Když mi CD kanadského maniaka HAIDUK přistálo ve schránce, vůbec jsem netušil, která bije. V tom množství nosičů, co chodí na recenze, jsem ho vzal, zběžně projel v přehrávači a odhodil s tím, že někdy možná se k němu vrátím. Jenže pak mi jednou spadlo ze stolu, kde mám nahrávky na hromadě a já se s nadávkami sehnul. „Počkej, já ti dám“: říkal jsem si. Prohlédl jsem vcelku zajímavý obal (autor Gragoth) a otočil volume řádně doprava. Vztek pomalu ustupoval. Ostatní rozházená CD byla srovnána do úhledných a přehledných balíčků a já najednou pomalu zjišťoval, že to, co zní z hi-fi věže, je docela zajímavé. Nastartoval jsem internetový prohlížeč a vydal se na informační dálnici. Byl jsem poměrně překvapen při zjištění, že za celým projektem/kapelou HAIDUK stojí jediný člověk se jménem Luka Milovica. Zpočátku to nebylo vůbec poznat. Po bližším ohledání ale zjišťuji lehké „nedokonalosti“ ve zvuku bicích (mix a mastering Robert Kukla). I tak jsem velmi mile překvapen.
HAIDUK do toho řeže ve stylu melodického death metalu. Nebojí se ale ani thrashe, blacku. Hlavním nástrojem tohoto maniaka je bezesporu kytara. Rád se nechává svojí schopností a uměním občas příliš unést a některé songy by snesly určitě zkrátit, ale když vezmete v potaz, že si vše nahrál sám, nezbývá mi nic jiného než smeknout svoji imaginární hučku z hlavy a lehce se uklonit. Odsýpá to pěkně, Luka se umí kytarou ohánět jako velmi zručný dřevorubec sekyrkou. Do již zmíněného švédského melodického death metalu vkusně pašuje odkazy na polskou metalovou školu (HATE, BEHEMOTH). Občas slyším i chvilky jako vytržené z NEVERMORE, možná snad i SLAYER. Nechybí mu i vlastní nápady a mě baví nakonec celou nahrávku poslouchat. A když půjdeme do detailů, tak v dnešní době se dají nalézt již kdysi zahrané party snad u každé současné kapely. Zde oceňuji spíše tedy velkou míru nasazení, nadšení a spontánnosti, než „originalitu“. Určitě mi ale chybí živý bubeník. Bicí jsou v některých momentech až příliš „umělé“ a postrádají živočišnost.
Určitě by HAIDUK prospěl také nějaký šikovný a rozumný producent, který by občas jeho nepopiratelný talent krotil, trošku zkrátil jednotlivé songy, upravil aranže apod. Nápadů je zde mnoho, jen jsou někdy až příliš rozvláčné a dlouho se opakují. Desku jsem si tak užíval víc jako kulisu k nějaké jiné činnosti, než abych se na ni „plně“ soustředil. Co mě ale zaujalo, a na čem jsem vyloženě „ujížděl“, jsou sóla. Ta má Luka vyloženě parádní. Z celé nahrávky také cítím takový zvláštní neklid, jiskření. Zkrátka, „Spellbook“ mě nenechával rozhodně klidným. Podobný zážitek ve mně evokuje divoký tanec (zde by mohl být klidně šavlový). Rychlost tady rozhodně vítězí. Dovedu si představit i pořádnou neutuchající pařbu na živém koncertě. Možná jen, některé nápady jsou si velmi podobné. Kytaristům a ostatním muzikantům to asi tak nepřijde, ale „běžný“ posluchač by se mohl časem poměrně ztrácet.
Za tuhle recenzi může vlastně náhoda. Stejně jako tomu bývá v pohádkách, i zde se zlé nakonec v dobro obrátilo a já si nakonec vesele podupávám nohou. Luka je s HAIDUK na velmi dobré cestě. Na závěrečnou svatbu s princeznou to sice ještě nevypadá, ale album rozhodně stojí za pozornost. Jsem moc zvědavý, jakým směrem se posune v budoucnosti. Bylo mi přece jen zasláno album z roku 2012 a dva roky jsou dlouhá doba. Dnes už mohou být HAIDUK úplně někde jinde. Určitě je budu i nadále sledovat. „Spellbook“ je přesně tím druhem prvotiny, která dokáže zaujmout. Deska plná zajímavých melodií a nápadů. Být vydavatelem, tak po tomhle koni bych chňapl všemi deseti, dokud má ještě drive a šťávu.
Seznam skladeb:
- Lich
- Stormcall
- Black Wind
- Maelstrom
- Forcefield
- Hex
- Tremor
- Fire Wield
- Lightning
- Vortex
Čas: 32:50
Sestava:
- Luka Milovica – všechny nástroje, zpěv
https://www.facebook.com/haidukmetal
http://www.last.fm/music/Haiduk
http://www.haiduk.ca/
contact@haiduk.ca
