilířem tuzemské death metalové scény a comebackový koncert mohl být opravdu nezapomenutelnou záležitostí. A hudebně to jistě stálo za to. Trio Christopher / Bruno / Pegas složilo playlist ze všech čtyř řadových alb z 90. let („Pacifistic Death“, „Liquid“, „Orthodox“, „In the Blazing River“, …), došlo ale i na „Imperátor“ z demosnímku „Breath of Death“ (1988). Výborný průřez, dobrý zvuk, ale co mi dojem trochu kazilo, byly takové ty otázky na publikum typu „Tak co, těšili jste se?“, Bruno nevynechal ani reklamu na svoji novou knížku „Revoltikon“. Na konci se navíc nechali KRABATHOR přivolat na přídavek, což jsem kromě SLAYER neviděl u nikoho na Brutal Assaultu. Nevím, přišlo mi to trochu zbytečné, mohla místo toho zaznít nějaká skladba navíc. Když ale toto pominu, nemám si nač stěžovat, koncert to byl zdařilý. (Opat)
Ó, to bylo velké. Moc často se mi nestává, že by mi během koncertu běhal mráz po zádech, vlastně se to stalo jen při SLAYER, IRON MAIDEN a BLACK SABBATH a teď při KRABATHOR. Jasně, že se našlo i pár nejistě vyznívajících momentů, ale o to mi byl celý koncert bližší. Lidštější. Moc vám děkuji Pane Bruno, Pane Christopher a Pane Pegas, že i my mladší ročníky, které nemohly vidět KRABATHOR v dobách jejich největší slávy, dostaly tu možnost nejlepší domácí death metalovou legendu slyšet a vidět živě. Velký zážitek! Knížku Revoltikon jsem si koupil doslova za poslední peníze a už ji čtu, je parádní!!! (KubaAjz)
Když jsem tak stál pod pódiem a hráli KRABATHOR, napadla mě zajímavá věc – kolik je asi na místě lidí, kteří viděli jejich úplně první koncert na vlastní oči, kolik jich vidělo jejich koncert v roce 2003 těsně před rozpadem a kolik jich tu stojí teď. Odškrtl jsem sebe a dál nevím... (smích) No jo, no, s KRABATHOREM jsem tak nějak žil celý svůj metalový život, na Death Metal Session jsem byl svědkem jejich velkého úspěchu a na Brutalu taky. Hlavně songy „Pacifistic Death“ a „Imperátor“ mě rozsekaly, jen škoda, že před plánovaným přídavkem koncert trochu ztratil švih – to je snad jediná výtka – plánovat přídavek v jejich letech... (úsměv); jinak mě koncert nadchl a pochvalu zaslouží i zajímavé outro v podobě puštěné parády „Believe...“. (Johan)
Doba mezi SODOM a čekáním na KRABATHOR by se dala nazvat dobou temna. Únava si vybírá svou daň, a tak musí přijít na řadu metoda „Jégrů“. To znamená za co nejkratší dobu vypít co nejvíc panáků a ono nějak bude. Vyplácí se a KRABATHOR dávám poměrně čilý. Před setem jsem natěšen a po něm rozhodně nejsem zklamán. Že Christopher nedává až tak brilantně sóla jako je známe z desky a že to při nich zní poněkud ploše a schází druhá kytara? Vem to čert. Tohle bylo vzpomínkové vystoupení, až bych věřil tomu, že někomu slza ukápla. Již předem oznámené skladby plnily svou funkci na 100 % a přídavek v podobě legendárního songu „Imperátor“ podtrhl dobrý pocit. Za mě povedené. (Coornelus)
Všichni se mi ztratili, tak jsem šel koupit zrzka a pak omrknout, jak to vypadá v gumovce a nestačil se divit. Stage už chvilku okupovali CARNIVAL IN COAL a špunty do uší měly opět pohotovost. Zvuk žádný zázrak, ale na pódiu to vřelo. Tato kapela to v pátek dokázala roztočit na hlavní scéně a zde to bylo úplně stejné, i přesto, že šlo o poloakustické vystoupení. Moc se mi líbil ten intimní vztah mezi kapelou a publikem. (Luma)
Jsem zvědavej, co napíše Johan o DOWN, potažmo o mistrovi Anselmovi. Když stál vedle mě, nadával od začátku jako špaček (úsměv). DOWN jsou pro mě druholigovej stoner, mám pocit, že nemít v sestavě Phila, těžko někdy vycestují do Evropy. Možná v zákulisí působil Phil Anselmo jako pohodový chlapík, co má rád legraci, ale na pódiu se z něj stal pacient vypuštěný na vycházku z protialkoholické léčebny. Nebaví, jdu pryč. (Coornelus)
DOWN mě začali být nesympatičtí 30 vteřin po začátku jejich vystoupení. Teda ani ne tak DOWN, jako největší exot ze všech lidí, které jsem na pódiu za čtyři dny viděl. Žvanil, žvanil a žvanil, až mě tak nasral, že jsem jednak odešel, jednak vydržel nadávat hodně dlouho. A taky kudy jsem chodil, tudy se omlouval za včerejší narážky na AMON AMARTH, protože proti Anselmovi byli Švédi borci a oheň z dračích kebulí krásná pyro show. (úsměv) (Johan)
Nevím, jak se mi to podařilo, ale jsem úplně vpředu, sice trochu z boku, ale i tak jsem dost blízko, abych viděl alespoň z části, co se na pódiu děje. Dokonce sem i proudí trocha vzduchu z druhého konce stanu, kudy přicházejí a odcházejí hudebníci. Díky tomu, že stojím v bezprostřední blízkosti reproduktoru, vše slušně slyším. Takže nic nebránilo tomu si pěkně zapařit na death metalovou klasiku pánů z BENEDICTION. Nádhera! (KubaAjz)
BENEDICTION – legenda britské smrtící scény, na svém kontě má celkem sedm zásadních alb, v jejím čele stojí Dave Hunt, působící také v ANAAL NATHRAKH pod pseudonymem V.I.T.R.I.O.L. Opravdu si taková kapela zaslouží hrát na třetím pódiu? Opravdu si značné množství jejích fanoušků zaslouží stát 15 metrů za ním a slyšet tak akorát kopák? Odcházím po deseti minutách absolutně nasrán, když si uvědomím, co hrálo občas na hlavní scéně za kapely a takováto stálice tam nedostane prostor… (Opat)
Když už se nasrat, tak jenom v gumovce. Snad celých 19 let neúspěšně tahají pořadatelé na BA death metalovou legendu BENEDICTION a když už konečně dorazí, tak jejich set šoupnou do šapitó bez žiraf. Opět kapela, na kterou bylo přeplněno a kterou jsem viděl jen částečně ze dvou metrů. Ze dvou metrů od konce stanu. Zvuk venku zabijácký. Vevnitř katastrofa. Nasazení kapely monstrózní. Opět zklamání vinou pořadatele. (Luma)
SATYRICON popáté! A popáté skvěle! Satyr, Frost a jejich live-banda mě prostě nemůže zklamat. Jejich koncert je pro mne pokaždé úžasným zážitkem, také se jedná o jednu z mých absolutně nejoblíbenějších kapel. DOWN na vedlejším pódiu to trochu protáhli, na poslední skladbě si dokonce za bicími zahostoval právě Frost… což o to, kdyby jen protáhli, ale Anselmo měl jaksi potřebu ještě kecat do již znějícího intra SATYRICON, to už si mohl odpustit. Míň sympatického frontmana už jsem mimochodem dlouho neviděl, ale ok, nechám toho… Zažili jste někdy SATYRICON se špatným zvukem? Já teda ne, i když naposled na Chmelnici to nebylo úplně ideální, tentokrát to byla naprostá paráda. Všechno parádně vyznělo, při „Our World, it Rumbles Tonight“ nebo „The Infinity of Time and Space“ se tajil dech. SATYRICON jako obvykle vsadili spíše na novější věci, z devadesátek se hrály akorát „Forhekset“ a „Mother North“ z „Nemesis Divina“ (1996). Trochu mne mrzela absence „To the Mountains“, která má naživo vždy absolutně mrazivou atmosféru, jinak jsem byl ale se setlistem celkem spokojený – „K.I.N.G.“, „The Pentagram Burns“, „Possessed“, „Nekrohaven“, „Now, Diabolical“, „Black Crow on a Tombstone“, „Fuel for Hatred“. Sice bych si někdy dal rád něco z „Rebel Extravaganza“ a starších počinů, ale SATYRICON už jsou prostě někde jinde. Každopádně to byl úchvatný koncert, jednoznačně jeden z topů letošního BA. (Opat)
