10. Den – Čtvrtek 24. 7. 2014
Tolmin (Slovinsko) – MetalDays
Ráno se rozhodneme pro návštěvu obchodu. Supermarket je kousek za plotem kempu. U vstupu je cedule se zákazem vnášení do kempu většího množství alkoholu a jídla. Sledujeme situaci, kdy ochranka nepovoluje vstup klukovi, co si nese plato piv. Tady z tebe chtějí vydřít poslední vindru, o prachy jde až v první řadě. Nevím, co s tím ten kluk pak podnikl. Asi jen popošel pár metrů dál a podal to někomu přes plot, zbytečná buzerace. V obchodě je vše stejně drahé, ba i levnější než u nás. A to ještě stále máme ten pitomý kurz 30 Kč za euro. Kupuji si nové šortky za 4 eura, protože jedny moje oblíbené od Obscenu nemůžu najít. Asi při balení vypadly z auta, fakt to nechápu. Nakoupíme dobroty a kafe a u Thrashportéra si uspořádáme řádný piknik. Před výpravou do areálu se ještě oživíme ledovou sprchou a hurá do víru metalu. Vidíme kousek DRAKUM, šílený oi-folk metal. Na veselý power metal FROM THE DEPTH se to v mosh pitu hemží nafukovacími hračkami. Rakušané SKELFIR předvedli solidní death-blackmetalovou show. Dokonce došlo i na „big epic battle“, to když do lidí naházeli pytel plný nafukovacích zbraní a fanoušci se těmi blbostmi řezali po zbytek vystoupení. Pak už je nám docela chladno, a tak se vypravíme do auta přiobléct. Když se vracíme, vidíme, že na vyvýšené plošině, na které doposud jen skupinka párty metalheads vesele chlastala, se teď odehrává koncert. Tři blondýnky to valí na dětské kytary a malinkaté bicí a do toho jim zpívá klučina do nějakého mikrofonu na baterky. I když šlo o srandu, hráli naprosto přesně, včetně parádních kytarových sól. Pochopitelně u hojného počtu fans v kempu vzbudili silný ohlas. Takže se divoce moshuje a dokonce i skáče z podia, byť přes 2 metry vysokého. Miluju tyhle spontánní šílenosti! Jdeme na hlavní podium na ALPHA TIGER, ale na podiu se chystá úplně jiná kapela. Hledáme program hlavní stage. Jsme zmatení, protože doposud program na hlavním podiu seděl vždy beze změn, takže nás ani nenapadlo si ho někdy kontrolovat. Konečně najdeme A4 s programem připíchnutý na stromě u vstupních turniketů. Aha, takže ALPHA TIGER hráli chvilku potom, co jsme odešli. Mařenka má slzy na krajíčku. Je to pech, nacpeš pořadatelům do chřtánu stovky eur a oni nejsou schopni nikterak informovat o změnách v programu, jinde jsem to nezažil, největší průser festivalu. Takže pokud chcete opravdu něco vidět, musíte se neustále pídit po tom, jestli program sedí. Spolkneme hořkou slinu a jdeme dál. Musíme si trochu zvednout náladu, a tak já Mařence kupuji náušnice s kočičkami a Mařenka mě na oplátku obdarovává nášivkou SLAYER. Vše špatné je zapomenuto. Chorvati INCITER, ač popisovaní jako thrash metal, hráli nudný modern metal. Takže po pár skladbách odcházíme. Mnohem více jsme si užili slovinský heavy metal s příznačným názvem METALSTEEL. Porůznu se poflakujeme, k večeři si dáme hovězí hambáč s hranolkama. Sliny mi tečou ještě teď. MOONSORROW byli pro nás neskutečnou nudou a naprosto zbytečnou kapelou. Blackmetalové duo INQUISITION z USA už u nás bodovalo mnohem lépe. Parádní šou, akorát zpěv byl na mě moc ubručený. Mnohem radši mám v blacku to nenávistné vřeštění. Včas si vystát přední pozice na MEGADETH. Jedna z těch kapel, kterou buď miluješ, nebo nenávidíš. Já jsem tělem i duší „Megadeťak“ a Dave Mustaina mám prostě rád jako velkou metalovou osobnost. Jeho knížku, která se nedávno