Tři nové skladby nahrané ve třech, a 2 x 3 je šest, což je počet let, které uplynuly od poslední řadové nahrávky POPPY SEED GRINDER „Humanophobia“ (2008). Nejen v uplynulých šesti letech, ale ani předtím jsme na Fobii s PSG rozhovor nepřinesli (došlo pouze na zmínky v rozhovoru s Dharmem krátce po jeho nástupu do kapely), takže s mluvčím Yardou probereme nejen aktuální dění, ale zabrousíme i do minulosti.
Když se za těmi 15 roky ohlédneš, co považuješ za největší úspěch PSG? Kdy jste měli nejlíp našlápnuto? Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste se muzice obětovali, zanechali „obyčejného“ života a trávili život na jednom turné za druhým? Měli jste takovou pozici, která by vám něco podobného umožňovala?
Zdravím čtenáře Fóbie!
O tom přemejšlí asi každej muzikant. Je to krásná představa ideálního života uvnitř metalu, ale kdo ví, co všechno by se změnilo, kdyby se z koníčku stala práce. Turné je moc fajn záležitost, ale vždycky víš, že se vrátíš domů a odpočineš si v práci. (úsměv) Jedno turné za druhým by dřív nebo později vyústilo v pobyt v protialkoholní léčebně a to asi nikdo z nás nechce. V opačném případě by to mohlo skončit jako zdlouhavá práce, plná nekonečnýho cestování. Vždy tě ale bude nějaká část mozku nutit si takovej život na cestách vyzkoušet a to je důvod, proč pořád hrajeme a chceme cestovat. (úsměv)
Nevím, jestli dokážu posoudit, kdy jsme měli nejlíp našlápnuto, bude to jen můj subjektivní pocit. Po vydání jak „Oppressed Reality“, tak „Humanophobie“ se vždy více jezdilo hrát ven, tak doufám, že s chystaným CD to bude podobný. Po „Oppressed Reality“ jsme jeli dva roky po sobě evropský turné a hlavně to první bylo velkej zážitek. Cestovali jsme s finskou a švýcarskou kapelou přes půl Evropy a opravdu jsme si to užívali. Po vydání „Humanophobie“ jsme se dostali na několik větších festivalů v Německu, hráli po boku legend, takže asi tehdy jsme si mysleli, že TO přichází. Bohužel se nám od té doby několikrát proházela sestava a nebylo moc času na skládání nových věcí. Dneska je situace jiná. Kapela se stabilizovala, materiál na novou desku je téměř hotov, takže cítím, že brzy budeme mít opět našlápnuto.
Nepočítám-li dema, máte na kontě tři oficiálně vydané nosiče. Každý u jiného vydavatele, ale když si je vyjmenujeme, tak jde o „známé firmy“. (úsměv) Grodhaisn, Khaaranus, Nice To Eat You byly ve své době pojmy, ale mě by spíš zajímalo, proč jste u žádného nevydrželi déle?
Pokaždý jsme měli pocit, že nám změna vydavatele prospěje a posune nás dál. Někdy to tak bylo, jindy zase už tolik ne. V současnosti vydavatele opět hledáme. (úsměv)
S prací které firmy jste byli nejvíce spokojeni? Jasně, každé album vyšlo v jiné době a pozice vydavatelů nebyly rovné, ale povedlo se nějakému labelu něco většího než ostatním?
To se právě nedá moc posoudit. Každá deska vyšla v jiný době. Dříve si fanoušci daleko více kupovali CD svejch oblíbenejch kapel, dneska se dá mnohem snadněji stahovat, takže se to srovnávat úplně nedá. Všechno, co pro nás vydavatelé udělali, bylo důležitý.
Která vaše nahrávka byla nejúspěšnější? Nemyslím jen co do prodeje, ale která sklidila nejlepší ohlasy, dostala se do světa...
Určitě se prodalo více kusů „Oppressed Reality“. Ale větší stopu mezi posluchači asi zanechala „Humanophobia“. Koneckonců vyšla díky spolupráci NTEY se Sevared Records i v USA.