SATYRICON rutině, ale stále dobře, marná sláva, je to tam. I když věci z poslední desky spolehlivě naruší dynamiku koncertu, protože na to jednoduše nemají, furt jsou SATYRICON jiný level. (Coornelus)
Skladby z poslední desky naživo – nádhera! Zvuk – luxusní! SATYRICON – skvělí. (Johan)
SATYRICON byli jedním slovem famózní – tečka!!! (Yvor)
Jak to ti CONVERGE dělají, že mě vždy přitlučou k zemi a nemám sil odejít, netuším. Nečekal jsem, že by mě měli čím překvapit, ale zase se jim to povedlo. Chaotic hardcore je ten správný výraz pro to, co na pódiu vyvádějí. Skvělé instrumentální výkony, kdy mě především bubenické šachy Bena Kollera neskonale fascinují. Vychvalovat potom takové protřelé harcovníky, jako jsou Kurt Ballou a Nate Newton, který je už v Čechách jako doma, je zbytečnost. Jako vždy byl nejslabší součástkou zpěvák Jacob, který má s vokálem výrazné problémy a tím pádem „Konve“ nejlíp zněli, když se do mikrofónu opřel Kurt s Nateem. Přesto si nedokážu koncert bez Jacoba představit. Jeho řádění na pódiu už k téhle legendě nesmazatelně patří. Nevím už pokolikáté, ale CONVERGE opět skvěle. (Coornelus)
U KATATONIE jsem žehral, že nehrají starší skladby. U MY DYING BRIDE jsem v tomto směru mohl být spokojen, protože ti na to šli zcela opačně a hráli pouze staré kusy (smích). Hned úvod v podobě „Like gods of the sun“ příjemně překvapil. A když se šlo ještě hlouběji do historie (rok 1993) s „The thrash of naked limbs“, mé nadšení neznalo mezí. Těch houslových partů v ní se nenabažím. Potěšila „From darkest skies“ (z „The angel and the dark river“ samozřejmě nechyběla ani hitovka „The cry of mankind“), stejně jako na samotný závěr zahraná titulní skladba z nesmrtelné klasiky „Turn loose the swans“. Pouhých sedm položek (k již uvedeným ještě „Catherine Blake“ a „She is the dark“), ale s ohledem na jejich délku to není úplně nejnižší číslo. Dle všeho se jednalo o poslední vystoupení pro Hamishe a kytary se opět ujme navrátilec Calvin. Nejmenovaný redakční kolega sice nevěřícně kroutil hlavou, že dávám přednost MDB před AOSOTH ve stanu, ale nelituji. MY DYING BRIDE jsou prostě srdeční záležitost a hodinka s nimi patřila k tomu nejlepšímu, co jsem na letošním ročníku sledoval. Lepší poslední kapelu, kterou jsem na BA 2014 viděl, jsem si přát nemohl. Skvělá tečka za skvělým ročníkem skvělého festu. (Goro)
Podepisuju to, co o MY DYING BRIDE napsal Goro, líp bych to neuměl. Jen dodám, že mě překvapila Aaronova vizáž bez vlasů... (úsměv) (Johan)
Na AOSOTH jsem se těšil nejvíc z letošního BA. Tahle francouzská dech beroucí smečka se mi dostala pod kůži svou loňskou deskou jako málokterá jiná. Vzhledem k tomu, že ve stanu bylo vždy nařezáno, jdu si najít místo s předstihem, ale jak se ukázalo, úplně zbytečně. Poloprázdný stan je pro mě překvapením. Vypadá to, že sláva AOSOTH k nám ještě úplně nedorazila. AOSOTH otevřeli svůj set dle očekávání titulní věcí z pro mě dokonalého loňského alba „An Arrow in Heart“. Obzvlášť titulní kytarový riff ve mně probudil síly zla, které začaly nekontrolovatelně probíhat mým tělem. Omlouvám se kamarádům, do kterých jsem prý údajně v tanečním rauši vrážel (úsměv). Postupem času jsem přitahován magickou silou AOSOTH a jdu se rouhat až do kotle. Tady si vychutnávám věci jako valivou klipovku „Ritual Marks of Penitence“ nebo „III – 1" z oceňované „III - Violence & Variations". Zkrátka – AOSOTH splinili do puntíku mé představy. Zahustili atmosféru v šapito na maximum, hypnotickými pasážemi dali povolit, aby vám při rychlejších tónech utahovali oprátku kolem krku a ještě jste jim za to děkovali. Tohle byla vysoká škola francouzského black metalu v plné parádě. Jediné, co chybělo k dokonalosti, byl lepší zvuk. (Coornelus)
Čas se přehoupl přes půlnoc, nedělní brzké ráno nabízelo pro mě dvě poslední kapely Brutal Assaultu – zato ohromně lákavé. Obě vystupovaly v šapitó, což vybízelo k nervozitě, zda nebude festival uzavřen zklamáním. No ani náhodou, to, co se v 2x40 minutách dělo, mne absolutně rozsekalo. Od půl jedné byli na řadě francouzští zástupci totálně temného black metalu AOSOTH – kapela, kterou jsem si v posledních několika měsících absolutně zamiloval. Francie prostě je novodobou kolébkou black metalu a AOSOTH jsou jedním z nejlepších tamních artiklů. Loňská deska „IV: An Arrow in Heart“ byla jednou z nejlepších toho roku… naživo ale skladby dostaly ještě větší rozměr. K lepšímu prožitku jsem tentokrát použil špunty, bylo to přeci jen trochu nahlas, ale kurva, bylo to naprosto geniální! Tvorba AOSOTH je plná kontrastů, kdy z klidnější pasáže přejde song do zabodávající se salvy blast beatů, které naživo bicman, jehož totožnost mi není známa, zvládal absolutně s přehledem. Tohle byl rituál, MkM je naprosto zběsilý zpěvák a kazatel zla. Co takhle příští rok ANTAEUS (úsměv)? (Opat)
Nekonečné čekání na poslední kapelu, která začíná hrát až v půl druhé ráno, se nemohlo jinak než vyplatit. Protože onou poslední kapelou není nikdo jiný než králové současné evropské death metalové scény HAIL OF BULLETS. Sice chyběl druhý kytarista, který údajně onemocněl, ale i tak šlo o všedrtící mašinérii jako vždy! Dokonce došlo i ke kuriózní a velmi zábavné situaci, kdy se opilý kytarista BENEDICTION Darren Brookes, který akorát slavil narozeniny, usadil před kapelu na odposlech a pařil s pivem v ruce. Nikdo ho nemohl odsud dostat. Když si ho zpěvák Martin Van Drunen všimne, vyzývá publikum, aby mu zazpívalo Happy birthday song, což se i děje. Když se konečně Brookes umoudří a odchází dál oslavovat do backstage, usedá na jeho místo pro změnu Paul Speckmann a pokračuje tam, kde Brookes skončil. Opravdu jsme se skvěle bavili. Mazec! (KubaAjz)
