„Další stanice Peklo“: hlásí průvodčí s ďábelským úsměvem na tváři. Někteří z vás (ti odolnější) pak mohou po nezbytném očistci pokračovat dál, až do říše australských hlučných death metalistů IMPETIOUS RITUAL. Ti vznikli původně jako vedlejší projekt neméně šíleného člena smečky PORTAL (jmenovitě kytaristy Omenouse Fuguea). První zmínky jsou datovány do roku 2006, kdy byla kapela založena, jednoho deštivého podzimu 2009 pak bylo vyvrhnuto mezi nevěřící jejich neméně blasfemické album „Relentless Execution of Ceremonial Excrescence“. Letos se na novince plynule navazuje na předchozí inferno, opět jsou vystavěny nepropustné hlukové stěny z kytar, bubeník si v pozadí jen tak jakoby „nezúčastněně“ buší do své soupravy a vokalista se to snaží tahat až odněkud z dutiny břišní. Recenzované Australany můžeme s klidem zařadit mezi dnes již „klasický zlo-metal“. Občas si při poslechu můžeme zavzpomínat na jejich kolegy jako ABYSSAL, INCANTATION, IMMOLATION, DEAD CONGREGATION, PORTAL, RITUAL NECROMANCY, CHASM OF NIS, VASAELETH, TEITANBLOOD, MITOCHONDRION, GRAVE UPHEAVAL, MOLESTED apod. Vskutku dobrá nihilistická společnost, co říkáte?
Hudba samotná je zde velmi podobná škvaření lidských zbloudilců v rozžhaveném oleji. To zvukové „utrpení“ je dávkováno pomalu, jako jed aplikovaný poprvé při popravách. Vše je zpočátku velmi nepropustné, šílené, pro „běžného“ posluchače spíše odpudivé. Jsem toho názoru, že pokud už se někdo podle ukázek odhodlá tuhle desku vstřebat, bude automaticky postaven mezi rozhodnutí, jestli je pro něj podobné „zvěrstvo“ ještě přijatelné, nebo nikoliv. Nebude asi moc vyznavačů death metalu, kteří se budou pohybovat někde mezi těmito dvěma názory. Zkrátka, buď vezmete za kliku od dveří do Satanovy říše nebo ne. Osobně mám dodnes, po mnoha strávených společných večerech, pořád s deskou občas problémy. Některé pasáže se mi ještě zcela nezaryly pod nehty a jen krouží jako supi čekající na svůj kousek zdechliny kolem mě. Není to určitě „lehká“ deska a spousta z vás ji ihned odsoudí. Já jsem v prvních momentech nebyl výjimkou. Jenže pak jsem všude četl samé pochvalné články a lidé, kteří mají uši podobně nastavené jako já, mluvili také jen v superlativech (a ještě ke všemu měli takový ten zvláštní skelný pohled, dostavující se při setkání s dobrou deskou). Dal jsem tedy zlu ještě šanci.
„Unholy Congregation of Hypocritical Ambivalence“ je strašlivá, plná hnusu, špíny, postupů stvořených pravděpodobně v nějaké jiné dimenzi a určitého neklidu, který je zde cítit doslova na každém kroku. Kdysi dávno jsem na jedné ze svých brigád měl co do činění se skelnou vatou a jestli se vám někdy poštěstilo ji nedobrovolně polykat, jistě si na tento „překrásný“ zážitek nyní mnohokrát vzpomenete. Přitom se vše jen tak převaluje, jako vroucí a bublající láva v sopkách, co se pomalu probouzí a má chuť smést vše živé z povrchu zemského. Úžasně temným a strašidelným zážitkem pak bylo „použití“ této muziky jako kulisy k několika dokumentům o leteckých náletech z poslední světové války. Odehrává se zde soundtrack k rozlučkovému pochodu s rakví. Muži se potácejí ve větru a marně se snaží ustát nebožtíkovu váhu a hříchy. Ta tíha je neskutečná. Pokud vám někdo někdy stál nohou na hrudníku a vyhrožoval smrtí, asi víte, o čem mluvím. Nemůžete se nadechnout, lapáte po dechu a i z kdysi hrdých bojovníků se najednou stávají prosící červi.
Jak se vůbec dají podobná monstra hodnotit (dnes vám tedy žádné "diskutabilní" číslo nepředhodím, jednoduše ho nevím)? Vždyť tohle je přeci od začátku záležitost jen pro pár šílenců, kteří v sobě mají až masochistickou touhu se nechat podobným death metalem deptat, dobrovolně si provádějí na sobě menší operace a ve volných chvílích rádi koketují s vlastní bolestí. Tady nenaleznete žádné roztomile se tvářící kostřičky a romanticky naaranžované rakvičky, ale jen bahno, hnis, špínu, chaos, utrpení a strach. Možná někteří z vás konečně pochopí, že ta „death metalová hra“ na horory a podobné nezbytné propriety není jen obyčejným představením, ale syrovou realitou. Zde je smrt skoro až hmatatelná, občas, v určitých momentech ji lze i dokonce fyzicky zahlédnout. Vyvarujte se hříchů a následujte mě! Album, které jen velmi pomalu proniká do krve. Protijed neexistuje. Šílenství lidské mysli. Valící se lavina nenávisti. Povytažená opona poslední nečisté hry. Australské peklo, které nezná vyvolených.
Seznam skladeb:
- Verboten Genesis
- Venality In Worship
- Sentient Aberrations
- Despair
- Inservitude Of Asynchronous Duality
- Womb Of Acrimony
- Metastasis
- Abhorrent Paragon
- Blight
Čas: 48:25
Sestava:
- Typhon – basa
- Necros Craigos – bicí
- Omenous Fugue – kytara
- Ignis Fatuus – kytara, zpěv
http://www.myspace.com/impetuousritual
http://www.last.fm/music/Impetuous+Ritual
http://www.profoundlorerecords.com/
