Říká se, že nejvíce lidí umírá v pět hodin ráno. V nemocnicích vědí své. Stejně jako se vkrádá neklid mezi nemocné při fázi měsíce zvaném úplněk, stejně tak v tento poklidný čas přichází Smrtka nejčastěji. Nikdo to nikdy zatím nedovedl vysvětlit. Vědci se přou a spřádají nejrůznější více či méně uvěřitelné teorie a věřící mluví o andělech strážných. A co my obyčejní lidé, kteří se potácíme životem s ateismem v patách? Komu máme věřit? Nám zbývá jediné. Death metal (smích). Tentokrát se jedná o kapelu snad s „nejprofláklejším“ jménem pro metalovou kapelu. OBLIVION. Ti přicházejí letos se svojí prvotinou „Called to Rise“, která se snaží zaujmout pořádnou porcí technického death metalu. Pouštím cd a nejdříve jsem lehce roztrpčen z nezáživného intra. Vylézá na mě z reproduktorů jakýsi podivný chaos s odříkávaným textem, který mi vůbec nedává smysl. Nepochopil jsem, ale nevadí, jdeme dál. Koukám pomateně na obal a opět marně přemýšlím, co tím chtěli autoři říci. Ale dobrá, je to debut, přimhouříme obě oči i uši. Věnujme se raději samotné muzice, o tu by nám mělo jít především.
„Called to Rise“ je plné technického death metalu. Líbí se mi, že do toho pánové jen tak neřežou, ale každou skladbu staví postupně, s citem a spíše se zaměřením na melodii, než jen na nějaké „matematicko-řemeslné“ kompozice bez chuti a zápachu. Deska má určitě svoje kouzlo, které nejednoho příznivce techničtěji zaměřeného death metalu potěší. Osobně bych ale ocenil větší razanci jednotlivých skladeb. Občas mi přijde vše jaksi rozplizlé. Nápady jsou sice někdy velmi dobré, dovedou zaujmout, ale jako celek mi přijde album rozsypané jako písmena v čínské abecedě. Chybí tomu nějaký koncept, který by mě udržel celou dobu poslechu s uchem na reproduktoru. V určitých momentech sice cítím určitý neklid, chvění, tolik známé u jejich slavnějších kolegů. Jenže, těchto chvilek je jen málo. Dodané promo obsahuje i tři bonusy s jednou instrumentální skladbou a pro mě absolutně nezáživnými verzemi songů zahraných se symfonickým orchestrem. Mě tyto pokusy metalistů převádět svoje písně do vážné muziky nikdy nebraly a zůstane tomu tak asi navždy. Co si budeme povídat, na klasickou hudbu je to málo košaté a na mého oblíbeného Brahmse to stejně nikdy mít nebude (smích).
Pokud se drží OBLIVION svého kopyta technického death metalu, poslech si vcelku užívám. Je sice pravda, že některé songy bych raději ustřihl, někdy se až příliš dlouho opakují. Ono i celé desce by zkrácení určitě prospělo. I tak se ale jedná o dobrý, kvalitní a dobře vstřebatelný materiál. Je sice příjemné se nechat unášet těmi pečlivě vystavěnými kompozicemi, ale chybí mi u nich více „života“. OBLIVION totiž mají úplně stejný problém jako většina kapel podobného ražení. Vše je jaksi „umělé“. Pánové jsou samozřejmě vynikající instrumentalisté, někdy přímo „zíráte“ nad jejich prstoklady, ale chybí mi k tomu ta pověstná „metalová“ duše, která dělá z dobrých desek ty vynikající. Také u zvuku bych měl výhrady. Bicí mi přijdou na předkládaný styl poměrně dost nevýrazné. Kytaristé jsou spolu s basákem vynikající, to je bez debat, ale bubeník hraje na mě „obyčejně“. Zpěvák je sice dobrý, ale to je dneska málo. Občas mě jeho přednes jen tak lechtá, místo toho, aby mi utrhl ušní bubínek. Možná je to tím, že je to teprve první deska kapely, ale přijde mi, že se tahle smečka ještě trošku hledá v tom, jakým směrem se v budoucnu vydat. Inu, uvidíme.
Na „Called to Rise“ se zatím nějaké hromadné umírání nekoná (koneckonců toho máte dnes stejně dost ve zprávách), ale spíše jen občas někdo zemře. Vše je na mě až moc poklidné, nedotažené a neucelené. Deska kolem mě jen bez emocí proběhne a je najednou konec. I přesto ale musím uznat, že na mě kapela se svým přístupem a skladatelským umem zapůsobila a nakonec jsem měl dokonce chuť se k desce několikrát i po delší době vracet. OBLIVION v sobě mají jakési zvláštní kouzlo, náboj, který je sice ukryt pod vrstvami vcelku nezáživných nápadů, ale je to jednoduše tam. Jak z toho ven při bodování? Přiznám se, že naše tabulka hodnocení skládající se jen ze samých celých čísel se mi zdá tentokrát nedostačující. Osobně jsem musel dát nakonec číslo o půl bodu větší. Nevím ale, jestli si za ním budu stát i řekněme za rok. Spíše cd někam založím a bůhví, jestli se k němu vůbec budu mít chuť někdy vrátit. Každopádně to neznamená, že bych kapelu přestal sledovat. Naopak, jsem velmi zvědav, s čím tito techničtí Američané přijdou příště. Doufám, že mě roznesou na kopytech. Zatím je to jen takové oťukávání.
Seznam skladeb:
- Oblivion Part 1: The Chant of Tyrants
- Black Veils of Justice
- Between Suns of Light
- Binary Souls
- Reclamation
- Canon 1 in E Minor
- Annunaki
- Reigns in Fire
- Cancer of Wraiths
- Multiverse
- Oblivion, Pt. 2: Infinite Descent
Bonus track:
Black Veils of Justice (Instrumental Version)
Shred: I. Multiverse (String Orchestra)
Shred: II. Long Deaf Hate (String Orchestra)
Čas: 39:57
Sestava:
- Ted O´Neill – kytara
- Nick Vasallo – zpěv
- Beniko Orum – basa
- Luis Martinez – bicí
- Victor Dods – kytara
http://obtainoblivion.bandcamp.com/
http://www.facebook.com/OBLlVlON
http://www.youtube.com/obtainoblivion