Avant-garde black metalová skvadra z Nizozemska DODECAHEDRON byla mojí poslední bandou Brutal Assaultu. Únava už se sice začala podepisovat na po čtyřech dnech zdevastovaném těle, ale přestože nemám tuto holandskou smečku příliš naposlouchanou, tohle jsem ještě musel vydržet. A nelitoval jsem, naopak, DODECAHEDRON nechali na jakoukoliv vyčerpanost zapomenout. Nedokážu říci, zda předvedli i nějaké jiné songy než ze zatím jediného počinu „Dodecahedron“ (2012), mohu ze sebe pouze vymáčknout, že to bylo něco neskutečného. Oproti AOSOTH se ubralo na rychlosti, ale ta atmosféra, ta by se dala krájet. Zvukař dělal, co mohl, aby sound za něco stál, neustále pobíhal do publika a zpět, skvělý přístup, který nesl ovoce. Co vystoupení ještě přidávalo na vážnosti, byla skvělá světelná show, po každé skladbě tma a hlavně závěrečná část byla hypnotická – všichni členové se sešli obráceni k bubeníkovi, na ně byl namířen kužel bílého světla, který přecházel do absolutní tmy, kdy hudebníci sundali nástroje a beze slova odešli. Omamná show a dokonalý závěr Brutal Assaultu. (Opat)
Jestli něco nepochopím, tak proč kapely musí hrát až do tří do rána. Úplně do extrému to pořadatelé dotáhli s kapelou, která jak sama řekla, nebyla poslední kapelou roku 2014, ale naopak první roku následujícího. Do extrému to dotáhli tím, že jsme kvůli vystoupení této kapely málem nestihli vlak v pět ráno. Ano řeč je o SIX DEGREES OF SEPARATION. Jejich set začal s malým zpožděním, ale pro nás, tedy těch pár přeživších, šlo o parádní set. Se SIX DEGREES OF SEPARATION mám tu zkušenost, že i když hrají pro deset lidí, tak jejich nasazení stojí za to. Navíc nad veškerou hudbou se vznáší doktorův charakteristický zpěv. Krásná tečka skvělého ročníku tohoto festu. (Luma)
O kapelách bylo řečeno více než dost, je čas na pár závěrečných slov, zejména o třetí diskutabilní scéně. Já chápu, že zní lépe, když je na plakátu napsáno „100 kapel“ místo „80 kapel“, ale… má to více nevýhod než kladů. Pokud nejste posluchač jen jednoho žánru, pravděpodobně se stane, že o nějakou ze svých oblíbených skupin přijdete. Samozřejmě, takhle to je téměř na každém festivalu, jenže Brutal byl před několika lety charakteristický právě tím, že se na něm nacházela pouze dvě pódia a on nic člověk nepřišel. Kdyby to tak zůstalo, určitě bych se nezlobil. Ale nejde jen o krytí kapel (u mě šlo například o SUFFOCATION + FEASTEM, GEHENNA + KATATONIA, KHOLD + HEAVING EARTH, DEVIN TOWNSEND + PUNGENT STENCH, ENTHRONED + SHINING, MANES + HAMMERCULT, AOSOTH + MY DYING BRIDE, DODECAHEDRON + HAIL OF BULLETS, což už není zrovna malá dávka), ale také o to, jak ta třetí stage vypadala. Už ve středu, když jsme se s k ní zašli podívat, jsem zrovna nadšením neoplýval. Obavy se potvrdily – zvuk se často nezdařil, v předních řadách bylo obvykle nedýchatelno a to nejhorší – do stanu se prostě často nedalo vejít. Minimálně polovina zde vystupujících kapel měla mít jasně místo na hlavní stage… Jinak jsem si ale Brutal Assault užil, s počasím nikdo nic nadělat nemůže, kapel, na které jsem se podíval, bylo požehnaně a v podstatě žádná z těch, na které jsem se opravdu nejvíce těšil, mě nezklamala. Kromě třetí scény jim určitě nemohu nic moc vytknout, velké plus u mě mají za nové sprchy poblíž VIP campu, jednotlivé kabinky + teplota vody dle vlastního uvážení. Samozřejmě pochválím i výběr kapel, na Brutalu si prostě každý najde to své a pořadatelům to nese ovoce v podobě mnoha tisíců návštěvníků. Jestli příští rok vyrazím, zatím nevím, spíš to vidím na vynechání českých velkých festivalů a na zájezd do Německa na menší fest jako Kings of Black Metal, ale třeba mě pořadatelé nějakým jménem přilákají, v podstatě bych se nedivil. (Opat)
Fotky: Coornelus
Mařenčina galerie
Redakce na místě: Opat, Luma, Goro, Štěpán, KubaAjz, Coornelus, Johan, Yvor, Márty, Corbow, Manafob, Mařenka, Aleš
Nálada: výborná, ale roste únava – zahání ji opět salva Jägermeisterů
Počet nemocných: 0 (marod vyřazen z evidence nemocných)
Hláška dne: RUMBURAK – Second Category Wizard (viz foto)
Dnešní den neotvíral nikdo jiný, než Beach Boys SPASM. A přesně podle toho to i vypadalo. Cestou do areálu jsem se často střetnul s podivnými individui, která si šla rozhýbat tělo po předešlých dnech svižnou polkou. SPASM předvedli svůj klasický set, jen s tím rozdílem, že se běžný grind kotel rozrostl o spoustu rekvizit. Jako například nafukovací balón, síťku na motýly, plynové masky a jiné. (Luma)
Po „vydatném“ tříhodinovém spánku a dvou hodinách zevlování vyrážíme do žhavého dne v hodině oběda, abychom stihli švédské crustery MARTYRDÖD. Opět palec nahoru za to pozvat takovouhle kapelu na BA. MARTYRDÖD si před necelým měsícem zahráli na Play Fast Or Don´t, kde jsem nebyl, takže očekávání bylo veliké. Koncert sám o sobě nebyl špatný, ale jelikož se hrály i nové věci z čerstvě vydané desky „Elddop“, kterou jsem ještě neslyšel, trochu jsem v jejich vystoupení plaval. I když se nejednalo o žádnou strhující show, ten poctivý smradlavý nádech byl zachován, nasazení na to, jaké vládlo pekelné počasí, bylo příkladné, takže někdy zase na viděnou a hlavně po tmě. (Coornelus)
INSANIA není z kapel, které bych záměrně vyhledával, ale to, co předvedla na letošním BA, mě totálně rozsekalo. Perfektní instrumentální výkony, špičkový zvuk, skvělý výběr skladeb a bouřlivá podpora publika mi udělaly z koncertu INSANIE jeden z nejlepších zážitků letošního ročníku. Klobouk dolů. (Yvor)
Vyrazit na INSANII byla povinnost. Opět nepoučitelní, necháváme se strhnout a jak pitomcové hulákáme celou půlhodinu s Polym a spol texty. Hlasivky mi pak během dne poděkovaly. Další blbej nápad mě napadá po chvíli a jdu si zapogovat do kotlíku. Následky po pár minutách tanečních kreací cítím ještě dnes (úsměv). Ale na festivalu je člověk proto, aby si ho užil, a já si ho užil při INSANII. Díky za to, kluci brněnský. (Coornelus)
Hlasivky Kačera Donalda, tělo zlatokopa, ale co, nadšení všechno přebíjí. Dá se říci, že jsem si celý Brutal užil, ale největší radost jsem měl, když jsem si poctivě odzpíval celý set INSANIE, postavený na mojí desce roku 2013 „Zapal dům poraž strom...“ s odskoky do nepříliš vzdálené minulosti s výjimkou 13 let staré „Vraždy ve staré hvězdárně“, ve které si se mnou své odhulákal i Klíma. Ale abych nepřeháněl – během setu INSANIE zpívala většina přítomných, což mi přišlo úžasné, i když tohle slovo zní jak od nějaké fifleny. INSANIA byla v únoru skvělá v klubu, kam asi hlavně patří, ale ani velké pódium jí nebylo na překážku a i v panujícím vedru jeho prostor využila. Připočtu-li výborný zvuk a tradičně skvělé instrumentální výkony, vychází mi INSANIA jako jedna z nejlepších kapel celého festivalu. (Johan)
