HUMILIATION – Turbulence from the Deep

Mezi vzdouvajícími vlnami někde číhá smrt. Válka na moři je kupodivu často ve znamení ohně. Hořící lodě, křik plápolajících vojáků, kteří nakonec raději volí sebevraždu v hlubinách. Kolem krouží ve spirálách jako žraloci ponorky. Jedna z nich veze malajskou posádku, která si říká HUMILIATION. Jedná se o členy death metalové brigády, která vznikla v roce 2009 a od té doby bojovala již třikrát se svými cd na světových kolbištích. Plynule pokračuje v kurzu, který kdysi dávno nastavily kapely jako BOLT THROWER, ASPHYX, GOREFEST, CANCER apod. Válka a všechny věci související s touto lidskou samo-čistící vlastností jsou opět hlavní náplní jejich textů. Jejich muzika je plná utrpení tisíců kolikrát zbytečně bojujících vojáků na různých frontách naší historie. Pro větší naléhavost jsou použity doomové pasáže, které ještě lépe navozují bezútěšnou atmosféru válek. Jste skoro přímými svědky na bojišti. Zažijete tak s HUMILIATION velice příjemné nářezové chvilky i občasné spočinutí ve víru chladivých melodií.

Je sice pravda, že se malajští bojovníci drží svých vzorů v některých momentech až příliš těsně, ale zase na druhou stranu jim nelze upřít určitý vlastní „ksicht“. Možná je to způsobeno trošku jinými kytarovými postupy nebo jen způsobem nahrávání, ale musím říci, že některé společně strávené chvíle byly velice příjemné. Byly ale i okamžiky, kdy jsem se začal rozmrzele škrábat na hlavě a říkal si něco o tom, že takhle by to nešlo. Možná by desce slušelo o trošku více razance a zajímavějších melodií. Takto působí nahrávka někdy až příliš monotónně. Chybí mi něco navíc, HUMILIATION jakoby se ošívali a příliš při nahrávání přemýšleli. Možná kdyby se do toho víc opřeli, byl bych spokojenější. Přitom hrají přesně ten klasický pravý death metal, který když se zahraje s patřičným nadšením, musí fungovat snad vždy. Přemýšlel jsem, proč se stává poslech tolik rozpačitý. Nakonec jsem se nedovedl nejvíce soustředit právě v těch pomalých doomových vsuvkách, které u jejich vzorů právě tolik obdivuji. Ne že by se jednalo o vyložený průšvih, ale tady se bohužel zatím kope druhá liga. Naopak, když za to kapela pořádně vezme, říkám si, že tam je všechno.

Co se týče zvuku, zdá se být vše v pořádku. Snad jen zpěv mi někdy přijde poněkud utopený a možná i kytary mohly být „více ostřejší“. Takhle sice vše hezky duní, ale po častějším poslechu mi přišlo jakoby utíkající v jedné nevýrazné rovině. Stávala se tak ze všeho jen zvuková koule, ze které jsem nedovedl odlišit jednotlivé songy od sebe. Chtělo by to něco, co bych si byl schopen zapamatovat. Nějaký riff, který by se zdvihl z té někdy až ubíjející rutiny. Přesto nepostrádá nahrávka určitou zajímavost. Možná je to tím velkým nadšením kapely nebo tou obrovskou snahou se přiblížit svým slavným vzorům. Za těmi samozřejmě pořád pokulhávají, ale myslím, že pro tamní death metalové fans mohou být HUMILIATION velice vítanou koncertní kapelou. V dnešní době ale nelze hodnotit muziku jen v kontextu dané země, svět je veliký, kapel je obrovská spousta a HUMILIATION zatím nenabízejí nic navíc oproti ostatním spolkům. Je sice pravda, že díky své zemi původu můžou zaujmout už jen tím, že jsou z exotické destinace, ale to je dnes v době internetu samozřejmě žalostně málo.

Když už jsem nenechal na desce jedinou věc na pokoji, nedá mi to a musím ještě zmínit jednu zápornou věc, která mě na desce vyloženě irituje. Tím je hlas zpěváka, který si říká Bear Bee. Ten je velmi nevýrazný a určitě by mu slušela jak větší „síla“, tak alespoň malá snaha o změnu vokálních linek. Nezlobte se na mě, ale zůstávat po celou desku v jedné poloze je opravdu velmi nezáživné. Přes všechno tohle moje přísné stěžování se určitě jedná o desku, která si svoje posluchače najde. Jedná se sice o takový lehký nadprůměr, ale to je samozřejmě jen můj subjektivní pohled. Dovedu si představit, že se kapela dostane do širšího povědomí a ocitne se mezi ostatními death metalovými kapelami, kde si vyslouží nejedny ostruhy. Zatím sice jen za snahu, ale i to není zrovna málo. Ta jejich ponorka na obalu se zatím nepotápí ke dnu, ale pokud příště více nepřidají a občas nevyšlou nějaké to pořádné torpédo, mohla by spadnout do šedivého průměru. A to je to nejhorší, co se může kapele stát. Takže přeji do budoucna více bojovné nálady a zdravím death metalovou posádku do daleké Malajsie!

Seznam skladeb:

1. No Return
2. Operation Obeo One
3. Phosphorous Shell
4. Calibrated Chaos
5. Bachok´s Invasion
6. Sea Denial
7. Home Front
8. Total War
9. Order of Battle
10. The Deadly Double
11. Submerged at the Seabed (outro)

Čas: 43:58

Sestava:

• Afe – basa
• Mudon – bicí
• Asraf – kytara
• Bear Bee – zpěv
• Shah – kytara

http://www.humiliation.my/
http://www.deepsend.com/
BANDCAMP