Skupina DEMENCIA MORTALIS vznikla před osmi lety, má osm členů a přesto na album „The end is Night“ umístila devět skladeb. Numerologie tedy dámám a pánům nic moc neříká. (úsměv) Zato jim hodně říká věrnost, protože za těch osm let se v kapele z ryze objektivních příčin (mateřství) vyměnila pouze jediná členka; alespoň to platilo v době, kdy CD vyšlo. Poslední zprávy z Roudnice nad Labem ale hovoří o odchodu houslisty, který na albu zanechal zásadní otisk; bude-li kapela chtít pokračovat vytyčeným směrem, bude muset uvolněný post obsadit.
Předchozí nahrávky („No God Is Here“ a „The Forgotten“) jsem neslyšel, nicméně od vydání té druhé letos uplynulo pět let, tudíž dostatek času na složení a vypilování materiálu, který by kapelu dostal do širšího povědomí. Nicméně mám takové neblahé tušení, že se tak nestane. DEMENCIA MORTALIS sice vsadila na mix řady metalových žánrů, ale její sympho/gothic/dark/doom/death metal působí prazvláštním dojmem.
Úvod patří k tomu lepšímu, co lze na „The end is Night“ slyšet. Bez protahování v podobě intra se rovnou rozjíždí první skladba postavená na zemitých riffech, výrazné melodii v podání houslí a mužském growlu, který je přesvědčivý a má výraz. Slibně rozjíždějící se song ale v polovině doslova pohřbí rozjuchaná pasáž, která působí jak začátečnický miš maš... Přidává se sice zatím nepříliš slyšitelná zpěvačka, ale vůbec jsem nepochopil, proč tahle pitomá vsuvka písničku tak hyzdí. V závěru se opět zvolňuje, zpěvačka přispívá chórem a housle vytahují další trumfy, aby vše zakončil Moničin operní hlásek. Hned z první položky mám vcelku rozporuplné pocity, možná to má být avantgardní, možná se hodí i termín surrealismus, ale mně to spíš přijde přeplácané. V „Overcome“ už se takové převraty nekonají, ale zase se k mikrofonu staví zpěvačka s jinými než operními polohami... a mně se její zpěv nelíbí. Nejspíš je to věc ryze subjektivní, ale nemůžu si pomoci... Druhá věc, která mi nějak neštymuje, je spojení houslí s ostatními nástroji, často mi přijde, že si houslista hraje to svoje (bezesporu kvalitně) a zbytek kapely taky to své a dohromady to nějak nepasuje. A takhle bych mohl pokračovat s každou skladbou, objevují se místa podařená, ale objevují se i pasáže, které mým uším nelahodí a které mi přijdou násilně zakomponované. Kapela to tak asi cítí, chce dělat hodně pestrou tvrdou muziku se symfonickým přesahem, ale když si po poslechu „The end is Night“ pustím třeba „Theli“, je to prostě jiný level. Ale aby mě hned někdo nebral za slovo, že THERION jsou jinde, i na naší scéně lze nalézt několik kapel, které tvoří v podobném duchu a přijdou mi výraznější, vyzrálejší, zajímavější – na mysli mám třeba ADOR DORATH nebo TISÍC LET OD RÁJE.
Myslím, že DEMENCIA je nejsilnější v pomalých pasážích, jak dokládá závěrečná „Yor Sorrow“ a hlavně pátá „Abandoned“. V ní vyniknou pěkné melodie i spousta různých parádiček, ať v podání kytar, kláves či houslí, všechno se tu pěkně sešlo, jen ženský zpěv mi opět místy nesedí. Slibný je i úvod „Sore“, škoda, že zlých klávesových zvuků je tu jen troška, podruhé škoda, že tady místo houslí nezní právě výrazné „kovové“ klávesy, které by song posunuly jiným směrem, který bych určitě ocenil.
CD vyšlo v digipackovém balení, na titulní straně je práce dekadentního malíře Sandra Dragoje a jeho představa předkřesťanské bohyně smrti se mi líbí. „Postava předkřesťanské bohyně smrti ilustruje i textovou náplň devíti skladeb: smrt, umírání, cynismus postmoderní společnosti a krizi identity současné (pseudo)humanitní společnosti.“ Tak praví kapela a úryvky textů v bookletu to dokládají. Jinak je obal pojat střízlivě, fotky, zmíněné úryvky textů, potřebné info o kapele a nahrávání (o slušný zvuk se postaral Tomáš Kašpar); není to přeplácané, ale na druhou stranu grafické oko si příliš nesmlsne.
Co tedy říci závěrem? Nejsem z téhle party a jejich alba moudrý. Poslouchal jsem nahrávku opravdu mnohokrát, snažil se do ní nějak hlouběji proniknout, ale není mi souzeno – nenašel jsem, co bych potřeboval.