INSANIA je jedna z těch kapel, která když někde hraje, tak se na ni vždy zajdu podívat. Tentokrát zvědavost byla o to větší, neboť se jejich diskografie rozrostla o nahrávku „Zapal dům poraž strom...“. A právě materiál z tohoto nosiče byl tím stěžejním, co nám dnes kapela nabídla. Snad všichni čeští fanoušci se skupinou zpívali jejich závadné texty a šlo vidět, že si jejich set upřímně užívají. (Luma)
Poslední festivalový den a nás pohltila deprese. „Kurva, kolik je stupňů, to už se nedá vydržet,“ říkáme si. Jo, fakt bych si rád dal třeba death/thrashové NERVECELL, jenže vylezte na to posrané slunce chvíli před polednem. Nejde to, příchod do areálu odsouváme až na jednu hodinu, za chvíli to mají rozjet Holanďané SEVERE TORTURE a ty už bych si fakt nerad nechal ujít. Do té doby se zásobujeme malinovkou (na pivo není v tom vedru moc chuť, navíc bych dal dvě a kácel bych se někde ve škarpě) a pojídáme výborné čínské nudle u křižovatky. (Opat)
Moc jsem se programem nezabýval, spíše jsem jej četl v průběhu celého festivalu a tím upravoval svůj pobyt před všemi pódii. Proto, když jsem po INSANII zjistil, že hrají SEVERE TORTURE, tak jsem se hecnul, překonal únavu a šel na věc. Kapela sázela jednu brutální řezničinu za druhou a já, spolu s mnohými dalšími, jí zobal z ruky. SEVERE TORTURE dokázali, že kapela nutně nemusí hrát za tmy, aby vytvořila atmosféru. Pro mě dnes první top. (Luma)
SEVERE TORTURE mi alespoň trochu svým řízným setem vlili krev do žil. Nemohu říci, že bych jejich tvorbu měl nějak naposlouchanou, ale jejich brutal death metalová smršť mi dopomohla se trochu zmátožit. Tahle pětice s antikřesťanskými texty se s tím vůbec nepárala, sázela jednu pecku za druhou a já se dobře bavil. Klidně bych si jejich set prodloužil namísto následujících HACKTIVIST, které jsem slyšel asi minutu a utíkal, seč mi síly stačily. Rap, metal, djent, to vše dohromady, to vážně nedávám… (Opat)
MANES jsem měl v mysli zapsané jako avant-garde metal s výraznou příchutí black metalu. To jsem se asi spletl… Šlo spíše o jakousi experimentální směs různých žánrů, metalu, jazzu, elektroniky. Dohromady mi to příliš nezapadalo, což ale mohlo být i zvukem, kytara třeba slyšet nebyla téměř vůbec. Naopak až moc nahlas byl zpěvák Asgeir Hatlen, který se občas pouštěl do ne zrovna příjemných vysokých poloh. Čekal jsem něco jiného, MANES mě příliš nepřesvědčili. (Opat)
MANES podruhé a tentokráte na hlavním pódiu. Oproti vystoupení z předchozího dne došlo k překopání playlistu (myslím, že shodná zůstala pouze jedna položka) a především ke změně podmínek. Horko bylo stejné, ale sluneční svit jejich produkci příliš nepomohl. Hudebně vše v nejlepším pořádku, pěvec rovněž za jedna, ale atmosféru ze stanu se jim přenést na velkou stage nepovedlo. Pro moji osobu se stále jednalo o jednu z nejlepších položek sobotního dne, ale páteční set překonán nebyl. (Goro)
HAMMERCULT nám vrtali v hlavě, když jsme si v programu přečetli, že jsou z [IL]; po chvilce hádání jsme radši nažhavili internet a našli Izrael. A když tam k tomu byl uvedený thrash metal, zvědavost byla silnější než únava i odpor ke stanu a na chvíli jsem vyrazil. Lidí tak akorát, takže se nechalo dojít až k pódiu, prohlídnout muzikanty, chvilku podupat do rytmu a zase odejít s tím, že to vůbec není špatné, ale na druhou stranu ani světové. Slušný standard. (Johan)
Letošní deska IMPALED NAZARENE mě tak chytla u srdce, že jsem si je podtrhl ve svém programu dvojitou čárou. A zklamán jsem rozhodně nebyl, kapela valila jednu palbu za druhou, Mika byl evidentně v dobře naložený a punk/black/thrash/bordel v jejich podání sklízel zasloužené ovace. (Johan)
Po setu SEVERE TORTURE jsem byl zvědavý, jak se se svým vystoupením poperou finští IMPALED NAZARENE. Možná i proto jsem už před začátkem čekal u pódia. IMPALED NAZARENE hrají přesně ten typ hudby, kterou vyhledávám. Provětrali snad všechny své desky, ale většinu setu tvořil nový materiál. Zvuk parádní a nasazení jakbysmet. Opět pozlacený kovák do rakve. (Luma)
Na IMPALED NAZARENE jsem se těšil. Naposledy jsem je viděl živě v devadesátých letech a konečně byla šance na repete. A dopadlo to dobře. Na úvod „Karmageddon warriors“ a už to jelo... Jako správná fosilie dávám přednost klasickým kusům a těch jsem si užil dostatek („Steelvagina, „Sadhu Satana“…). Po delší době mě ale baví i jejich novinka „Vigorous and liberating death“, takže jsem si s chutí dal i fláky z ní („Flaming sword of Satan“, „Pathological hunger for violence“…). Starý kozel Luttinen byl v ucházející formě (dle všeho i střízliv) a kapela rovněž. Jejich blacku ochucenému crustem (punkem, thrashem…) by to za tmy asi slušelo lépe, ale z mojí strany spokojenost. Žádná hudební revoluce, ale příjemná nostalgie s kapelou, na jejichž prvních třech albech jsem svého času hodně ujížděl a která mě baví do dnešních dnů. (Goro)
IMPALED NAZARENE, to je přesně ten metal punkový běs, který jsem potřeboval slyšet! Nejlepší koncert, co jsem od nich viděl. Pohlazení po duši pro každého pravého metalheads, který neuznává žádné moderní trendy! (KubaAjz)
Suomi Finland Perkele! Taková slova přivítala na pódiu finské punkem řízlé black/thrash metalisty IMPALED NAZARENE. Tito borci stihli i přes vyměřených 45 minut celkem třináct skladeb, které měly šmrnc a bavily. Hlas vokalisty zvoucího se Slutti666 byl sice chvílemi až příliš ostrý, jinak ale šlo o pěkně živelnou jízdu, jaká se od těchto sadomasochistů očekává. Trochu mě zamrzelo, že nezazněla má oblíbená „The Antichrist Files“ z desky „Manifest“ (2007), ale pecky jako „Armageddon Death Squad“ nebo „Flaming Sword of Satan“ mi to vynahradily. Sice je to už možná fakt trapné, ale musím si postěžovat na zvuk, chvílemi to byla dost koule. Jinak ale spokojenost. (Opat)
V podvečerní čas se vypravit na MetalGate stage se rovnalo pocitu luxusně vyhřáté a zapařené prádelny. Nicméně touha vidět IN MOURNING byla silnější a pro dobrou muziku je třeba trpět. (úsměv) Švédové se své úlohy zhostili na výtečnou a přes neskutečné vedro a dusno předvedli luxusní výkon. Zvuk byl sice opět jako z kýblu, ale i přesto jsem si koncert náramně užil a jsem přesvědčen, že velká stage by IN MOURNING prospěla víc. Je mi jasné, že to není úplně chyba zvukařů, ale každopádně se zvukem či akustikou v šapitó by měli pořadatelé do příště něco vymyslet. (Yvor)