Když si čtu heslovitou historii na vašem webu, neubráním se dojmu, že jste v letech 2002 - 2010 zažívali roky hojnosti, vedle vydávání alb pod tuzemskými silnými labely jste si svoje odehráli i v zahraničí, dá se říci na prestižních festivalech. Jak jste se na ty větší dostali? Dostávali jste i nějaké honoráře, nebo to bylo za cesťák, nebo nedej čert jste si někde museli za hraní zaplatit?
Ono je to asi tím, že jsme už dlouho informace neaktualizovali. Třeba v roce 2011 jsme zažili asi nejlepší výlet s kapelou vůbec. Poprvé jsme letěli. Zahráli jsme dva koncerty v Bulharsku (Varna a Plovdiv) a zase se letělo zpět. Nevím, kdy naposledy byla možnost hrát před publikem, který bylo po naší hudbě tak hladový. Navíc fanoušci naše věci dobře znali a dostat se z pódia byl docela problém, v Plovdivu jsme přidávali asi šestkrát. Následující after party s fanouškama na místním dětským hřišti v centru města se skoro nedá popsat slovy. (smích) Letos nás třeba čeká vystoupení na rakouském Kaltenbach Open Airu a opět se vyjednává s bulharskými pořadateli, takže určitě nijak nestagnujeme. Venku vždycky hrajeme za honorář, máme štěstí, že se nám většinou s nabídkou na hraní ozve přímo pořadatel.
V roce 2009 jste nahráli promo „Reign of Fear“. Použili jste jej k „lovu“ vydavatelů? Nebo jako předprodukci k plánovanému albu, které ale světlo světa nespatřilo...
„Reign of Fear“ bylo myšleno spíš jako předprodukce. Písnička se objeví na nový desce, ale s jiným názvem.
Po roce 2010 zdá se přišel útlum... Souhlasíš? Co bylo příčinou ústupu z dobytých pozic?
Jenom částečně, kapela pořád makala a jezdila ven, kromě zmiňovaného Bulharska, jsme po roce 2010 odehráli nějaký festivaly v Německu, něco ve Švýcarsku a Rakousku, je ale pravda, že se hodně měnila sestava, takže místo tvorby nového materiálu jsme zaučovali nové členy. Hledání zpěváka však trvalo opravdu dlouho. V každým případě jsme tady a připravený si vzít své pozice zpět. (úsměv)
Během minulých tří let jsem vás viděl 3x, tuším pokaždé v jiné sestavě. Kam se poděli bývalí členové a proč to v PSG zabalili? Kolem Yardy se vyměnilo celé obsazení...
To je asi více důvodů. Někdo se přestal hraní věnovat úplně, další se rozhodl věnovat se rodině, někdo začal hudbu vnímat jinak a proto se chtěl, obrazně řečeno, posunout dál a někdo prostě jen zmizel.
Loni jste oslavili 15 let na scéně, možná s ročním zpožděním, když vznik uvádíte v roce 1997. Proč to? A jak akce dopadla? Objevili se na pódiu třeba bývalí členové?
Počítáme to od vydání prvního dema. Ono se složitě určuje, kdy POPPY SEED GRINDER vlastně vznikli. Byl to takovej postupnej vznik, proto jsme jako pevnej bod určili první demo. Samotná oslava 15 let se moc povedla. Slavili jsme v Kainu, kterej byl příjemně zaplněn a trošku jsme zavzpomínali na starý časy. Na pódiu se s námi postupně objevil Jirka, Ondřej a Ota a každej zahrál jednu nebo dvě písničky. Bylo to velice příjemný. Ten večer jsme přehráli jak starší věci, tak několik coverů a ke konci setu jsme fanouškům představili i pár novejch věcí z chystaný desky. Celkově vydařená akce.