dočkala českého překladu, jsem přečetl jedním dechem. Celý koncert jsem si neuvěřitelně užíval a celým tělem mi pulzovala neuvěřitelná energie. Zajímavá projekce, dokreslující atmosféru a příběh skladeb. Dave v dobré náladě vtipkuje a komunikuje s publikem. Dokonce i zpěv se mi zdál v pohodě. Ale MEGADETH jsou v první řadě o chytré kytarové hře a ta byla opravdu dokonalá. Jako přídavek snad největší pecka „Holy Wars“. MEGADETH = srdcovka!!! Peláším na druhou stage, kde už nějakou chvíli hrají RIOT, legendy amerického heavy metalu. A to je hnedle další trefa do černého. Zpěvák je sympaťák každým coulem a vůbec z celé kapely je cítit, jak moc si to hraní užívají. Baví je to tak moc, že o půl hodiny přetahují svůj set a hrají až do půl třetí do rána. Až do úplně posledních sil sypou jeden heavymetalový bič za druhým. S pocitem úplného blaha odcházím na kutě. Mařenka, která šla spát o něco dřív, hlásí, že našla ty šortky, co jsem od Obscénu nemohl najít. Prý byly nastrkaný na dně mého spacáku. Hm, a to jsem v něm od té doby, co je postrádám, už 3x spal. A to už pár let nepiju.
11. Den – Pátek 25. 7. 2014
Tolmin (Slovinsko) – MetalDays
Poslední den jsi mááá… Takhle nějak by možná Láďa Křížek komentoval příchod finálního dne našeho festivalového tour. Dnes nás v programu zajímá jediné jméno a tím jsou SUFFOCATION, kteří hrají až v deset večer. Proto není kam chvátat, lenošíme, poleháváme, čteme a posloucháme audio knihu „Účastníci zájezdu“. Pro čerstvou snídani si stejně jako včera dojdeme do nedalekého obchodu. Ledová sprcha a jdeme na procházku na otočku do areálu, omrknout změny v programu. SUFFOCATION šoupli o 20 minut dřív, dobře, že jsme se došli podívat. Další lenošení a polehávání až do večera. V půl osmé se jdeme podívat na 2 kapely na hlavní podium. První jsou GHOST BRIGADE, nudný doom metal, ničím nezaujali. MY DYING BRIDE už mě hudebně bavili o dost víc, ale slizký zpěvák na mě působil až odpudivým dojmem. Jednou stačilo, znovu vidět nemusím. Konečně jsme se dočkali headlinera pátečního dne, SUFFOCATION, s Frankem Mullenem v čele! Celý koncert propaříme s Mařenkou v první řadě, precizní výkony, úžasná deathmetalová rubanice, klasa klas! Spokojeni odcházíme spát, zítra nás čeká náročná cesta domů. I přes několik drobných nedostatků (programové změny, neinformovanost o změnách, finanční náročnost) jsme si letošní Metaldays užili naplno a snad se sem na přes rok zas vypravíme. Na místě se prodává vstupenka na další ročník za 110 eur. Ale bez jediné zveřejněné kapely a čert ví, co bude za rok. Tak počkáme a uvidíme. I když byl festival vyprodaný, dalo se na něm normálně, pohodlně fungovat. Zvuku nemůžu nic vytknout. Jídlo až moc chutné. Téměř vždy čisté a nezapáchající toiky, to bohužel na českých festivalech neexistuje. Nejhezčí místo pro metalový festival, který jsem zažil. Rád se sem budu vracet.
12. Den – Sobota 26. 7. 2014
Cesta domů
Ráno vstáváme časně, stavíme se ještě na snídani u obchodu. Dotankujeme levnou Slovinskou naftu do nádrže a tradá domů. Přes půl rakouské dálnice v protisměru je nekonečná kolona, v našem směru se jede bez zdržení. Ve 4 hodiny jsme konečně doma, zítra je neděle a máme dost času si odpočinout na 7 pracovních dnů do dalšího festivalu Brutal assault. Co říci závěrem? Snad jen, že to až moc rychle uteklo, klidně bych si ještě pár dnů přidal. Snad už konečně někoho napadne uspořádat měsíční metalový festival!!!