V reportu ze středy jsem zmiňoval, že metalcore opravdu nevyhledávám. Některé smečky si přesto rád poslechnu a jednou z nich jsou AUGUST BURNS RED. Jejich počin „Leveler“ z roku 2011 jsem jeden čas dost protáčel. Ze zvědavosti jsem tak omrkl „červeně hořící srpen“ naživo a odcházel jsem spokojen. Ono se u ABR nejedná o až tak obyčejný metalcore, samozřejmě, breakdownům atd. se nevyhneme, ale tito rodáci z Pensylvánie se nebojí hrát techničtěji než mnoho jejich žánrových souputníků. Vystoupení bylo energické a okořeněné o opravdu výborný (!) zvuk. Zpěvák Jake Luhrs se snažil dělat show a dařilo se mu to. 45 minut bylo akorát, delší koncert by mě už možná tolik nebavil, takhle se jednalo o příjemný zážitek. (Opat)
Škoda, že SODOM „Oranžového agenta“ vypálili hned na uvítanou, kdy byl zvuk ještě hodně prapodivný, později by vyzněl určitě o dost lépe. I když zvuk kytary mohl být lepší i později. Jsem moc rád, že SODOM téměř nikdy nehrají stejný set list, takže došlo i na několik skladeb, které jsem od nich živě ještě neslyšel. Děkuji pánové, ale bylo toho málo! Snad si je dosyta užijeme v prosinci, kdy bychom s Mařenkou chtěli objet 3 po sobě jdoucí zastávky jejich společného tour s KREATOR a VADER, snad nám tenhle plán vyjde! (KubaAjz)
Jak se má podat německý thrash v jedenapadesáti letech, prezentovali pánové Bernemann na kytaru a „Onkel“ Tom Angelripper na basu ze SODOM. Samozřejmě je ve výčtu třeba zmínit i bubeníka Markuse Freiwalda, který je už čtyři roky součást této legendy. Kapela je snad lepší a lepší. Párkrát jsem už je viděl, vždy profesionální, ale tady navíc jejich představení nechyběla nadsázka. Zvuk zase zpočátku pokulhával, ale jen chvilku. Výběr songů do setu musel potěšit naprostou většinu z početného publika, však SODOM mají z čeho vybírat. Osobně jsem si hodně užíval songy jako „In War and Pieces“, „City of God“ a hlavně „Blasphemer“ se závěrem skladby naroubované venomáckým motivem z „Black Metal“. Závěr obstarala hitovka „Ausgebombt“ z asi nejpočetněji zastoupené desky v jedenáctipísničkovém setu „Agent Orange“. Když tak hodnotím s odstupem celý festival, tak pro mě SODOM znamenali bez diskuzí nejlepší thrashmetalové komando Brutalu. (Štěpán)
V šest hodin odpoledne byl čas na veterány německého thrash metalu SODOM. Kapela, která vznikla v témže roce, jako SLAYER (1981) a kapela, která své žánrové kolegy na BA absolutně rozsekala. Trio z Gelsenkirchenu se s tím nepáralo a užívalo si vystoupení před pořádně zaplněným kotlem, který se nebál rozjet mosh na plné obrátky. SODOM začali skladbou „Agent Orange“ ze stejnojmenné desky, následovaly pecky jako „In War and Pieces“, „Outbreak of Evil“, „The Saw is the Law“ nebo „Sodomy and Lust“. Absolutní best of thrash metal! Nechápu, proč by měli SODOM být menší legendou než SLAYER, protože tohle byla pravá thrashová energie a bouřlivost. Po závěrečné punkové „Ausgebombt“ si Němci vysloužili ohromný potlesk. (Opat)
Radost ze hry hlavně v podání na šedesát vypadajícího Bernemanna nakazila celou pevnost dobrou náladou, takže z koncertu SODOM byla rázem veselice jak se patří. Srovnání se SLAYER se okamžitě nabízelo a v mých očích to Němci Američanům nandali s prstem v nose i s jednou kytarou. Tolik pozitivní energie od thrashmetalových veteránů jsem ani nečekal, obzvlášť když dostali vcelku brzký hrací čas, ale chlapi si z toho evidentně nic nedělali a pořádně založili pod kotlem. (Johan)
Jak mě SODOM bavili po celý set, o následujících SOILWORK se to říci nedá. Už jsem je live viděl dříve a měl jsem naprosto totožné pocity – ač si tyto Švédy doma občas s chutí poslechnu, naživo mě to prostě nebaví. Vlastně ani neumím popsat proč, jakoby do toho SOILWORK prostě nedávali všechno. Navíc mám dojem, že si zpěvák Björn Strid v čistých polohách občas malinko pomáhal playbackem. Co jsem si z tohoto koncertu zapamatoval nejvíce? Že Strid docela solidně ztloustl. (smích) (Opat)
Na SOILWORK jsem se těšil, ale byl jsem trochu zklamán. Všechno bylo v pohodě, ale měl jsem takový pocit, že kapela hrála tak nějak bez energie. Připadalo mi to z jejich strany jako rutina. Tady vám to odehrajeme, tady si vezměte trsátka, paličky a my jedeme zase někam dál. U většiny ostatních kapel byla vidět snaha, energie a elán. Toto jsem já osobně u SOILWORK tak trochu postrádal. Nutno však podotknout, že kotel měli plný a na nezájem publika si rozhodně stěžovat nemohli. Jen mě tato švédská střela tentokrát minula. (Yvor)
I když už je skoro osm hodin večer, ve stanu, kde hrají REPULSION, jde o život. Stačí jen stát a nehýbat se a jsem propocený od hlavy až k patě. Očekávám, že další ročník se bude ve stanu prodávat kyslík za žeton. Zvukově je to sice o něco lepší než včera PUNGENT STENCH, ale i tak je velmi náročné cokoliv v tom hluku rozeznat. Chvílemi jako bych slyšel KAOSQUAD, ostatně to už se mi zdálo i při TERRORIZER. (úsměv) Takže kdo jste nemohl vidět TERRORIZER a REPULSION, zajděte si někam na KAOSQUAD, tam to máte v jednom balíčku pohromadě! (KubaAjz)
Šetřím zbytky sil na cestu k domovu, ale REPULSION mě zajímají. Tak se přesouvám do šapitó, abych si poslechl tenhle mix grindcoru a death metalu. Ale poslouchám jen dvě skladby a musím ven, vydýchaný vzduch, vedro a hlava na hlavě, to se nedá snést. Venku zvuk není zas tak strašný, ale nic nevidím. Špinavost starého deathu převládá nad grindem, smrtící riffy a rázný rytmus, to se mi líbí, ale stejně mě takovýto poslech po chvíli moc nebaví. A tak se domlouvám se zbytkem píseckého ansámblu, kde se potkáme na následujícím a pro nás konečném vystoupení. Jdu se rozloučit s Páračkou na stánek Doomentie, utratit poslední žeton za nealko Budvar a mimořádně osvěžen zase stojím před levým pódiem v očekávání KRABATHOR. (Štěpán)
A je to tady. Už dva roky jsem čekal na vystoupení SICK OF IT ALL, proto jsem si je nenechal ujít a frčel do kotle. Nemusím ani psát, co všechno se zde dělo. Circle pit se točil v rytmu těžkých kytar NY hardcoe a lidi po mnoha mizeli za zábranami v rukou sekuriťáků. Už si přesně nedokážu vybavit, které skladby přesně zazněly, ale je fakt, že jsem si je užil se vším všudy. I na kapele bylo vidět, že se jí v Josefově líbí a pokud je firma Duracel ze Spojených Států, určitě by nebylo od věci oslovit SICK OF IT ALL, protože jejich energie je taktéž věčná. Dnes už třetí orgasmus. (Luma)
