Říká se, že na každého jednou dojde, no a došlo i na mě. Nebo spíše ke mně, a to v podobě nového výronu člověka jménem David Vora schovávajícího se za jménem „uměleckého souboru“ VENUSIAN DEATH CELL. Tento zvláštní tvor s neochvějnou trpělivostí posílá na náš web svá podomácku ukuchtěná „díla“, která už dávno přede mnou několikrát přiblížili kolegové. A taky ho na dálku prosili, ať už nic neposílá, ale to dříve v létě nasněží a Suárez začne líbat své protihráče, než aby toho ten mladý Ir nechal.
Ještě že pošťačka neviděla, co mi donesla. Infantilní papírový „obal“ skrýval vypálené CD-R, které jsem s obavami vložil do svého stolního cd přehrávače a předem se omlouval laserovému paprsku, že bude chvíli pracovat na tomto kotoučku, neb už jsem z předchozích recenzí tušil, co nastane. Skutečnost ale předčila veškerá očekávání. Hluboký nádech a výdech, pár vteřin trvající překvapený úsměv, jestli je toto vůbec možné, a pak jsem automaticky výrazně otočil volume doleva a šel zavřít okno, aby to náhodou nikdo neslyšel. Nemám potřebu léčit si svou nedokonalost strháváním jiných, ale přátelé, to nevymyslíte, a kdo tohle neuslyší, nedokáže si představit, co se dá na stříbrné medium všechno zaznamenat, a co je nejhorší, ještě to někomu poslat a na papíře ze starého školního sešitu požádat o recenzi.
Nevím, co napsat, abych neopakoval to, co jste si už v předchozích článcích na téma VENUSIAN DEATH CELL přečetli, jak rozebrat něco, co nebylo nikdy složeno. Prvních pár minut „záznamu“ zastihuje Davida, kterak ve svém pokojíčku našel kytaru, a zkouší, co se s ní dá dělat. Zjistil, že když levou rukou zmáčkne hmatník a pravou přejede nesměle po rozladěných strunách, vydává to nějaké zvuky, a zřejmě ho to fascinovalo natolik, že do své levačky dostal křeč a dlouho s ní nepohnul. Pak, jak to viděl asi v TV, zkoušel párkrát zmáčknout ještě další podivná políčka na hmatníku, ale hrůza, každé zní jinak! Na nic jiného už nepřišel, nedávno jsem tento šestistrunný nástroj půjčil své dcerce předškolního věku, a šlo jí to lépe. Když se probral z fascinace, zapojil i mikrofon, a připojil ke své „produkci“ i hlas mutujícího falešně znějícího zaklínače hadů. To už mě bez přehánění začala bolet hlava, ale jelikož jsem starý vůl a poctivec, chtěl jsem to celé doposlouchat do konce. V polovině „hracího“ času Vora při svých toulkách pokojem zřejmě zakopnul o plechovku ředidla (možný zdroj jeho inspirace), a jal se na ni vyťukávat nějaký rytmus. Peklo. Takhle to trvalo až do konce a po dotočení cd jsem zjistil, že jsem v hluboké depresi, unavený, a že něco podobného už nechci nikdy dobrovolně zažít.
Jsou dva možné důvody, proč to ten člověk dělá. Buď si myslí, že dělá nějakou recesi, jenže ona to sranda není ani náhodou. Jestli to celé opravdu myslí vážně, zasloužil by pořádným švihem řemenem přes kule a tento úkon zvukově zaznamenat na jeho příští výpalku, ať už od něj uslyšíme konečně něco záživnějšího. Anebo, a to je podle mě o mnoho pravděpodobnější, je tento kluk duševně nemocný, a to fakt těžce. V tomto případě už dlouho potřebuje pomoc psychiatra, a nezbývá než doufat, že se v jeho okolí najde člověk, který ho k návštěvě nějakého Chocholouška přemluví. Jestliže se tak nestane, může tento psychopat přejít i k nebezpečnějším atakům než je vypalování a rozesílání obtěžujících nesmyslů. Schválně nepoužívám termíny jako „hudba“, protože to, co obnáší zatím poslední nešťastný Vorův výkřik do tmy s titulem „Lied“, to není muzika, není to ani hluk, je to prostě NIC, a to doslova a do písmene. Nepředpokládám, že byste se s jeho tvorbou někde setkali, ale kdyby náhodou, ani to neberte do ruky. Tato placka se nehodí ani jako podšálek a směr popelnice je jasný.
Takže v konečném souhrnu je mi toho kluka vlastně líto, a nezbývá než doufat, že bude konečně léčen a že už doopravdy nic nikomu nepošle. A ještě jednu věc mi hlava nebere. Před nějakou dobou jsem četl, že lidi mající na starost chod a údržbu veleznámých internetových stránek „Encyclopaedia Metallum – The Metal Archives“ udělali velkou čistku a vyselektovali spoustu interpretů, kteří dle jejich mínění nedělají tu správnou hudbu patřící na tento web. Může mi někdo prozradit, co tam tedy po takto diskutabilním a razantním „cenzorském“ zásahu dělá jméno VENUSIAN DEATH CELL, a dokonce pod označením black/death?
A závěrem si neodpustím malou perličku: toto cd má své distribuci Into The Void Records, údajně obsahuje předělávky skupin POISON, METALLICA, MALEVOLENT CREATION, a je k mání za pět „éček“.