Nové tváře Dharm a Honza jsou celkem známé, oba už mají leccos odehráno v jiných kapelách. Jak to přišlo, že se objevili v PSG? Abych pravdu řekl, když jsem vás slyšel právě ve třech, přišlo mi to jako nejlepší vystoupení, které jsem od vás viděl... Máte dojem, že jste teď v nejsilnější sestavě, která má řádně našlápnuto?
Musím s tebou souhlasit. (úsměv) Mám ze současný sestavy dobrej pocit a moc rád slyším, že nejsem sám. Jak Dharm, tak Honza jsou vedle vlastních nástrojů v POPPY SEED GRINDER i kytaristi, takže se spolu při hraní snáz domluvíme. S tím souvisí i to, jak se objevili v PSG. Praha je strašně malá a dá se říct, že skoro každej už někdy hrál se skoro každým. Dharm tedy před příchodem do PSG hrával s naším tehdejším basákem Otou v RITES OF UNDEATH a Honza hrál s Dharmem v GENUINE RELIEF. Cesta do PSG byla v obou případech poměrně krátká.
Aktuálně se prezentujete novou nahrávkou „promo ´14“, na níž jsou tři skladby, které jsou předvojem před chystaným dlouhohrajícím albem. Chcete na základě promáčku oslovit i potenciální vydavatele? Z vašich předchozích „chlebodárců“ už asi funguje pouze Nice To Eat You, jednáte s Vláďou? Nebo byste raději zahraniční firmu? Rozeslali jste i fyzické kopie, nebo jedete elektronickou masáž?
Přesně tak. Hledáme novej label. Aktuálně rozesíláme CD od čerta k ďáblu a doufáme, že zaujme natolik, abychom získali vydavatele. Promo šíříme na všech frontách, takže jak elektronicky, tak i fyzická CD. Používáme také samolepky s QR kódem, odkud lze promo stáhnout. Chtěli bychom zkusit štěstí venku, ale nebráníme se ani domácímu vydavateli. Záleží, jaký bude zájem. Určitě uvítáme label, kterej umí zařídit i nějaký festivaly a hraní venku. Celý promo je samozřejmě ke stažení na našich stránkách.
V obalu není uvedeno studio, v němž jste nahrávku pořídili, takže to svádí k domněnce, že vše vzniklo v nějakém domácím studiu, s mixem a masteringem vašeho ex-basáka Oty... Když CD poslouchám, tak má mnohem tišší zvuk, než většina jiných nahrávek. Málokdy točím kolečkem volume tak doprava... Záměr znít trochu jinak? V záplavě dnešních ohulených produkcí je to příjemné překvapení...
Je to tak. Nahrávalo se doma a finální mix proběhl u Oty. CD je, pravda, trochu tišší, ale byl to skutečně záměr. Většina dnešních nahrávek je, jak říkáš, ohulená, ale díky tomu přestává takzvaně dejchat a jednotlivý nástroje se perou o svůj prostor. Šli jsme na to obráceně a proto je celá nahrávka tišší, ale každej nástroj má dostatek místa. Přišlo nám to lepší.
Plánujete nahrávání nové desky taky tímhle způsobem, nebo zamíříte do klasického studia?
Chtěli jsme si vyzkoušet, jestli se dá tímto způsobem pracovat. Došli jsme k závěru, že částečně určitě ano. Nahrávání CD bude tedy nejspíš jistou kombinací. Něco se udělá v klasickém studiu a něco doma. Máme možnost nahrávat u kamaráda v jeho novém studiu v německém Hagenu, takže podstatná část desky vznikne pravděpodobně tam.
Jak u vás vznikají nové skladby? Skládáte společně, nebo někdo přichází s hotovou skladbou, kterou pak jen dolaďujete?
Většinou přinesu už nějakým způsobem rozpracovanou věc a společně jí pak dotváříme do finální podoby.
Vaše texty se točí kolem ničení, násilí, zneužívání techniky (jestli je tedy správně chápu, protože moje angličtina je bídná). Mají nějaký jednotící prvek, nebo je každý o něčem jiném? Nebude chystané album koncepční?