O vystoupení české death metalové ikony KRABATHOR se napíše určitě hodně. Já to nebudu nějak rozpitvávat a rovnou říkám, že já jsem byl spokojený. Jasný… sem tam chybička, sem tam měl Christopher problém to uzpívat a ke konci už bylo vidět i slyšet, že hlas jednoduše strhnul. Přesto všechno se v mém případě jednalo o jedinečný zážitek a koncert KRABATHOR jsem si maximálně vychutnal. Pokud bude někdy v budoucnu nějaké „příště“, nebál bych se přibrat druhou kytaru. Každopádně skvělé a jedinečné vystoupení a všem kdo, se o jeho realizaci zasloužili, patří mé obrovské dík!!! (Yvor)
Jednoduše, pouze logem kapely, vyzdobená stage nabízí hodně zaplněnému nádvoří impozantní nástup KRABATHOR. Využitý efekt světelného kontrastu, kdy nikoho nevidíte a náhle je tu silueta muzikanta s kytarou a za moment druhého, to se mi líbilo. Zvuk je od počátku dobrý, odpovídající starému death metalu, hlas nezaniká, basa s kytarou se neshlukují, bicí tak akorát. Navíc konečně vše doplňují vynikající světla, ne jako na SLAYER jen zelené a žluté, ale i jiné spektrální odstíny. Tady si dali všichni záležet, aby návrat byl po všech směrech dokonale zajištěn. Skvělý výkon předvedli všichni tři interpreti, Bruno na basu, excelentní, jistý, Pegas na bicí, zdál se mi dvakrát během koncertu kratičce mimo rytmus, ale můj obdiv zaslouží Christopher. Sympatický za mikrofonem a víc než vynikající a soustředěný při hře na kytaru. Jak převážnou dobu kontroloval prsty své levačky na krku nástroje a jak přesvědčivě svůj part odehrál, to jsem byl šťastný, že něčemu takovému můžu být přítomen. Set složený asi lépe být nemohl, klasika a před osmou skladbou se KRABATHOR loučí: „Zůstaňte „ortodoxní“ a „Orthodox“. Tak po sobě koukáme, že to bylo tak krátké, nebo že by to tak uteklo? Naštěstí kapela dává dva přídavky, a tak dostojí festivalovému rozpisu. Obecně si všichni chválíme, obavy, jak by to mohlo dopadnout se po všech stránkách rozplynuly. Jen jedinou malou poznámku. Jsem útlocitný člověk, ale toho patosu a děkování a tleskání a holých rukou nahoře při závěrečném focení bylo na mě trochu moc. Jenže hledejte u někoho kapesníček po čtyřech dnech festu, tak jsem zamáčkl slzu a vypálil směrem k autu. Ne vážně, i bez těchto ceremonií by vystoupení bylo působivé a výborné. (Štěpán)
Z koncertu na chvíli znovuobnovených KRABATHOR jsem měl rozporuplné pocity. Desky „Cool Mortification“ (1993), „Lies“ (1995) a další jsou jistě pilířem tuzemské death metalové scény a comebackový koncert mohl být opravdu nezapomenutelnou záležitostí. A hudebně to jistě stálo za to. Trio Christopher / Bruno / Pegas složilo playlist ze všech čtyř řadových alb z 90. let („Pacifistic Death“, „Liquid“, „Orthodox“, „In the Blazing River“, …), došlo ale i na „Imperátor“ z demosnímku „Breath of Death“ (1988). Výborný průřez, dobrý zvuk, ale co mi dojem trochu kazilo, byly takové ty otázky na publikum typu „Tak co, těšili jste se?“, Bruno nevynechal ani reklamu na svoji novou knížku „Revoltikon“. Na konci se navíc nechali KRABATHOR přivolat na přídavek, což jsem kromě SLAYER neviděl u nikoho na Brutal Assaultu. Nevím, přišlo mi to trochu zbytečné, mohla místo toho zaznít nějaká skladba navíc. Když ale toto pominu, nemám si nač stěžovat, koncert to byl zdařilý. (Opat)
Ó, to bylo velké. Moc často se mi nestává, že by mi během koncertu běhal mráz po zádech, vlastně se to stalo jen při SLAYER, IRON MAIDEN a BLACK SABBATH a teď při KRABATHOR. Jasně, že se našlo i pár nejistě vyznívajících momentů, ale o to mi byl celý koncert bližší. Lidštější. Moc vám děkuji Pane Bruno, Pane Christopher a Pane Pegas, že i my mladší ročníky, které nemohly vidět KRABATHOR v dobách jejich největší slávy, dostaly tu možnost nejlepší domácí death metalovou legendu slyšet a vidět živě. Velký zážitek! Knížku Revoltikon jsem si koupil doslova za poslední peníze a už ji čtu, je parádní!!! (KubaAjz)
Když jsem tak stál pod pódiem a hráli KRABATHOR, napadla mě zajímavá věc – kolik je asi na místě lidí, kteří viděli jejich úplně první koncert na vlastní oči, kolik jich vidělo jejich koncert v roce 2003 těsně před rozpadem a kolik jich tu stojí teď. Odškrtl jsem sebe a dál nevím... (smích) No jo, no, s KRABATHOREM jsem tak nějak žil celý svůj metalový život, na Death Metal Session jsem byl svědkem jejich velkého úspěchu a na Brutalu taky. Hlavně songy „Pacifistic Death“ a „Imperátor“ mě rozsekaly, jen škoda, že před plánovaným přídavkem koncert trochu ztratil švih – to je snad jediná výtka – plánovat přídavek v jejich letech... (úsměv); jinak mě koncert nadchl a pochvalu zaslouží i zajímavé outro v podobě puštěné parády „Believe...“. (Johan)
Doba mezi SODOM a čekáním na KRABATHOR by se dala nazvat dobou temna. Únava si vybírá svou daň, a tak musí přijít na řadu metoda „Jégrů“. To znamená za co nejkratší dobu vypít co nejvíc panáků a ono nějak bude. Vyplácí se a KRABATHOR dávám poměrně čilý. Před setem jsem natěšen a po něm rozhodně nejsem zklamán. Že Christopher nedává až tak brilantně sóla jako je známe z desky a že to při nich zní poněkud ploše a schází druhá kytara? Vem to čert. Tohle bylo vzpomínkové vystoupení, až bych věřil tomu, že někomu slza ukápla. Již předem oznámené skladby plnily svou funkci na 100 % a přídavek v podobě legendárního songu „Imperátor“ podtrhl dobrý pocit. Za mě povedené. (Coornelus)
Všichni se mi ztratili, tak jsem šel koupit zrzka a pak omrknout, jak to vypadá v gumovce a nestačil se divit. Stage už chvilku okupovali CARNIVAL IN COAL a špunty do uší měly opět pohotovost. Zvuk žádný zázrak, ale na pódiu to vřelo. Tato kapela to v pátek dokázala roztočit na hlavní scéně a zde to bylo úplně stejné, i přesto, že šlo o poloakustické vystoupení. Moc se mi líbil ten intimní vztah mezi kapelou a publikem. (Luma)
Jsem zvědavej, co napíše Johan o DOWN, potažmo o mistrovi Anselmovi. Když stál vedle mě, nadával od začátku jako špaček (úsměv). DOWN jsou pro mě druholigovej stoner, mám pocit, že nemít v sestavě Phila, těžko někdy vycestují do Evropy. Možná v zákulisí působil Phil Anselmo jako pohodový chlapík, co má rád legraci, ale na pódiu se z něj stal pacient vypuštěný na vycházku z protialkoholické léčebny. Nebaví, jdu pryč. (Coornelus)