Seznam skladeb:
Čas: 46:10
Sestava:
http://bandzone.cz/demenciamortalis
Předchozí nahrávky („No God Is Here“ a „The Forgotten“) jsem neslyšel, nicméně od vydání té druhé letos uplynulo pět let, tudíž dostatek času na složení a vypilování materiálu, který by kapelu dostal do širšího povědomí. Nicméně mám takové neblahé tušení, že se tak nestane. DEMENCIA MORTALIS sice vsadila na mix řady metalových žánrů, ale její sympho/gothic/dark/doom/death metal působí prazvláštním dojmem.
Úvod patří k tomu lepšímu, co lze na „The end is Night“ slyšet. Bez protahování v podobě intra se rovnou rozjíždí první skladba postavená na zemitých riffech, výrazné melodii v podání houslí a mužském growlu, který je přesvědčivý a má výraz. Slibně rozjíždějící se song ale v polovině doslova pohřbí rozjuchaná pasáž, která působí jak začátečnický miš maš... Přidává se sice zatím nepříliš slyšitelná zpěvačka, ale vůbec jsem nepochopil, proč tahle pitomá vsuvka písničku tak hyzdí. V závěru se opět zvolňuje, zpěvačka přispívá chórem a housle vytahují další trumfy, aby vše zakončil Moničin operní hlásek. Hned z první položky mám vcelku rozporuplné pocity, možná to má být avantgardní, možná se hodí i termín surrealismus, ale mně to spíš přijde přeplácané. V „Overcome“ už se takové převraty nekonají, ale zase se k mikrofonu staví zpěvačka s jinými než operními polohami... a mně se její zpěv nelíbí. Nejspíš je to věc ryze subjektivní, ale nemůžu si pomoci... Druhá věc, která mi nějak neštymuje, je spojení houslí s ostatními nástroji, často mi přijde, že si houslista hraje to svoje (bezesporu kvalitně) a zbytek kapely taky to své a dohromady to nějak nepasuje. A takhle bych mohl pokračovat s každou skladbou, objevují se místa podařená, ale objevují se i pasáže, které mým uším nelahodí a které mi přijdou násilně zakomponované. Kapela to tak asi cítí, chce dělat hodně pestrou tvrdou muziku se symfonickým přesahem, ale když si po poslechu „The end is Night“ pustím třeba „Theli“, je to prostě jiný level. Ale aby mě hned někdo nebral za slovo, že THERION jsou jinde, i na naší scéně lze nalézt několik kapel, které tvoří v podobném duchu a přijdou mi výraznější, vyzrálejší, zajímavější – na mysli mám třeba ADOR DORATH nebo TISÍC LET OD RÁJE.
Myslím, že DEMENCIA je nejsilnější v pomalých pasážích, jak dokládá závěrečná „Yor Sorrow“ a hlavně pátá „Abandoned“. V ní vyniknou pěkné melodie i spousta různých parádiček, ať v podání kytar, kláves či houslí, všechno se tu pěkně sešlo, jen ženský zpěv mi opět místy nesedí. Slibný je i úvod „Sore“, škoda, že zlých klávesových zvuků je tu jen troška, podruhé škoda, že tady místo houslí nezní právě výrazné „kovové“ klávesy, které by song posunuly jiným směrem, který bych určitě ocenil.
CD vyšlo v digipackovém balení, na titulní straně je práce dekadentního malíře Sandra Dragoje a jeho představa předkřesťanské bohyně smrti se mi líbí. „Postava předkřesťanské bohyně smrti ilustruje i textovou náplň devíti skladeb: smrt, umírání, cynismus postmoderní společnosti a krizi identity současné (pseudo)humanitní společnosti.“ Tak praví kapela a úryvky textů v bookletu to dokládají. Jinak je obal pojat střízlivě, fotky, zmíněné úryvky textů, potřebné info o kapele a nahrávání (o slušný zvuk se postaral Tomáš Kašpar); není to přeplácané, ale na druhou stranu grafické oko si příliš nesmlsne.
Co tedy říci závěrem? Nejsem z téhle party a jejich alba moudrý. Poslouchal jsem nahrávku opravdu mnohokrát, snažil se do ní nějak hlouběji proniknout, ale není mi souzeno – nenašel jsem, co bych potřeboval.
Seznam skladeb:
- God Is A Placebo
- Overcome
- Christ I Am
- What If
- Abandoned
- Sore
- The Call
- Death
- Your Sorrow
Čas: 46:10
Sestava:
- Miloš Tollar – growl/texty
- Monika Kafková – zpěv
- Vojtěch Nosek – housle
- Jakub Nosek – basa
- Jakub Knotek – kytara
- Lukáš Smetana – kytara
- Jakub Šimral – bicí
- Hana Stratinská – klávesy
http://bandzone.cz/demenciamortalis