Fotky: Mařenka, KubaAjz
Fotky MetalDays
Tolmin (Slovinsko) – MetalDays
Ráno se rozhodneme pro návštěvu obchodu. Supermarket je kousek za plotem kempu. U vstupu je cedule se zákazem vnášení do kempu většího množství alkoholu a jídla. Sledujeme situaci, kdy ochranka nepovoluje vstup klukovi, co si nese plato piv. Tady z tebe chtějí vydřít poslední vindru, o prachy jde až v první řadě. Nevím, co s tím ten kluk pak podnikl. Asi jen popošel pár metrů dál a podal to někomu přes plot, zbytečná buzerace. V obchodě je vše stejně drahé, ba i levnější než u nás. A to ještě stále máme ten pitomý kurz 30 Kč za euro. Kupuji si nové šortky za 4 eura, protože jedny moje oblíbené od Obscenu nemůžu najít. Asi při balení vypadly z auta, fakt to nechápu. Nakoupíme dobroty a kafe a u Thrashportéra si uspořádáme řádný piknik. Před výpravou do areálu se ještě oživíme ledovou sprchou a hurá do víru metalu. Vidíme kousek DRAKUM, šílený oi-folk metal. Na veselý power metal FROM THE DEPTH se to v mosh pitu hemží nafukovacími hračkami. Rakušané SKELFIR předvedli solidní death-blackmetalovou show. Dokonce došlo i na „big epic battle“, to když do lidí naházeli pytel plný nafukovacích zbraní a fanoušci se těmi blbostmi řezali po zbytek vystoupení. Pak už je nám docela chladno, a tak se vypravíme do auta přiobléct. Když se vracíme, vidíme, že na vyvýšené plošině, na které doposud jen skupinka párty metalheads vesele chlastala, se teď odehrává koncert. Tři blondýnky to valí na dětské kytary a malinkaté bicí a do toho jim zpívá klučina do nějakého mikrofonu na baterky. I když šlo o srandu, hráli naprosto přesně, včetně parádních kytarových sól. Pochopitelně u hojného počtu fans v kempu vzbudili silný ohlas. Takže se divoce moshuje a dokonce i skáče z podia, byť přes 2 metry vysokého. Miluju tyhle spontánní šílenosti! Jdeme na hlavní podium na ALPHA TIGER, ale na podiu se chystá úplně jiná kapela. Hledáme program hlavní stage. Jsme zmatení, protože doposud program na hlavním podiu seděl vždy beze změn, takže nás ani nenapadlo si ho někdy kontrolovat. Konečně najdeme A4 s programem připíchnutý na stromě u vstupních turniketů. Aha, takže ALPHA TIGER hráli chvilku potom, co jsme odešli. Mařenka má slzy na krajíčku. Je to pech, nacpeš pořadatelům do chřtánu stovky eur a oni nejsou schopni nikterak informovat o změnách v programu, jinde jsem to nezažil, největší průser festivalu. Takže pokud chcete opravdu něco vidět, musíte se neustále pídit po tom, jestli program sedí. Spolkneme hořkou slinu a jdeme dál. Musíme si trochu zvednout náladu, a tak já Mařence kupuji náušnice s kočičkami a Mařenka mě na oplátku obdarovává nášivkou SLAYER. Vše špatné je zapomenuto. Chorvati INCITER, ač popisovaní jako thrash metal, hráli nudný modern metal. Takže po pár skladbách odcházíme. Mnohem více jsme si užili slovinský heavy metal s příznačným názvem METALSTEEL. Porůznu se poflakujeme, k večeři si dáme hovězí hambáč s hranolkama. Sliny mi tečou ještě teď. MOONSORROW byli pro nás neskutečnou nudou a naprosto zbytečnou kapelou. Blackmetalové duo INQUISITION z USA už u nás bodovalo mnohem lépe. Parádní šou, akorát zpěv byl na mě moc ubručený. Mnohem radši mám v blacku to nenávistné vřeštění. Včas si vystát přední pozice na MEGADETH. Jedna z těch kapel, kterou buď miluješ, nebo nenávidíš. Já jsem tělem i duší „Megadeťak“ a Dave Mustaina mám prostě rád jako velkou metalovou osobnost. Jeho knížku, která se nedávno dočkala českého