O úplně koncepčním albu jsme neuvažovali, ale jednotící prvky tam jsou. Jsme patrně nejinteligentnější tvorové na této planetě, ale chováme se šíleně sebedestruktivně. Ničíme jak okolní svět, tak i sami sebe.
Všichni víme, jak dnes hudební scéna vypadá, kapel jsou mraky, desek vychází stovky a nějak zaujmout širší veřejnost je hodně těžké. S jakými ambicemi do toho aktuálně jdete? Chcete se jen tak pobavit, nebo míříte výš, plánujete třeba zahraniční turné... Byli byste ochotni za zahraniční jízdu po boku nějakých velkých kapel i zaplatit?
Bude to znít dost otřepaně, ale jen se snažíme dělat to, co nás baví. Jakmile by ses do něčeho nutil, nemělo by to smysl. Základ je hrát to, co tě baví hrát. Aktuálně máme v plánu natočit nový CD a vyrazit stejně jako po vydání předchozích desek na turné, prostě, co nejvíc jezdit a novou nahrávku představit co největšímu počtu fanoušků. Samozřejmě i venku.
Placení si za možnost hraní s velkými kapelami se mi moc nelíbí, vlastně tak dotuješ turné hvězdám v době, kdy se už tolik neprodávají cédéčka a už ani tolik lidí na koncerty nechodí, protože jich je moc. Asi bych se úplně nebránil, kdyby nám něco takového třeba zaplatil vydavatel, pořád mi ale taková praxe připadá nezdravá.
Poslední otázka by měla být klasika typu „co teď chystáte apod.“, klidně na to odpovězte, ale mě by ještě zajímalo, jestli vám vadí, když o vás někdo píše jako o Pozemních Stavbách Gottwaldov (PSG)? (smích)
Ale ne, vůbec, navíc to klukům ve Zlíně docela letos na ledě šlo (úsměv), možná by nám mohlo víc vadit přirovnání k Paris Saint-Germain, ale na druhou stranu kdy jindy si PSG zahrají třeba s Barcelonou. (smích) V každým případě je dobrý, že máme jak fotbalovej, tak hokejovej klub. Co chystáme je jasný, třetí CD. Takže se máte na co těšit!
www.poppyseedgrinder.cz
https://www.facebook.com/PoppySeedGrinder
RECENZE
Když se za těmi 15 roky ohlédneš, co považuješ za největší úspěch PSG? Kdy jste měli nejlíp našlápnuto? Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste se muzice obětovali, zanechali „obyčejného“ života a trávili život na jednom turné za druhým? Měli jste takovou pozici, která by vám něco podobného umožňovala?
Zdravím čtenáře Fóbie!
O tom přemejšlí asi každej muzikant. Je to krásná představa ideálního života uvnitř metalu, ale kdo ví, co všechno by se změnilo, kdyby se z koníčku stala práce. Turné je moc fajn záležitost, ale vždycky víš, že se vrátíš domů a odpočineš si v práci. (úsměv) Jedno turné za druhým by dřív nebo později vyústilo v pobyt v protialkoholní léčebně a to asi nikdo z nás nechce. V opačném případě by to mohlo skončit jako zdlouhavá práce, plná nekonečnýho cestování. Vždy tě ale bude nějaká část mozku nutit si takovej život na cestách vyzkoušet a to je důvod, proč pořád hrajeme a chceme cestovat. (úsměv)
Nevím, jestli dokážu posoudit, kdy jsme měli nejlíp našlápnuto, bude to jen můj subjektivní pocit. Po vydání jak „Oppressed Reality“, tak „Humanophobie“ se vždy více jezdilo hrát ven, tak doufám, že s chystaným CD to bude podobný. Po „Oppressed Reality“ jsme jeli dva roky po sobě evropský turné a hlavně to první bylo velkej zážitek. Cestovali jsme s finskou a švýcarskou kapelou přes půl Evropy a opravdu jsme si to užívali. Po vydání „Humanophobie“ jsme se dostali na několik větších festivalů v Německu, hráli po boku legend, takže asi tehdy jsme si mysleli, že TO přichází. Bohužel se nám od té doby několikrát proházela sestava a nebylo moc času na skládání nových věcí. Dneska je situace jiná. Kapela se stabilizovala, materiál na novou desku je téměř hotov, takže cítím, že brzy budeme mít opět našlápnuto.
Nepočítám-li dema, máte na kontě tři oficiálně vydané nosiče. Každý u jiného vydavatele, ale když si je vyjmenujeme, tak jde o „známé firmy“. (úsměv) Grodhaisn, Khaaranus, Nice To Eat You byly ve své době pojmy, ale mě by spíš zajímalo, proč jste u žádného nevydrželi déle?
Pokaždý jsme měli pocit, že nám změna vydavatele prospěje a posune nás dál. Někdy to tak bylo, jindy zase už tolik ne. V současnosti vydavatele opět hledáme. (úsměv)
S prací které firmy jste byli nejvíce spokojeni? Jasně, každé album vyšlo v jiné době a pozice vydavatelů nebyly rovné, ale povedlo se nějakému labelu něco většího než ostatním?
To se právě nedá moc posoudit. Každá deska vyšla v jiný době. Dříve si fanoušci daleko více kupovali CD svejch oblíbenejch kapel, dneska se dá mnohem snadněji stahovat, takže se to srovnávat úplně nedá. Všechno, co pro nás vydavatelé udělali, bylo důležitý.
Která vaše nahrávka byla nejúspěšnější? Nemyslím jen co do prodeje, ale která sklidila nejlepší ohlasy, dostala se do světa...
Určitě se prodalo více kusů „Oppressed Reality“. Ale větší stopu mezi posluchači asi zanechala „Humanophobia“. Koneckonců vyšla díky spolupráci NTEY se Sevared Records i v USA.
Když si čtu heslovitou historii na vašem webu, neubráním se dojmu, že jste v letech 2002 - 2010 zažívali roky hojnosti, vedle vydávání alb pod tuzemskými silnými labely jste si svoje odehráli i v zahraničí, dá se říci na prestižních festivalech. Jak jste se na ty větší dostali? Dostávali jste i nějaké honoráře, nebo to bylo za cesťák, nebo nedej čert jste si někde museli za hraní zaplatit?
Ono je to asi tím, že jsme už dlouho informace neaktualizovali. Třeba v roce 2011 jsme zažili asi nejlepší výlet s kapelou vůbec. Poprvé jsme letěli. Zahráli jsme dva koncerty v Bulharsku (Varna a Plovdiv) a zase se letělo zpět. Nevím, kdy naposledy byla možnost hrát před publikem, který bylo po naší hudbě tak hladový. Navíc fanoušci naše věci dobře znali a dostat se z pódia byl docela problém, v Plovdivu jsme přidávali asi šestkrát. Následující after party s fanouškama na místním dětským hřišti v centru města se skoro nedá popsat slovy. (smích) Letos nás třeba čeká vystoupení na rakouském Kaltenbach Open Airu a opět se vyjednává s bulharskými pořadateli, takže určitě nijak nestagnujeme. Venku vždycky hrajeme za honorář, máme štěstí, že se nám většinou s nabídkou na hraní ozve přímo pořadatel.
V roce 2009 jste nahráli promo „Reign of Fear“. Použili jste jej k „lovu“ vydavatelů? Nebo jako předprodukci k plánovanému albu, které ale světlo světa nespatřilo...
„Reign of Fear“ bylo myšleno spíš jako předprodukce. Písnička se objeví na nový desce, ale s jiným názvem.
Po roce 2010 zdá se přišel útlum... Souhlasíš? Co bylo příčinou ústupu z dobytých pozic?
Jenom částečně, kapela pořád makala a jezdila ven, kromě zmiňovaného Bulharska, jsme po roce 2010 odehráli nějaký festivaly v Německu, něco ve Švýcarsku a Rakousku, je ale pravda, že se hodně měnila sestava, takže místo tvorby nového materiálu jsme zaučovali nové členy. Hledání zpěváka však trvalo opravdu dlouho. V každým případě jsme tady a připravený si vzít své pozice zpět. (úsměv)
Během minulých tří let jsem vás viděl 3x, tuším pokaždé v jiné sestavě. Kam se poděli bývalí členové a proč to v PSG zabalili? Kolem Yardy se vyměnilo celé obsazení...
To je asi více důvodů. Někdo se přestal hraní věnovat úplně, další se rozhodl věnovat se rodině, někdo začal hudbu vnímat jinak a proto se chtěl, obrazně řečeno, posunout dál a někdo prostě jen zmizel.
Loni jste oslavili 15 let na scéně, možná s ročním zpožděním, když vznik uvádíte v roce 1997. Proč to? A jak akce dopadla? Objevili se na pódiu třeba bývalí členové?
Počítáme to od vydání prvního dema. Ono se složitě určuje, kdy POPPY SEED GRINDER vlastně vznikli. Byl to takovej postupnej vznik, proto jsme jako pevnej bod určili první demo. Samotná oslava 15 let se moc povedla. Slavili jsme v Kainu, kterej byl příjemně zaplněn a trošku jsme zavzpomínali na starý časy. Na pódiu se s námi postupně objevil Jirka, Ondřej a Ota a každej zahrál jednu nebo dvě písničky. Bylo to velice příjemný. Ten večer jsme přehráli jak starší věci, tak několik coverů a ke konci setu jsme fanouškům představili i pár novejch věcí z chystaný desky. Celkově vydařená akce.
Nové tváře Dharm a Honza jsou celkem známé, oba už mají leccos odehráno v jiných kapelách. Jak to přišlo, že se objevili v PSG? Abych pravdu řekl, když jsem vás slyšel právě ve třech, přišlo mi to jako nejlepší vystoupení, které jsem od vás viděl... Máte dojem, že jste teď v nejsilnější sestavě, která má řádně našlápnuto?
Musím s tebou souhlasit. (úsměv) Mám ze současný sestavy dobrej pocit a moc rád slyším, že nejsem sám. Jak Dharm, tak Honza jsou vedle vlastních nástrojů v POPPY SEED GRINDER i kytaristi, takže se spolu při hraní snáz domluvíme. S tím souvisí i to, jak se objevili v PSG. Praha je strašně malá a dá se říct, že skoro každej už někdy hrál se skoro každým. Dharm tedy před příchodem do PSG hrával s naším tehdejším basákem Otou v RITES OF UNDEATH a Honza hrál s Dharmem v GENUINE RELIEF. Cesta do PSG byla v obou případech poměrně krátká.
Aktuálně se prezentujete novou nahrávkou „promo ´14“, na níž jsou tři skladby, které jsou předvojem před chystaným dlouhohrajícím albem. Chcete na základě promáčku oslovit i potenciální vydavatele? Z vašich předchozích „chlebodárců“ už asi funguje pouze Nice To Eat You, jednáte s Vláďou? Nebo byste raději zahraniční firmu? Rozeslali jste i fyzické kopie, nebo jedete elektronickou masáž?
Přesně tak. Hledáme novej label. Aktuálně rozesíláme CD od čerta k ďáblu a doufáme, že zaujme natolik, abychom získali vydavatele. Promo šíříme na všech frontách, takže jak elektronicky, tak i fyzická CD. Používáme také samolepky s QR kódem, odkud lze promo stáhnout. Chtěli bychom zkusit štěstí venku, ale nebráníme se ani domácímu vydavateli. Záleží, jaký bude zájem. Určitě uvítáme label, kterej umí zařídit i nějaký festivaly a hraní venku. Celý promo je samozřejmě ke stažení na našich stránkách.
V obalu není uvedeno studio, v němž jste nahrávku pořídili, takže to svádí k domněnce, že vše vzniklo v nějakém domácím studiu, s mixem a masteringem vašeho ex-basáka Oty... Když CD poslouchám, tak má mnohem tišší zvuk, než většina jiných nahrávek. Málokdy točím kolečkem volume tak doprava... Záměr znít trochu jinak? V záplavě dnešních ohulených produkcí je to příjemné překvapení...
Je to tak. Nahrávalo se doma a finální mix proběhl u Oty. CD je, pravda, trochu tišší, ale byl to skutečně záměr. Většina dnešních nahrávek je, jak říkáš, ohulená, ale díky tomu přestává takzvaně dejchat a jednotlivý nástroje se perou o svůj prostor. Šli jsme na to obráceně a proto je celá nahrávka tišší, ale každej nástroj má dostatek místa. Přišlo nám to lepší.
Plánujete nahrávání nové desky taky tímhle způsobem, nebo zamíříte do klasického studia?
Chtěli jsme si vyzkoušet, jestli se dá tímto způsobem pracovat. Došli jsme k závěru, že částečně určitě ano. Nahrávání CD bude tedy nejspíš jistou kombinací. Něco se udělá v klasickém studiu a něco doma. Máme možnost nahrávat u kamaráda v jeho novém studiu v německém Hagenu, takže podstatná část desky vznikne pravděpodobně tam.
Jak u vás vznikají nové skladby? Skládáte společně, nebo někdo přichází s hotovou skladbou, kterou pak jen dolaďujete?
Většinou přinesu už nějakým způsobem rozpracovanou věc a společně jí pak dotváříme do finální podoby.
Vaše texty se točí kolem ničení, násilí, zneužívání techniky (jestli je tedy správně chápu, protože moje angličtina je bídná). Mají nějaký jednotící prvek, nebo je každý o něčem jiném? Nebude chystané album koncepční?
O úplně koncepčním albu jsme neuvažovali, ale jednotící prvky tam jsou. Jsme patrně nejinteligentnější tvorové na této planetě, ale chováme se šíleně sebedestruktivně. Ničíme jak okolní svět, tak i sami sebe.
Všichni víme, jak dnes hudební scéna vypadá, kapel jsou mraky, desek vychází stovky a nějak zaujmout širší veřejnost je hodně těžké. S jakými ambicemi do toho aktuálně jdete? Chcete se jen tak pobavit, nebo míříte výš, plánujete třeba zahraniční turné... Byli byste ochotni za zahraniční jízdu po boku nějakých velkých kapel i zaplatit?
Bude to znít dost otřepaně, ale jen se snažíme dělat to, co nás baví. Jakmile by ses do něčeho nutil, nemělo by to smysl. Základ je hrát to, co tě baví hrát. Aktuálně máme v plánu natočit nový CD a vyrazit stejně jako po vydání předchozích desek na turné, prostě, co nejvíc jezdit a novou nahrávku představit co největšímu počtu fanoušků. Samozřejmě i venku.
Placení si za možnost hraní s velkými kapelami se mi moc nelíbí, vlastně tak dotuješ turné hvězdám v době, kdy se už tolik neprodávají cédéčka a už ani tolik lidí na koncerty nechodí, protože jich je moc. Asi bych se úplně nebránil, kdyby nám něco takového třeba zaplatil vydavatel, pořád mi ale taková praxe připadá nezdravá.
Poslední otázka by měla být klasika typu „co teď chystáte apod.“, klidně na to odpovězte, ale mě by ještě zajímalo, jestli vám vadí, když o vás někdo píše jako o Pozemních Stavbách Gottwaldov (PSG)? (smích)
Ale ne, vůbec, navíc to klukům ve Zlíně docela letos na ledě šlo (úsměv), možná by nám mohlo víc vadit přirovnání k Paris Saint-Germain, ale na druhou stranu kdy jindy si PSG zahrají třeba s Barcelonou. (smích) V každým případě je dobrý, že máme jak fotbalovej, tak hokejovej klub. Co chystáme je jasný, třetí CD. Takže se máte na co těšit!
www.poppyseedgrinder.cz
https://www.facebook.com/PoppySeedGrinder
RECENZE