DOWN mě začali být nesympatičtí 30 vteřin po začátku jejich vystoupení. Teda ani ne tak DOWN, jako největší exot ze všech lidí, které jsem na pódiu za čtyři dny viděl. Žvanil, žvanil a žvanil, až mě tak nasral, že jsem jednak odešel, jednak vydržel nadávat hodně dlouho. A taky kudy jsem chodil, tudy se omlouval za včerejší narážky na AMON AMARTH, protože proti Anselmovi byli Švédi borci a oheň z dračích kebulí krásná pyro show. (úsměv) (Johan)
Nevím, jak se mi to podařilo, ale jsem úplně vpředu, sice trochu z boku, ale i tak jsem dost blízko, abych viděl alespoň z části, co se na pódiu děje. Dokonce sem i proudí trocha vzduchu z druhého konce stanu, kudy přicházejí a odcházejí hudebníci. Díky tomu, že stojím v bezprostřední blízkosti reproduktoru, vše slušně slyším. Takže nic nebránilo tomu si pěkně zapařit na death metalovou klasiku pánů z BENEDICTION. Nádhera! (KubaAjz)
BENEDICTION – legenda britské smrtící scény, na svém kontě má celkem sedm zásadních alb, v jejím čele stojí Dave Hunt, působící také v ANAAL NATHRAKH pod pseudonymem V.I.T.R.I.O.L. Opravdu si taková kapela zaslouží hrát na třetím pódiu? Opravdu si značné množství jejích fanoušků zaslouží stát 15 metrů za ním a slyšet tak akorát kopák? Odcházím po deseti minutách absolutně nasrán, když si uvědomím, co hrálo občas na hlavní scéně za kapely a takováto stálice tam nedostane prostor… (Opat)
Když už se nasrat, tak jenom v gumovce. Snad celých 19 let neúspěšně tahají pořadatelé na BA death metalovou legendu BENEDICTION a když už konečně dorazí, tak jejich set šoupnou do šapitó bez žiraf. Opět kapela, na kterou bylo přeplněno a kterou jsem viděl jen částečně ze dvou metrů. Ze dvou metrů od konce stanu. Zvuk venku zabijácký. Vevnitř katastrofa. Nasazení kapely monstrózní. Opět zklamání vinou pořadatele. (Luma)
SATYRICON popáté! A popáté skvěle! Satyr, Frost a jejich live-banda mě prostě nemůže zklamat. Jejich koncert je pro mne pokaždé úžasným zážitkem, také se jedná o jednu z mých absolutně nejoblíbenějších kapel. DOWN na vedlejším pódiu to trochu protáhli, na poslední skladbě si dokonce za bicími zahostoval právě Frost… což o to, kdyby jen protáhli, ale Anselmo měl jaksi potřebu ještě kecat do již znějícího intra SATYRICON, to už si mohl odpustit. Míň sympatického frontmana už jsem mimochodem dlouho neviděl, ale ok, nechám toho… Zažili jste někdy SATYRICON se špatným zvukem? Já teda ne, i když naposled na Chmelnici to nebylo úplně ideální, tentokrát to byla naprostá paráda. Všechno parádně vyznělo, při „Our World, it Rumbles Tonight“ nebo „The Infinity of Time and Space“ se tajil dech. SATYRICON jako obvykle vsadili spíše na novější věci, z devadesátek se hrály akorát „Forhekset“ a „Mother North“ z „Nemesis Divina“ (1996). Trochu mne mrzela absence „To the Mountains“, která má naživo vždy absolutně mrazivou atmosféru, jinak jsem byl ale se setlistem celkem spokojený – „K.I.N.G.“, „The Pentagram Burns“, „Possessed“, „Nekrohaven“, „Now, Diabolical“, „Black Crow on a Tombstone“, „Fuel for Hatred“. Sice bych si někdy dal rád něco z „Rebel Extravaganza“ a starších počinů, ale SATYRICON už jsou prostě někde jinde. Každopádně to byl úchvatný koncert, jednoznačně jeden z topů letošního BA. (Opat)
SATYRICON rutině, ale stále dobře, marná sláva, je to tam. I když věci z poslední desky spolehlivě naruší dynamiku koncertu, protože na to jednoduše nemají, furt jsou SATYRICON jiný level. (Coornelus)
Skladby z poslední desky naživo – nádhera! Zvuk – luxusní! SATYRICON – skvělí. (Johan)
SATYRICON byli jedním slovem famózní – tečka!!! (Yvor)
Jak to ti CONVERGE dělají, že mě vždy přitlučou k zemi a nemám sil odejít, netuším. Nečekal jsem, že by mě měli čím překvapit, ale zase se jim to povedlo. Chaotic hardcore je ten správný výraz pro to, co na pódiu vyvádějí. Skvělé instrumentální výkony, kdy mě především bubenické šachy Bena Kollera neskonale fascinují. Vychvalovat potom takové protřelé harcovníky, jako jsou Kurt Ballou a Nate Newton, který je už v Čechách jako doma, je zbytečnost. Jako vždy byl nejslabší součástkou zpěvák Jacob, který má s vokálem výrazné problémy a tím pádem „Konve“ nejlíp zněli, když se do mikrofónu opřel Kurt s Nateem. Přesto si nedokážu koncert bez Jacoba představit. Jeho řádění na pódiu už k téhle legendě nesmazatelně patří. Nevím už pokolikáté, ale CONVERGE opět skvěle. (Coornelus)
U KATATONIE jsem žehral, že nehrají starší skladby. U MY DYING BRIDE jsem v tomto směru mohl být spokojen, protože ti na to šli zcela opačně a hráli pouze staré kusy (smích). Hned úvod v podobě „Like gods of the sun“ příjemně překvapil. A když se šlo ještě hlouběji do historie (rok 1993) s „The thrash of naked limbs“, mé nadšení neznalo mezí. Těch houslových partů v ní se nenabažím. Potěšila „From darkest skies“ (z „The angel and the dark river“ samozřejmě nechyběla ani hitovka „The cry of mankind“), stejně jako na samotný závěr zahraná titulní skladba z nesmrtelné klasiky „Turn loose the swans“. Pouhých sedm položek (k již uvedeným ještě „Catherine Blake“ a „She is the dark“), ale s ohledem na jejich délku to není úplně nejnižší číslo. Dle všeho se jednalo o poslední vystoupení pro Hamishe a kytary se opět ujme navrátilec Calvin. Nejmenovaný redakční kolega sice nevěřícně kroutil hlavou, že dávám přednost MDB před AOSOTH ve stanu, ale nelituji. MY DYING BRIDE jsou prostě srdeční záležitost a hodinka s nimi patřila k tomu nejlepšímu, co jsem na letošním ročníku sledoval. Lepší poslední kapelu, kterou jsem na BA 2014 viděl, jsem si přát nemohl. Skvělá tečka za skvělým ročníkem skvělého festu. (Goro)
Podepisuju to, co o MY DYING BRIDE napsal Goro, líp bych to neuměl. Jen dodám, že mě překvapila Aaronova vizáž bez vlasů... (úsměv) (Johan)