překladu, jsem přečetl jedním dechem. Celý koncert jsem si neuvěřitelně užíval a celým tělem mi pulzovala neuvěřitelná energie. Zajímavá projekce, dokreslující atmosféru a příběh skladeb. Dave v dobré náladě vtipkuje a komunikuje s publikem. Dokonce i zpěv se mi zdál v pohodě. Ale MEGADETH jsou v první řadě o chytré kytarové hře a ta byla opravdu dokonalá. Jako přídavek snad největší pecka „Holy Wars“. MEGADETH = srdcovka!!! Peláším na druhou stage, kde už nějakou chvíli hrají RIOT, legendy amerického heavy metalu. A to je hnedle další trefa do černého. Zpěvák je sympaťák každým coulem a vůbec z celé kapely je cítit, jak moc si to hraní užívají. Baví je to tak moc, že o půl hodiny přetahují svůj set a hrají až do půl třetí do rána. Až do úplně posledních sil sypou jeden heavymetalový bič za druhým. S pocitem úplného blaha odcházím na kutě. Mařenka, která šla spát o něco dřív, hlásí, že našla ty šortky, co jsem od Obscénu nemohl najít. Prý byly nastrkaný na dně mého spacáku. Hm, a to jsem v něm od té doby, co je postrádám, už 3x spal. A to už pár let nepiju.
11. Den – Pátek 25. 7. 2014
Tolmin (Slovinsko) – MetalDays
Poslední den jsi mááá… Takhle nějak by možná Láďa Křížek komentoval příchod finálního dne našeho festivalového tour. Dnes nás v programu zajímá jediné jméno a tím jsou SUFFOCATION, kteří hrají až v deset večer. Proto není kam chvátat, lenošíme, poleháváme, čteme a posloucháme audio knihu „Účastníci zájezdu“. Pro čerstvou snídani si stejně jako včera dojdeme do nedalekého obchodu. Ledová sprcha a jdeme na procházku na otočku do areálu, omrknout změny v programu. SUFFOCATION šoupli o 20 minut dřív, dobře, že jsme se došli podívat. Další lenošení a polehávání až do večera. V půl osmé se jdeme podívat na 2 kapely na hlavní podium. První jsou GHOST BRIGADE, nudný doom metal, ničím nezaujali. MY DYING BRIDE už mě hudebně bavili o dost víc, ale slizký zpěvák na mě působil až odpudivým dojmem. Jednou stačilo, znovu vidět nemusím. Konečně jsme se dočkali headlinera pátečního dne, SUFFOCATION, s Frankem Mullenem v čele! Celý koncert propaříme s Mařenkou v první řadě, precizní výkony, úžasná deathmetalová rubanice, klasa klas! Spokojeni odcházíme spát, zítra nás čeká náročná cesta domů. I přes několik drobných nedostatků (programové změny, neinformovanost o změnách, finanční náročnost) jsme si letošní Metaldays užili naplno a snad se sem na přes rok zas vypravíme. Na místě se prodává vstupenka na další ročník za 110 eur. Ale bez jediné zveřejněné kapely a čert ví, co bude za rok. Tak počkáme a uvidíme. I když byl festival vyprodaný, dalo se na něm normálně, pohodlně fungovat. Zvuku nemůžu nic vytknout. Jídlo až moc chutné. Téměř vždy čisté a nezapáchající toiky, to bohužel na českých festivalech neexistuje. Nejhezčí místo pro metalový festival, který jsem zažil. Rád se sem budu vracet.
12. Den – Sobota 26. 7. 2014
Cesta domů
Ráno vstáváme časně, stavíme se ještě na snídani u obchodu. Dotankujeme levnou Slovinskou naftu do nádrže a tradá domů. Přes půl rakouské dálnice v protisměru je nekonečná kolona, v našem směru se jede bez zdržení. Ve 4 hodiny jsme konečně doma, zítra je neděle a máme dost času si odpočinout na 7 pracovních dnů do dalšího festivalu Brutal assault. Co říci závěrem? Snad jen, že to až moc rychle uteklo, klidně bych si ještě pár dnů přidal. Snad už konečně někoho napadne uspořádat měsíční metalový festival!!!
Fotky: Mařenka, KubaAjz
Fotky MetalDays
