Američané SECRETS OF THE SKY vznikli teprve v roce 2010 a loni na podzim jim vyšla debutová deska „To Sail Black Waters“. Nejčastější žánrové spojení, které je všude s nimi v recenzích spojováno, ostatně hlásá to i promo materiál, je post metal / progressive doom. A přesně takto tomu je, ale nahrávka ukrývá i něco víc.
SECRETS OF THE SKY mají od každého kousek a chytře své nápady kombinují, tudíž z jejich hudby cítíte mnoho vzorů, ale obvinit je z plagiátorství není na místě. Samozřejmě, že po prvních tónech je ke slyšení něco progrese, jakou oplývali OPETH, k tomu přidejte rozmáchlost ISIS, kteří zdárně dosadí do rovnice chybějící slovo post. Už jen z tohohle výčtu je jasné, že se jedná o pomalejší hudbu kočírovanou víceméně ve středním tempu, v kterém se nikam nespěchá, a tak fakt, že jsou na desce jen čtyři skladby, nepostrádá logiku, album má totiž něco přes čtyřicet minut.
Přidanou hodnotu mají SECRETS OF THE SKY v podobě zpěváka Gazaye, jehož vokály jsou úctyhodné. V průběhu desky vystřídá Gazay spoustu hlasových poloh, ať už je tomu od klasicky hrubého death metalového vokálu, hned v úvodní skladbě „Winter“ si připraví dokonce black metalový skřehot, který sem tam průběžně během desky vylézá na povrch ještě párkrát. Nechybí ani dramatický šepot a v neposlední řadě vyluzuje i čisté vokály, které jsou ale na okraji mého zájmu; a i když tento typ čistého hlasu nemusím, uznávám, že mu jde dobře. Gazay tak přináší nahrávce vokální rozmanitost a je to jenom ku prospěchu věci.
Podobně barvitá, i když neustále vycházející z doom metalové rozvážnosti a pomalejších rytmů, je i hudba. Chytré riffy, citlivé aranžmá, decentní klávesové plochy a opravdu vydařená kytarová sóla. V kapele působí tři kytaristé, tudíž nechybí atmosférické vyhrávky v pozadí, zatímco další kytara se věnuje něčemu jinému. Těžko vyzdvihovat jednu ze čtyřech dlouhých kompozic. Všechny jsou srovnané v rovině, žádná nevyčuhuje nad druhou, žádná nezaostává. Možná ke konci se, i přes všechny vychytávky, vkrádá pocit lehčího stereotypu. Ten naštěstí rozpráší přívětivá stopáž čtyřiceti minut, což se jeví jako ideální délka k poslechu.
Jediné, co mi na desce „To Sail Black Waters“ vadí je, že z ní nemám nějaký výraznější pocit většího uspokojení, natož mrazení v zádech. Je to opravdu kvalitně poskládaná deska, se spoustou zajímavých dílčích položek, aniž by jako celek výrazněji ztrácela na dechu. Přesto ve finálním sčítání vedle mě propluje a ze židle mě nenadzvedne, těžko říct proč. Přitom SECRETS OF THE SKY splňují v podstatě všechny předpoklady k tomu, aby se stali mými oblíbenci.
Seznam skladeb:
SECRETS OF THE SKY mají od každého kousek a chytře své nápady kombinují, tudíž z jejich hudby cítíte mnoho vzorů, ale obvinit je z plagiátorství není na místě. Samozřejmě, že po prvních tónech je ke slyšení něco progrese, jakou oplývali OPETH, k tomu přidejte rozmáchlost ISIS, kteří zdárně dosadí do rovnice chybějící slovo post. Už jen z tohohle výčtu je jasné, že se jedná o pomalejší hudbu kočírovanou víceméně ve středním tempu, v kterém se nikam nespěchá, a tak fakt, že jsou na desce jen čtyři skladby, nepostrádá logiku, album má totiž něco přes čtyřicet minut.
Přidanou hodnotu mají SECRETS OF THE SKY v podobě zpěváka Gazaye, jehož vokály jsou úctyhodné. V průběhu desky vystřídá Gazay spoustu hlasových poloh, ať už je tomu od klasicky hrubého death metalového vokálu, hned v úvodní skladbě „Winter“ si připraví dokonce black metalový skřehot, který sem tam průběžně během desky vylézá na povrch ještě párkrát. Nechybí ani dramatický šepot a v neposlední řadě vyluzuje i čisté vokály, které jsou ale na okraji mého zájmu; a i když tento typ čistého hlasu nemusím, uznávám, že mu jde dobře. Gazay tak přináší nahrávce vokální rozmanitost a je to jenom ku prospěchu věci.
Podobně barvitá, i když neustále vycházející z doom metalové rozvážnosti a pomalejších rytmů, je i hudba. Chytré riffy, citlivé aranžmá, decentní klávesové plochy a opravdu vydařená kytarová sóla. V kapele působí tři kytaristé, tudíž nechybí atmosférické vyhrávky v pozadí, zatímco další kytara se věnuje něčemu jinému. Těžko vyzdvihovat jednu ze čtyřech dlouhých kompozic. Všechny jsou srovnané v rovině, žádná nevyčuhuje nad druhou, žádná nezaostává. Možná ke konci se, i přes všechny vychytávky, vkrádá pocit lehčího stereotypu. Ten naštěstí rozpráší přívětivá stopáž čtyřiceti minut, což se jeví jako ideální délka k poslechu.
Jediné, co mi na desce „To Sail Black Waters“ vadí je, že z ní nemám nějaký výraznější pocit většího uspokojení, natož mrazení v zádech. Je to opravdu kvalitně poskládaná deska, se spoustou zajímavých dílčích položek, aniž by jako celek výrazněji ztrácela na dechu. Přesto ve finálním sčítání vedle mě propluje a ze židle mě nenadzvedne, těžko říct proč. Přitom SECRETS OF THE SKY splňují v podstatě všechny předpoklady k tomu, aby se stali mými oblíbenci.
Seznam skladeb:
- Winter
- Decline
- Sunrise
- Black Waters
Čas: 40:56