Na AOSOTH jsem se těšil nejvíc z letošního BA. Tahle francouzská dech beroucí smečka se mi dostala pod kůži svou loňskou deskou jako málokterá jiná. Vzhledem k tomu, že ve stanu bylo vždy nařezáno, jdu si najít místo s předstihem, ale jak se ukázalo, úplně zbytečně. Poloprázdný stan je pro mě překvapením. Vypadá to, že sláva AOSOTH k nám ještě úplně nedorazila. AOSOTH otevřeli svůj set dle očekávání titulní věcí z pro mě dokonalého loňského alba „An Arrow in Heart“. Obzvlášť titulní kytarový riff ve mně probudil síly zla, které začaly nekontrolovatelně probíhat mým tělem. Omlouvám se kamarádům, do kterých jsem prý údajně v tanečním rauši vrážel (úsměv). Postupem času jsem přitahován magickou silou AOSOTH a jdu se rouhat až do kotle. Tady si vychutnávám věci jako valivou klipovku „Ritual Marks of Penitence“ nebo „III – 1" z oceňované „III - Violence & Variations". Zkrátka – AOSOTH splinili do puntíku mé představy. Zahustili atmosféru v šapito na maximum, hypnotickými pasážemi dali povolit, aby vám při rychlejších tónech utahovali oprátku kolem krku a ještě jste jim za to děkovali. Tohle byla vysoká škola francouzského black metalu v plné parádě. Jediné, co chybělo k dokonalosti, byl lepší zvuk. (Coornelus)
Čas se přehoupl přes půlnoc, nedělní brzké ráno nabízelo pro mě dvě poslední kapely Brutal Assaultu – zato ohromně lákavé. Obě vystupovaly v šapitó, což vybízelo k nervozitě, zda nebude festival uzavřen zklamáním. No ani náhodou, to, co se v 2x40 minutách dělo, mne absolutně rozsekalo. Od půl jedné byli na řadě francouzští zástupci totálně temného black metalu AOSOTH – kapela, kterou jsem si v posledních několika měsících absolutně zamiloval. Francie prostě je novodobou kolébkou black metalu a AOSOTH jsou jedním z nejlepších tamních artiklů. Loňská deska „IV: An Arrow in Heart“ byla jednou z nejlepších toho roku… naživo ale skladby dostaly ještě větší rozměr. K lepšímu prožitku jsem tentokrát použil špunty, bylo to přeci jen trochu nahlas, ale kurva, bylo to naprosto geniální! Tvorba AOSOTH je plná kontrastů, kdy z klidnější pasáže přejde song do zabodávající se salvy blast beatů, které naživo bicman, jehož totožnost mi není známa, zvládal absolutně s přehledem. Tohle byl rituál, MkM je naprosto zběsilý zpěvák a kazatel zla. Co takhle příští rok ANTAEUS (úsměv)? (Opat)
Nekonečné čekání na poslední kapelu, která začíná hrát až v půl druhé ráno, se nemohlo jinak než vyplatit. Protože onou poslední kapelou není nikdo jiný než králové současné evropské death metalové scény HAIL OF BULLETS. Sice chyběl druhý kytarista, který údajně onemocněl, ale i tak šlo o všedrtící mašinérii jako vždy! Dokonce došlo i ke kuriózní a velmi zábavné situaci, kdy se opilý kytarista BENEDICTION Darren Brookes, který akorát slavil narozeniny, usadil před kapelu na odposlech a pařil s pivem v ruce. Nikdo ho nemohl odsud dostat. Když si ho zpěvák Martin Van Drunen všimne, vyzývá publikum, aby mu zazpívalo Happy birthday song, což se i děje. Když se konečně Brookes umoudří a odchází dál oslavovat do backstage, usedá na jeho místo pro změnu Paul Speckmann a pokračuje tam, kde Brookes skončil. Opravdu jsme se skvěle bavili. Mazec! (KubaAjz)
Avant-garde black metalová skvadra z Nizozemska DODECAHEDRON byla mojí poslední bandou Brutal Assaultu. Únava už se sice začala podepisovat na po čtyřech dnech zdevastovaném těle, ale přestože nemám tuto holandskou smečku příliš naposlouchanou, tohle jsem ještě musel vydržet. A nelitoval jsem, naopak, DODECAHEDRON nechali na jakoukoliv vyčerpanost zapomenout. Nedokážu říci, zda předvedli i nějaké jiné songy než ze zatím jediného počinu „Dodecahedron“ (2012), mohu ze sebe pouze vymáčknout, že to bylo něco neskutečného. Oproti AOSOTH se ubralo na rychlosti, ale ta atmosféra, ta by se dala krájet. Zvukař dělal, co mohl, aby sound za něco stál, neustále pobíhal do publika a zpět, skvělý přístup, který nesl ovoce. Co vystoupení ještě přidávalo na vážnosti, byla skvělá světelná show, po každé skladbě tma a hlavně závěrečná část byla hypnotická – všichni členové se sešli obráceni k bubeníkovi, na ně byl namířen kužel bílého světla, který přecházel do absolutní tmy, kdy hudebníci sundali nástroje a beze slova odešli. Omamná show a dokonalý závěr Brutal Assaultu. (Opat)
Jestli něco nepochopím, tak proč kapely musí hrát až do tří do rána. Úplně do extrému to pořadatelé dotáhli s kapelou, která jak sama řekla, nebyla poslední kapelou roku 2014, ale naopak první roku následujícího. Do extrému to dotáhli tím, že jsme kvůli vystoupení této kapely málem nestihli vlak v pět ráno. Ano řeč je o SIX DEGREES OF SEPARATION. Jejich set začal s malým zpožděním, ale pro nás, tedy těch pár přeživších, šlo o parádní set. Se SIX DEGREES OF SEPARATION mám tu zkušenost, že i když hrají pro deset lidí, tak jejich nasazení stojí za to. Navíc nad veškerou hudbou se vznáší doktorův charakteristický zpěv. Krásná tečka skvělého ročníku tohoto festu. (Luma)
O kapelách bylo řečeno více než dost, je čas na pár závěrečných slov, zejména o třetí diskutabilní scéně. Já chápu, že zní lépe, když je na plakátu napsáno „100 kapel“ místo „80 kapel“, ale… má to více nevýhod než kladů. Pokud nejste posluchač jen jednoho žánru, pravděpodobně se stane, že o nějakou ze svých oblíbených skupin přijdete. Samozřejmě, takhle to je téměř na každém festivalu, jenže Brutal byl před několika lety charakteristický právě tím, že se na něm nacházela pouze dvě pódia a on nic člověk nepřišel. Kdyby to tak zůstalo, určitě bych se nezlobil. Ale nejde jen o krytí kapel (u mě šlo například o SUFFOCATION + FEASTEM, GEHENNA + KATATONIA, KHOLD + HEAVING EARTH, DEVIN TOWNSEND + PUNGENT STENCH, ENTHRONED + SHINING, MANES + HAMMERCULT, AOSOTH + MY DYING BRIDE, DODECAHEDRON + HAIL OF BULLETS, což už není zrovna malá dávka), ale také o to, jak ta třetí stage vypadala. Už ve středu, když jsme se s k ní zašli podívat, jsem zrovna nadšením neoplýval. Obavy se potvrdily – zvuk se často nezdařil, v předních řadách bylo obvykle nedýchatelno a to nejhorší – do stanu se prostě často nedalo vejít. Minimálně polovina zde vystupujících kapel měla mít jasně místo na hlavní stage… Jinak jsem si ale Brutal Assault užil, s počasím nikdo nic nadělat nemůže, kapel, na které jsem se podíval, bylo požehnaně a v podstatě žádná z těch, na které jsem se opravdu nejvíce těšil, mě nezklamala. Kromě třetí scény jim určitě nemohu nic moc vytknout, velké plus u mě mají za nové sprchy poblíž VIP campu, jednotlivé kabinky + teplota vody dle vlastního uvážení. Samozřejmě pochválím i výběr kapel, na Brutalu si prostě každý najde to své a pořadatelům to nese ovoce v podobě mnoha tisíců návštěvníků. Jestli příští rok vyrazím, zatím nevím, spíš to vidím na vynechání českých velkých festivalů a na zájezd do Německa na menší fest jako Kings of Black Metal, ale třeba mě pořadatelé nějakým jménem přilákají, v podstatě bych se nedivil. (Opat)
Fotky: Coornelus
Mařenčina galerie
