CÉMURŠÁMUR

EPICA – The Quantum Enigma CD 2014, Nuclear Blast

Svět metalové hudby je v místě, kde se střetává se sférou nástrojů symfonického orchestru, častokrát protkán patetičností a kompoziční nedotažeností - v neprospěch obou hudebních dimenzí. Případná neochota pro větší míru invence odsoudí mnoho nadějných kapel do temných zákoutí, ze kterých jim není dáno kdy vystoupit. Někdy bohužel nestačí ani zápal a "dar" průkopníků stylu - zkrátka to nevyjde a sázka na jednu kartu potom křiví úsměv na tváři; kanadští Anvil by mohli vyprávět. Skupin, které si v pomyslné loterii vytáhly propustku ze zatuchlých vod undergroundu, je jen pár; jednou z nich je EPICA.

Jedenáct let, rozprostírajících se mezi debutem a aktuální, šestou deskou Nizozemců, je bezpochyby dlážděno odříkáním, tvrdou prací a neutuchající vírou, metaforicky sešněrovanou se "světlem na konci tunelu". Rekapitulaci dosavadní kariéry přinesl živý záznam "Retrospect" z loňského roku, na kterém je ke zhlédnutí vynikající koncert kapely se symfonickým orchestrem. Jedná se současně o první nahrávku, jíž se účastnila nová tvář v kapele, baskytarista Rob van der Loo, který nahradil Yvese Hutse jen několik týdnů po vydání předchozí desky "Requiem For The Indifferent"; z prapůvodní sestavy tak zůstává v kapele jen tandem Jansen & Janssen. Se vstupem do nové dekády existence zamýšlel sextet stvrdit svou pozici silného hudebního tělesa. S čistým svědomím mohu napsat, že své předsevzetí splnila EPICA na výbornou.

První - vpravdě jarní - vlaštovkou bylo odhalení impozantního obalu; ten je na míle vzdálený střízlivému, ba až minimalistickému designu přebalu "Requiem For The Indifferent", který navíc nebyl příliš poplatný progresivnímu směřování hudby na desce. Vztah mezi grafickou a hudební stránkou u "The Quantum Enigma" je naopak provázán zcela jasně. Hudebně se totiž EPICA navrací k přímočarým skladbám, které v závěru první dekády 21. století definovaly její styl. Celkový koncept přebalu odkazuje především na vrchol jejich diskografie, album "Design Your Universe", nechybí ale ani letmé připomínky desek předchozích. Nové album s sebou v kontextu kapely přináší také odlišné kompoziční postupy. Jednotlivé písně byly dle dostupných rozhovorů skládány a aranžovány instrumentální sekcí kapely během společných zkoušek, navíc pod taktovkou nového producenta, Joosta van der Broeka (ex-AFTER FOREVER). Výsledný materiál je doslova nasáklý fungující chemií mezi jednotlivými členy kapely - jako by se hudebníci rozpomněli na vášeň, se kterou kdysi tvořili své první skladby.

"The Quantum Enigma" je - samosebou - uvozeno velkolepým intrem, pravé metalové hody přichází až s písní "Second Stone". Prim hrají kytarové melodie a vyhrávky, klávesy v pozadí mají spíše podpůrnou roli a vlastně bych si dovedl docela dobře představit celou píseň jen v režii strunných nástrojů. Změna producenta prospěla nejvíce právě kytarám, které jsou (zejména oproti předchozí studiovce) krásně čitelné a řádně vytvrzené. Singlové skladby "Essence of Silence" i "Unchain Utopia" sice sází na melodickou čitelnost a upřednostňují orchestr, ani zdaleka se ale nepřibližují žánrově spřízněným kapelám, které své "propagační" skladby aranžují v popovějším duchu. "Unchain Utopia" zaujme excelentní vokální rovinou - zpěv Simone Simons vytváří s přítomným sborem jakýsi duet s náznaky kontrapuktu. První půle desky je učebnicí moderního pojeti symfonického metalu - extrémnější kapitolou je potom kompozice "Victims of Contingency", zaobalená smrtící rytmikou a death metalovými riffy.

Při pohledu na hlavní autory jednotlivých písní se člověk neubrání dojmu, že břímě kompozičního vůdce kapely převzal kytarista Isaac Delahaye. Z jeho pera pochází převážná většina skladeb s obrovským koncertním potenciálem, což ostatně ukazují i současné festivalové setlisty kapely. "Natural Corruption", zpočátku nepříliš přístupná záležitost, je dialogem mezi klavírní poetikou a táhlými kytarovými melodiemi. Překvapující je ale i skladatelský podíl rytmické sekce kapely - písně baskytarového nováčka si zajistily status bonusových písní (ač "In All Conscience" by si zasloužila místo na hlavním disku), bubeník Ariën Van Weesenbeek je krom "The Essence of Silence" také autorem další vynikající písně, "Reverence (Living in the Heart)". Dostatku kreativní mízy se naopak zjevně nedostávalo vůdci souboru Marku Jansenovi, jehož skladby jsou oproti všem zmíněným lehce vyčpělé, bez jiskry. Za zmínku stojí alespoň "Sense Without Sanity (The Impervious Code)", skrze kterou se Jansen vrací ke svým hudebním začátkům v souboru AFTER FOREVER. Nejlepším příspěvkem zakladatele EPICY je titulní záležitost, hudebně i textově navazující na kultovní "Kingdom of Heaven" ze čtvrté desky. Jsou to právě nedotažené kousky z druhé poloviny alba, které zrazují od udělení nejvyššího možného počtu bodů. I přesto je "The Quantum Enigma" dost možná nejlepší věcí holandského souboru. Štěstí přeje připraveným...

Sestava:

  • Zpěv - Simone Simons
  • Zpěv - Daniel de Jongh*
  • Kytara, zpěv - Mark Jansen
  • Kytara - Isaac Delahaye
  • Klávesy - Coen Janssen
  • Baskytara - Rob van der Loo
  • Bicí - Ariën Van Weesenbeek

*hostující hudebník

Seznam skladeb:

  1. Originem
  2. The Second Stone
  3. The Essence of Silence
  4. Victims of Contingency
  5. Sense Without Sanity (The Impervious Code)
  6. Unchain Utopia
  7. The Fifth Guardian (Interlude)
  8. Chemical Insomnia
  9. Reverence (Living in the Heart)
  10. Omen (The Ghoulish Malady)
  11. Canvas of Life
  12. Natural Corruption
  13. The Quantum Enigma (Kingdom of Heaven Part II)
  14. In All Conscience*
  15. Dreamscape*
  16. Memento*
  17. Banish Your Illusion*
  18. Mirage of Verity*

*bonusové skladby (+instrumentální a výběr akustických verzí písní)
 
Čas: 01:09:27

Oficiální stránky kapely
Profil kapely na Facebooku

Zveřejněno: 30. 08. 2014
Přečteno:
2990 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář