METAL INQUISITOR – Ultima Ratio Regis

Doba přeje návratům. Přijde mi, že se lidé (někteří) poslední dobou vracejí tam, kde jim bylo kdysi nejlépe. Všichni už asi mají plné zuby plastových celebrit, lesklých časopisů, přihlouplých reality soutěží a veselých zvířátek po potocích krve na konci zpráv. Zkrátka, retro je dneska zase v módě. Necháme to na povolanějších, zda je to dobře nebo špatně, ale jisté je, že spousta kdysi hrajících kapel se do toho snaží zase pořádně obout. METAL INQUISITOR jsou a byli jedněmi z mnoha. Vznikli v roce 1998 a natočili pár vcelku dobrých alb. Vždy žili ve stínu svých slavnějších kolegů SAXON, IRON MAIDEN a ostatních protagonistů kdysi slavné éry zvané NWOBHM. Hráli a vlastně hrají pokaždé s velkou monumentální silou a energií. Pokud bychom oceňovali jen věrnost, autentičnost a zápal pro věc, kapela by sbírala jen samá vysoká hodnocení (jakože je všude sbírá). Je tedy nutné, stejně jako u všech podobných retro-desek, přistupovat s nadhledem a odstupem.

Právě mi vrní v přehrávači jejich v pořadí teprve čtvrtá řadová deska a já se snažím spolu s těmito kovotepci přenést o mnoho let zpátky. První, co mě napadá, je obrázek nějaké dálnice, po které uhání auto bez střechy narvané mladíky s trvalou na hlavách. Jejich džínové bundy jsou pokryté nášivkami a z reproduktorů duní příjemný heavy metal. Klidně by to mohli být i METAL INQUISITOR. Celé „silniční“ scéně dodává velké grády zpěvák Robert „El Rojo“ Zerwas, který vládne velmi příjemným hlasem. Nejedná se o nic, u čeho by se zbytečně ječelo. Dokonce i já, příznivec spíše drsnějších metalových zážitků, po čase přistupuji na jeho hru a některé songy si najednou „zpívám“ také.  Má to drive, energii a sílu, která je u tohoto stylu tolik důležitá. Všímám si i určité „neurvalosti“ s kterou pánové k celé nahrávce přistupují. Kam se hrabou někteří dnešní nagelovaní punkeři, říkám si. Necelých pětačtyřicet minut uteče jako voda a já jsem najednou opět vyvrhnut do dnešní přetechnizované doby. Ještě, že existuje tlačítko re-play.

Když jsme si jako caparti kreslili pořád dokola do školních sešitů loga a obaly heavy (a thrashových) metalových kapel, byla to pro nás asi taková rebelie jako pro dnešní mládež střelba z pistole. Dostávali jsme za to poznámky a bývali po škole. Doba se hodně změnila, ale pořád zůstávají jistoty v podobě některých stále hrajících slavných jmen. Ta někdy přicházejí s lepšími, někdy s horšími alby. METAL INQUISITIOR jsou tentokrát na straně těch dobrých, poctivých a řezajících desek. Pravděpodobně se mi budou mí někteří dříve narození kolegové z mé smrtící redaktorské buňky smát a vyslechnu si nejedno slovo o zemědělském náčiní apod., ale to mi pranic nevadí v tom, občas si „Ultima Ratio Regis“ pořádně užít. Tohle album má v sobě totiž určité jiskření, náboj. Některé riffy jsou velmi příjemné a dokonce jsem se přistihl, že si je pomatuji i po delší době. Samozřejmě, o nějaké originalitě či progresi se zde nedá mluvit. O tom to ale celé není. Dokonce ani kapela to nikterak nezastírá.

Některé pomalejší songy jsou vyložené hymny a já se již po několikáté setkávám s tím, že i když je dopředu deska avizovaná jako zcela „obyčejná“, jsem jí po nějakém čase příjemně překvapen. Vždycky jsem si muziku poslouchal po svém. Nemám žádné předsudky a můj názor je mnohdy jiný než u sto dalších posluchačů (znáte to přísloví o chutích a lidech). Pokud bych si měl vybrat mezi některými z mnoha dnešních různými barevně lesklými časopisy vehementně doporučovaných desek a posledním počinem METAL INQUISITIOR, vyhráli by recenzovaní Němci. Jejich muzika je totiž o hodně uvěřitelnější, živější a rozhodně si na nic nehraje. Naleznete zde sice také pár nezbytných heavy metalových klišé, ale to k tomuto stylu jednoduše patří. Bez toho by to ani nešlo (a tady to má navíc neskutečné grády). Album asi nebude vyhovovat jedincům odkojeným mp3 a se sluchátky přirostlými k uším, ale spíše „stárnoucím“ rockerům, přístupnějším „drsňákům“ a mně (smích). Když NWOBHM, tak prosím v tomto balení, děkuji!

Seznam skladeb:

1. Confession Saves Blood
2. Burn Them All
3. Call the Banners
4. Black Desert Demon
5. Bounded Surface
6. Death on Demand
7. Self-Denial
8. Servant of State
9. The Pale Messengers
10. Second Peace of Thorn

Čas: 44:21

Sestava:

• Blumi – kytara
• El Rojo – zpěv
• Havoc – bicí
• T.P. – kytara
• Cliff Bubenheim – basa

http://www.metalinquisitor.de/
http://www.facebook.com/metalinquisitor
http://www.massacre-records.com/