Seznam „skladeb“:
Čas: 33:08
Sestava:
https://myspace.com/venusiandeathcellvortex
Ještě že pošťačka neviděla, co mi donesla. Infantilní papírový „obal“ skrýval vypálené CD-R, které jsem s obavami vložil do svého stolního cd přehrávače a předem se omlouval laserovému paprsku, že bude chvíli pracovat na tomto kotoučku, neb už jsem z předchozích recenzí tušil, co nastane. Skutečnost ale předčila veškerá očekávání. Hluboký nádech a výdech, pár vteřin trvající překvapený úsměv, jestli je toto vůbec možné, a pak jsem automaticky výrazně otočil volume doleva a šel zavřít okno, aby to náhodou nikdo neslyšel. Nemám potřebu léčit si svou nedokonalost strháváním jiných, ale přátelé, to nevymyslíte, a kdo tohle neuslyší, nedokáže si představit, co se dá na stříbrné medium všechno zaznamenat, a co je nejhorší, ještě to někomu poslat a na papíře ze starého školního sešitu požádat o recenzi.
Nevím, co napsat, abych neopakoval to, co jste si už v předchozích článcích na téma VENUSIAN DEATH CELL přečetli, jak rozebrat něco, co nebylo nikdy složeno. Prvních pár minut „záznamu“ zastihuje Davida, kterak ve svém pokojíčku našel kytaru, a zkouší, co se s ní dá dělat. Zjistil, že když levou rukou zmáčkne hmatník a pravou přejede nesměle po rozladěných strunách, vydává to nějaké zvuky, a zřejmě ho to fascinovalo natolik, že do své levačky dostal křeč a dlouho s ní nepohnul. Pak, jak to viděl asi v TV, zkoušel párkrát zmáčknout ještě další podivná políčka na hmatníku, ale hrůza, každé zní jinak! Na nic jiného už nepřišel, nedávno jsem tento šestistrunný nástroj půjčil své dcerce předškolního věku, a šlo jí to lépe. Když se probral z fascinace, zapojil i mikrofon, a připojil ke své „produkci“ i hlas mutujícího falešně znějícího zaklínače hadů. To už mě bez přehánění začala bolet hlava, ale jelikož jsem starý vůl a poctivec, chtěl jsem to celé doposlouchat do konce. V polovině „hracího“ času Vora při svých toulkách pokojem zřejmě zakopnul o plechovku ředidla (možný zdroj jeho inspirace), a jal se na ni vyťukávat nějaký rytmus. Peklo. Takhle to trvalo až do konce a po dotočení cd jsem zjistil, že jsem v hluboké depresi, unavený, a že něco podobného už nechci nikdy dobrovolně zažít.
Jsou dva možné důvody, proč to ten člověk dělá. Buď si myslí, že dělá nějakou recesi, jenže ona to sranda není ani náhodou. Jestli to celé opravdu myslí vážně, zasloužil by pořádným švihem řemenem přes kule a tento úkon zvukově zaznamenat na jeho příští výpalku, ať už od něj uslyšíme konečně něco záživnějšího. Anebo, a to je podle mě o mnoho pravděpodobnější, je tento kluk duševně nemocný, a to fakt těžce. V tomto případě už dlouho potřebuje pomoc psychiatra, a nezbývá než doufat, že se v jeho okolí najde člověk, který ho k návštěvě nějakého Chocholouška přemluví. Jestliže se tak nestane, může tento psychopat přejít i k nebezpečnějším atakům než je vypalování a rozesílání obtěžujících nesmyslů. Schválně nepoužívám termíny jako „hudba“, protože to, co obnáší zatím poslední nešťastný Vorův výkřik do tmy s titulem „Lied“, to není muzika, není to ani hluk, je to prostě NIC, a to doslova a do písmene. Nepředpokládám, že byste se s jeho tvorbou někde setkali, ale kdyby náhodou, ani to neberte do ruky. Tato placka se nehodí ani jako podšálek a směr popelnice je jasný.
Takže v konečném souhrnu je mi toho kluka vlastně líto, a nezbývá než doufat, že bude konečně léčen a že už doopravdy nic nikomu nepošle. A ještě jednu věc mi hlava nebere. Před nějakou dobou jsem četl, že lidi mající na starost chod a údržbu veleznámých internetových stránek „Encyclopaedia Metallum – The Metal Archives“ udělali velkou čistku a vyselektovali spoustu interpretů, kteří dle jejich mínění nedělají tu správnou hudbu patřící na tento web. Může mi někdo prozradit, co tam tedy po takto diskutabilním a razantním „cenzorském“ zásahu dělá jméno VENUSIAN DEATH CELL, a dokonce pod označením black/death?
A závěrem si neodpustím malou perličku: toto cd má své distribuci Into The Void Records, údajně obsahuje předělávky skupin POISON, METALLICA, MALEVOLENT CREATION, a je k mání za pět „éček“.
Seznam „skladeb“:
- Lied
- Odium
- Cheetah
- Roar
- Crush
- Blood Mountain
- Life
- Panther
- Frayed Ends of Sanity
- Reinfield’s
- Resurrected
- Dreams
- Madness
- Extremity in Bitchery
- Valley of Lost Souls
- Premature Burial
Čas: 33:08
Sestava:
- David Vora – všechno a nic
https://myspace.com/venusiandeathcellvortex
